Přísně tajné protokoly

POP3, nebo IMAP?







Právě sedím u počítače a píšu e-mail. Až stisknu tlačítko

„Send“, budu doufat, že ten e-mail dojde panu redaktorovi

Lipšanskému. Co se ale bude dít? Vysvětlení pro naprosté laiky

(dle přání red aktora ) následuje.

-konec perexu-



E-mailův život



Právě teď sedím u počítače, ve kterém používám program user

agent (UA). Totiž, ve skutečnosti píšu e-mail a mám na to

spuštěný buď Netscape Mail (ten mám nejraději – já taky, pozn.

redaktora ) nebo Microsoft Outlook Express, Exchange, Mail, Lotus

Notes, Eudora, Pine, Elm, Bat… a obecně se takovému programu

říká user agent. Až ten e-mail dopíšu, stisknu tlačítko Odeslat.

Až to tlačítko stisknu, předá se můj dopis přes modem (nebo přes

místní podnikovou síť Ethernet) do velikého počítače (opravdu je

veliký, viděl jsem ho, je vyšší než já), ve kterém najednou

pracuje více než 200 programů. Jeden z těch programů se jmenuje

Sendmail, ale mohl by tam třeba být jeho konkurent Smail,

Outlook Server nebo Exchange Server. Obecně se tomu programu

řekne message transfer agent (MTA). Můj user agent domluví (když

dobře půjde) mail transfer agentovi pomocí konverzace lidskému

oku čitelné a mozku srozumitelné, aby můj dopis přijal

k doručování po Internetu. Tato standardizovaná konverzace

používá pouze ta slova, která povoluje „Jednoduchý protokol pro

přepravu pošty“. Anglicky se to řekne Simple Mail Transfer

Protocol a ve zkratce se to označuje SMTP – voilá, máme

vyluštěnu první zkratku.

Možná se vás už nějaký program doptával na váš SMTP server . To

byl právě počítač, o němž víte, že je v něm spuštěný MTA, který

bude ochoten přijmout vaši poštu. Opakuji – bude-li. Vzhledem

k rozmáhajícímu se spammingu (viz PC WORLD 8/98) se totiž

poskytovatelé internetového připojení snaží bránit se mu tak, že

technickými prostředky povolují posílání pošty přes jejich SMTP

server jenom z těch počítačů, jejichž uživatele budou moci za

takovou nekalost osobně ztrestat.

Můj MTA si ten dopis uloží na svůj pevný disk (tzv. „do

fronty“). Až na můj e-mail (většinou po pár sekundách) dojde

řada, pokusí se opět pomocí SMTP navázat spojení s MTA adresáta,

kterého vypátrá jednak z jeho e-mail adresy, jednak pomocí DNS –

ale to už líčit nebudu, neboť bych mohl začít nudit (pouze,

vyžádá-li si to na redakci čtenářská obec). Přeskočme

pikantnosti kolem doručování na servery s nižší prioritou (v

případě, že hlavní MTA pro adresáta je dočasně mimo provoz, měla

by se pošta ukládat poblíž adresátova stroje v nějakém rezervním

počítači), i opakované doručování (když nelze zásilku pro

poruchu na Internetu vůbec nikam rozumně doručit, tato zůstává

ve frontě odesílatelově a zpravidla další 4 dny se pokouší o

doručení v 15minutových intervalech, načež to vzdá a oznámí mi,

že mám smůlu… zatímco já si myslel, že adresát ji už 4 dny má

a jenom neví, jak na ni odpovědět).

Adresátův MTA tedy nakonec šťastně přijal zásilku a uložil si ji

na pevný disk, můj MTA ji mohl smazat z fronty (a ten váš možná

napřed poslal kopii vašemu šéfovi, aniž byste o tom věděli).

Jenomže… MTA, to je program na speciálním počítači. Panu red.

Lipšanskému není příliš užitečné, že kdesi na nějakém počítači,

o kterém možná ani neví, kde stojí, je na jakémsi pevném disku

tento článek. On by jej chtěl mít ve svých Lotus Notes. Člověk

by čekal, že to bude opět práce pro Supermana… chci říci pro

SMTP. Kupodivu není.

