Tipy pro vaši úspěšnější práci

Pro software obecně



Zvláštní software ?



V katalozích a nabídkách počítačových firem, stejně jako

v recenzích na nové programové produkty, se často objevuje u

některých verzí zkratka OEM . Mohu se dozvědět, co tato zkratka

znamená a jaký praktický význam mají takto označené verze pro

zákazníka ?



Zkratka OEM, označující některé verze, byla vytvořena ze slov

Original Equipment Manufacturer . Tento software může být

zakoupen pouze vcelku s hardwarem – tedy s novým počítačem, na

který bylo toto programové vybavení speciálně nainstalováno.

Navíc, pokud se jedná například o operační systémy, jako DOS,

Windows nebo OS/2, může to znamenat, že distributor – prodejce

počítače a programu – vám zaručuje, že vše bude v pořádku

„běhat“, neboť operační systém je nakonfigurován odborně a na

míru konfigurace vašeho počítače.



Pro BIOS



Co je to BIOS ? Jak se do něj dostanu ?



BIOS (Basic Input – Output System) je vestavěný systém počítače,

který zabezpečuje jeho základní provoz. Spouští se jako první po

jeho zapnutí. Právě v tuto chvíli je možno do něj vstoupit a

upravit potřebná nastavení. V době, kdy probíhá první kontrola, a

počítač vypisuje hlášení o paměti a discích, většinou také

vypíše zprávu, jak lze do ovládání BIOSu „vniknout“ (např. Press

Del to enter Setup). Použité klávesy nebo klávesové zkratky se

liší, podle konkrétního autora – výrobce BIOSu. Většinou to jsou

klávesy <ESC>, <F1>, <F2>, <F10>, <Del> nebo klávesové zkratky,

např. <Alt>+<F1>. Poté se objeví „modrá“ obrazovka s volbami a

parametry, které je možno nastavit.



Pro BIOS



Co je to CMOS ?



V různé odborné literatuře a manuálech se setkávám se zkratkou

CMOS ? Co to znamená ?



Asi už jste někdy přišli do kontaktu s BIOSem. Tedy se systémem,

který zabezpečuje nejzákladnější chod vašeho počítače (Basic

Input – Output System). Pro bezproblémovou funkci musí tento

systém uchovávat základní parametry a nastavení (o pevných

discích, vnitřních hodinách, atd.). A tady jsme u problému – jak

uchovat nastavení, vypneme-li počítač ze sítě ? Právě toto řeší

CMOS (Complementary Metal Oxide Semiconductor). Nezbytné

informace jsou uloženy v malém „kousku“ paměti – CMOS – RAM –

který je napájen nepřetržitě a nezávisle na vnějším zdroji. Díky

tomu jsou nezbytná nastavení uchována, a vy po zapnutí počítače

můžete klidně sledovat, jak BIOS vzápětí kontroluje jeho stav a

pracuje s vámi definovanými parametry.



Pro Internet – připojení



V souvislosti s připojením k Internetu jsem narazil na pojem

proxy-server. Prosím o vysvětlení, o co se jedná.



Označení proxy-server se používá jednak pro určitou technologii,

jednak pro software, který ji podporuje. Pomocí proxy-serveru se

připojují lokální počítačové sítě k Internetu. Abychom nemuseli

na lokální síti připojovat každý počítač zvlášť (a kupovat

několik modemů), připojíme pouze jeden z nich, jenž se bude

chovat jako „zástupný“ (proxy) server – bude tedy pro další

počítače „simulovat“ připojení na Internet. Software, který je

dnes pro tato řešení dostupný na trhu, nabízí řadu služeb. Mezi

ty základní patří mechanismy ochrany lokální sítě před útokem

zvenčí, nastavení přístupových práv na Internet pro jednotlivé

uživatele nebo správa poštovních služeb – mail server.

