Telefonujte zadarmo

Nápad používat počítač a počítačovou síť jako náhražku sítě telefonní není
vůbec nový. První pokusy v tomto smyslu byly provedeny již v osmdesátých

letech. Teprve současná doba ovšem umožnila používat služeb internetu podobně

jako klasické pevné telefonní sítě široké mase uživatelů. Pojďme se dnes

podívat, jak je možné telefonovat po síti, co všechno k tomu budeme potřebovat

a především, kolik nás to bude stát.



Ještě dříve, než začneme používat skutečný internetový telefonní systém, si

musíme přiblížit jak je vůbec možné po IP síti telefonovat. Lidský hlas, který

je snímaný mikrofonem, umístěným ať už na stole, v headsetu nebo ve speciálním

sluchátku, je digitalizován při určité vzorkovací frekvenci a v určitém

rozlišení. Zatímco pro kvalitní hudbu potřebujeme minimálně „cd formát“, tedy

16bitové samplování s frekvencí 44kHz, při zpracování hlasu si vystačíme s

mnohem menšími hodnotami, v zásadě stačí samplovat osmibitově. To, co je však

podstatné, je rozpoznávat začátky a konce projevu telefonujícího, změny výšky

jeho hlasu a mezery.

Digitalizovaný hlas prochází takzvaným kodekem, který jej komprimuje. Pro

přenos dat v reálném čase (a telefonát je komunikací tohoto typu) je totiž

nutné zajistit jejich minimální fyzický rozměr. Následuje rozdělení dat do

paketů a jejich přenos na stranu příjemce.

Taková komunikace probíhá pochopitelně současně oběma směry. Kromě zde

popsaných základních principů se na ní mohou účastnit ještě další, speciální

prvky. Ty slouží k optimalizaci přenosu hlasu po IP, bohužel právě internet

totiž není pro takové účely zrovna ideálním médiem.

IP síť byla vytvořena tak, aby byla maximálně odolná vůči poškození či

znepřístupnění své podstatné části. Data, která přes ni proudí, jsou rozložena

na pakety a jsou přenášena rozdílnými cestami. Pakety se pak v místě příjemce

opět spojí a vytvoří tak původní informaci. Pokud cestou dojde ke ztrátě paketu

na některém síťovém prvku, nevadí, přijímající strana si jej znovu vyžádá a

odesílající přenos zopakuje.

Tento vysoce odolný proces je skvělý, avšak komplikuje přenos dat v reálném

čase. Pakety hlasu, který je přehráván v okamžiku kdy dorazí ke svému cíli,

musí přicházet v takovém pořadí, v jakém byly vyslány, jinak by výsledný hlas

byl nesrozumitelný nebo by čekáním na opakované přenosy docházelo ke značným

zpožděním a ozvěnám.

Proto se pro přenos hlasu používají speciální protokoly. Jejich úkolem je

vykrývat tyto chyby způsobené samotnou náturou internetu a zajistit, aby

výsledkem byl telefonní hovor v takové kvalitě, na jakou jsme zvyklí z pevných

či mobilních přístrojů, nebo pokud možno ještě o něco lepší. Existuje několik

takovýchto protokolů. Některé jsou proprietární patří společnostem, které je

vyvinuly, jiné se řadí mezi standardizované, například sada H.323 schválená

mezinárodním telekomunikačním výborem (ITU). Protokoly jsou vzájemně

nekompatibilní, a tak je samozřejmě možné vést komunikaci jen mezi takovými

zařízeními, která jsou postavená na stejných sadách.



Na internet z internetu…

V telekomunikační terminologii existují dva velice důležité pojmy. Jsou jimi

originace a terminace. Originace (hovoru) označuje místo, na němž je hovor,

hlasové spojení zahájeno, tedy umístění toho, kdo volá. Terminace naopak

znamená umístění volaného. Základem telefonování přes internet je pochopitelně

propojit dvě zařízení, která se nacházejí uvnitř IP sítě. Hovor je tedy

originován i terminován v internetu, spojení probíhá buďto přes speciální

prvky, nebo na bázi P2P mezi dvěma (alternativně více u konferenčních hovorů)

klienty. Tím však možnosti ani zdaleka nekončí. Jelikož internet fakticky nezná

hranice a přenosy dat po něm jsou velice levné, je možné klasický telefonní

hovor dostat přes značnou vzdálenost, kterou by musel trávit v různých

telefonních sítích, právě díky přenosu přes internet, a pak jej spojit zpět do

normální sítě. Tohoto efektu využívají mnozí telekomunikační operátoři, aby

zlevnili volání do zahraničí. Hovor, který začne v klasickém telefonním aparátu

je veden na nejdelším úseku trasy pomocí VoIP a pak je terminován v síti, v níž

se nachází účastník, kterého voláme. Internet je tak pouze mezistupněm doslova

informační dálnicí.

