Svět bloguje, bloguj taky!

Jste tvořiví? Rádi byste se podělili o své názory s ostatními? Nebo vás prostě
už nebaví psát si svůj deníček na papír? Řešení je jednoduché, blogujte!

nad každý si někdy, přinejmenším v mládí vedl svůj deníček, říká se, že se této

činnosti dnes věnují převážně dívky. Snad každý, kdo si kdy vedl svůj deníček,

si do něj více či méně často tužkou na zažloutlý papír šmudlal poznámky,

myšlenky, nápady.

Byli a jistě i jsou takoví exhibové, kteří se nebáli ukázat svůj deníček

ostatnímu světu k nahlédnutí, k vysmání, ale hlavně proto, aby ukázali světu

jeho obsah a aby tak svět mohl zjistit, jací že vlastně doopravdy tam uvnitř

jsou. Ti, kteří dávají své myšlenky najevo rádi, a často to dělají jako

profesionálové básníci, spisovatelé, novináři. Pořád je ale hromada takových,

kteří nemajíce profesionálních ambic, stejně by se rádi se světem podělili. A

pro ně je tu blogování.



On-line deníček?

Blog, což je zkrácenina z původního názvu Web Log (webový deníček), je

příležitostí, jak se o dočasnost existence svého já podělit s případnými

čtenáři na síti. Tak jako si do obyčejného deníčku jeho majitel píše všechny ty

poznámky, myšlenky a nápady, aby jej pak mohl zavřít a ukrýt v šuplíku, obsah

weblogu dává k dispozici všem, kteří se na něj budou chtít podívat.

Na první pohled to vypadá jako ideální nástroj k vybití se pubertálních

jedinců, pološílených grafomanů a politických aktivistů, jejichž názory vyřčené

hlasem prostě nikdo nechce slyšet. Tak mohou psát a vylévat si své nářky s

vědomím, že když někdo bude chtít, může se na ně kdykoliv podívat, přečíst si

je a říct, jací že jsou autoři pašáci. Ale také s vědomím, že se jim na to ti

„všichni ostatní“ s největší pravděpodobností vykašlou.

Tak to není. Deníček na síti může být velice zajímavým a užitečným dokumentem.

Samozřejmě, blog nevypadá jako „klasický“ poznámkový bloček. Využívá výhod

hypertextu, tedy jednotlivé myšlenky lze spojovat do logických, nebo i

nelogických celků, a vytvářet tak jakési jejich pásmo, závisící nebo nezávisící

na čase.

Většinou blogy vypadají jako dlouhá webová stránka, na kterou jsou doplňovány

jednotlivé příspěvky, jeden za druhým pod sebe tak, že nejaktuálnější je vždy

nahoře. To ale vůbec není nutné. Blog může vypadat také jako třeba obyčejný

internetový časopis, tvořený v tomto případě jedinou osobou s jediným cílem.

Tuto osobu ukázat, prezentovat její názory, její zkušenosti, její postoj ke

světu, nebo třeba jen to, co se autorovi v posledním týdnu přihodilo

(ne)zajímavého. Hypertextová propojení neexistují jen v rámci jediného takového

blogu, ale i mezi nimi, takže lze vytvářet poměrně složitý, metainformacemi

propojený celek.

Na rozdíl od klasického zpravodajství jsou blogy vytvořeny proto, aby byly

subjektivní. Časopis, který přináší zprávy, má být, nebo přesněji řečeno se má

snažit být v prvé řadě objektivní. Má přinášet zajímavé informace, avšak

odtržené od svých autorů, jde zde přeci o to, že politik A řekl politikovi B,

že je C, ne o to, co si o tom myslí autor. Komentáře pak sice ukazují postoje

svých autorů (pozor, ne úplně vždy), ale zase jen v kontextu média, pro které

byly napsány (škarohlídi a pravověrní intelektuální autoři prominou, ale tak to

prostě je). Autor je v prostředí zpravodajství nebo publicistiky z pohledu

čtenáře často prostě jen kolečkem, součástí časopisu, pro který něco napsal,

kusem televize, ve které prezentoval svůj příspěvek, stránkou internetového

časopisu. Naproti tomu blog je po stránce formy i obsahu vyjádřením jeho

personality. Naprosto nespoutané, ničím necenzurované, zcela volné a přístupné

komukoliv.