Podrobnější informace, případně i vlastní software, je možno

získat např. na českých adresách

http://www.winproxy.cz/indexcz.html (verze pro 2 uživatele

zdarma !) nebo http://www.winroute.cz (zkušební třicetidenní

verze).



Pro WinZip



Ke komprimaci souborů jsem nejdříve používal programy, fungující

v prostředí MS-DOS. Když jsem vyráběl vícediskové (vícesvazkové)

archivy, nebyl problém vše nadefinovat pomocí patřičných příkazů

a přepínačů. Pak jsem začal používat program WinZip. Chtěl jsem

rovněž vytvářet archivy rozdělené na více disket, ale narazil

jsem na problém. Vytvořím – li nový archiv a chci do něj

přidávat soubory, otevře se odpovídající komunikační okno. V něm

je však volba, která umožňuje rozdělení archivu, zobrazena

světle šedě – tedy nepřístupná. Proč mi WinZip rozdělení

nedovolí?



Program WinZip automaticky rozeznává, zdali jste otevřeli archiv

na pevném disku (s relativně velkou kapacitou), nebo na disketě

(případně na jiném „přenosném“ médiu). Podle toho vám také

zpřístupňuje volbu pro rozdělení archivu. Zkuste tedy vytvořit

nový archiv na disketě („na áčku“), a zkuste do něj přidávat

soubory. Vše by mělo být v pořádku.



Pro práci s komprimovanými soubory



Při své práci se soubory jsem vyzkoušel všemožné komprimační

programy a pomůcky. Zajímalo by mne, zdali existuje software,

který by umožňoval práci se „sbalenými“ soubory tak, abych je

nemusel před použitím vždycky z archivu vyjmout a „rozpakovat“.

Rád bych s archivy pracoval jako s plnohodnotnými adresáři.



Při intenzivnější práci se soubory umístěnými v archivu vám můžou

klasické archivační programy připadat málo komfortní. Chcete-li

pracovat s těmito soubory naprosto přirozeně, doporučuji

vyzkoušet jeden poměrně zdařilý program – jmenuje se ZipMagic , a

vyvinula ho firma Mijenix (dostupné na adrese

http://www.mijenix.com). Tato chytrá „věcička“ vám po naprosto

kontrolované instalaci infiltruje do systémového prostředí a

umožní nesmírně pohodlnou, až komfortní práci s komprimovanými

soubory všemožných formátů. A navíc, pokud chcete jeho pracovní

prostředí, třeba jen na chvíli, opustit, nemusíte nic

odinstalovávat, ale stačí v přednastavení nadefinovat vhodnou

klávesovou zkratku. Pomoci ní ZipMagic bleskově opustíte, a až

vám bude chybět, stejným způsobem jej zase nastartujete. Jedná

se o shareware, zkušební verze je třicetidenní, a myslím, že až

zhodnotíte jeho kvality, možná budete tak okouzleni, že budete

uvažovat i o registraci a zaplacení.



Pro MS Visual Basic



Zpět ke zdrojovému kódu



Po jisté době používání vlastních aplikací, vytvořených ve

Visual Basicu, jsem si neprozíravě smazal zdrojové kódy. Rád

bych opět aplikace upravoval. Existuje způsob, jak z EXE –

souboru zpět získat zdrojový kód Visual Basicu ?



Možnost zpětného převodu samozřejmě existuje. Záleží na tom,

kterou verzi programu Visual Basic jste pro tvorbu aplikace

využil. Jednou z možností pro případ, že jste pracovali s VB verze

3.0 nebo 4.0, nabízí firma Ashsoft. ( http://www.ashsoft.com/ ).

Na její stránce naleznete nástroje pro řešení tohoto problému.

Nabízený software toho umí více, jeho nevýhodou pro našince však

zřejmě bude cena. Vhodnou alternativou může být například Dodiho

domovská stránka ( http://members.aol.com/vbdis/index.htm ). Zde

jsou k mání dobré rady a potřebné nástroje pro tento případ.



