The Mummy - Pozor, přichází Mumie!

V záplavě současných filmů, v nichž se uplatňují počítačové vizuální efekty
(THE MATRIX, ASTÉRIX & OBÉLIX, STAAR WARS: EPISODE I) je pozoruhodným americký

dobrodružný remake slavného filmu 30. let THE MUMMY. Nejedná se o tak výlučné

téma jako jsou americké sci-fi ságy, ale nové, poměrně vtipné a dramaticky

působivé zpracování, které si jistě najde četné diváky. Obraťme tedy pozornost

k jeho na špičkové úrovni provedeným digitálním trikům.

Režisér Stephen Sommers zvolil specialisty nejlepší pověsti, tedy americkou

firmu Industrial Light & Magic, supervizi nad vizuálními efekty převzal John A.

Berton. Dodatečné vizuální efekty pocházejí od Cinesite Hollywood.

V příběhu o zmrtvýchvstání dva tisíce let staré mumie egyptského kněze Imhotepa

je nejdůležitější pochopitelně právě podoba mumie. V původním filmu z roku 1932

pomohly makeup a bandáže, doba však značně pokročila. Dnešní Imhotep vystupuje

ze sarkofágu jako odporný kostlivec a hned začíná jednat. Animace takového

objektu není ničím novým a je perfektně zvládnutá. Zajímavější je (což je

přínosem současné filmové verze) postupná přeměna zombie v člověka z masa a

krve, jak Imothep získává postupně ukradené kanopy se svými tělesnými orgány a

„vysává životní sílu“ ze svých obětí. Zde bylo nutné kombinovat akci živého

herce s počítačově animovanými doplňky.

Postavu mumie vytvořila The ILM Character Design Group. Nejprve byla zvolena

představa, jak má mumie vypadat a jak se má pohybovat. Potom byl vytvořen

počítačový model mumie. Podle fotografií a natočených záběrů, na nichž byl

představitel Imhotepa herec Arnold Vosloo, byl digitální model přizpůsoben jeho

postavě a obličeji. Pak proběhlo natáčení jednotlivých scén (kamery Panavision

a Vista Vision) a materiál určený k digitálním úpravám byl naskenován.

Jednotlivé partie byly vymodelovány jako wireframe a jejich pohybové fáze

sladěny s pohybem herce. Následoval rendering a nasvícení, někdy i doplnění

dalších detailů, např. všudypřítomných žravých skarabeů. Nakonec výsledný tvar

prošel závěrečnými kosmetickými úpravami například byly sladěny světla a stíny

a barevné tóny

pleti. Na plátně působí všechny tyto scény technicky perfektně, bez viditelných

rozdílů v rozlišení či struktuře reálných a digitálních objektů.

Obdobně při dalších Imhotepových proměnách, i v případě ostatních postav.

Působivé jsou útoky skarabeů na dobyvatele hrobky. Počítačově vytvoření brouci

se obětem prokoušou pod kůži a v podobě boule pod ní putují nahoru k hlavě…

Snad nejefektnější podívanou ve filmu je přízrak pouštní bouře pronásledující

letadlo s hrdiny, jejíž písečná stěna na sebe bere podobu Imhotepovy tváře.

Nejprve byly nasnímány celkové záběry skutečného letadla v letu a detaily s

herci na modelu ve studiu. Pak byla vytvořena základní struktura pulzující

písečné stěny. Podle Vosloovy tváře byl vytvořen wireframe Imhotepovy masky a

animován do herecké akce. Nakonec došlo k jeho aplikaci do písečné stěny a

zakomponování obrazu letadla . Celá sekvence je velmi působivá, zejména když

písečná maska letadlo pohltí.

Ve filmu je počítačová animace, vzhledem k časové a finanční náročnosti,

použita jen ve skutečně nezbytných případech, a některé zombie představují

ještě manekýni v maskách. Avšak již v úvodní sekvenci starověkého Egypta se již

produkci filmu vyplatilo vytvořit kulisy celkových pohledů města v počítači

(podobně jako si před časem produkce Cameronova filmu TITANIC pomohla stovkami

statistů na palubě lodi).

Další uplatnění našla počítačová technika v dnes již běžné oblasti filmových

triků v řízení animatronických modelů. Ty měl na starosti Nick Dudman. Důležité

bylo dodržet stejný charakter animace pohybu u animatronických i digitálních

zombie (uplatnil se postup Motion Capture).

Samozřejmostí je digitální zvukový doprovod (hudba Jerry Golgsmith, zvukový mix

Chris Munro) zaznamenaný na kopiích filmu ve všech třech v současnosti

používaných digitálních formátech (Dolby Digital, SDDS, DTS), což představuje

až šest zvukových kanálů při reprodukci v kině.

Velkým kladem technicky i herecky dobře zvládnutého filmu je vyvážená

prokomponovanost jednotlivých výrazových složek, které navzájem umocňují své

působení na diváka. Tím je posílen i efekt uplatněných počítačových efektů.

Film THE MUMMY předvádí normu kvalitně zvládnuté symbiózy herce a počítače a

určuje cestu, kterou se velkoprodukce zábavných filmových žánrů budou do

budoucna ubírat.