Jinou variantou, v poslední době často využívanou, je možnost zavolat si z

internetu na pevný či mobilní telefon. Proč? Můžeme tím podstatným způsobem

ušetřit peníze. Hovor prostě začne v klientské stanici připojené k síti,

typicky v obyčejném PC, a je terminován na pevném nebo mobilním telefonu.

Přechod mezi IP sítí a sítí koncového účastníka zajišťují speciální brány

poskytovatelů těchto služeb. Obvykle za poplatky, které jsou nižší než

kdybychom telefonovali klasicky.

Poslední možností je zavolat si „z pevné linky na internet“. Tato možnost je

prozatím nejvíce sporná zejména proto, že existovaly problémy s přidělováním

telefonních čísel virtuálním stanicím. Nicméně se rozhodně jedná o jednu z

nesmírně užitečných služeb, jejichž nástup je v tuto chvíli spíše otázkou

několika měsíců.



Speciální technika

Zaměřme se nyní chvíli na telefonování, na jehož počátku či konci stojí

klientské zařízení, tedy typicky PC. Abychom z něj mohli vést hlasové hovory,

potřebujeme jej mít multimediálně vybavené. Základem takového vybavení je

zvuková karta schopná duplexního provozu. To znamená, musí umět digitalizovat i

přehrávat zvuky najednou. To dnes umí již prakticky všechny zvukové adaptéry, a

to včetně integrovaných. Druhou podmínkou jsou koncová zařízení. Tedy

reproduktory a mikrofon. Využití stolních repráčků a mikrofonu je ovšem pro

telefonování značně nepraktické. Jednak tím odpadá jakékoliv soukromí při

hovoru (pokud nejde o konferenci), jednak mohou vznikat nežádoucí zpětné vazby.

Proto se používají náhlavní soupravy. Jinými slovy klasická sluchátka s

„kozičkou“, mikrofonem vyvedeným před ústa uživatele. Ani ona ovšem nejsou

dokonalá. Hodí se pro zvukový chat při hraní her nebo pro dlouhodobou

komunikaci. Při typickém hovoru jsme přeci, ať už chceme či nikoliv, ze všeho

nevíce zvyklí na obyčejné, klasické telefonní sluchátko. A máme jej mít.

Existuje dokonce několik typů specializovaných sluchátek. Vypadají obvykle jako

klasické malé telefony pro pevnou linku. Sluchátka se typicky zapojují do USB

portů, nepotřebují a nezatěžují tedy zvukový adaptér. Jsou schopna zvonit,

obsahují typickou číselnici, často stavové diody, dokonce existují verze s

bezdrátovou DECT technologií (považují se však za spíše slepé rameno vývoje,

efektivnější je využít Bluetooth). Tato sluchátka tak dodávají telefonování po

internetu přesně ten komfort a styl ovládání, na jaký jsme zvyklí z klasických

konvenčních telefonů. Jsou však závislá na zařízení, ke kterému jsou připojena,

tedy na osobním počítači, jsou jeho periferií.

Jiný směr vývoje představují síťové telefony. Přístroje podobající se klasickým

kancelářským telefonům se sluchátkem, spoustou tlačítek a velkým, přehledným

displejem. Jejich jediným rozdílem je, že se nepřipojují do zásuvky místní

pobočkové ústředny nebo veřejné telefonní sítě, ale do zásuvky místní LAN sítě.

Tyto telefony jsou vlastně samostatnými počítači s vlastním operačním systémem

(bývá využíván Linux) a vlastní identitou. Tyto přístroje ovšem nemohou v síti

existovat samostatně, obvykle potřebují ještě další řídicí prvky. Každopádně

představují zajímavý kus technologie, které též patří budoucnost a v mnoha

podnicích s vlastní sítí, kde internetová telefonie nahrazuje tu skutečnou,

také současnost.

