Přenositelnost čísel

Přenositelnost čísla je jakési zaklínadlo, s nímž mnoho lidí spojuje další krok
k úplné volnosti při využívání telekomunikačních sítí. V tomto článku bychom se

rádi podívali na to, co se v této oblasti již událo a co nás v blízké době

čeká. Začněme tedy úplně od základů, tedy tím, co vlastně přenositelnost čísla

je. Tato služba vznikla díky vývoji v telekomunikacích, kdy možnost vlastního

telefonování již není jediným požadavkem na operátora. Telefony se staly

nedílnou součástí našeho života a stále více úkonů vyřizujeme výhradně jejich

prostřednictvím. Tak se jednoduše stane, že jsme na našem telefonním čísle

téměř závislí. Představa nutnosti změny čísla vyvolává u mnoha lidí mrazení v

zádech. A ještě mnohem dramatičtější je taková situace u firem, které vydaly

velké peníze za propagaci, jež by změnou čísla přišla vniveč.

Naskýtá se samozřejmě otázka, proč vůbec o změně čísla uvažovat, když jsou s ní

spojeny takové potenciální komplikace. Abychom však mohli využít všech

„vymožeností“, které dnešní svět telekomunikací přináší, musíme počítat s

občasnými změnami, které pro nás mohou být nutné nebo „pouze“ výhodné. Kdy se

tedy můžeme zajímat o využití služeb přenositelnosti čísla? Odpověď je velmi

jednoduchá. Zajímavé je to vždy v okamžiku, kdy využíváme službu, která by

mohla způsobit změnu našeho čísla (přecházíme-li z analogové linky na ISDN nebo

opačně), při změně lokality, v níž telefonní službu využíváme, nebo při změně

poskytovatele telekomunikačních služeb.

Zachování čísla v prvním jmenovaném případě je v našich krajích již dlouho

(vlastně od počátku nabídky linek ISDN) běžné. U zbylých dvou případů to tak

jednoduché není. Geografická přenositelnost je možná vždy jen v rámci menších

území. Pokud se zákazník stěhuje do lokality, která patří do jiné tarifní

skupiny, není zachování čísla možné, jelikož účastnické číslo obsahuje i

informace o tarifech. Přenést tedy pražské číslo do Brna by znamenalo zmatení

účastníků, kteří by na toto číslo volali. Volání z Prahy by totiž nebylo

zpoplatňováno místním, ale meziměstským tarifem, což by ostatní zákazníci mohli

nést s nelibostí. Dokud tedy nebude volání v rámci celé České republiky

zpoplatněno jedním tarifem, můžeme si o tom, že si číslo ponecháme v libovolné

lokalitě, nechat pouze zdát.

Poslední jmenovaný případ přenášení čísla (při přechodu mezi operátory) je

zákazníkům do určité míry dostupný již několik let. Jedná se o možnost přenést

telefonní číslo při přechodu mezi operátory, poskytujícími služby v pevné

telekomunikační síti. Tento krok byl další důležitou fází uvolňování trhu

telekomunikací, neboť umožnil snazší změnu poskytovatele služeb. Důležitý byl

hlavně pro alternativní operátory, zaměřující se na poskytování služeb pro

firmy. Zde je totiž pravděpodobnost využití přenositelnosti největší a

usnadňuje tak lákání velkých zákazníků do jiné sítě.

Pokud jde o technické řešení přenositelnosti čísla, došlo k docela zajímavé

situaci. Stávající telekomunikační zákon nepředepisuje technické řešení této

služby a ani nezmocňuje ČTÚ k tomu, aby tyto podmínky určil a operátorům je

poté předložil jako definitivní řešení. Bylo tedy nutné najít řešení jiné. To

vzniklo poté, kdy ČTÚ ve spolupráci s APVTS (Asociací provozovatelů

telekomunikačních sítí) inicioval vznik otevřené odborné skupiny (Fóra pro

CS/CPS a NP – volbu a předvolbu operátora a přenositelnost čísla), které

příslušné technické řešení připravilo. Ani potom však ČTÚ nemůže toto řešení

předepsat jako závazný technický standard, museli se k němu dobrovolně

přihlásit sami operátoři a zavázat se k jeho dodržování. Takto to fungovalo již

dříve u krátké individuální předvolby, která je u nás dostupná od 1. 7. 2002,

stejně to dopadlo i v případě přenositelnosti čísla. Tento způsob vzniku

podmínek pro provozování telekomunikačních služeb je opravdu výjimečný a nevíme

o tom, že by stejný postup fungoval v nějakém dalším státě.