Užitečné blogování

To ale neznamená, že by blogy nemohly přinášet informace zpravodajského, téměř

šokujícího charakteru. Deníček o tom, „co jsem dělal dneska, a jak je venku

hezky“ je možná nudný, ale jakmile byl na internet umisťován anonymním autorem

ze spojenci dobývaného Bagdádu, získal své naprosto jedinečné kouzlo, byl totiž

mimo jakoukoliv kontrolu a tak bylo pravděpodobné, že to co v něm najdete, je

pravdě blíže, než propagandou omezené zprávy zahraničních štábů a agentur.

Stejné je to v mnoha dalších případech. Blogy umožňují podívat se z druhé,

naprosto netušené strany třeba na život manažerů velkých společností, lékařů a

mnoha dalších lidí. Nelze jim věřit, není je jak ověřovat. Avšak přesto nám

mohou přinášet něco, co bychom asi jen tak neviděli.

Blog pro každého blog pro všechny

To byla krátká zdrcující kritika blogování, chcete-li krátký chvalozpěv této

činnosti. Blog si může, na serverech, kterými se dále budeme zabývat, založit

prakticky kdokoliv. Některé blogy zůstanou nenavštěvovány. Slouží jen těm, kdo

je píší, nebo brzy zaniknou. Jiné však získají velké množství čtenářů, kteří

jsou v nich dokonce schopni reagovat na názory autorů. Takové „velké“ blogy se

postupem času mění na skutečné časopisy. Od webových magazínů se pak odlišují

již jen svou nepravidelností, větší nevázaností a v neposlední řadě

skutečností, že jejich tvůrci za svou činnost nic nedostávají.

Krásným příkladem blogu, který se stal navštěvovaným časopisem jediného autora,

je Louč (http://www.louc.cz) Milana Šmída. Louč, respektive Šmíd se zabývá tím,

čemu rozumí, tedy převážně politikou a médii. Nikdo mu nemůže vyčítat

eventuální nepravdivosti, protože to není časopis v pravém slova smyslu. Nikdo

mu nemůže vyčítat subjektivitu, protože proto právě jeho časopis existuje (i

když se to už vyčítalo, například na http://www.ceskamedia.cz), I přesto a s

vědomím všech těchto skutečností má Louč své návštěvníky, a není jich vůbec

málo.

Zatímco Louč byla, je a zřejmě ještě nějakou dobu bude podnikem jediného

člověka, blog Medvídka Pú (http://www.pooh.cz), rozuměj Daniela Dočekala,

tohoto nestora českého internetu, potkal jiný osud. Díky nesporné kvalitě, se

kterou ho jeho autor vytvořil, a díky zajímavému obsahu rostl počet návštěvníků

a pak i přispěvatelů natolik, že Pooh je dnes prakticky dvěmi věcmi. Především

rozcestníkem mnoha menších blogů, které se nacházejí v rámci tohoto serveru, a

pak prakticky fungujícím časopisem, který mnoho lidí na internetu navštěvuje

denně stejně tak, jako třeba oblíbený zpravodajský server, nebo jej odebírá

formou RSS.

Určitým druhem blogu byl, přinejmenším ve svých počátcích, i dnes oficiálně

první internetový časopis u nás, Neviditelný Pes Ondřeje Neffa, i když kolem

roku 1996 nebyla o blogování mezi uživateli, jichž bylo zoufale málo, žádná

potucha.

Opakem těchto přebujelých blogů jednotlivců nebo malých skupin jsou servery,

které umožňují blogovat každému. Mezi takovéto servery patří například systém

na http://www.bloguj.cz/blog, nebo snad největší http://www.blogger.com.

Vytvořit si vlastní blog je skutečně jednoduché, pokud vás zajímá jak, čtěte

dál.



Jak si založit blog na serveru Blogger.com

Vytvoření a údržba blogu jsou zadarmo, tedy přesněji řečeno, výměnou za

zobrazovaní reklam na stránkách blogu. Nejprve je potřeba se zaregistrovat,

server požaduje jen naprosté minimum informací, jako je uživatelské jméno,

heslo, jméno a e-mailová adresa. Blog je vlastně webová stránka s připraveným

designem. Nejprve vytvoříme jeho název a popis. Pak si vybereme nejvhodnější

design z několika nabízených a vložíme první příspěvek. Tím je nový blog

připraven k použití.

