Rychlokurz: IrfanView & ACDSee

Ačkoli je digitalizovaný obrázek pouze hromadou bitů s informacemi o barvě a
intenzitě jednotlivých pixelů, pro nás to jsou třeba nezapomenutelné

vzpomínky…

Opět se setkáváme u našeho pravidelného seznámení se světem softwaru.

Tentokráte se podíváme na zoubek programům pro prohlížení obrázků.



Obrázek je v počítači uložen jakou soubor. Přípona souboru určuje, jak je

obrázek v souboru uložený a zkomprimovaný je to tzv. formát obrázku.

Nejčastější formáty si nyní uvedeme:



Formáty obrázků s bezztrátovou komprimací obrázky nejsou „poškozovány“,

soubory mají větší velikost. Formáty jsou vhodné hlavně pro obrázky s textem

a diagramy.



BMP soubor je veliký, prakticky žádná komprimace. Pozadí vašich Windows je

tvořeno obrázkem v tomto formátu.



GIF soubor je středně velký, komprimace bezztrátová, umožňuje i jakousi

jednoduchou animaci. Používá se hlavně na webovských stránkách.



TIFF, PNG, PCX další používané formáty s volitelnou bezztrátovou komprimací.



Formáty obrázků ztrátové komprimace obrázek je sice „poškozen“ podle

nastavení úrovně komprimace, ale soubor je podstatně menší. Formát je vhodný

hlavně pro fotografie.



JPG porovnání komprimací (obr. vlevo):



1. originál (velikost souboru 326 KB)

2. komprimace na 90 % (velikost 138 KB)

3. komprimace na 20 % (velikost 34 KB)





Formáty videí pohyblivé obrázky, tedy videosekvence.



MPEG (MPG), AVI, MOV nejznámější formáty videa.







V dnešním dílu si popíšeme dva z programů nejznámějších, a to ACDSee a

IrfanView. Oba dva programy jsou si vzhledově, funkčně i ovládáním velmi

podobné. Proto si práci s nimi ukážeme na jednom z nich a na konci zmíníme

odlišnosti druhého. Po krátkém rozhodování jsem nakonec pro náš model zvolil

program IrfanView. Proč? Jak IrfanView, tak i ACDSee umí zobrazit obrázky

mnoha formátů. IrfanView však zvládá i soubory s videosekvencemi, a dokonce i

soubory se zvuky. Zatímco IrfanView je freeware, tedy úplně zadarmo, ACDSee

můžete zdarma používat pouze 30 dní. Proto jsem zvolil IrfanView.



Máte-li program správně nainstalován, postačí, když v Průzkumníku dvakrát

kliknete na soubor s obrázkem (s příponami GIF, JPG, PNG…). Otevře se vám

okénko, ve kterém svůj obrázek vidíte.



Obrázek si můžeme pomocí ikonky nebo kláves [+][-] na numerické klávesnici

přibližovat a vzdalovat, tedy zvětšovat a zmenšovat. Originální velikost

získáme zpět kombinací kláves Ctrl+H. Kurzorové klávesy [šipky] ovládají pohyb

po obrázku, pokud se do okénka nevejde. Klávesa [Enter] obrázek zobrazí přes

celou obrazovku, tak aby byl celý viditelný. Stejně tak se Enterem vrátíme

zpět do zobrazení v okně.



Na další obrázek v řadě se přesunete ikonkou nebo klávesou [mezerník]. Řadu

tvoří všechny multimediální soubory v daném aktuálním adresáři. Proto vám

doporučuji dávat například fotografie, video, zvuky z vašich dovolených do

zvláštních adresářů. Na předcházející obrázek přeskočíme klávesou [Backspace]

nebo ikonkou .



Chceme-li na nějaké výstavě nebo za výlohou několika fotografiemi představit

svou firmu či výrobek, nebo chceme-li ukázat známým své digitalizované

fotografie z dovolené a přitom nestát u počítače a nezničit se mačkáním

klávesy [mezerník], pak se nám bude hodit slideshow.



Nadefinujeme řadu obrázků, které se mají zobrazovat, a slideshow spustíme.

Obrázek se nám zobrazí přes celou obrazovku, vydrží zobrazený nadefinovanou

dobu a po této době se změní na další obrázek z řady. Jak tedy tuto řadu

nastavit? Stiskněme ikonku .



V tomto dialogu nastavíme do levého okénka soubory, které chceme v prezentaci

zobrazovat. Mohou být z různých adresářů různých typů. Nastavíme interval změn

v sekundách. Pokud máme nastavenou volbu Automatic…, budou se soubory

zobrazovat v určeném pořadí. Při nastavené volbě Random… bude počítač volit

pořadí náhodně. Volba Loop způsobí, že na konci prezentace bude počítač

pokračovat opět od počátku. Tlačítkem [Play] vše odstartujeme, a pokud nám

nikdo nezmáčkne nějakou klávesu, bude naše slideshow nerušeně běžet.