Služba přenositelnosti čísla je ovšem v porovnání s volbou nebo předvolbou

operátora složitější. Zde totiž nestačilo vymyslet pouze technické řešení, ale

bylo třeba udělat ještě další krok. Tím bylo zřízení a následné provozování

centrální databáze, v níž se povede evidenci všech přenesených čísel. Uloženy

zde tedy budou informace typu „toto číslo se přestěhovalo do této konkrétní

sítě“. Na uvedenou databázi se pak obracejí telefonní ústředny operátorů, když

potřebují zjistit, kam mají směrovat konkrétní hovor. Důležitou otázkou ovšem

bylo, komu provoz takové centrální databáze svěřit. Na výběr nebylo mnoho

možností. Službu by mohl provozovat buď některý z operátorů, nebo někdo na

světě telekomunikací nezávislý. Po zamítnutí možnosti předání správy databáze

některému z operátorů zbývalo rozhodnout, komu tedy připadne odpovědnost za

správu potřebných dat. Nakonec se ke slovu dostalo opět APVTS, které zřídilo

firmu CNPAC s.r.o. (Czech Number Portability Administrative Centre). Tato

společnost pak byla ustanovena správcem příslušné databáze (Národní referenční

databáze pro NP, tedy přenositelnost čísla). Poté, co byla databáze zprovozněna

a následně otestována, byla nabídnuta k užívání, což operátorům umožnilo dostát

zákonnému závazku a nabídnout přenositelnost čísla nejpozději k 31. 12. 2002.

Po svém vzniku referenční národní databáze sloužila (a dosud slouží) pro

potřeby přenositelnosti čísel v pevné síti. Česká republika se sice řadí k

zemím, v nichž je počet přenesených čísel jeden z nejvyšších, ale jak se

konečně dalo očekávat, týká se zatím hlavně firem. Zde počty přenesených čísel

naskakují rychleji, protože se setkáváme s využitím provoleb, které zahrnují

desítky až desetitisíce čísel. Nyní jsme se ovšem posunuli o krok dál. Tímto

krokem byl podpis prezidenta republiky, jímž byl definitivně schválen zákon,

nařizující zavedení přenositelnosti čísel i v rámci mobilních sítí.

Dostupnost přenositelnosti měla být sice původně vyřešena již s naším vstupem

do Evropské unie, ale různící se názory, jak má vlastně vypadat, schválení

příslušného zákona oddálily. Pojďme se tedy podívat na to, co vlastně můžeme od

nové služby očekávat.

První věc, na níž je třeba upozornit, je fakt, že mobilní přenositelnost čísla

neznamená možnost přenášet telefonní číslo mezi operátorem poskytujícím služby

v pevné síti a jiným, zabývajícím se službami mobilními. Telefonní číslo

zůstává stále buď pevné, nebo mobilní. Znamená to tedy, že v rámci

přenositelnosti mobilního čísla si toto budeme moci přenést mezi mobilními

operátory, ale ne již do pevné sítě. Možnost přenášet čísla mezi pevnou a

mobilní sítí se v našich končinách zatím neplánuje a je nutné poznamenat, že

ani ve světě není běžně dostupnou službou. Jedinou výjimku zde tvoří USA, kde

je ovšem struktura telekomunikací od té evropské značně odlišná.

Vzhledem k formě, v jaké byl zákon schválen, jsou před námi již pouze přibližně

tři měsíce, během nichž by měla být služba spuštěna. Lze přepokládat, že ze

strany státu a ČTÚ bude vyvinut velký tlak na dodržení stanovených termínů,

jelikož Česká republika již dříve byla kárána za nedodržení dohodnutých

pravidel. Přijetí zákona ovšem ještě nezaručuje zpřístupnění přenositelnosti.