Čtenáři, kteří budou na blog chodit, dostanou od vás, nebo z vyhledávačů jeho

adresu, v případě našeho pokusného blogu s poetickou doménou o pojídání

kroužkovců (http://www.zeruzizaly.blogspot.com). Na této adrese najdou blog se

stanoveným designem a celkově se podobající jednoduchému časopisu, včetně data

publikace jednotlivých příspěvků, nebo archivu. Je třeba říci, že designy jsou

vytvořeny velmi kvalitně, a leckerý z nich lahodí oku snad každého vkusu.

Pokud chcete do blogu přidat další příspěvek, cesta k této činnosti vede z

titulní stránky blogger.com. Po přihlášení dostanete přístup k jednoduchému a

přehlednému rozhraní. V něm je možné přidávat další příspěvky, přičemž k

dispozici je i jednoduché formátování, možnost provádět úpravy v nastavení

blogu, nebo dokonce pracovat s již opublikovanými texty. Majitel blogu má tak

dokonalou kontrolu nad tím, co jeho návštěvníci uvidí, a přitom nemusí být

vybaven žádnými znalostmi internetových technologií nutných jinak pro udržování

webové prezentace. Líbí se vám? Potom si to zkuste taky.



Blog versus web

Jinou alternativou, jak si založit blog, jsou vlastní webové stránky. Blog může

běžet i na osobní prezentaci. Má to výhodu. Touto výhodou je naprostá kontrola

majitele nejen nad obsahem, ale také nad formou weblogu. Nad jeho rozvrstvením,

rozdělením na články, nad designem a nad tím, kdo všechno vyjma něj může s

weblogem pracovat. Blogger.com má připravenou alternativu i pro takové případy,

počítejte však s tím, že je o něco složitější na správu i na ovládání.

Webové stránky jsou vhodné spíše pro ty, kteří si chtějí vytvořit vlastní,

složitější a strukturovanou prezentaci, umí pracovat s editory prezentací nebo

s HTML, vytvořit si vlastní design atakdále. To, co je ovšem nejdůležitější, je

přitáhnout na web, nebo na blog návštěvníky. Přesněji, takové návštěvníky,

kteří si z něj něco, pokud možno pozitivního, odnesou.



Bloguje celá rodina

Weblogy jsou nesmírně užitečnou službou. Je třeba je oddělit od žurnalistiky,

protože nesplňují některé její znaky. Představují ale ideální způsob, jak se

jen tak vypovídat. Navíc zadarmo a pro každého. Tak jak to, že ještě

neblokujete?



Co je to blog?



Blog (WebLog) je vlastně deníček publikovaný na síti WWW. Prohlížet si jej může

kdokoliv, psát pro něj může pouze jeho autor. Slouží k tomu, aby lidé mohli

prezentovat své názory, postoje, říct, co se jim dnes stalo.



Proč jsou blogy tak populární?

Všichni se někdy potřebujeme vypovídat. Teprve moderní weblogy přinesly způsob,

jak jednoduše a zadarmo prezentovat své názory tak, že k nim mají ostatní

snadný přístup, tak že nejsou, jako třeba v diskusních fórech, zahrnuty jinými

názory a tak, že nám je nikdo nevymaže. Existují statisíce weblogů, takže se

již úspěšně vypovídávají statisíce lidí. Klidně se k nim můžete přidat.



Kde mám začít blogovat?

Nejjednodušším řešením je server http://www.blogger.com (tento článek obsahuje

návod s obrázky, jak na něj), nebo http://www.bloguj.cz/blog. Jiným řešením je

založit si blog na vlastní webové prezentaci. Je to dokonce řešení kvalitnější,

ale vyžaduje mnohem více času, snahy i prostředků. V českých podmínkách

existují například servery http://www.bloguje.cz, http://www.bloguj.cz



Velké/malé blogy

Některé blogy dostaly rozměr časopisů a navštěvují je tisíce čtenářů. Jsou to

blogy nějak zajímavých osob, odborníků, politiků atd. Většina blogů stojí mimo

zájem čtenářů, avšak i tak si má kvalitní dílko reálnou šanci získat své

pravidelné návštěvníky.