QuickTime 3.0 v praxi

V tomto článku se podíváme na takřka finalizovanou verzi

multimediální platformy QuickTime 3.0, která by se

měla stát něčím mezi konečně dostupnou horkou novinkou,

malou revolucí v multimediálních systémech nebo také velmi

geniálním, či naopak pochybným strategickým krokem firmy Apple.

Všechny tyto možné pohledy na „věc“ budou čtenáři zřejmější po

přečtení tohoto článku. A jakým čtenářům je text určen? Zcela

určitě všem uživatelům platformy Mac OS, ale vzhledem k

okolnostem by mezi nimi neměli chybět ani zastánci dalších

platforem – těch windowsovských i unixovských…



QuickTime – kdo by jej neznal. A neodpustím si malou špičku –

znají jej skutečně všichni, pro ty z ostatních platforem se

stačí podívat na takové Video for Windows a určitě něco z

QuickTime zahlédnou. QuickTime se spolu s grafickým rozhraním

stal jakýmsi symbolem Maců a nepochybně také inspirací pro

multimediální úsvit na ostatních osobních počítačích.

Na tomto místě by ti nejdůkladnější čtenáři měli spustit povyk,

protože autor si tu viditelně zjednodušuje život doslovným

kopírováním starších textů. A měli by pravdu, předchozí odstavec

je totiž převzat z článku QuickTime 2.5 v MacWORLDu 9/96. Byl

tehdy věnován verzi 2.5 a lze jej použít např. jako stále platné

uvedení do tématu, a nejen proto, že se zabýval i historií

QuickTime.

V době psaní článku se psala polovina února 1998 a na

Internetu je k vyzkoušení dostupná beta-verze 16 horké novinky

- QuickTime 3.0, která by již měla být finalizována a bezplatně

na Internetu uvolněna okolo 28. února. QuickTime 3.0 přitom

představuje pro Apple, a tedy i platformu Mac OS, významný předěl.

Dobrá, je pravda, že totéž jsme tvrdili o QuickTime 2.5, ale

úmysl a realizace se často liší – obzvláště u idealistických

firem jako je Apple.



QuickTime nebo QTML (QuickTime Multimedia Layer)



Nejdříve pro nováčky nevlastnící starší čísla časopisů

krátké shrnutí. QuickTime představuje pro systém Mac OS komplex

systémových rutin, pokrývajících především všechny multimediální

a některé přilehlé služby. Realizován je několika doplňky a

ovládacími panely a nezkušení uživatelé se často dopouštějí té

chyby, že je z důvodu úspor paměti vypínají.

Jak pošetilé! Samozřejmě, pokud nikdy nepřehráváte na počítači

filmy, můžete se bez odpovídajícího funkčního jádra QuickTime

obejít a cca 1 MB paměti uvolnit. Obzvláště u nových Power Maců

s riscovými procesory ale platí, že QuickTime v sobě obsahuje

novější verze rutin, jinak vyvolávaných z ROM, a jisté funkce

Mac OS s nainstalovaným QuickTimem běží mnohem rychleji a

stabilněji. (Velmi podobná situace mimochodem nastává u doplňku

WorldScript.) Tento jev je stále markantnější, protože QuickTime

na sebe nabaluje stále více úkolů a stává se jakýmsi systémem v

systému – a nutno říci, že tím podstatně modernějším.

Toto téma je bohužel příliš komplexní, a tak si jen řekněme, že

QT pokrývá nejen jisté překladové funkce, ale stará se třeba i o

dialogová okénka atd. Některé aplikace mají díky tomu v

otevíracích dialogových okénkách ještě miniokna náhledová,

usnadňující rychlé vyhledávání kýženého souboru. Co se týká

překladů, ve spolupráci s Mac OS Easy Open (v lokalizovaném

systému Otevírání dokumentů) se stávají interní formáty QT

systémově dostupnými formáty, a např. v takovém Zápisníku můžete

otevřít soubory formátu Photoshop 3.0 či Windows BMP.

