Střih videa s pomocí PC trochu jinak

Střih videozáznamu s pomocí osobního počítače a speciálních

programů pod operačním systémem MS Windows je záležitostí

poměrně mladou, ale velmi oblíbenou a diskutovanou mezi

uživateli. V PC WORLDu jste již mohli najít testy konkrétních

zařízení, umožňujících digitalizaci videozáznamu na pevný disk

(nahrání videa do PC) i programových balíků pro následné

zpracování a střih. V dnešním článku vám přinášíme obecné

informace o problematice celého procesu střihu a editace videa

na PC.



Rychlost technického pokroku v konstrukci osobních počítačů

sestavených na bázi IBM PC lze v posledních letech jen velmi

těžko podrobně sledovat. Konstrukční novinky, vylepšení a

aktualizace operačních systémů a softwaru obecně se totiž

objevují každý měsíc a není jich málo. Obecně vzato stoupá

rychlost, s jakou procesory dokáží zpracovávat data: Dále výrobci

modernizují datové sběrnice, což urychluje přenos dat mezi

jednotlivými součástmi PC navzájem. V poslední době se navíc

objevily pevné disky s výrazně vyšší přenosovou rychlostí –

v praxi lze dosáhnout trvalého přenosu více než 6 MB informací na

disk za vteřinu – ne že by takové disky dříve neexistovaly, ale

podobnou přenosovou rychlost bylo možné dosáhnout jen na velmi

drahých pevných discích s rozhraním SCSI. Nutno zmínit i masový

nástup dvaatřicetibitových operačních systémů, především Windows

95 a Windows NT. Ve výčtu novinek bychom mohli ještě pokračovat,

ale pro účel tohoto pojednání jsme ty zásadní vyjmenovali.



Právě uvedené věci přispěly k tomu, aby bylo vůbec možné o práci

s videozáznamem na běžných PC uvažovat v širším měřítku. Poté

začaly firmy nabízet široké veřejnosti speciální videokarty,

které využívají právě zmíněného pokroku a umožňují nahrát

videozáznam z pásky na pevný disk počítače (video

zdigitalizovat). Zároveň se objevily první specializované

programy pro střih, úpravu a otitulkování takto upraveného

videozáznamu (pro PC, Windows). Ceny takových počítačových

doplňků se během poměrně krátkého času snížily na zlomek

původních cen, a tak se s nimi již běžně setkáváme při návštěvě

počítačových prodejen.



Standardy videa



V této chvíli bychom měli malinko odbočit od počítačů, nikoli

však od problematiky zpracování videa. Do počítače nahráváme

totiž většinou videozáznam pořízený vlastními prostředky –

s použitím běžné videokamery. Technický pokrok se dotkl zcela

samozřejmě i samotných videostandardů. U nás stále

nejrozšířenějším je systém VHS, případně Video 8 (v televizní

normě PAL), který však v mnoha ohledech pokulhává za možnostmi

počítačového zpracování. Tyto zmíněné formáty používají totiž

standardně rozlišení „polovičního PALu“, tedy 384 × 288 bodů (na

obrazovce TV). Některé kamery sice mají o něco vyšší rozlišení,

ale je nutné si uvědomit, že zpracované a sestříhané video

nahráváme většinou zpět na videokazetu za pomoci běžného VHS

přístroje. Lepší možností je tedy použití vyšších

videostandardů, jako jsou S-VHS nebo Hi8, jež používají

rozlišení „plného PALu“, tedy 768 × 576 bodů (některé kamery i

více). Samozřejmě že kamery a především videorekordéry S-VHS a

Hi8 jsou cenově výše. A protože prvotní a často zásadní vliv na

kvalitu výsledného sestřihu má zdrojový záznam, mnozí uživatelé

používají následující řetězec zařízení: kamera S-VHS nebo Hi8,

počítač s kvalitní kartou pro digitalizaci videa a dobrý

videorekordér VHS.



Při výběru videokamery pro účel dodatečného střihu záznamu na PC

je nutné brát ohled především na barevné podání při různých

světelných podmínkách, méně už na vybavenost kamery střihovými a

jinými funkcemi. Kontrast a barvy se sice dají v počítači

dodatečně upravit, ale jen do určité míry. Co se však vůbec na

počítači opravit nedá, je špatný záběr, z čehož vyplývá, že

největší pozornost je třeba věnovat výběru kameramana, jeho citu

a soustředění – ale to už jsme zabrousili někam jinam.



Nejvyšší možné kvality lze samozřejmě dosáhnout s použitím úplně

nového videostandardu, a sice DV (neboli „digitální video“), kde

se záznam ukládá přímo na speciální kazetu v digitální formě. To

zajišťuje stálost kvality videozáznamu (při každém přehrání

běžné videokazety totiž dochází ke ztrátě kvality, podobně jako

je tomu u audiokazet) a lepší ostrost – většina kamer dosahuje

ještě větší rozlišení než S-VHS a Hi8. Co se barevného podání

týká, nejlépe si s ním poradí kamery používající 3 CCD čipy –

každá ze tří základních barev je totiž snímána zvlášť.



