Přenositelnost a rychlejší ADSL

V závěru roku 2005 a ještě počátkem nového roku 2006 vrcholily přípravy na
přenositelnost čísel v mobilních sítích. Doslova „pod stromeček“ zveřejnil

Český Telecom svou novou velkoobchodní nabídku ADSL, slibující jeho podstatné

zrychlení.



To pražští radní, když přišli se záměrem poskytovat Internet zdarma po celé

Praze, sklidili jak velký obdiv, tak velký odpor. Dočkali se i podání k ÚOHS.

Zatímco v pevných sítích je přenositelnost čísel dostupná již od roku 2003, v

sítích mobilních měla být původně dostupná k našemu vstupu do EU. Alespoň tak

to po nás chtěla všemocná Unie. Jenže náš zákon o elektronických komunikacích,

který by tuto přenositelnost zavedl, měl sám zpoždění, a to přesně o rok.

Mobilním operátorům pak dal 2 + 6 měsíců na přípravu, kterou ještě regulátor

(ČTÚ) svým prováděcím předpisem posunul o dalších 15 dnů aby datum zavedení

mobilní přenositelnosti nepřipadlo přesně na přelom roku, kdy mají operátoři

jiné starosti (třeba ještě s vánočními nabídkami). Takže výsledný termín zněl:

nejpozději k 15. lednu.

Do poslední chvíle před tímto termínem neměli mobilní operátoři v některých

věcech jasno. Třeba v tom, kolik si budou účtovat sami sobě navzájem, za

přenesení každého jednotlivého čísla. Dva z nich, Eurotel a T-Mobile, vyčíslili

své náklady jak s „odchodem“, tak i s „příchodem“ na 1 500 až

2 000 Kč, a požadovali tomu odpovídající mezioperátorský poplatek.

Oskar/Vodafone dospěl k podstatně nižšímu číslu, 65 Kč, a prosazoval tuto výši

mezioperátorského poplatku. Nejspíše tedy každý počítal něco trochu jiného.

Vzájemné půtky operátorů nemusí koncového zákazníka zajímat. Pro něj je

podstatné, kolik za přenesení zaplatí on. A zde se mobilní operátoři shodli:

nezaplatí nic, nebo něco velmi symbolického (1 Kč). Důležité ovšem je, že

koncový zákazník platí onu symbolickou korunu (či ideální nulu) tzv.

přejímajícímu operátorovi, neboli tomu, ke kterému přechází. Ten o něj stojí,

vychází mu vstříc, a součástí jeho „vstřícnosti“ je i ona symbolická cena za

samotný přechod.

Horší už to ale je s původním operátorem, tím tzv. opouštěným. Ten může na

svého dosavadního zákazníka zkoušet různé „finty“, aby mu jeho odchod ještě

rozmluvil. Může mu také nabízet různé další výhody, ve snaze přesvědčit ho

(říká se tomu „winback“ a je zajímavou otázkou, zda je to správné či nikoli).

Nejtěžší to mají u svých původních operátorů zákazníci se smlouvami na dobu

určitou. Například T-Mobile je vůbec nechce nechat odejít a trvá na „dožití“

smluvního závazku na dobu určitou. Eurotel a Oskar/Vodafone na tom netrvají,

ale požadují po zákazníkovi vypovězení smlouvy a vyrovnání závazků. U Eurotelu

je vyrovnání řešeno jednorázovou smluvní pokutou, u Oskara/Vodafone doplacením

měsíčních paušálů za zbývající měsíce.

Velkou neznámou však stále zůstává to, jak moc či málo bude celá možnost

přenosu mobilního čísla mezi operátory využívána. Dostupné odhady se

rozcházejí: pesimističtější hovoří o asi dvou procentech zákazníků ročně,

optimističtější předpovídají podstatně vyšší čísla. Ale skutečnost ukáže teprve

čas. Vyřešeno se zdá být alespoň informování uživatelů o tom, kam vlastně

volají (když už to ze samotného čísla nebude vždy možné poznat). K dispozici

bude široká nabídka „dopředného zjištění“ přes web či různé informační služby

(IVR, SMS atd.). Při vlastním volání by se pak měla ozvat hlasová zpráva, pokud

někdo bude volat na přenesené číslo (a jeho tarif se v závislosti na tom liší).

