Socket 939: Athlon 64 naplno

Nová patice pro 64bitové procesory AMD
Je tradicí výrobců procesorů,

že každá nová platforma po roce (či dvou) dospívá a dostává novou patici.

Tentokrát je řada na Athlonu 64 a Athlonu 64-FX.

ažili jsme to vskutku mnohokrát počínaje Pentiem (přerod ze Socket5 na

Socket7), přes Celeron a Pentium III (pozvolný přechod ze Slot 1 na Socket370),

první Athlon (Slot A byl nahrazen Socketem A) až po Pentium 4 (Socket 423 byl

nahrazen paticí Socket 478, která bude v nadcházejících měsících nahrazena

novou LGA775).

Důvody pro změny patic bývají rozličné zatímco v minulosti to souviselo se

změnami napájení, integrací vyrovnávacích pamětí, optimalizací chlazení či

podporou vyšších frekvencí, důvodem pro přechod od patice S754 k S939 (zkrácené

označení patic obvykle používá písmeno S následované trojmístným číslem, které

obvykle udává počet vodičů/pinů v patici) je výkonnější paměťový řadič nových

Athlonů 64. Procesory pro patici S939 přebírají svým způsobem to nejlepší z

dvou dosud existujících rodin procesorů K8 podobně jako Opteron a dosavadní

Athlon 64-FX jsou vybaveny dvoukanálovým paměťovým řadičem (paměťové moduly je

tedy nutné instalovat po párech), stejně jako starší Athlony 64 si vystačí s

běžnými pamětmi DDR (nevyžadují dražší „registered“ paměti).

Patice S939 tedy do budoucna nahradí S754 (tu používaly první Athlony 64) a

částečně též S940, která bude v budoucnu používána pouze pro procesory Opteron,

zatímco Athlon 64-FX se přesune na S939. Majitele desek s paticí S754 takové

novinky (byť známé již delší dobu) pravděpodobně nepotěší, neboť to znamená, že

v budoucnu nebudou k dispozici rychlejší Athlony 64 tohoto typu pro případný

upgrade. AMD se sice nevyjádřilo oficiálně k tomu, jaký bude poslední model

Athlonu 64 pro S754, obecně se ale předpokládá, že půjde o model 3700+

pracující na frekvenci 2,4 GHz.

Athlon 64-FX53 se migrací z S940 na S939 změnil jen minimálně výkon paměťového

řadiče sice díky běžné DDR paměti mírně vzrostl, rozdíl v reálných testech je

ale obvykle zanedbatelný. Ostatní parametry jako jsou frekvence či velikost

cache (1MB) zůstaly nezměněny. V případě běžného Athlonu 64 je tomu ale jinak.

Nové procesory pro S939 totiž získaly nesrovnatelně výkonnější 128bitový

paměťový řadič (oproti 64bitovému u S754). AMD ale zároveň zmenšilo vyrovnávací

paměť L2 na 512 kB, což má sice za následek pokles výkonu (prakticky na původní

úroveň), zároveň to ale umožňuje vyrábět Athlon 64 výrazně levněji. Kromě toho

tak vzniká snadný způsob, jak do budoucna odlišit běžný Athlon 64 od varianty

FX (ta je vybavena dvojnásobnou vyrovnávací pamětí).

Díky tomu, že AMD již v minulosti uvedlo Athlon 64 3000+ s 512 kB vyrovnávací

paměti a také proto, že modelové označení nových S939 procesorů je (s ohledem

na jejich skutečnou frekvenci) odlišné kupříkladu Athlon 64 2,2 GHz pro S754

nese označení 3400+, zatímco stejně taktovaný procesor pro S939 je označen jako

3500+, vzniká v procesorech řady Athlon 64 nemalý zmatek. Připravili jsme proto

tabulku, která uvádí všechny momentálně dostupné (a taktéž některé plánované)

Athlony 64 tedy jejich označení, patici, pro kterou jsou určeny, a skutečnou

frekvenci.

S uvedením nové patice představilo AMD i nový model procesoru Athlon 64 3800+.

Jedná se o Athlon 64 s dvoukanálovým DDR řadičem (DDR 400), 512 kB L2 cache a

pracovní frekvencí 2,4 GHz. Srovnání Athlonu 64 3800+ je zajímavé nejen vůči

Pentiu 4 a Pentiu 4 EE, ale díky stejné frekvenci též vůči Athlonu 64-FX53.

