Síťové systémy v roce 1999

Vdnešním článku o síťových systémech se zaměříme spíše na implementace sítí
samotných než na síťové operační systémy, jak by snad název článku mohl

implikovat. V současnosti se samozřejmě odehrává něco třenic mezi zastánci

Novellu, Windows NT, Linuxu a dalších, ve všech případech se právě teď objevují

nové verze a nové funkce či také marketingové triky. Místo toho se zaměříme na

nově vznikající světy tedy Javu, produkty koalice Oracle-Sun a na problematiku

domácích sítí. Naprostá většina ze zmíněných novinek byla časovaná někdy od

poloviny listopadu do konce roku 1998.



Sun a Oracle

Nejzajímavější věci se zřejmě děly u firmy Sun Microsystems a společnosti

Oracle jako jednoho z jejích největších spojenců. Všechno to začalo ohlášením

otevřenějšího licencování Javy, potom platformy Java 2 a nakonec vývoje nové

serverové platformy společně se serverem Oracle.

Java, Java, Java tyhle verše samozřejmě již známe nazpaměť. Je pravda, že Java

toho spoustu nového přinesla, minimálně stejné množství slibů ale nesplnila.

Její snahy byly utopeny v přílišných licenčních poplatcích, nedostupnosti

zdrojových textů pro vývojáře, snahami o snížení její crossplatformnosti

(Microsoft, ale i třeba Hewlett-Packard) a následnými soudními spory, ale také

tříštěním jejího image různými tezemi o pikaJavě, mikroJavě a bůhvíčem ještě.

V rámci závazků na rok 1999 by se však na tomto kolotoči mělo něco změnit. Nyní

by měl Sun umožňovat vývojářům modifikovat zdrojové kódy Javy pro komerční

vývoj bez poplatků. Vývojáři dále mohou sdílet kompatibilní kód s ostatními,

bez zásahů ze strany Sunu, navíc veškeré iniciativy ohledně specifikací API

budou auditovány třetí stranou (Pricewaterhouse Coopers). Společnost Sun bude

nicméně nadále „účtovat“ komerčním entitám, modifikujícím zdrojový kód a

vytvářejícím odvoze-né produkty v rámci jejích organizací nebo pro komerční

distribuci. Další podrobnosti viz dokument Community Source License a realita

nadcházejících měsíců.

Předvedená Java 2 potom není vlastně nic jiného, než tak dlouho očekávaný Java

Development Kit 1.2. Podle prohlášení by měl představovat kompletní přepis

platformy Java včetně řady zcela nových API, které by měly přinést větší

rychlost, stabilitu a bezpečnost. Nemá tu příliš smysl zabíhat do podrobností,

jde přece jen o záležitosti programátorů důležitá je spíše proklamovaná (nebo

možná dokonce samotná proklamace) snaha o udržení jednotné Javy i přes uvolněný

licenční model.

Nyní ale nazpět k zmíněné nové platformě serverů. Jde vlastně o vzájemnou

licenční smlouvu, která by měla vést k vytvoření nové třídy serveru,

postaveného na kombinaci databázového softwaru Oracle a jádru operačního

systému Solaris. Produkt pod kódovým označením Raw Iron (což nabízí celou řadu

zajímavých interpretací) by měl odrazit „tah“ Microsoftu do krajiny Enterprise.

Měl by být levnější a jednodušeji spravovatelný souborový systém obsažený již v

Oracle8i má odstranit závislost na souborovém systému NT, jehož API nikdy

nebyla kompletně uvolněna, a díky jádru Solarisu by měl být spustitelný na řadě

operačních systémů a hardwaru.

Můžeme to také chápat jako rezervní plán pro Sun a Oracle stačí vzpomenout na

intenzitu propagace NC (síťových počítačů) a jejich výhod. Dnes si tito výrobci

našli jiný cíl: desktopové počítače se předělávat nebudou, a místo toho míní

Microsoftu zatnout tipec v oblasti serverů, kde ještě nemá tak silné pozice o

to více tam ale spěchá.

Všechno jako obvykle závisí na míře podpory ostatních společností u předběžných

slibů samozřejmě nikdo nemůže příliš počítat s hlasitě deklamovanou podporou.

Teprve březen (kdy má být Raw Iron premiérován) bude rozhodující pro rozhodnutí

o podpoře či ignoraci firem. Připomeňme, že rozšíření NC zabránily v dnešní

době naprostého propadu hodnoty počítačů nejspíše nepřiměřené ceny a příliš

pomalý nástup Javy, která měla zajistit ideální klient-server platformu.



Moorův zákon II

Veškerý ten růst rychlosti procesorů, schopností nového softwaru atd. uživatele

pomalu začíná nudit a méně zajímat. Pokud se podíváme jen trochu do minulosti,

tak opravdový zájem a očekávání větších mas uživatelů vzbuzovaly jen nové 3D

akcelerátory pro hraní působivějších her a co nejrychlejší připojení do

Internetu.