Pro MS Excel



Nastavení specifických jednotek



Pracuji v Excelu často s jednotkami jako např. „kWh“

(kilowatthodina) a podobnými. Existuje způsob, jak takovýto nebo

podobné formáty nadefinovat?



MS Excel umožňuje nadefinovat libovolný formát zobrazování

čísel, lze tedy pro zobrazení nadefinovat jakoukoliv používanou

jednotku, počet desetinných míst apod. Vámi uvedený příklad lze

provést následujícím způsobem: nejdříve označte buňku nebo

buňky, ve kterých chcete formát definovat. Následně zvolte menu

Formát – Buňky. Přejděte na kartu číslo. V seznamu Druh vyberte

klikněte na volbu vlastní. Do řádku Typ vepište podobu, v jaké se

mají údaje zobrazovat, v našem příkladu tedy 0,00 (zobrazí se tři

číslice, z toho dvě za desetinnou čárkou) a „kWh“ (do uvozovek

vložte přesnou podobu zobrazované jednotky). Po stisku OK je

formát nadefinován, a nenastala – li v označené buňce kýžená

změna, zkuste do ní vložit číslo nebo funkci. Výsledná hodnota

by se měla zobrazit v nadefinovaném formátu. Ještě jedna

maličkost. Takto nadefinovaný formát se ukládá spolu s konkrétním

sešitem, takže po otevření nového sešitu jej v něm nenajdete.



Pro MS Excel



Zobrazování prázdných buněk



Při používání odkazů na jiné buňky v tabulkách Excelu nemohu

vyřešit následující problém. Je-li zdrojová buňka vyplněna

libovolným obsahem, vše je v pořádku, cílová buňka obsahuje tutéž

správnou hodnotu. Ale je-li zdrojová buňka prázdná, cílová se

jako prázdná nezobrazí. Má-li obecný formát, zobrazí se „0“.

Ještě horší je to při formátu „datum“. Pak se zobrazuje

nežádoucí a nesprávný údaj. Jak se tohoto zbavím?



Excel při provádění odkazu a následném nalezení prázdné zdrojové

buňky automaticky doplňuje hodnotu, vždy dle zvoleného formátu.

Chceme-li buňku zachovat prázdnou, obejdeme toto nastavení

vložením následující podmíněné funkce:



=KDYŽ(JE.PRÁZDNÉ(A5);"";A5)



Po vložení funkce do cílové buňky dojde nejdříve k ověření, co

zdrojová buňka obsahuje (v tomto případě A5). A je-li tato

prázdná, zůstane prázdnou i buňka cílová.



Pro MS Excel



Automatické vyplňování



Potřeboval bych objasnit, podle jakých pravidel funguje v Excelu

automatické vyplňování buněk.



Automatické vyplňování buněk je jedním z nejmocnějších nástrojů

Excelu. Po několika příkladech rychle odhalíte jeho možnosti a

potenciál. Základní princip při vyplňování je prostý. Do první

buňky, kterou má řada začínat, vepište počáteční hodnotu. Formát

buňky ponechte jako obecný. Znovu na buňku klikněte (aby byla

aktivní) a myší najeďte na pravý dolní roh rámu buňky. Ukazatel

myši se změní na malý černý křížek. Podržte levé tlačítko myši a

přetáhněte postupně buňky, které mají být vyplněny (lze provést

v řádku i ve sloupci). V poli názvů se zobrazí budoucí hodnota té

které buňky, kterou právě přejíždíte myší. Tímto postupem můžete

provést dvě věci – buďto do všech buněk doplnit stejnou hodnotu,

nebo vytvořit řadu . Obě možnosti se přepínají současným stiskem

klávesy <CTRL> . Dle počátečního obsahu mohou nastat různé

případy. Vyzkoušejte např. s hodnotami 0 (nula), 0,5 (nula celá a

pět desetin) a třebas s jakýmkoliv textem. Další možnosti

získáme, pokud stejnou operaci roztažení provedeme pravým

tlačítkem myši. Po roztažení buněk nedojde k automatickému

vyplnění, ale objeví se kontextové menu. Dle obsahu první buňky

jsou nám zpřístupněny různé volby, které doporučuji vyzkoušet.