Další velice šikovnou vlastností programu jsou tzv. náhledy. Jsou to vlastně

miniatury obrázků, aby uživatel měl větší přehled o tom, co za obrázek se v

tom kterém souboru skrývá. Náhled na aktuální adresář spustíme klávesou [T].



Náhled můžeme jednoduchým způsobem uložit jako obrázek, můžeme uložit

jednotlivé miniatury, nebo dokonce označené miniobrázky uložit jako HTML

stránku. Velice šikovné!



Dvojklik na miniaturu nám zobrazí obrázek v celé jeho velikosti.



Jednou s dalších výborných vlastností je převádění souborů mezi jednotlivými

formáty. Dostali jste fotografii od grafiků ve formátu TIFF, ale potřebujete

ji dále předat jako JPG? Žádný problém. Zobrazte obrázek, zvolte Menu: File «

Save As, vyplňte nové jméno, zvolte nový formát a uložte.



Potřebujete část obrázku vložit do vašeho wordovského dokumentu? Opět buďte

bez starostí. V zobrazeném obrázku myší vyberte požadovanou část, klávesou

Ctrl+C jí vložíte do schránky. Nyní se přepněte do Wordu a klávesou Ctrl+V

vybranou část obrázku ze schránky vložíte na požadované místo.



S obrázkem můžete provádět i elementární úpravy jako je rotace (Rotate),

zrcadlení (Flip), zvětšování a zmenšování (Resize), úprava počtu barev,

ostrosti a mnoho dalších efektů. To vše najdete v Menu: Image. Pokud budete s

provedenými úpravami spokojeni, nezapomeňte obrázek uložit (Menu: File « Save

as).



Zaujme-li vás obrázek natolik, že toužíte mít ho jako pozadí pracovní plochy

svých Windows, pak neváhejte a kombinací Ctrl+Shift+C vložíte obrázek

doprostřed vaší pracovní plochy. Klávesová kombinace Ctrl+Shift+T způsobí, že

obrázek vyplní pracovní plochu celou jako dlaždice. Pokud přeci jen zjistíte,

že to není „to pravé ořechové“, nezoufejte a klávesami Ctrl+Shift+P vše

vrátíte do původního stavu. Jen upozornění. Jak jsem již uváděl v teorii,

pozadí pracovní plochy je obrázek ve formátu BMP, což je ohromný žrout místa.

Takový obrázek na pozadí má několik megabytů, a to vše dokáže váš počítač

nejen zdržet, ale vezme s sebou i pěkný kus paměti RAM. Proto pokud nemáte

alespoň trochu „nadupaný“ stroj, tak si to s obrázkem na pozadí Windows

pečlivě promyslete.



Jak jsem již uvedl, oba programy jsou si velice podobné a vycházejí ze stejné

filosofie. Uvedu tedy pouze několik odlišností.



Po spuštění ACDSee máme nastavenou prvotní řadu obrázků a těmi jsou obrázky

aktuálního adresáře. Otevíráním dalších obrázků rozšiřujeme tuto řadu o

další. Spuštění prezentace potom spočívá pouze v kliknutí na ikonu . Nic

dalšího nedefinujeme, neboť řadu obrázků již máme nastavenou a ostatní

parametry jsou brány ze standardního nastavení. Pokud chceme, aby jako v

případě IrfanView byly obrázky přes celou obrazovku, stiskneme na numerické

klávesnici klávesu [*]. Chceme-li k tomu ještě skrýt okénka a přejít do

celoobrazovkového modu, stisneme kombinaci kláves Ctrl+F (Fullscreen).



Náhledy, neboli thumbnails, jsou v ACDSee zakomponovány do takzvaného

Browseru, do kterého vstoupíme tlačítkem [Enter]. Browser je velice podobný

Průzkumníku Windows, avšak má část okna, v němž se zobrazuje náhled vybraného

souboru s obrázkem. Pokud zvolíme pohled Thumbnails na seznam souborů

stisknutím tlačítka [F8] v Browseru, objeví se nám naše staré známé náhledy.



Ostatní odlišnosti spočívají v jiných klávesových kombinacích pro dosažení

téhož v obou programech.



Výše zmiňované programy pro prohlížení obrázků jsou jedněmi z

nejpoužívanějších a neměly by chybět na žádném počítači. Za léta používání a

vylepšování jsou pro své zaměření téméř dokonalé a pro tuto práci platí jako

standard.



Jak jste jistě poznali, já osobně straním více programu IrfanView, avšak v mém

okolí najdete stejné množství zarytých zastánců programu ACDSee. A je to

dobře. Konkurence i v této oblasti je ku prospěchu a nutí autory svá díla

vylepšovat a zkrášlovat.



Ačkoli se již zdálo, že boj mezi prohlížeči bude navždy jen bojem mezi ACDSee

a IrfanView, z hlubin minulosti se odnikud jako duch vynořil další jejich

konkurent XnView. Tedy, těšme se na nový boj…