Jinou a nesmírně zajímavou možností jak telefonovat přes internet jsou

bezdrátová sluchátka založená na technologii WiFi. Představují analogii těchto

ethernetových „telefonů“ s počítačem v těle asi tak, jako jsou mobily analogií

pevných linek. Sluchátko založené na bezdrátovém připojení s vlastní baterií je

prakticky vzato mobilním telefonem. S tím rozdílem, že k volání nevyužívá

žádnou GSM nebo CDMA síť, ale veřejný bezdrátový ethernet jako médium zapojení

do celosvětové sítě. Tyto pseudomobily se zatím u nás příliš neukázaly a je

sporné, zda se vůbec rozšíří. Problém přitom není ani tak v technické

komplikovanosti jako spíše v tom, že s prudce se zvyšujícím počtem hotspotů,

míst pokrytých signálem WiFi by mohly začít brzo představovat vydatnou

konkurenci mobilním operátorům.

Tím paleta zařízení sloužících k vylepšení internetového telefonování zdaleka

nekončí. Existují návrhy, prototypy i sériové výrobky mnoha dalších přístrojů,

někdy užitečných, jindy spíše podivných, sloužících k ulehčení přenosu hlasu;

jejich výčet by však byl do jisté míry zbytečný, a proto ani nemá smysl se do

něj pouštět.



Zvuk? Obraz?

Když hovoříme o telefonování přes internet, nemůžeme nezmínit další důležitou

otázku. Přenášet pouze zvuk, nebo zvuk a obraz? Telefonující se rád podívá na

obrázek toho, s kým hovoří. Videotelefonům byla na počátku devadesátých let

přisuzována veliká budoucnost. Žel, ukázalo se, že byla spojována především s

rozmachem a masivním využívání sítí typu ISDN. Ty se jednak neujaly, jednak se

využívají k jiným účelům, než pro jaké byly původně navrženy. Videotelefon se

tak stal doménou domácího elektronického vrátného a nikoliv dálkové, skutečně

telefonické komunikace.

Jeho oživení přichází právě s masivnějším nástupem internetové telefonie.

Vybavit počítač kamerkou je v současné době nesmírně laciná záležitost. Některé

aplikace, jako třeba implicitní NetMeeting nebo Windows Messenger, přenos

obrazu přímo podporují. Pokud to funguje, je to paráda.

Problém ovšem nastává u profesionálního využití. Přenos videa vyžaduje mnohem

větší šířku pásma než přenos pouhého zvuku, což je logické. V případě obrazu v

reálném čase se projevují stejné „fyzikální“ nedostatky jako u zvuku, jen

znásobené nárůstem objemu dat. To, co představuje mizivou dodatečnou investici

u jednoho typu zařízení (PC), by mohlo být poměrně drahou záležitostí u jiného

(WiFi sluchátko, stolní IP telefon) a potíže by mohly nastat i s

kompatibilitou. A tak i když je přenos obrazu i zvuku efektní a nesmírně

lákavý, naráží na nepříjemné bariéry, a v masivnějším měřítku se ho

pravděpodobně jenom tak nedočkáme.



Když si chceme zavolat

Potud tedy suché teorie internetového telefonování, podívejme se blíže na

barevnou praxi. Základní věcí, kterou potřebujeme k přenosu hlasu ,je

multimediální počítač a připojení k internetu. S určitými omezeními se dá

použít klasický dial-up, důrazně jej však nedoporučujeme. Není to ani tak kvůli

závratným rychlostem, jichž v našich podmínkách dosahuje, ale především proto,

že je sám o sobě placen na základě času. Jestliže hodláme využívat služeb

operátorů, kteří nám umožní zavolat si z počítače na pevnou linku, někde v

zahraničí s největší pravděpodobností narazíme na problém akumulace poplatků. K

penězům, které zaplatíme operátorovi takovéhoto dálkového hovoru, přibudou

peníze Telecomu za zrealizované připojení k síti. A to by nemuselo být nijak

příjemné. Pro kvalitní IP telefonii je ideální připojení pomocí kabelové

televize nebo rádioreléového pojítka. Komplikovanější je to s ADSL. Nabízí sice

teoreticky velmi dobrou rychlost pro přenos hlasu, avšak agregace v českých

podmínkách je založená na zahazování paketů. Jak jsme si již dříve řekli, je

právě jejich ztrátovost morem internetového telefonování, a nejinak je tomu i

zde. Vždy ovšem záleží na místních podmínkách, na ISP, na mnoha dalších

faktorech, které ovlivňují aktuální dostupnost určitého uzlu v rámci sítě.