Poslední krok – přenos pošty, která hnízdí v nějakém ústředním

počítači, do vašeho PC (nebo Applu) a její případné smazání

z onoho počítače se koná pomocí protokolu POP3 – Post Office

Protokol 3 . (Hádejte, co mu předcházelo: POP2.) Na stejném

počítači, na kterém běží adresátův MTA, běží současně program

pro „výdej doručené pošty“ – POP3. Adresátův UA se jej může

chodit ptát „Je tady pro mne nějaká pošta?“, a POP3 mu buď

odpoví, že pro něj nic nemá, nebo že je k dispozici tolik a

tolik dopisů, a pak mu je na požádání předá, případně ze serveru

vymaže. Program v počítači, který umí na požádání předat user

agentovi poštu pro jeho pána (POP3 server), se nazývá POP3 démon.

Stejný smysl jako POP3 má i jeho konkurent IMAP – Internet

Message Access Protocol . Je ovšem „chytřejší“, ale málokdo jej

používá. Netscape se ve svém Netscape Mailu pro něj snažil něco

udělat, když pro vybírání pošty z více serverů nutí uživatele,

aby se k nim připojoval pouze pomocí IMAP, ale vzhledem k tomu,

že jen málokterý správce instaluje IMAP server, vyhrává na tomto

poli Microsoft Outlook, který při výběru pošty umožňuje míchat

oba protokoly.



Webmail vs. POP3?



Webmail (například hotmail.com , usa.net , email.cz , post.cz ) není

nic jiného než user agent, ale naprogramovaný tak, že neběží

v počítači na vašem psacím stole, ale opět někde v nějakém

serveru. Všechny jeho běžné ovládací prvky (okénko na napsání

zpráv, tlačítko „Odeslat“ či „Přečíst došlou poštu“) se však

zobrazují jako webová stránka. A všechno, co napíšete, do něj

odchází opět přes Web. Nepoužíváte tedy žádný speciální program,

ale webového klienta (tj. Microsoft Internet Explorer, Netscape

Navigator, Opera, Cello, Mosaic, Lynx, Minuet, …), pomocí

kterého s vámi user agent komunikuje. Webmail má své výhody i

nevýhody:



+ když se přesunete od jednoho počítače ke druhému, vaše pošta

„jde s vámi“, protože je ve skutečnosti uložená na disku

počítače s webmail user agentem,

- ale abyste se k ní dostali, musíte se kvůli přečtení každé

zprávy připojit k Internetu (u běžného user agenta se zpráva

jednou přehraje do vašeho počítače, a když si ji pak chcete

přečíst, už se kvůli tomu nikam připojovat nemusíte),

+ poskytovatel webmailu vám zpravidla i přidělí nějakou pěknou

e-mailovou adresu, která vám zůstává, i když opustíte univerzitu

a jdete do zaměstnání, takže vaši přátelé s vámi neztratí

kontakt,

- pokud se ovšem dřív provozovatel webmailu nerozhodne, že to

s vašim účtem zabalí – a spolu s ním nezmizí i vaše přijatá

pošta a e-mailová adresa.

+ Poskytovatel webmailu vám může poskytovat i jisté druhy

ochrany, například skenování přijaté pošty proti virům

(Hotmail), ochranu před spammery (USA.NET), nebo vás naopak dát

spamu všanc (Bigfoot).



Pokud se vám nelíbilo, že vaše pošta může zmizet spolu

s provozovatelem vašeho konta (jako se to stalo mně), že si při

poruše těžko osobně došlápnete na správce, nebo že si musíte pro

každé přečtení kteréhokoliv vašeho dopisu chodit do Internetu (a

možná při tom platit za modemové připojení), pak je tedy POP3

nebo IMAP právě pro vás. Někteří poskytovatelé webmailu jsou si

vědomi zmíněných nevýhod, a proto poskytují hybridní možnost buď

nechat dopis uživatelem pomocí POP3 vyzvednout (prozatím jsem

neslyšel o webmailu s IMAPem), nebo jej dokonce z webmail

serveru ihned po příchodu pomocí SMTP přímo zaslat do vaší běžné

e-mail schránky (forwarding), takže váš webmailový účet slouží

pouze na několik okamžiků jako přestupní stanice. Webmail má

ovšem i světlé stránky, o tom však tento článek není, zájemce

odkazuji např. na článek „A mám to zadarmo!“ (PC WORLD 1/99)



Nalistujte si…



Tento článek byl pro laiky. Chcete se ale naučit protokoly SMTP

a POP3 víc, než kolik je v naší ukázce? Budete pak moci vytvářet

různé podivné e-maily bez adresáta, nebo předvádět vašim

administrátorům, jací jste kabrňáci, když si vyberete poštu bez

user agenta! Pokud umíte anglicky a vyzbrojíte se patřičnou

dávkou trpělivosti, pak doporučuji k ohledání návrhy

internetových standardů s názvy RFC 821 – Simple Mail Transfer

Protocol, RFC 822 – tvar e-mailu, RFC 1081 – Post Office

Protocol 3 a RFC 1730 – Internet Message Access Control.