Začínáte – li např. číslem, zvolte Řady a můžete navolit obsah

buněk přesně dle vašich představ. Nejširší možnosti se nabízejí,

pokud obsahuje první buňka datum. Pak můžete nastavit

pokračování třebas jen po pracovních dnech.



Pokud chcete jednoduše vytvořit řadu s jiným „krokem“ než 1 ,

postupujte následovně. Do první buňky vepište počáteční hodnotu,

a do následující vepište hodnotu zvětšenou o vámi určený krok.

Pak označte obě buňky a již známým způsobem roztahujte, a

uvidíte. Excel rozpozná, po jak velkém kroku chcete postupovat,

a bude dle toho pokračovat. Toto lze s úspěchem využít např. pro

osy grafů při tabelovaní funkcí.



Řady však nepoužíváme jen u čísel (u těch se to předpokládá samo

sebou). Přesvědčíte se, vepíšete-li do první buňky třeba leden a

budete roztahovat. Takovýchto řad je předem v Excelu nadefinováno

několik, v jejich vlastní tvorbě však nejste nijak omezeni.

Zvolte Nástroje – Možnosti a kartu Seznamy . Zde jednak uvidíte

předem nadefinované „textové řady“, tedy seznamy, a jednak zde

můžete rovněž vytvořit své vlastní. Případně též nejdříve

vepište nový seznam jako posloupnost do buněk, a potom na téže

kartě zvolte možnost Načíst seznam z buněk . Vámi vytvořený seznam

není vázán na konkrétní sešit a zůstává v Excelu k dispozici.



Pro MS Excel



Bude rok 2000 přestupným?



Do buňky v Excelu jsem vložil datum 28. 2. 2000. Do jiné buňky

jsem vložil funkci, která k tomuto datu přičetla jeden den.

Obdržel jsem datum 29. 2. 2000. Je to opravdu správně? Domníval

jsem se, že pokud vyjde přestupný rok na letopočet končící dvěma

nulami, pak se jako přestupný nepočítá?



V tomto případě počítá Excel zcela správně. Podle gregoriánské

reformy kalendáře se skutečně roky zakončující století (se dvěma

nulami na konci) za přestupné nepovažují, až na výjimky. A těmi

jsou právě roky s letopočtem, který je dělitelný 400 beze zbytku.

Tedy třebas 1600 nebo 2000. V tomto případě se skutečně přestupný

rok počítá.



Pro MS Excel



Automatické ukládání.



Ze zřejmého důvodu jsem chtěl po zkušenostech s Wordem i v Excelu

97 používat funkci pro automatické ukládání rozpracovaných

souborů. Možnost nastavení této funkce jsem však nikde nenašel.

Zdá se mi divné, že by toto Excel neumožňoval.



Na rozdíl od Wordu je nutno v Excelu tuto funkci doinstalovat,

není přímo implementována v aplikaci. Naleznete ji v menu Nástroje

- Doplňky . Tam ji „zaškrtněte“ a Excel ji okamžitě doinstaluje

(jedná se o samostatný doplněk Autosave.xla). Pak už se bude

vždy normálně zobrazovat v menu Nástroje .



Pro MS Excel



Jak ukázat správným směrem?



Při seznamování s Excelem jsem narazil na problematiku

absolutního a relativního odkazu. Prosil bych o vysvětlení a

hlavně o ukázku smysluplného použití.