Další věcí, kterou budeme kromě počítače a konektivity potřebovat, je vhodná

aplikace a také někdo, komu chceme zavolat. Aplikací existuje celá řada a v

další části tohoto tématu se na ně podíváme. Prakticky je můžeme rozlišit do

dvou typů. První z nich má možnost telefonování víceméně jako vedlejší funkci k

té hlavní, která je jiná. Druhý typ je určen převážně pro telefonování a

ostatní funkce se na to víceméně nabalují coby přidaná hodnota. Většina

aplikací je na síti k dispozici ke stažení zdarma, eventuálně již mohou být

integrovány do operačního systému, každopádně je lépe jich vyzkoušet více nic

za to nedáte.

Daleko důležitější než samotný program pro realizaci spojení jsou služby, které

jsou jeho autory nabízeny. Pokud hodláme volat v režimu P2P tedy hovor který je

uváděn i terminován v internetu potřebujeme takovou aplikaci, která má co

nejvíce uživatelů a snadnou možnost jejich vyhledávání a lokalizace. Jestliže

ovšem potřebujeme internetové telefonování využít k serióznější práci, třeba

pro volání do zahraničí se obracíme na taková řešení, která jsou levná, ale

zároveň průhledná, přehledná a solidní, o své peníze totiž můžeme přijít až

příliš snadno.



Co máme v systému?

Operační systémy Windows obsahují již od výroby aplikace schopné internetové

telefonie. Starší verze jsou vybaveny programem Microsoft NetMeeting. Ten měl

původně sloužit ke komplexní spolupráci po síti, nabízí například možnost

sdílení kreslicí tabule (velmi hezké), nebo dokonce běžících aplikací. Ve

skutečnosti se však jeho použitelnost omezila na možnost telefonování a textové

konverzace. NetMeeting vyžaduje pro svou činnost adresářový server (ILS). Tento

server slouží vlastně jako telefonní seznam uživatelů kteří jsou v danou chvíli

do něj připojeni. Můžeme s nimi navázat spojení, oni jej mohou stejně jako v

případě klasického mobilního telefonu akceptovat, anebo odmítnout. Pokud je

spojení navázáno, vyjednává se takový komunikační protokol a kodek zvuku, který

odpovídá pomalejšímu z obou klientů co se týká výkonu i konektivity. Je-li vše

v pořádku, můžeme začít směle telefonovat.

NetMeeting je poměrně stabilní a kvalitní aplikací, dnes však již má jen

omezené využití. Jeho komplexnost je zároveň jeho brzdou. Technicky je

připraven na to, aby mohl obsluhovat i hovory iniciované nebo terminované mimo

internet, prakticky však tyto vlastnosti nejsou takřka vůbec využívány, a jsou

tedy nadbytečné. Podpora digitálního obrazu z připojené webkamery je také

kvalitně zvládnutá, to však neznamená, že nedochází k občasným chybám a celé

spojení je potom mimořádně závislé na místních podmínkách linky, na její

rychlosti a dostupnosti, stejně tak jako na verzích klienta, který se volání

účastní. Posledním problémem NetMeetingu jsou samotné ILS servery. Je možné si

je vytvořit v rámci vlastní sítě, třeba ve firmě, a pak používat pro

telefonování. Veřejné však, zejména díky technickému pokroku jiných klientů,

neobsahují ani zdaleka tolik uživatelů co dříve. Jinými slovy, celou tuto

technologii využijeme při odborné konverzaci na odborné téma s určeným

člověkem, avšak nové kamarády prostřednictvím NetMeetingu raději nehledejme,

mohli bychom být zklamáni.

Novější verze Windows (2000, XP) obsahují univerzálního klienta Instant

Messagingu, nazvaného Windows Messenger. Tento klient původně vznikl jako

odpověď Microsoftu na bombastický rozmach programu ICQ dříve izraelské, nyní

pod křídla TW-IOL spadající společnosti Mirabilis. Windows Messenger je

primárně aplikací pro přenos krátkých textových zpráv integrace hlasových

služeb přišla až v reakci na technologický vývoj na straně konkurence.