Vyhledat takový katalog RFC (zkratka znamená Request for

Comments ), na nějž budete mít nejrychlejší přístup, není nic

obtížného. Zkuste např. adresu

www.cis.ohio-state.edu/htbin/rfc/INDEX.rfc.html . Zjistíte, že

čísla, která uvádím, jsou poměrně staré verze návrhů, ale

prohledáváním a klikáním v katalogu RFC můžete relativně snadno

prokličkovat až k nejnovější verzi dokumentu, či k dokumentu o

rozšíření protokolu (například z SMTP se vyvinul ESMTP –

Extended SMTP ). Mimochodem, právě v takovém seznamu uvidíte pod

lupou, jak se Internet od konce šedesátých let formoval… ale

to už je zase pro jiný článek.



Osahejte si protokoly



Malá ukázka toho, že ani SMTP, ani POP3 nejsou tak

nepochopitelné… Zkuste si v dlouhé chvíli odeslat,

zkontrolovat, přečíst a vymazat poštu bez vašeho user agenta!

V následujícím textu bude tučně vysázeno všechno, co uvidíte,

podtrženě to, co máte napsat, a kurzívou všechno, co byste měli

upravit.

Ukázka 1: chcete si zkusit poslat dopis z Mexika? Provozovatel

jistého SMTP serveru totiž neučinil do půlky února 1999 žádná

antispamová opatření; doufám, že ani do této chvíle, takže

následující pokus bude stále ještě takto jednoduše fungovat: V

Microsoft Windows 95/98/NT klikněte na tlačítko Start , pak na

Spustit, napište slovo telnet a stiskněte tlačítko OK . Program,

který právě vidíte, je „návrat ke kořenům“ Internetu, ale o něm

až jindy. Pak v hlavním menu klikněte na Terminál , zvolte

Předvolby…, zaškrtněte místní odezva a opět zadejte OK . Pak

zvolte opět z hlavního menu Připojit , Vzdálený systém… a

v nastalém dialogu zadejte jako hostitele

webserver1.interpower.com.mx, zásuvku 25 (to znamená, že budete

chtít se jmenovaným počítačem obcovat pomocí protokolu SMTP) a

klikněte na Připojit. Pak vykonáte následující dialog:



220 webserver1.interpower.com.mx ESMTP server (post.office v2.0

0813 ID# 0–28468U510) ready Mon, 22 Feb 1999 10:36:26 –0600

HELO interpower.com.mx

250 webserver1.interpower.com.mx

MAIL FROM: vaše e-mailová adresa

250 Sender < vaše e-mailová adresa > Ok

RCPT TO: e-mailová adresa adresáta

250 Recipient < e-mailová adresa adresáta > Ok

DATA

354 Ok Send data ending with <CRLF>.<CRLF>

From: Los.Muertos @mexico.com.mx

Subject: You're gonna die

vynechat řádek To je oddělení hlavičky e-mailu od jeho těla.

Sure! Everybody does… some day…

. (Tato tečka napsaná hned od kraje je velice důležitá –

znamená, že tady dopis končí.)

250 Message received: 19990222163626350.AAA141@in­terpower.com.mx

QUIT

221 webserver1.interpower.com.mx ESMTP server closing connection



Druhá ukázka je o něco užitečnější. Umožní vám pomocí POP3

zkontrolovat vaši poštu, případně si vymazat jednotlivé dopisy,

aniž byste museli skutečně celou poštu stáhnout ze serveru.

Začátek je stejný jako v předchozí ukázce – až do vyplnění hosta

a zásuvky. Jako hosta teď totiž uvedete svůj POP3 server

(například mail.geocities.com ), vaše přihlašovací jméno a heslo

(vše naleznete, teď už poučeni, ve svém user agentovi). Číslo

zásuvky bude pro změnu 110 . Konverzace pak může vypadat třeba

takto:



+OK Geocities Mail Server (version 1.0) at mail9 starting.

<6621.919702257@mail9>

user vaše přihlašovací jméno

+OK Password required for vaše přihlašovací jméno .

pass vaše heslo

+OK vaše přihlašovací jméno has 0 messages (0 octets).

quit

+OK Pop server at mail9 signig off.



Pokud byste ovšem zjistili, že nějakou poštu máte, mohli byste

si třeba přečíst prvních deset řádků třetího dopisu příkazem



top 3 10



nebo vymazat osmý dopis, aniž byste jej četli



dele 8