A má-li něco spustit další kolo upgradování, musíme hledat právě tady. Dell

Computer a Compaq se dnes pohybují právě tímto směrem a stačí se podívat na

první výsledky jejich snah a zjistíme, že se začínají objevovat v prostoru

hardwaru připomínajícího NC (Network Computer), který nadefinovaly a zase

opustily touhy firem Sun Microsystems a Oracle viz výše.

Nový Compaq Presario jako low-endový stroječek tak vyráží dech svým

bundlovaných hardwarem a softwarem pro rychlé připojení do Internetu. Jako

varianty jsou dostupné satelitní komplety, kabelové modely, a především DSL

modemy (digital subscriber line) spolu s „ready to use“ ISP službami. Všechny

tyto služby přitom nabízejí datové toky od 400 Kb/s do 12 Mb/s, tedy na

světelné roky daleko od V.90 či ISDN modemů.

Moorovo pravidlo (o zdvojnásobování rychlosti procesoru každých 18 měsíců) již

zní poněkud zprofanovaně proč nezavést nové, týkající se rychlosti Internetu?

Celá tato strategie ovšem není zase tak přímočará, černý Petr leží v rukou

poskytovatelů služeb, kde jsou rozhodující výše paušálních měsíčních poplatků a

především dostupnost služeb ve všech oblastech zájmu. A to už vůbec nemluvíme o

problematické propustnosti Internetu, kdy třeba rychlost kabelových modemů v

určité oblasti klesá lineárně s rostoucím počtem připojených uživatelů.



Něco síťování s USB

USB alias Universal Serial Bus je samozřejmě každému uživateli počítače či

alespoň čtenáři časopisů o počítačích známá věc. Je to prostě futuristická

náhrada sériových, paralelních a vůbec podobně pochybných portů počítače, které

jsou zatíženy dědictvím minulosti. Tím dědictvím máme pochopitelně na mysli

všechna ta různá podivná přerušení, neexistenci skutečného plug-and-play,

minimalistické datové propustnosti atd. atd.

U základních vlastností USB potom můžeme prostě jen uvést negace předchozích

tvrzení, to ovšem není cílem tohoto článku (odstavce). Výše použité slovo

„futuristická“ je samozřejmě odvozeno od future budoucnosti, a USB do jisté

míry i nadále zůstává budoucností. Motherboardy osobních počítačů se již nějaký

čas standardně osazují porty USB a vánoční trh, právě mizící v zapomnění,

nepochybně odstartoval (skutečný) prodej USB zařízení. Faktem ale zůstává, že

jediným systémem solidně podporujícím USB jsou Windows 98, řada dosavadních

motherboardů nemá implementaci USB v pořádku, a to už ani nemluvíme o

implementaci softwarové ovladačů.

Ale možná největší slabinou výrobců je jejich nevědomost, co si s USB skutečně

počít. Až teprve v posledních měsících tak vykukují na svět první implementace

USB-sítí. Přitom se to jeví neobyčejně lákavou myšlenkou na rozdíl od Ethernetu

je USB porty pravděpodobně vybaven každý motherboard za poslední dva roky.

Ale konkrétně uveďme tedy produkt Anchor Chips EZ Link Instant Network, což

není nic jiného než USB kabel a software podporující až 16 propojených PC nebo

podobných zařízení. Každý kabel stojí 79 dolarů a vy budete potřebovat další

pro každý pár přístrojů, které chcete spojit. Celé to je plug-and-play a

umožňuje je to „hot-swap“ výměnu zařízení bez nutnosti restartování (jen snad

nezapomeňte zase zapojit všechny rozpojené kabely). Takže si to ještě shrňme

máme tu možnost sítě, kde můžete zapomenout na TCP-IP či MAC adresy, na

rebootování, speciální postupy při instalacích driverů pod Windows NT (děděné v

rámci rodin konzultantů z otce na nejstaršího syna), kdykoliv můžete kabely

rozpojit a připojit další počítač, aniž byste nad tím vůbec museli nějak

složitě přemýšlet. Zajímavé pojetí sítě, že?

Z tohoto pohledu se nabízí otázka, jestli ty různé SQa bůhvíjaké linky

(proprietární komunikační protokoly konzumní elektroniky) mají vůbec smysl

míněno pro někoho jiného, než jejich licence poskytujícího výrobce. Proč prostě

jen nedovybavit každý televizor, VCR či receiver USB konektory?



Počítačové sítě v domácnosti?

Pokud jste náležitě připraveni na (další) tvrdá fakta, tak vězte, že na 15 mil.

amerických domácnosti nyní vlastní více než jedno PC (můžeme předpokládat, že

tolik jich u nás určitě není) a tohle číslo se do roku 2000 více než

zdvojnásobí. Výsledek obrovský „nezoraný“ trh pro domácí sítě.

Taková domácí síť zvládá sdílet zařízení třeba připojovat se do Internetu

jedním modem na jediný ISP acount a samozřejmě umožňuje náležitě procítit

krvavou počítačovou hru, kde máme přece jen nevyzpytatelnějšího protivníka, než

je obyčejný algoritmus.

