SPAM - ELEKTRONICKÁ ŠUNKA

Pokud používáte informační dálnici, určitě používáte i

elektronickou poštu. A pokud nejste úplnými nováčky, jistě jste

už někdy dostali alespoň jeden e-mail, ve kterém vás vaši dobří

přátelé nebo úplně neznámí lidé buďto varovali před jiným, zlým

e-mailem, jenž, když otevřete, zničí váš počítač a zemřou kvůli

vám nevinní lidé. Nebo jste od nich dostali v¦půlce července

zásah v¦první intergalaktické elektronickosněhové virtuální

koulovačce. Nebo se na vás podíval ptáček Tweety a následovalo

sdělení, že „pokud tento dopis rozešlete během jedné hodiny všem

svým známým, splní se všechna vaše nejtajnější přání“. A při

trošce popularity jste už dostali i nějaké ty obchodní nebo

sexuální nabídky. Přitom popularitou není míněna vaše obliba na

podnikových večírcích, ale to, jestli jste svou e-mailovou

adresu buď zveřejnili na své webové stránce, svěřili některým

e-mailovým seznamům nebo zda čtete poštu přes Web.



E-mailům zpravidla obchodního ražení, kterými někdo

bombarduje půlku planety a které obtěžují, se říká anglicky

oficiálně „unsolicited messages“ (nežádoucí pošta), ale běžněji

„spam“. Toto slovo by se mělo psát s¦velkým „S“, protože nejde o

slovo běžné, ale o vlastní jméno výrobku, jenž se v¦USA běžně

prodává v¦obchodech s¦potravinami. Mělo by se jednat o kořeněnou

šunku ( sp iced h am ), ale ve skutečnosti jde o velmi levnou

masovou hmotu, vyrobenou z¦polotovarů pochybné kvality a

prodávanou v¦konzervách podobně jako náš „lanšmít“. Tato masa

z¦masa a koření vyráběná pro chudé pracující, kteří si nemohou

kvůli vykořisťování dovolit poctivý flák hovězího, je stejně

nechutná a dokáže jednoho otrávit právě tak jako výše zmíněná

elektronická korespondence. (Kvality této poživatiny

vyprovokovaly dokonce hloubavější jedince k¦úvahám, zdali je spam

vůbec organického původu – viz

http://www.fright.com/cgi-bin/spamcam). Jiným pojmem je „junk“.

Jeho etymologie již není tak zajímavá (haraburdí, krámy,

blbosti) a označují se jím e-maily podobného ražení. Používá se

také slovo „hoax“ (podvod, vystřelit si z¦někoho).



Sedí-li jedinec s¦bujnější fantazií o polední pauze

v¦kanceláři, začnou ho nebo ji asi napadat stejné hříčky s¦obrázky

kouzelných totemů, ptáčků a splněných přání, jaké se před

několika lety pěstovaly v¦papírové formě. Dneska otravují správce

sítí, kterým zničehožnic naroste provoz a přibude souborů

s¦poštou více, než je obvyklé. Když ovšem takový e-mail projde i

několikrát Internetem, přičemž jeho účastníci pouze

bezmyšlenkovitě mačkají tlačítko „Forward“, člověk si pak přečte

docela zajímavý seznam e-adres svých přátel, přátel svých

přátel, přátel přátel svých přátel… a může si i tak trochu

udělat obrázek o manipulovatelnosti a pověrčivosti lidu

internetího. Mírná představa o programování a sítích pak napoví,

že když vám Bill Gates slibuje, že tisíci lidem, kteří pošlou

tento dopis dál, věnuje Windows 98, spíše si z¦vás někdo dělá

šoufky (angl. hoax) – viz Obr. 2.



Spam, který vám asi opravdu nebude chutnat, představují

obchodní nabídky. Mnoho čtenářů v¦Čechách ani nemohou zajímat,

protože předpokládají buď držení karty MasterCard, VISA či

American Express, aby bylo možno produkt zaplatit (a tyto karty

jsou vzhledem k¦sazebníkům českých bank pro mnoho lidí

nedosažitelné; nezaměňovat také s¦kartami jako Maestro, nebo s

kartami dle vlastní normy České spořitelny), nebo se jim chce

vaše jedenáctimístné číslo sociálního pojištění (social security

number), což je obdoba českého rodného čísla a pyšnit se jím

může pouze ten, kdo byl shledán americkou vládou dosti dobrým

pro Zemi neomezených možností.



Při rozesílání obchodních nabídek je důležité, abyste

měli seznam „živých adres“, tj. adres, které nejenom existují,

ale jejichž majitelé je skutečně používají. Lze je za patřičný

obolus pochopitelně zakoupit v¦elektronické formě. Že se zde

mluví o penězích, je zřejmé, když zjistíte, že seznam několika

desítek milionů „živých adres“ zakoupíte dnes za 100 $ – 1000 $.

