Rozhraní Ultra ATA/66 již běžným standardem

Základní vlastností systému je jeho zvýšená možnost přenosu dat dosahující
úrovně až 66,6 MB/s. Tento údaj samozřejmě neznamená, že připojený disk

dosahuje této rychlosti stále, ale spíše je to záležitost přenosové špičky,

která je řešena také s pomocí vyrovnávací paměti instalované uvnitř disku. Ta v

případě zaplnění komunikačního kanálu posílá data postupně, jak se kapacita

přenosu uvolňuje. Samotný přenos mezi diskem a řadičem probíhá přes obvyklé

40pinové konektory, ovšem s použitím 80žilového kabelu, jejž bylo nutné zvolit

z důvodu nespolehlivosti přenosu dat po kabelu 40žilovém při rychlostech

přesahujících 44,4 MB/s. Během takových rychlostí již docházelo ke ztrátám dat

při přenosu. Správná funkce je ovšem podmíněna podporou zmíněného standardu jak

na straně pevného disku, tak i u řadiče, ke kterému je zařízení připojeno. Dále

musí operační systém (Windows 9×, Windows 2000) podporovat DMA (Direct Memory

Access) přenos, neboli přímý přístup do paměti, bez použití a zatěžování

procesoru. I tak ovšem může dojít k určitým problémům při komunikaci (např. u

starších BIOSů základních desek). Pro podobný případ výrobci pevných disků

umisťují na své internetové stránky software, prostřednictvím něhož je možné

komunikaci pomocí Ultra ATA/66 jinak automaticky detekovanou napevno zakázat,

případně znovu povolit.

V současné době pevné disky dodávané na světový trh ještě nejsou schopny zcela

využít rychlosti, kterou tento standard nabízí. Časem k tomu ovšem dojde, a tak

je momentálně vyvíjena komunikace pro rozhraní EIDE s provizorním názvem Ultra

ATA/99, jehož technická specifikace je zatím záležitostí pouhých dohadů. Jakým

směrem se však vývoj bude skutečně dále vyvíjet, ukáže čas.