Technologie, ze které se vychází, odpovídá NetMeetignu. Adresářové servery byly

nahrazeny globálním adresářem uživatelů MSN Messengeru, tedy prakticky majitelů

účtu služby MS Passport a e-mailových účtů v doménách msn.com a hotmail.com.

Vznikl díky tomu globální komunikační systém, který NetMeeting nikdy

nevytvořil, byť s omezenými technickými možnostmi.

Moderní verze Messengeru obsahují mnoho dalších technických fines, jako je

například zobrazování obrázku osob, se kterými komunikujeme, pokud je mají tyto

osoby definovány, a další věci. Mají ovšem také své problémy. Prvním z nich je

nepříliš vysoká penetrace této aplikace u nás. Messenger je sice součástí každé

instalace moderních Windows, to ovšem ani zdaleka neznamená, že je využíván.

Právě počet uživatelů té které služby je limitujícím faktorem vzhledem k její

použitelnosti pro P2P telefonování. Stejně tak jako absolutní číslo uživatelů,

je podstatná také jejich dostupnost. Mnoho osob má sice zřízen účet, se kterým

umí Messenger pracovat a proto je při hledání najde, prakticky ovšem samotná

aplikace zůstává po většinu času vypnutá a používá se pouze výjimečně. Další

závažnou věcí je také problém nekompatibilních klientů. Různé verze Messengeru

nemusí být mezi sebou absolutně kompatibilní. Uživatelé, kteří používají

vícenásobné klienty, jako je například Mirandapack, pak nemusí také moci

přijímat hovory. Je to proto, že jejich program sice podporuje dotyčný

komunikační protokol, avšak ne terminální službu hovorů, nebo je tato služba

nekompatibilní či potlačená.

Celkově se Messenger hodí pro ty uživatele, kteří mají komunitu lidí jimž

chtějí prostřednictvím internetu zavolat vybavenou a využívající stejného

klienta. To je opět univerzální pravidlo, zde však platí ještě o něco více než

v případě konkurenčních aplikací. Samotný přenos hlasu je na velmi dobré úrovni

i v případě poměrně pomalých připojení nebo linek zatížených velkými

zpožděními. Nedostatkem na druhé straně je občasná neschopnost vyvolat

připojení tehdy, pokud pracujeme na počítači s neveřejnou IP adresou, za

striktně nastaveným firewallem či proxyserverem. To je však také jeden z

obvyklých nedostatků.



ICQ Všude a pro všechny?

ICQ – I Seek You je jak už bylo řečeno nejstarší (ne doslova) a nejrozšířenější

klient pro Instant Messaging. Implementace možnosti telefonovat po internetu se

v něm nachází již drahnou dobu, posléze však bylo původně proprietární řešení

nahrazeno telefonickým plug-inem společnosti Net2Phone. Současný klient

existuje ve dvou verzích, a abychom mohli telefonovat potřebujeme plně

vybavenou „PRO“. Ta je sice zdarma, je však zatížena reklamním systémem. Jinými

slovy, za používání platíme tím, že jsou nám zobrazovány reklamní proužky.

Naštěstí nejsou nijak přehnaně obtěžující, a díky marketingové politice firmy

často odkazují na české a dokonce i zajímavé prezentace či služby. Pro

telefonování v rámci sítě ICQ je nevyhnutelné, aby oba zúčastnění klienti byli

vybaveni patřičným plug-inem. Volání se provádí z klasického seznamu kontaktů

nebo v průběhu textové diskuse, přičemž uživatelé, kteří jsou schopni náš hovor

přijmout, jsou označeni ikonkou, a díky tomu nedochází k mylným spojením.

Samotná kvalita hovoru je přibližně stejná jako v případě NetMeetingu, má ovšem

několik zásadních ale. Technologie, která se zde využívá, je derivátem

komerčního řešení určeného pro hovory originované v internetu a terminované ve

veřejných telekomunikačních sítích. Verze klienta obsažená v plug-inu pro ICQ

(mimochodem, musí se stáhnout, není součástí standardní instalace) má určitá

omezení. Síť Net2Phone je rozsáhlá, avšak standardně lze volat pouze v rámci

její ICQ části. Hovory občas vypadávají, nebo dochází k nepříjemným ozvěnám a

to především tehdy, má-li jeden z účastníků výrazně slabší konektivitu než

druhý. Malou záhadou také je, proč v některých případech vůbec není možné

navázat hovor mezi dvěma účastníky a o něco později to naopak možné je, i když

teoreticky nedošlo ve statutu ani v připojení žádného z nich k nějaké změně.