Půjde však vypnout.



Nové ADSL pod stromeček

Doslova v předvečer Štědrého dne, 23. 12. 2005, zveřejnil Český Telecom svou

novou referenční nabídku ADSL. Je zajímavá hned ze dvou různých aspektů. Jednak

tím, že byla zveřejněna s více než měsíčním předstihem (platí až od 1. 2.

2006), a jednak svým vlastním obsahem.

Časový předstih zveřejnění je nutný k tomu, aby nedocházelo ke zneužití

dominantního postavení a i ostatní operátoři dostali šanci přizpůsobit své

nabídky. Měla by to být samozřejmost, ale ne vždy tomu tak bylo. Největším

překvapením je obsah nové nabídky. Ten totiž počítá s poměrně razantním

zrychlením snad všech nabídek, se zachováním či snížením jejich ceny, a někde i

se zvýšením objemových limitů. Například nejnižší dosavadní nabídka, na

přípojku o rychlosti 128/64 kbit/s (která ani není „broadbandem“, neboť je na

polovině jeho minimální rychlosti), byla nahrazena variantou 512/128 kbit/s

(tj. čtyřikrát rychlejší), zatímco její (velkoobchodní) cena zůstala na 304 Kč,

stejně jako objemový limit. Zřejmě nejrozšířenější dosavadní varianta 512/128

kbit/s také zrychlila na čtyřnásobek, a při stejně velkoobchodní ceně (452 Kč)

se její objemový limit zvedl ze 3 GB na 10 GB. Nově se pak do nabídky dostala,

jako nejvyšší, rychlost 4 096/512 kbits.

Bylo zajímavé sledovat, jak rychle na novou velkoobchodní nabídku reagovali

alternativní operátoři, předprodávající služby ADSL od Českého Telecomu. Řada z

nich přišla téměř obratem s novou verzí svých nabídek, které víceméně kopírují

změny nastolené velkoobchodní nabídkou (zatímco Český Telecom sám svou novou

nabídku zveřejnil až těsně před 1. 2. 2006).

Pro zákazníky jsou změny v dostupnosti a okamžitá reakce alternativních

operátorů přínosem. Znovu to ale ukázalo, jak velkou moc má Český Telecom nad

trhem ADSL v ČR: pouze na základě jeho rozhodnutí se věci dávají do pohybu, bez

jeho vůle nikoli. Asi se tomu nelze příliš divit, když přípojek ADSL na jeho

infrastruktuře je u nás 275 000 (k 1. týdnu v lednu 2006), zatímco počet

přípojek ADSL na infrastruktuře jeho konkurentů lze odhadnout na cca 10 000. To

není ani půl procenta! A z těch 275 000 jich i tak Telecom sám prodal na 80 %

tolik činí tržní podíl, který dále stoupá. To v EU nemá obdoby.



Internet v Praze zdarma?

Devátého prosince 2005 byla uzávěrka žádostí o dotace z tzv. broadbandového

fondu (dotačního titulu MI ČR). Svou žádost si podal i Magistrát hlavního města

Prahy, který chce vybudovat celoměstskou Wi-Fi síť a skrze ni nabízet občanům

připojení zdarma. Pravidla fondu něco takového nepřipouští (dotovat

infrastrukturu lze jen tam, kde není ještě rozvinutá, což o Praze neplatí).

Přesto to radní zkusili a ještě svému projektu udělali velkou publicitu.

Proti ovšem byli mnozí stávající poskytovatelé bezdrátového internetu v Praze.

Jejich asociace ALPI (Asociace lokálních poskytovatelů Internetu) si to

nenechala líbit a podala podnět k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. A když

už byla v tom, připojila i protest proti již existujícímu „Internetu zdarma“ na

Praze 5. Pikantní je, že ten byl na loňském Invexu oceněn jedním z Křišťálových

disků, jako počin hodný ocenění.