Srovnání s ostatními procesory AMD ukazuje hned několik zajímavých skutečností:

za prvé, výkonnostní rozdíl mezi Athlonem 64 3800+ a Athlonem 64-FX53 je často

minimální rozhodně menší, než je a v budoucnu pravděpodobně i bude rozdíl v

ceně. Rozdíl půl megabajtu vyrovnávací paměti neznamená u Athlonu 64 zjevně

totéž, co jeden megabajt navíc u Pentia 4 EE (ani tam ale nárůst výkonu obvykle

neodpovídá rozdílu v ceně). Jinými slovy: rozhodnete-li se pro platformu Athlon

64, je v drtivé většině případů naprosto zbytečné připlácet za variantu FX.

Další na řadě je srovnání s předchozími modely Athlonu 64. Doposud nejrychlejší

model 3400+ pracuje na frekvenci o 200 MHz nižší, s poloviční šířkou paměťové

sběrnice, ale na druhou stranu s dvojnásobnou velikostí cache. Přímé srovnání

je tedy problematické (bylo by zajímavější u Athlonu 64 3500+, určeného pro

Socket 939, který pracuje na stejné frekvenci jako starší 3400+, bohužel jsme

jej ale neměli k dispozici). Přesto jednoduchá matematika říká, že 3800+ by měl

v ideálním případě nabízet o bezmála 12 % vyšší výkon než 3400+. Zatímco

kombinované herní a systémové testy (jejichž výsledek závisí nejen na CPU, ale

též na discích či grafické kartě) vykazují pochopitelně mnohem nižší rozdíly

potvrdí, výsledky benchmarků, které zatěžují především CPU, často nárůst 10–12

procent. Vůči dosavadním modelům Athlonu 64 se tedy značení nových procesorů

pro S939 zdá být celkem v pořádku.

Jinou otázkou ovšem je, nakolik modelová čísla odpovídají při srovnání s

procesory Pentium 4. Problémem, který případné porovnání komplikuje, je

pochopitelně absence dostatečně rychlých Pentií 4 nejrychlejší dostupný model v

době našeho testu představoval Pentium 4 3,4 GHz s jádrem Prescott, případně

Pentium 4 3,4 GHz Extreme Edition (tento procesor lze ale s ohledem na cenu

srovnávat pouze s čipy Athlon 64-FX) i tak jsou ale výsledky některých testů

dostatečným důvodem ke zdviženému prstu. Zejména v benchmarcích testujících

systémové aplikace, tvorbu internetového obsahu či práci s kancelářskými balíky

(jako je SYSmark 2001 či 2004) si totiž procesory Athlon 64 nevedou tak dobře,

jak bychom mohli od jejich modelových označení očekávat. V testech renderování,

vizualizace, šifer či vědeckých výpočtů pak výsledky střídavě hovoří v prospěch

procesorů AMD či Intel uvážíme-li ale modelové označení nejrychlejších Athlonů

64, očekávali bychom přeci jen jednoznačnější vedení těchto procesorů. AMD se

sice brání tvrzením, že modelová označení slouží výhradně pro srovnání mezi

procesory Athlon, tomu lze ale uvěřit jen stěží. Nové Athlony 64 3800+ a FX-53

tak sice patří mezi nejvýkonnější procesory na trhu (v některých oblastech,

jako jsou herní testy, pak s přehledem vedou), modelové značení prvně

jmenovaného je ale podle našeho názoru poněkud agresivní. Definitivní potvrzení

či vyvrácení správnosti označení 3800+ bude ale možné až poté, co Intel uvede

procesory Pentium 4 pracující na frekvenci 3,8 GHz.

Nová platforma Socket 939 pro procesory AMD Athlon 64 a Athlon 64-FX

představuje evoluční, nikoliv revoluční krok. Hlavní výhodou, kterou přináší,

je možnost snadného upgradu procesoru v budoucnu a inovované čipsety firem VIA

a nVidia, které nabízí některá drobná vylepšení. Drobnou nevýhodou může ovšem

být dostupnost levnějších procesorů Athlon 64. Cenově nejzajímavější model

3000+ je totiž v současné době k dispozici pouze pro starší patici S754.

Zpočátku tak bude nejlevnějším procesorem pro nové základní desky Athlon 64

3500+, na levné S939 procesory si budeme muset počkat do konce léta, kdy by

měly být uvedeny modely s jádrem Paris („odlehčená“ varianta Athlonu 64).





Nová patice se svou konstrukcí značně liší od doposud běžných ZIF (či starších

LIF) uložení pro procesory: vyvedení kontaktů na procesoru již není realizováno

v podobě nožek (pinů), ale pouze jako vodivé plošky. Nožky (piny) jsou nyní

součástí patice na základní desce a přiléhají k vodivým ploškám na procesoru.