To jsou ovšem pouze vedlejší efekty jinak výborného klienta. Proč výborného?

Především proto, že rozšířeného. Po celém světě existují miliony uživatelů ICQ

majících telefonický plug-in, nebo schopných si jej doinstalovat. Telefonování

je sice z pohledu této aplikace pro instant messaging vedlejší funkcí, nicméně

funkcí která je zde, zřejmě i díky outsourcingu řešení velice dobře zvládnutá.

Problémy ke kterým dochází jsou pak vykoupeny další přívětivou vlastností. A

tou je možnost telefonovat mimo P2P režim ICQ.

Samotný plugin totiž podporuje to, k čemu je původní Net2Phone určeno: to

znamená, volání do pevných sítí prakticky po celém světě. Stačí vlastnit

patřičný účet a mít na něm patřičnou finanční částku. Relativně jednoúčelový

klient se nám díky tomu rázem mění na zajímavé alternativní řešení

mezinárodních hovorů a v některých zemích také dálkového místního volání, se

kterým můžeme ušetřit nemalé peníze, samozřejmě ovšem pouze tehdy, voláme-li do

zahraničí často a po dlouhou dobu.



Skype – Převratný vynález?

Projekt Skype je všeobecně znám teprve několik málo měsíců a už se stal zdrojem

mnoha kontroverzí. Jeho tvůrci jej prezentují jako univerzální řešení IP

internetové telefonie. Klient je poměrně malý a uživatelsky přítulný, svým

ovládáním se podobá některým aplikacím Instant Messagingu (Yahoo Messenger ve

starší verzi). Přestože je zde uváděno, že primárním využitím tohoto systému je

telefonování, nelze se zbavit dojmu, že postupem vývoje se ze Skype stává jen

další Instant Messenger. Je sporné, zda to je nebo není škoda, lze se však

spíše domnívat, že díky nabalování dalších, pro mnoho uživatelů nadbytečných

funkcí, ano. Co je na Skype pozoruhodné, je rozšiřující se komunita uživatelů a

také některé technické vlastnosti.

Skype bez problémů komunikuje z neveřejných IP adres i firewallů. Spojení

vypadává nebo je zatíženo problémy v mnohem menší míře, než jak je tomu u

některých konkurenčních aplikací. Přenos hlasu je velice kvalitní i na poměrně

slabých linkách a dokonce mezi dvěma poměrně slabými linkami, bylo úspěšně

testováno i na bolavém českém ADSL. Aplikace je vybavena seznamem kontaktů jako

u ICQ, uživatele je možné analogickým způsobem vyhledávat, přidávat či

blokovat. Na výběr je možnost implicitní akce po vybrání uživatele, přičemž

selekce se skládá z možnosti zavolat napsat zprávu. I zde je patrný vstup

klasického světa IM do tohoto telefonního klienta, škoda.

Jinou výhodou je ovšem technická jistota. U uživatele ICQ nemůžeme být, stejně

jako u majitele MSN Messengeru jisti, zda je či není schopen přijímat hovory. U

Skype, protože jde primárně o hlasový systém si však jisti jsme a to je dobře.

Do jisté míry je garantována i kvalita navázaného spojení. Dalším velikým

pozitivem je implicitní podpora přídavných zařízení sluchátek, u mnoha dalších

aplikací ještě nepříliš zavedená a je nutné říci, že Skype s nimi skutečně

funguje. Na druhou stranu problémem je v některých případech sporná stabilita

některých verzí. Docházelo k samovolným pádům aplikace za hovoru na Windows ME,

je ovšem těžko říci, nakolik je vina na telefonním programu a nakolik na

operačním systému, který je svou schopností potíže vyvolávat poměrně proslaven.

Lze konstatovat, že Skype se hodí tam, kde potřebujeme primárně telefonovat a

až pak využívat další služby, eventuálně jako doplněk k jinému programu pro

Instant Messaging, např. k AIM či ICQ. V každém případě doporučujeme jej

vyzkoušet.



České řešení? Proč ne.

