Softwarové pirátství -- realita všedního dne

Ředitelství služby kriminální policie Policejního prezidia Policie ČR



O softwarových pirátech se obvykle mluví v negativním kontextu.

Je snad již obecně známým faktem, že se jedná o trestnou činnost

s velice nepříjemnými následky pro pachatele. Koneckonců je to

velmi frekventované téma. Jako policista nemíním takovou činnost

obhajovat a vyzdvihovat polehčující okolnosti. To je práce

obhájců. Velmi často se však všichni setkáváme s argumenty, které

jsou užívány k pozitivnímu náhledu na činnost uživatelů

nelegálních počítačových programů. Proto si myslím, že by bylo

dobré o těchto argumentech poněkud šířeji promluvit.



Nedávno jsem dostal dopis, který píše „dlouholetý čtenář PC

WORLDu“. Velmi obsáhle argumentuje na podporu počítačového

pirátství ve školství a především na vysokých školách. Poukazuje

především na finanční náročnost nákupu softwaru pro studenty.

Odůvodňuje softwarové pirátství odkazy na nízkou kupní sílu

našeho obyvatelstva (a studentů zvláště), nicméně jednoznačně

odsuzuje takové praktiky v komerční oblasti. Je jasné, že se

tyto myšlenky nedají jen tak svrhnout ze stolu.



Před několika měsíci jsem začal diskusi zaměřenou na nutnost

výchovy našich občanů od základní školy. Sám si velmi dobře

vzpomínám, jak málo nám dali v rámci občanské nauky. Ze základní,

střední i vysoké školy vycházela, a jsem přesvědčen, že stále

vychází spousta občanů, kteří jsou „nedotčeni“ zákonem. Nechci

tímto kritizovat školství, ale je to podle mě problém. O to

větší, že již uvedený čtenář (s již dokončeným postgraduálním

studiem) je ochoten s velkým odhodlání propagovat nelegální

činnost na školách. Trvám na tom, že na každého by snad měl být

stejný metr. A navíc, kdy a kým budou studenti (zvláště vysokých

škol ) poučeni, že to, co dosud dělali, již po skončení studia

dělat nemohou? Jsem přesvědčen, že se setrvačností každému

vlastní, budou v počítačovém pirátství vesele pokračovat dál. Až

se ucho utrhne. Před několika dny jsem se zúčastnil prohlídky

malé projekční kanceláře. Majitel zde užíval dva AutoCADy LT a

jeden R-12, který si podle vlastního tvrzení přinesl ze školy,

kde byl komukoli kdykoli dostupný na serveru. Co tedy s ním?

Věděl, že se to nesmí, ale přesto to dělal. Po vzoru svého

pedagoga, jenž ho ve svém dopise v podstatě obhajuje i zatracuje.



Není z principu možné říci, že jakákoliv skupina občanů bude mít

před zákonem větší či menší práva než zbytek populace. Tedy není

možné, aby studenti vysokých (ale i jiných škol) beztrestně

užívali počítačové programy bez souhlasu autora. Nebo nositele

autorských práv. Pokud by to možné bylo, pak není důvod proč by

podobnou „výhodu“ neměli mít třeba kominíci. Jistě by si našli

dobrou výmluvu.



Pravdou ovšem je, že celá diskuse není o finanční nedostupnosti

softwaru pro studenty. Je to o tom, že některé počítačové

programy jsou velmi drahé z hlediska kupní síly průměrného

občana. Dejme tomu, že studenta zvláště. To je ovšem záležitost

obchodní politiky jednotlivých firem. Nemůže uspět argument, že

firma sleví pod tíhou obrovského množství pirátských uživatelů.

Spíše je to naopak. Jestli jakákoliv softwarová společnost

očekává v příjmu jednu korunu a dostane 30 haléřů, pak samozřejmě

udělá vše, aby měla očekávaný zisk. Logicky zdraží své produkty,

i pro studenty. Pak program místo jednoho tisíce korun bude stát

tři a půl. Proto si myslím, že spíše naopak by naplnění

očekávaného zisku motivovalo komerční společnost k jakýmsi

cenovým ústupkům. Ale to je pro naši zemi naprostá fata morgana.



V realitě žádného trhu nemůže ani nejsilnější softwarová

společnost konkurovat černým prodejum. Náklady na vytvoření

zisku jsou u domácího „paliče“ minimální. Tento černý výrobce a

distributor nedal ani haléř na vývoj programového produktu, jeho

distribuci a prodej. Jediným nákladem bylo zakoupení počítače a

potřebné techniky. Není pak divu, že jsou jeho ceny podstatně

přitažlivější, protože i velmi drahé produkty prodává řádově za

stokoruny.



Chtěli bych upozornit na to, že diskuse je vlastně o duševním

vlastnictví. Ono když si někdo vyrobí nelegální kopii a tu pak

užívá, tak nikomu nic hmotného nechybí, naopak se jaksi program

rozmnožil. Pokud bychom si představili absurdní věc, že by někdo

mohl doma na dvoře lisovat auta, tak by je v podstatě také množil

a nikomu by nechyběla. Ale i v tomto „hmotném“ příkladě je skryto

duševní vlastnictví. Kdosi vše vymyslel, navrhl a nakreslil.

Teprve potom přišla výroba. Útok na duševní vlastnictví je velmi

nebezpečný tím, že nebezpečně nevypadá. Útok na člověka nebo

jeho majetek je poškozením konkrétní osoby, ale útok na to, co

někdo vytvořil vlastním intelektem, je obecně chápán jako menší

problém. Není to pravda. Škody způsobené na takovém vlastnictví

jsou ve světovém i regionálním měřítku obrovské. Nejen finanční,

ale především morální. Je to obrazem o naší úctě k vlastnictví. A

vysoké školy nemají žádný pardon.



Z řady důvodů jsem tedy jednoznačně proti jakémukoli omlouvání

softwarového pirátství a trestné činnosti vůbec. Je tvrdou

realitou pro stále více lidí, že musí být vychováváni obviněním

z trestného činu. Každý by si měl nejdříve rozmyslet, jestli

porušování zákona a úcty k duševnímu vlastnictví sám před sebou

omluví. Třeba tím, že je nemajetný student nebo špatně placený

pedagog (jako pisatel dopisu). Před zákonem však takové důvody

určitě neobstojí. Tím jsem si jist.



Pozn. red.: Jakékoli dotazy na pana Jiřího Dastycha, týkající se

počítačového pirátství a hackingu, můžete posílat e-mailem

(pcworld@idg.cz), faxem (02/652 08 12) nebo poštou na adresu

redakce PC WORLDu, Seydlerova 2451/11, 155 00 Praha 5.