Řada firem již dnes využívá telefonních drátů, které existují v každém domě,

pro propojeních takovýchto PC s pomocí „redukcí“, s koncovou cenou pod 100 USD.

Boca Research a ActionTec na Comdexu 98 tak ohlásily produkty postavené na

1megabitové architektuře. Takový HAN Card kit (HAN jako Home Area Network)

obsahuje dvě PCI karty, kabeláž a software za 160 USD. Telefonní linky ovšem

nejsou omezeny na megabitové rychlosti, dnešní čipy zvládají 10 Mb/s a brzy by

se měly dostat až na 100 Mb/s (sorry, jde o trendy a linky americké).



Něco síťování bez drátů

Domácnosti samozřejmě cítí jakékoli drátové požadavky jako značné omezení a

mají větší náklonnost pro bezdrátové sítě, než je tomu u velkých společností.

Slibnou budoucnost tady můžeme očekávat pro systémy, které dnes typicky

používají rádiovou oblast okolo 2,4 GHz s datovou propustností do 1,6 Mb/s. U

těchto produktů nejde jen o bezdrátové tranceivery, ale také o huby, most,

zkrátka o kompletní vybavení, které známe z ethernetových luhů a hájů (viz

např. Proxim Cordless Ethernet Bridge za 400 USD.)

To je ovšem jen jeden z možných a obecnějších přístupů. Pozornost uživatelů

vzbuzuje Ambi firmy Philips Electronics (něco podobného připravuje taktéž spíše

nepočítačová společnost Panasonic pod označením MicroCast), který umožňuje PC

vysílat data místo po kabelu do monitoru vzduchem do televizoru. Se stále

klesajícími cenami plně vybavených PC, jež se stávají typickým vybavením

domácnosti (a podle statistik jsou většinou v téže místnosti s televizorem), to

může znamenat vážnou ránu snahám výrobců různých setup boxů, WebTV a podobným

hračkám, snažícím se oslovit nepočítačové zájemce o IT (no není to paradox?)



PDA

Opět na konci roku ohlásil 3Com novou verzi svého PDA označenou jako Palm VII

tvrdě zaměřenou na bezdrátové komunikace. Prozatím ji všichni shodně označují

za něco, co by mohlo revolučně změnit situaci na trhu s PDA.

Palm VII konečně nabízí možnost obousměrné bezdrátové komunity pro transport

dat i plný přístup do Internetu. Cena za tento pokrok je ovšem značná při 800

dolarech je to dvojnásobek ceny modelu Palm III. Vlastní přístup do Internetu

potom přidá cca 10 dolarů na měsíc.

Zpočátku budou bezdrátové služby fungovat jen na území USA (skrze anténu,

maličké rádio a Bell South bezdrátovou datovou síť), později by mělo jít o

záležitost globální. Tady bychom si samozřejmě mohli vyprávět o tom, jak něco

takového změní svět a připraví jej na podstatně levnější budoucí verze. Místo

toho ale raději věnujme minutu ticha Newtonovi firmy Apple, který jak už je to

dávno premiérově zrealizoval pojem PDA (digitální příruční asistent) a v

jistých oblastech nabízel bezdrátové připojení do datových sítí včetně

Internetu.

Mimo marketingové impotence jej zabily především cenová relace kategorie 800 1

000 dolarů a pouze lokálně existující nabídka služeb. Nezbývá než doufat, že si

firma 3Com z toho dokáže vzít poučení.



Amazon tvrdě bojuje se svou konkurencí

Na samotný závěr jsem si nechal bonbónek se síťovými systémy související jen

vzdáleně. Firma Amazon. com ohlásila odstartování služby, nabízející surfujícím

možnost nakupovat na ostatních prodejních místech na Internetu za pomoci

technologie Junglee vyhledávající zboží a současně porovnávající ceny. To je

samozřejmě na první pohled neobvyklé, a jen těžko nalezneme analogii v našem

reálném světě. Jen si představte, že vaše oblíbená prodejna elektroniky vyvěsí

nástěnku s adresami konkurenčních obchodů včetně seznamů zboží, které je u nich

k dostání.

No, jednu bych přece jen měl. Svého času jistá síť amerických pizzerií nabízela

slevy za kupony své konkurence, vystřihávané ze Zlatých stránek. Výsledek byl

docela geniální po tom vystřihování nezůstalo v seznamech na konkurenci žádné

telefonní číslo a domácnosti si objednávaly dovoz pizzy, hádejte kde.

Amazon se evidentně snaží stát jakousi vstupní branou pro nakupující na

Internetu a sází na lenost zákazníků postupovat dále do WWW bludiště, když tady

vše najdou ihned po vstupu. Prozatím to ale vzbuzuje spíše pochybnosti, tím

více, že již dlouho neplatí, že by Amazon.com mohla sázet na spolehlivě

nejnižší cenu na Netu (viz současná cenová válka Amazon.com versus Reel.com,

kdy ceny DVD disků klesly i na 13 dolarů.)



9 0030/JL