Proto se také začalo již u verze 2.5 mluvit o celé multimediální

vrstvě QTML (QuickTime Multimedia Layer), s rozdíly si ale není

třeba zatěžovat hlavu. Zatímco u Mac OS je a bude QuickTime

distribuován separátně od jiných systémových komponent, pro

Windows obsahuje instalátor QuickTime 3.0 i QuickDraw 3D. Možná

v tom má někdo jasno, spíše jsou však pojmy QTML a QuickTime

používány záměnným způsobem.



QuickTime 3.0 – je libo Mac OS, nebo Windows?



Již u QuickTime 2.5 se mluvilo o distribuční politice, která

měla podstatně zrovnoprávnit platformy, z řady důvodu se ale tak

nestalo. QuickTime 2.5 byl dostupný pro systémy Windows pouze

jako přehrávací software a pro authoring byl nepoužitelný.

Kompletní portování ovšem projekt verze 3.0 značně zdrželo (viz

také odstup mezi články).

Výsledek je působivý. Beta-verze byly dostupné ve stejný

okamžik pro Mac OS i Windows 95/NT a jejich identičnost a

přenositelnost souborů byla na první pokus viditelná. Klíčová

je nadcházející verze pro nový systém Apple – Rhapsody, který

současně díky své povaze usnadní převod QT i na unixové

systémy, jimž nějaký ten silnější multimediální standard

neuškodí.

Plnokrevný QuickTime, dostupný pro jinak multimediálně ne zcela

konkurenceschopnou platformu Windows, je ovšem odvážný krok.

Apple si od tohoto zřejmě slibuje především naprosté vítězství

standardu, jehož authoring bude stále zřetelně nejvýhodnější pod

Mac OS a na hardwaru Apple.

Tato proměna ovšem stála Apple mnohem více než něco odvahy.

QuickTime je příliš spjat s prostředím Mac OS a bylo třeba

přeportovat značné oblasti macovského systému. Dokazuje to

například dokumentace pro PC programátory, důkladně rozebírající

třeba principy paměťového managementu Mac OS, ale i víceméně

oficiální komentáře. Paradoxním výsledkem je, že značná část

Mac OS je dnes přeportována pro platformu Intel – myšlenka Mac OS

(či pro experty spíše Blue Box) pro Intel nás již nemůže tak

šokovat.

A to je také tou nejvýraznější vlastností QuickTime 3.0,

nikoli tisíce základních i luxusních mediálních formátů. Po

instalaci jediné knihovny DLL a programu MoviePlayer můžeme začít

pracovat v QuickTime i pod Windows. Viditelných rozdílů je

minimum, zejména v MoviePlayeru, který má dokonce i „ona“

náhledová okénka. Apple tu přitom nejde cestou konkurenčního

boje, ale spíše přes nabídnutí doplňujícího či alternativního

produktu. Je například vhodné nainstalovat na PC i Microsoft

DirectX, protože QuickTime prostřednictvím jeho API využívá

přítomných hardwarových akcelerací zvukových i grafických karet.



Služby QuickTime 3.0



Dobrá, QuickTime bude nainstalován, kam jen oko dohlédne. Co z

toho budeme mít? Věřte nevěřte, formátová standardizace je

výborná věc. V případě QuickTime to znamená extrémně jednoduchou

přenositelnost i velmi komplexních dat mezi platformami bez

nutnosti konverze. A to znamená více crossplatformních produktů

a lepší produktivitu práce pro multimediální authoring, ale i

běžné uživatele, protože roztříštěnost formátů na Internetu a

počítačích vůbec je skutečně hrozná.

K intenzivnějšímu využití funkcí budeme ovšem muset počkat

na nové verze aplikací, jako je např. Adobe Premiera, které do

poslední kapky nových možností využijí. Typickou, již realizující

se ukázkou, je oblast WWW surfování – kde je už aplikace alias

WWW prohlížeč s QT pluginem k dispozici. Tady stačí nalézt

stránky postavené na schopnostech QuickTime 3.0 a začít testovat.