Společnost Arcadea prezentovala na letošním Invexu své řešení IP telefonie,

službu pod názvem Fayn. V podstatě se jedná o pokus o profesionalizaci

telefonovaní po internetu v českém měřítku. Nabízen je komunikační software,

USB sluchátka a dokonce i samotné síťové telefony, možnost přiřadit virtuální

jednotce klasické telefonní číslo a samozřejmě lákavé ceny telefonování, mezi

samotnými terminály pochopitelně zadarmo.

Nakolik je to pro nás zajímavé? Tak především existuje řada služeb již dříve

jsme vyjmenovali pouze jejich malou část které již dnes nabízejí zadarmo mnoho

z toho, co bychom si u profesionálů museli zaplatit. Domácí uživatel si pokud

jde o hovory v rámci internetu bohatě vystačí se Skype, případně s plug-inem do

ICQ. Pokud ovšem dojde na volání ven, mimo internet, dochází okamžitě k

problému. Je třeba je nějak zaplatit. Poskytovatelé služeb se nacházejí obvykle

v zahraničí, často ve Spojených státech. Platební styk v transatlantickém

měřítku pro nás zatím není vůbec obvyklý ani laciný. Alternativní způsoby

regionálního placení služeb, například pomocí linek se speciálními tarify, se v

této oblasti ještě příliš neujaly a tak se nabízí sáhnout po českém řešení. V

každém případě jej využijí ti, kdo to s internetovým telefonováním „myslí

vážně“.



Má volání po internetu budoucnost?

Odpověď na tuto otázku je nesmírně složitá. Takjak se do domácností dostává

stále více a více telekomunikačních služeb založených na internetu, nebo

internet využívajících, zvykáme si používat počítač jako centrální terminál.

Bod, pro vstup do mnoha různých, často naprosto odlišných světů. Zároveň díky

rozšíření mobilních telefonů stále klesá počet pevných linek a tam kde jsou,

využívají se pro zajištění konektivity do sítě, v úpravách ISDN či ADSL, stále

méně a méně ve formě klasického, pomalého dial-upu. Pokud je splněna základní

podmínka, tj. dostatečné vybavení a pružná konektivita, je možné využívat i

služeb náročnějších na datový tok. Telefonování po síti přináší mnoho

nesporných výhod, a pokud by byl zcela vyřešen problém asociace veřejného

telefonního čísla s virtuální stanicí, mohlo by směle konkurovat nejen pevným

linkám, ale při použití WiFi zařízení také mobilním telefonům. V současné době

toto volání využijeme převáženě pro komunikaci mezi dvěma stanicemi v síti,

hovory jsou originovány i terminovány v internetu. Pokud si odmyslíme náklady

na připojení, zajištění samotné konektivity, můžeme tak telefonovat zadarmo, po

ničím neomezenou dobu i na obrovskou vzdálenost. A co víc, při využití dobrého

softwaru i v rozumné úrovni kvality. To vše jsou každopádně veliká pozitiva,

která však neznamenají budoucnost. Ta se skrývá, pokud jde o propojení našeho

internetového telefonu se zbytkem světa pouze, a jedině v ziscích operátorů,

jenž nám tyto služby zajistí. Je dobře, že kromě zahraničních globálních firem

nabízejících tyto služby, již existují i operátoři na místní úrovni. Jedině tak

lze totiž dosáhnout většího rozšíření IP telefonie nejen ve velkých

společnostech, které na ní již teď vydělávají, respektive šetří své náklady,

ale také v domácnostech, malých a domácích firmách atd. Vyhovující hardware má

dnes již prakticky každý počítač, software a to nejen ten, který zde byl dnes

popsán, ale desítky dalších aplikací jsou zadarmo, nebo na bázi sponzorované

reklamou, jen málokdy se spywarem nebo škodlivými kódy.

A tak největší problém velkého rozšíření internetového telefonování není v

technice nebo ve financích, ale prostě v našem vlastním nezvyku přijímat nové

věci. Lze ale kvalifikovaně předpokládat, že jednou se volání přes internet

stane i u nás právě tak obvyklé, jako je nyní používání pevné linky nebo

mobilního telefonu.



Rádce pro zájemce o internetové telefonování



Jaké druhy internetového telefonování rozlišujeme?