PC standardy



S rozvojem videostandardů souvisí bezprostředně vývoj videokaret,

umožňujících digitalizaci videozáznamu. Kvalita digitalizace

závisí v první řadě na typu komunikace kamery s počítačem a na

stupni komprese dat ve videokartě. K první věci lze říci, že

přirozeně nejlepší je komunikace digitální. Ta však předpokládá

použití DV videokamery a počítačové karty s digitálním vstupem.

Obé je cenově velmi náročné (řádově po 100 000 Kč) a pro úpravu

domácího videa pravděpodobně většině uživatelů postačí analogová

zařízení. Pokud máme k dispozici některou z kamer S-VHS, nebo Hi8

a videokartu s S-video vstupem, je nejlépe použít komunikaci přes

S-video konektory. Ty totiž přenášejí zvlášť jasovou a

barvonosnou složku signálu, a výsledné zdigitalizované video

bude „věrnější“. Nejzazším řešením je pak použití „cinčových“

videokabelů.



S kontrolou a korekcí barev souvisí ještě jedno doporučení – při

digitalizaci i při další práci je dobré mít připojen k videokartě

pro kontrolu PALovský monitor (například televizor), protože

barvy vypadají na obrazovce monitoru a TV většinou úplně jinak,

a už při vstupu do PC a digitalizaci je většinou nutné je mírně

upravit. Tím lze vyloučit překvapení po několikadenní

soustředěné práci na střihu a úpravách že totiž např. ve

výsledném záznamu nahraném zpět na videokazetě nepřirozeně

převládá modrá barva a silný kontrast.



Ke stupni komprese lze obecně říci logické pravidlo: čím menší

je komprese dat ve videokartě, tím lepší je kvalita nahraného

videa, ale zároveň i tím více místa na pevném disku video

zabere. O této věci jsme podrobněji psali již v článku

uveřejněném v čísle 6/97 našeho časopisu. Pro zopakování si

můžeme připomenout, že při digitalizaci kvalitního videozáznamu

v rozlišení plného PALu je ideální použitá komprese signálu asi

1:8 až 1:7, pro poloviční PAL pak většinou stačí 1:13. Pokud

použijeme kvalitní digitalizační kartu, zmíněný kompresní poměr

a dodržíme výše uvedená pravidla, pak velmi pravděpodobně na

výsledném sestřihu nebude znatelná žádná ztráta kvality.



PC versus analogový pult



Zde bychom si měli připomenout, že pořízením komerční počítačové

videostřižny většinou neuspoříme ani vlastní čas potřebný ke

zpracování a úpravě záznamu, ani finance rodinného či

podnikového rozpočtu ve srovnání s jednoduchou analogovou

střižnou (pultem). Spíše naopak. Co však získáme – téměř

neomezené pole působnosti blížící se možnostem profesionálních

zařízení. Tyto možnosti jsou pak omezeny jen softwarem použitým

k úpravě videozáznamu a vlastní cílevědomou prací. Pohyblivé

video můžete pomocí PC například doplnit vlastní animovanou

kresbou, létajícími třírozměrnými titulky a podobně.



Se střihovými možnostmi videa neoddělitelně souvisí úprava či

výroba zvukového doprovodu. Zde platí obdobná tvrzení. S levnou

analogovou videostřižnou, magnetofonem (nebo CD přehrávačem) a

mikrofonem nemáte možnost sesynchronizovat zvukovou stopu

s obrazem tak přesně, jako s pomocí digitálního zpracování na PC.

Navíc v počítači máte možnost aplikovat velmi jednoduše a poměrně

rychle změny v sestřihu (podobné je srovnání práce psacího stroje

a počítače s textovým editorem).



Nepočítejte však s tím, že budete z počítače chrlit několik

úžasně sestříhaných videozáznamů denně. Reálně plánujte několik

dní práce na sestřihu tříminutového hudebního videoklipu

z dovolené, bez použití větších efektů. Za trpělivou práci však

budete odměněni.



Závěrem



V tomto článku jsme se zabývali jen počítačovými střižnami typu

„off-line“, tedy těmi, u kterých je nutné videozáznam nejprve

zdigitalizovat do počítače a teprve potom se s ním dá pracovat.

Počítače nabízejí i možnost střihu „on-line“, kdy není nutné

video na pevný disk nahrávat. Taková zařízení však nabízejí buď

velmi omezené funkce a neumožňují dosažení solidních výsledků,

nebo se jedná o skutečně profesionální techniku, která je

mnohonásobně dražší a většinou vyžaduje úplně jiné počítače než

PC.



Na závěr snad ještě jedno upozornění. Před pořízením kterékoliv

digitalizační karty a softwaru doporučujeme získat co nejvíce

informací o daném zařízení. Ale pozor! V mnoha odborných

počítačových prodejnách nemají prodejci dostatečné informace o

této problematice a ochotně vám doporučí cokoli, pokud to mají

právě na skladě. Protože se většinou nejedná právě o nejlevnější

investici, je dobré posoudit nabízená zařízení s vlastními

potřebami. Zároveň je třeba vzít v úvahu případný přechod na

vyšší standard – pro většinu uživatelů přichází v úvahu

postoupení od VHS či Video8 k S-VHS nebo Hi8. Nižší videokarty

umožňují sice zpracovat záznam vyšší úrovně, ale výsledná

kvalita bude vždy odpovídat nejslabšímu článku řetězce

videokamera – videokarta – videorekordér – televizor.