Dnes na nich (třeba http://www.apple.com/quicktime/preview/ )

typicky nalezneme začleněné nové formáty dat – které stávající

WWW editory bez problémů zvládnou do stránek začlenit a nový QT

plugin umí přehrát.

Tady skutečně každý ocení, nakolik využívání přehrávacích

možností QuickTime eliminuje nekonečné řady různých speciálních

pluginů. Nejenže se na něj můžeme spolehnout při přehrávání MIDI

či MPEGových šotů, ale jeho speciální formáty – jako je např.

vektorová grafika – se stávají akceptovatelným standardem. Verze

3.0 je přitom skutečně tvrdě optimalizována pro internetové

použití; na přenos náročná data lze přenášet streamovaným

způsobem, kdy se začnou zobrazovat ještě před dokončením

transportu, a navíc na WWW stránce mohou být data uložena v

několika podobách optimalizovaných pro různé rychlosti

uživatelova připojení.

Celkem nic originálního, konečně je ale toto chování

konzistentní a působivě to funguje!! Například na zmíněných

stránkách Apple jsou umístěna VR panoramata (aka prostorové

fotografie), která jsou velmi úsporná. U těch větších

oceníme, když si jejich virtuální prostor budeme moci procházet

ihned bez čekání, s tím omezením, že viditelná část se bude

pomalu zvětšovat. Protože ale můžeme nadefinovat náhledovou

stopu, jež naskočí ihned díky své menší velikosti, mohou být

ještě nenahrané oblasti reprezentovány např. prostorovou mříží

(vzpomínáte na simulátor ve Star Treku?) nebo třeba jen obrazem

s méně detaily (kupř. díky maximální komprimaci JPEG).

Apple skutečně na QuickTime nešetří a neustále „dokupuje“ či

doprogramovává moderní prvky, například nové komprimace či MIDI

nástroje. Díky nim jsem skutečně poprvé viděl přes klasický

modem v pražských podmínkách přehrávanou hudbu v takřka CD

kvalitě a s akceptovatelným „náznakem“ videoklipu…

Na skutečné využití všech možností si ještě počkáme. Velmi

nadějně se tváří možnost používání efektů v reálném čase – kde

bychom například na WWW stránkách mohli ušetřit nekřesťanské

megabajty jinak duplikovaných filmů. Prozatím jsem také nenašel

skutečné QuickTime VR panorama, postavené ze všech použitelných

mediálních prvků. Jen si představte – vlastní panorama

zachycující loď Enterprise (to již léta existuje), hvězdný

prostor okolo inteligentně generovaný do „pseudooken“, díky

filmovým stopám a speciálním efektům, k tomu hudba na pozadí (se

směrovými efekty, pochopitelně). Manipulovatelné předměty mohou

být tvořeny z objektů QuickDraw 3D, i když to již určitě chce

masivní hardwarovou akceleraci. (Poznámka do hvězdného deníku:

poručík Data má koženou tvář pořád a kapitán Pickard vlasy

nepotřebuje.)



Budoucnost?



Mnoho dalších věcí bylo slibováno do verze 3.0, a jaksi zatím

nedorazily. První souvisí s netrpělivě očekávanou HyperCard 3.0

- kde bude možno vytvářet k filmům doprovodné stopy, obsahující

příkazy jakéhosi skriptovacího jazyka HyperTalk. Kdesi se také

zdržela možnost umisťovat na pozadí filmů (u VR panoramat a

objektů to již funguje) aktivní body, pomocí kterých by se např.

děj dal větvit.

Tyto zčásti již fungující a zčásti naslibované funkce přitom

naznačují některé fantastické možnosti – jako například možnost

interaktivních aplikací postavených na QuickTime enginu, médiích

a interpretovaných skriptech (nebo třeba Javě), jež by byly

hardwarově nezávislé, přesto však lokálním hardwarem akcelerované

(přes DirectX), a hlavně distribuované přes Internet, a to třeba

i po stále funkčních částech.