Přitom vynalézavost v¦získávání „živých adres“ je velká. Kromě

zneužití seznamů služeb pro registraci e-mailů nebo pro životní

poštu lze také procházet webové stránky nebo Usenet a vyhledávat

řetězce. Zákazníci některých poskytovatelů připojení (americké

Compuserve, MCI) mají dokonce pevně dané adresy, které lze

generovat a pouze zpětně ověřovat, jestli jsou funkční.

V¦některých reklamách jste si možná všimli dokonce poznámky –

„pokud již nikdy nechcete dostat naši reklamu, napište nám

zpátky“. Přitom pro neseriózní firmu je právě takový dopis

důkazem, že adresátova adresa je velmi živá a tudíž hodnotná.



Zvláštní skupinkou jsou pak již zmíněné e-maily,

upozorňující na katastrofy spojené s¦e-mailem „zabijákem“:



Byly krásné doby, kdy e-mail mohl obsahovat pouze jedinou věc:

text, a to ještě bez hacku a carek (dle standardů internetové

elektronické pošty z¦r. 1980 –1982). Neštěstí přišlo asi o deset

let později, když vznikla Víceúčelová rozšíření Internetové

pošty (ve zkratce MIME) a dopis mohl začít obsahovat jakákoliv

data. Pošta tak může přenášet kromě textu jakákoliv data:

obrázky, nebo i spustitelné programy. Je třeba si ale uvědomit,

že do Internetu jsou připojena jak PC se všemi¦ Windows 3.1,

Windows 3.11, Windows 3.14159, Windows pro Pracovní skupiny,

Windows pro Nudící se jedince, Windows 95, Windows 98, Windows

NT, Windows CE, Windows for Windows atd., tak je zde Apple s¦jeho

operačním systémem, či počítače s¦některou verzí toho, čemu se

říká obecně UNIX. Tyto počítače spolu nemají technicky

společného o moc více než tvar monitoru. A tak co může zasadit v

jednom prostředí smrtelnou ránu, bude pro druhé prostředí jenom

nepochopitelnou skrumáží bajtů, nad kterou možná opovržlivě

odfrkne cosi jako „Chcete to uložit na disk?“ Výjimkou jsou

moderní jazyky vytvořené s¦přihlédnutím pro práci

v¦multiplatformním prostředí Internetu, které by mohly ublížit

všem. Ty by ale měly být záměrně okleštěny tak, aby autoři

programů v¦nich napsaných neměli šanci škodit.



Slušný prohlížeč pošty (poštovní agent) by neměl program bez

dovolení spustit, i když zjistí, že by to nakrásně mohlo jít (co

bychom si vykládali – kdyby byl možný virus v¦poště, byť jenom

pro PC a Windows 95, byla by to mocná zbraň). Měl by upozornit

na možné riziko (i když to někdy nefunguje – například kvůli

chybě v¦Microsoft Exchange Server verze 5.0). Jestli se i poté

rozhodnete program spustit, jste v¦podobné situaci, jako když

zasunete do počítače disketu, na které je nahraný nakažený

program. Pokud však ve vás stále hlodá červíček pochybnosti (což

nelze mít nikomu za zlé – vždycky si všichni správci systémů

myslí, že jejich počítače jsou bezpečné, dokud jednou ráno

neuvidí na obrazovce nápis „Byl jsem tady!“), pak nejbezpečnější

řešení – jakkoliv to bude znít zpátečnicky až paranoidně – je

v¦případě obav z¦takového vražedného e-mailu používat natolik

hloupý a zastaralý(!) poštovní program, že si tento vůbec nebude

schopen lámat hlavu s¦nějakým spouštěním programů. Až překvapivě

mnoho lidí (spíše ovšem studentů a v¦zahraničí) například používá

ke čtení pošty unixovský program „pine“, který zná na všechna

netextová data pouze jeden metr: umí pouze nabídnout jejich

uložení do souboru. Všechna přátelská varování svých spoluobčanů

o e-mailech, které je třeba bez čtení smazat, pak můžete

odhazovat s¦naprosto klidnou hlavou.



Jako literaturu ke zmíněným¦tématům doporučuji dále

http://kumite.com/myths ,

http://www.europe.datafellow­s.com/news/hoax.htm , český Svět

namodro nebo http://www.antispam.cz .



Jinou záležitostí samozřejmě je, jak se zachovat k¦přijatým

souborům dříve než je ručně spustíme – ať už jde o kontrolu

klasických virů v¦programech, makrovirů v¦textech apod., to již

ale není předmětem těchto úvah.