Volání z jednoho on-line terminálu na druhý

Volání z internetu do veřejné telefonní sítě

Volání z veřejné telefonní sítě do internetu

Volání z veřejné sítě do veřejné sítě prostřednictvím internetu

Volání mezi uzavřenými sítěmi prostřednictvím internetu (řešení v rámci VPN)



Co k internetové telefonii potřebujeme?

Klientské zařízení (počítač, PDA)

Dostatečnou konektivitu, přičemž nejde ani tak o rychlost připojení, jako o

jeho prostupnost

Patřičný software; bývá k dispozici zdarma na výše uvedených adresách, nebo je

již integrován do operačního systému počítače

Základní multimediální vybavení. Tedy zvukovou kartu (plně duplexní), sluchátka

nebo reproduktory, mikrofon

Volitelně speciální zařízení. Sem patří USB sluchátka, samostatné síťové

telefony

Tam, kde se internetové telefonování používá ve firmách, se vyskytují ještě

další prvky. Speciální hlasové síťové přepínače, VoIP brány, optimalizační

jednotky, systémy pro řízení kvality přenosu a další. V domácí praxi se s nimi

nesetkáme

Pokud chceme telefonovat do veřejných sítí, potřebujeme zprostředkovatele

služeb a také účet u něj a peníze. Platí, že takovéto volání, zejména do

zahraničí a na velkou vzdálenost, je levnější, než kdybychom využívali služeb

konvenčních pevných nebo mobilních operátorů

Operátoři ovšem nabízejí služby volání prostřednictvím IP sítě. I když

využíváme klasická koncová zařízení, může být volání mnohem levnější, než kdyby

byl hovor spojen fundamentálním způsobem, přes několik telekomunikačních sítí

(každá by za takové spojení požadovala poplatky)



Jak je to s rozšířením?

U nás převládá volání typu P2P

Největším problémem je konektivita potřebujeme trvalé připojení, které není

vždy dostupné, je příliš drahé, nebo nemá požadovanou kvalitu

Existuje mnoho vzájemně neslučitelných řešení, i když i zde jsou pokusy o

integraci na bázi společných protokolů

Mnohá řešení mají jen omezený počet uživatelů, ta která jsou globální, trpí

jinými typy problémů



Jaká je budoucnost?

V rámci integrace digitálních médií a zábavy kolem jediného zařízení, nebo v

síti se společným centrem je internetová telefonie velice zajímavou a

lukrativní službou, které budoucnost v každém případě patří. Je spíše otázkou,

kdy dojde k masivnímu rozšíření mimo firemní sektor, než zda se tak vůbec někdy

stane. Výhody volání po síti musí nejprve objevit více operátorů, kteří

nabídnou regionální služby, a vzápětí poté koncoví zákazníci, tedy my všichni



Jak mám začít?

Pokud vlastníte počítač a připojení, pořiďte si headset a vyzkoušejte bezplatně

dostupné aplikace, které jsou popsány v tomto článku. S největší

pravděpodobností najdete jednu nebo více aplikací, používejte pak tu, která vám

bude nejvíce vyhovovat. Budete-li spokojeni se službami volání v rámci P2P a

budete-li mít tu potřebu, můžete otestovat komerčně dostupné služby. Pro

dálkové a mezinárodní hovory, jestliže jich realizujete poměrně hodně a často,

se vám pravděpodobně vyplatí



Jaké jsou problémy?

Obvykle technického rázu. Může docházet ke zpožďování zvuku, nechtěným efektům

echa, kdy ze sluchátka slyšíme sami sebe. Některá spojení při použití některých

aplikací na slabších linkách mohou vypadávat a musí se navazovat znovu.

Problematické také mohou být samy aplikace, i když v poslední době méně, než na

počátku využívání těchto technologií



Za co platím?

Pokud voláte z počítače na počítač, tak pouze za připojení k internetu,

alternativně se vám mohou zobrazovat reklamní proužky. Platí se teprve tehdy,

voláte-li do veřejných sítí (viz výše)



Vyplatí se kupovat si USB sluchátko?

Ano, pokud voláte často, ať už v rámci P2P nebo i „ven“.





Zajímavé odkazy



http://messenger.msn.com – MSN Messenger

http://www.icq.com – ICQ

http://www.skype.com – projekt Skype

http://www.net2phone.com – Systém net2phone (ICQ a další)

http://www.fayn.cz – Regionální řešení