Nevýhodou takového řešení je, že nožky postrádají „vedení“ a jsou tak poměrně

náchylné k případnému ohnutí či ulomení. Pokud k takové „nehodě“ dojde (první

zkušenosti praví, že k tomu stačí zhruba 15–25 výměn procesoru v patici), je

de-facto znehodnocena celá základní deska. Běžný uživatel ale vyměňuje procesor

v základní desce nejvýše dvakrát či třikrát, a tak vás toto omezení asi nemusí

příliš trápit.



Nové čipsety

VIA K8T800 Pro

Čipové sady pro platformu S939 jsou v podstatě jen modernizovanými čipsety,

které byly v minulosti používány na deskách s paticemi S754 a S940. Díky tomu,

že paměťový řadič je u všech procesorů rodiny K8 integrován přímo v CPU, je

možné čipsety použít prakticky beze změn pro jedno i dvoukanálová řešení. Mezi

specifikace S939 patří podpora sběrnice Hyper Transport 1 GHz, což VIA K8T800

Pro pochopitelně splňuje. Výčet funkcí a podporovaných technologií se ale

prakticky nezměnil 8× USB 2.0 port, AGP 8× slot, pět PCI slotů a čtyři DIMM

sloty, jež je nutné osazovat po párech, přičemž maximální podporovaná velikost

RAM jsou 4 GB. Vedle klasických ATA zařízení jsou podporována i dvě Serial ATA

jednotky s možností RAID 0 či 1 konfigurace. Integrována je i podpora

gigabitového ethernetu a až šestikanálového zvuku. Přestože VIA oznámila, že

K8T800 Pro bude podporovat asynchronní časování PCI a AGP sběrnice (to

usnadňuje případné přetaktování procesoru), přinejmenším první série nového

čipsetu tuto funkci příliš dobře nezvládají.

nForce 3 250Gb Ultra

„Ultra“ varianta čipsetu nForce 3 250Gb nabízí pochopitelně taktéž podporu 1GHz

sběrnice hypertransport, AGP 8× slot a pět slotů PCI. I zbytek výbavy, kterou

čipset nabízí, je ale poměrně bohatý. Čipset podporuje čtyři klasické ATA a až

čtyři Serial ATA zařízení, která mohou být všechna konfigurována v RAID 0, 1

nebo 0+1. Čipset podporuje až osm USB 2.0 portů a gigabitový ethernet. Nechybí

pochopitelně ani podpora zvuku až osmikanálového. Poměrně silnou stránkou

nForce 3 250Gb je výtečná podpora přetaktování čipset zvládá asynchronní

časování a (umožní-li to výrobce desky) taktéž nastavení napájení pro procesor,

AGP a RAM. nVidia navíc věnovala velkou pozornost softwaru pro nastavení funkcí

jako je RAID, a součástí ovladačů jsou i některé doplňky jako nativní firewall,

který lze ovládat jak z pohodlného uživatelského rozhraní, tak na dálku buď

pomocí remote access, skriptů či z příkazové řádky. Zajímavé je, že nForce 3 je

konstruován tak, aby mohl být použit i v přenosných počítačích je tedy možné,

že se s ním brzy setkáme v noteboocích či DTR systémech.

Díky paměťovému řadiči integrovanému přímo v procesorech Athlon 64 jsou rozdíly

ve výkonu čipsetů obvykle marginální. To platí i pro srovnání VIA K8T800 Pro a

nForce 3 250Gb Ultra. Malé rozdíly sice existují (VIA má navrch v herních

testech, zatímco nForce vede u náročnějších výpočtů jako je rendering rozdíly

jsou ale vskutku malé). O tom, který čipset zvolit, tak může rozhodnout i

dostupnost a cena základních desek. My bychom patrně ocenili poměrně bohatou

výbavu (včetně programů pro správu RAID a Firewallu) nForce 3 250Gb Ultra. V

případě, že si chcete pohrát s přetaktováním, je nForce taktéž lepší volbou. Je

ale dost dobře možné, že desky s čipsetem VIA budou levnější a tedy i vhodnější

pro ty, kteří nehodlají provádět s počítačem žádné experimenty.

e snažší konfiguraci: pro dvoukanálový provoz už není nutné používat identické

páry, ale lze například kombinovat dva moduly 256MB v kanálu A s jedním 512MB

modulem v kanálu B. Řadič pochopitelně může pracovat i v jednokanálovém (64bit)

režimu za cenu snížení výkonu.