To je pouze jakýmsi prvním krokem, který iniciuje úsilí operátorů sestavit

všechny potřebné technické podklady tak, aby službu bylo možné skutečně

používat. Opět je třeba dohodnout se na tom, jak budou jednotlivé komponenty

nutné pro provoz vypadat. Stejně jako tomu bylo v pevných telefonních sítích,

je i zde třeba rozhodnout, jak bude vypadat databáze přenesených čísel.

V první fázi nebylo vůbec jasné, bude-li existovat jedna centrální databáze s

údaji o všech přenesených číslech, nebo bude zvolena decentralizovaná varianta,

kdy by každý operátor spravoval své údaje. Po jednáních mezi operátory to

nakonec vypadá na jednu centrální databázi, tedy na řešení obdobné tomu z

pevných sítí. Bude zde rovněž třeba vyřešit otázku zpoplatnění jednotlivých

hovorů. Dnes již sice existují tarify, které nerozlišují mezi voláním v rámci

domovské sítě a voláními do sítí ostatních, ale ty jsou přece jen v menšině.

Stále převládají ty, které tyto informace rozlišují. Vzhledem k tomu je nutné

vyřešit, jakým způsobem budou zákazníci informováni o příslušnosti volaného k

jiné síti, než jaká odpovídá formátu telefonního čísla. Jednou z prvních

uvažovaných variant bylo zavedení hlásky do vyzváněcího tónu. Ta by sice

umožňovala precizní informování každého volajícího, ale oznámení by zabralo

určitý čas a pokud by volaný telefon zvedl „příliš rychle“, zpráva by nebyla

přehrána celá. Potlačeny by navíc byly dnes moderní uvítací melodie, které

operátoři poskytují jako doplňkovou službu. Proto budou informace dostupné

pomocí informativních SMS, přes webové rozhraní a mobilně také prostřednictvím

WAPu. To znamená, že informace nebudou předávány při každém hovoru, ale pouze v

případě zájmu uživatelů. Přenositelnost v mobilních sítích se ovšem netýká

pouze operátorů a jejich zákazníků. Nejrůznější doplňkové služby totiž

poskytují i další firmy. Typickým příkladem je zasílání log či vyzvánění na

mobilní telefon, které je často zpoplatněné různými částkami podle toho, do

které sítě je požadovaný obsah směrován. Řešit aspekty přenositelnosti bude

nutné například i při dobíjení předplacených karet z bankomatů. Všem těmto

dalším subjektům bude nutné zajistit přístup do databáze s přenesenými čísly

tak, aby bylo možné ošetřit běh všech doplňkových služeb.

O tom, jak vlastní přenášení čísla bude vypadat, ještě není definitivně

rozhodnuto, ale nejpravděpodobnější scénář vypadá asi takto. Zákazník, který

bude chtít změnit operátora, zajde za svým stávajícím poskytovatelem a tuto

skutečnost mu oznámí. Operátor si zjistí, jak to vypadá se zákazníkovou

smlouvou, tedy zda se jedná o předplacenou kartu či o zákazníka s tarifním

programem, zda zákazník dodržel všechny podmínky, za nichž byla smlouva

uzavřena – například jestli již vypršela doba, po níž se zákazník zavázal

služby využívat. Pokud podmínky splněny nebudou, bude zákazníkovi nabídnuto

doplacení všech závazků (například doúčtování ceny mobilního telefonu, pokud

byl pořízen za zvýhodněnou cenu). Jakmile budou všechny závazky vyrovnány,

obdrží zákazník jakýsi certifikát o tom, že je „volný“ a může tedy žádat o

služby u libovolného jiného poskytovatele. S tímto certifikátem pak zajde ke

zvolenému operátorovi, který již zařídí všechny ostatní potřebné kroky.

Důležitým faktem bude i to, že přenášet se bude pouze telefonní číslo, nikoli

různé další služby. Ty tedy bude nutné znovu aktivovat. Uživatelé předplacených

karet se nejspíš budou muset smířit s tím, že jim nebude vyplacen kredit, který

„na kartě“ mají. To znamená, že ho před přechodem budou muset celý provolat.

Nakolik se u nás bude přenositelnost čísla využívat, ukáže teprve čas. V

zahraničí většinou nejvíce získal operátor, který se k přenositelnosti postavil

jako k nové službě a nesnažil se ji bojkotovat. Nám tedy nezbývá nic jiného než

čekat, s čím operátoři přijdou.