Squatteři, a jak na ně - Jména aneb kak tibjá zavút 3. díl

Význam nejrůznějších jmen (ať už jim říkáme jména, označení, názvy, firmy nebo
jinak) je v současných společensko-kulturních reáliích značný. Vymýšlení jména

pro nový přírůstek do rodiny je stejně tak radostnou kratochvílí budoucích

rodičů, jako je důvodem rodinných rozepří spor o jméno čerstvě zakoupeného

domácího miláčka. Důvodem pozornosti, kterou věnujeme výběru jmen, je to, že

jednou udělené jméno je již za další existence pojmenovaného dosti nelehké

změnit, a že pokud už někomu nebo něčemu jméno dáváme, chystáme se k tomu, že

do pojmenovaného budeme investovat tak, aby se pod svým jménem dočkal úspěchu.



Je sice pravdou, že veškeré investice, které do lidí či věcí vkládáme, nejsou

investicemi přímo do jejich jmen, pravdou ale také je, že se kvalita těchto

investic v kvalitě jmen přímo odráží. A tak jako právo nedovolí sousedovi, aby

z naší zahrádky kradl těžce vypěstované slunečnice a chlubil se jimi na

veřejnosti, nedovolí ani to, aby nejrůznější živly zneužívali investic tím, že

si přivlastní jméno toho, do něhož byly takové investice vloženy.





Jména fyzických osob



Pokud si už někdo dal tu práci a přidělil nám jméno, máme nejen právo, ale

dokonce i povinnost tohoto jména užívat (stanoví to v ! 61 zákona č. 301/2000

Sb.). Vzhledem k tomu, že je toto naše právo stanovené zákonem, může nám být

omezeno nebo odňato opět pouze zákonem či na jeho základě. Nemůžeme se jej tedy

svévolně vzdát jednostranným prohlášením nebo s ním disponovat za pomoci smluv.

Jméno není naším majetkem je nutné jej považovat za jeden z osobních projevů,

který nás navíc charakterizuje. To nebrání tomu, abychom své jméno dobrovolně

propůjčili k určitému účelu, musíme však počítat s tím, že výrobek či službu

označenou naším jménem bude veřejnost spojovat s naší osobou.



Základním ustanovením chránícím v oblasti soukromého práva osobní jména je ! 11

občanského zákoníku (dále jen OZ), které právní teorie a praxe postupně

rozvedly do řady dílčích pravidel, jejichž aplikace je možná i na problematiku

doménových jmen. Důležité je, že už tím, že někdo určité osobní jméno

registroval jako jméno doménové (zde pozor! máme tu první typický případ

doménového squattingu) bez souhlasu jeho nositele, dopustil se tím jeho užití,

proti němuž je možné se bránit. Problém však nastává s tím, že v

desetimilionové populaci je duplicita jmen poměrně rozšířeným jevem a může se

tedy stát, že ke vtělení určitého osobního jména do jména doménového bude mít

právo více subjektů. V tomto případě nelze použít jiného dalšího kritéria než

časové priority, tedy kdo dřív přijde, ten dřív mele.



Další kapitolou je užívání jednou zaregistrovaného doménového jména. Pokud je

jeho součástí jméno osobní, je třeba dbát na to, aby ani v případě, že k jeho

užití máme právo (ať už proto, že se shoduje s naším jménem, nebo že nám k němu

dal někdo souhlas), nebyla poškozena osobní pověst těch, kteří by pod takovým

jménem mohli být rovněž identifikováni. Pokud by tedy, nedej bože, některý z

mých nemnoha jmenovců registroval jméno radim_polcak.cz a na příslušné adrese

provozoval příkladně erotickou show, musí se připravit na to, že se proti

takovému jednání budu bránit. Pokud ale soud shledá, že by si mě veřejnost s

touto prezentací na základě doménového jména mohla spojovat, zakáže

provozovateli užívat doménové jméno tímto způsobem [! 13 odst. 1) OZ], případně

mu nařídí přiměřené zadostiučinění, které může mít v krajním případě i peněžní

formu ! 13 odst. 2) OZ.





Firmy, názvy právnických osob



Analogicky s ochranou jmen fyzických osob jsou chráněna i jména osob

právnických, tedy jejich firmy nebo názvy (z hlediska „pojmenování jmen“ je

třeba vyzdvihnout snahu tvůrců nového Občanského zákoníku, kteří se snaží

všechna jména sjednotit právě pod pojem „jméno“). Velmi častá je situace, kdy

squatter z inzerátu nebo přímo z obchodního rejstříku přečte jméno některé

právnické osoby, provede registraci příslušného doménového jména a pak se na

dotyčného podnikatele obrátí s „návrhem na prodej“ tohoto jména za nehorázných

finančních podmínek, nebo za podobně strašných podmínek navrhne provozování

hostingu či jiné takzvané služby. V takovém případě je vhodné nejprve smírně

jednat a navrhnout dotyčnému squatterovi převedení domény za úhradu účelně

vynaložených nákladů (maximum bych zde viděl v řádu do 5 000 Kč). Nebude-li se

toto řešení squatterovi líbit, můžeme začít směle mávat paragrafy a zapojit své

právní zástupce. Právo je v tomto případě jednoznačně na naší straně (viz

zejména ust. ! 19b OZ a !12 OZ), a pokud je doménové jméno shodné s naší

registrovanou firmou či názvem, není třeba se obávat neúspěchu. Několika

právními názory již v této věci přispěla i česká judikatura (viz rámeček), což

významně napomáhá právní jistotě a dodává kuráž těm, kteří byli a jsou jednáním

squatterů poškozováni. Za velice pravděpodobné v této souvislosti považuji to,

že pokud se proti jednání squattera budete bránit dostatečně razantně a

odhodlaně, stáhne dotyčný ocas a registraci převede. Jako obzvláště vhodné

doporučuji připomenout, že máme drahého právního zástupce, který se už nemůže

dočkat, až nám dle ust. ! 142 odst. 1) Občanského soudního řádu budou

přisouzeny náklady řízení.





Ostatní jména a označení



Zde je třeba rozlišovat, zda se jedná o jména zapsaná či nikoli. Mezi takzvaně

zapsaná označení přitom řadíme ochranné známky a zapsaná označení původu. Jména

a označení, do nichž byly vloženy určité investice a která nesou sama o sobě

nějaký hospodářsky relevantní soutěžní potenciál, jsou však chráněna i v

případech, kdy nebyla zapsána do žádného rejstříku. Jejich ochranu totiž

zabezpečuje právo proti nekalé soutěži, k jehož košatým a zajímavým aplikacím

se ještě vrátíme.