Základním a nezbytným prvkem pro práci v Excelu je možnost odkazů

na jiné buňky. Bez nich byste nevytvořili žádný smysluplný výraz

nebo vzorec. Výhoda právě spočívá v tom, že do vzorce nevložíte

konkrétní hodnotu, ale „adresu“ buňky, ve které se potřebná

hodnota nachází. Jedině takto lze tvořit složité výrazy a

funkce, jejichž výstup ovlivníme relativně snadnou úpravou

zdrojových dat. Odkaz „absolutní“ udává jako zdroj konkrétní

buňku, třeba C5. Pokud buňku s odkazem přemístíte nebo

překopírujete kamkoliv, bude poukazovat na stále stejný zdroj,

tedy stále na C5. Odkaz relativní vám neříká, kde přesně leží

zdroj, ale „o kolik vedle“ se nachází. Vše objasní následující

hypotetický příklad. Tvoříte tabulku a graf, které budou

popisovat závislost ceny za pohonné hmoty dle počtu ujetých

kilometrů. V prvním sloupci uvedete škálu pro vzdálenosti, např.

po deseti kilometrech. Ve druhém sloupci má být vzorec, jenž

vypočte celkovou cenu za takto ujetou vzdálenost při určité ceně

benzínu. A teď pozor – cena za benzín je jednotná pro všechny

vzdálenosti – pokud se občas změní, je potřeba ji změnit všude.

Proto ji umístíme do jediné buňky mimo tyto sloupce a do vzorce

zapíšeme absolutní odkaz (např. $C$1 – symbol $ právě udává onu

„absolutnost“). Avšak vzdálenost v kilometrech je třeba načíst

z buňky, která leží „o jedno místo vlevo“, nechť jsme ve třetím

nebo v patnáctém řádku. Proto při zadávání vzorce v tomto případě

použijeme odkaz relativní (jsme – li na prvním řádku, pak tedy

odkaz na A1). Takto vytvořený vzorec můžeme nakopírovat do všech

buněk v pravém sloupci dle potřeby. A máme zaručeno, že správná

vzdálenost bude načtena z vedlejší buňky. A pokud se náhodou po

čase cena benzínu změní, přepíšeme jediný údaj v buňce C1, a

všechny výsledky se automaticky upraví, protože všude ukazujeme

správným směrem.



Pro MS Word



Jak ve Wordu účinně používat tabulátory ?



Tabulátor (zarážka) je, jak známo, velmi užitečná věc. Víme-li

ovšem, jak je efektivně používat. Nabízíme pár tipů, aby se

nestaly zádrhelem při práci.



Při práci s tabulátory je nanejvýš užitečné vidět pravítko.

Není-li tomu tak, volte Zobrazit – Pravítko .



Chcete odstranit překážející tabulátory ? Uchopte jejich značku

na pravítku a odtáhněte ji dolu směrem do dokumentu. Tam ji

upusťte.



Kýžený tabulátor umístíte na pravítko stiskem levého tlačítka

myši na vybraném místě. Zdá se vám škála jednotek na pravítku

příliš hrubá ? Stiskněte nejdříve levé a pak současně pravé

tlačítko myši. Vzdálenosti k okrajům se zobrazí číselně. Pak

snadno umístíte tabulátor přesně.



Než tabulátor umístíte, vyberte si jeho typ (způsob zarovnání).

To provedete opakovaným klikáním na značce se symbolem zarážek

na levém okraji pravítka.



Detailnější nastavení a úpravu v nastavení tabulátorů můžete

provést v odpovídajícím dialogovém okně. To vyvoláte dvojklikem

pravým tlačítkem myši na značce tabulátoru na pravítku.



Chcete-li nastavit tabulátory najednou pro všechny odstavce

v dokumentu, vyberte nejdříve celý dokument stiskem <CTRL>+A.

Jinak se tabulátory nastaví vždy jen pro aktivní odstavec

(pozor, odstavec je ve Wordu cokoliv, co „natvrdo“ utnete

klávesou <ENTER>).



Nastavení tabulátoru pro určité vybrané odstavce dosáhnete tak,

že je nejdříve označíte, a pak tabulátor umístíte.



Pro MS Word



Při tvorbě dokumentů v programu Word se mi často stává, že

s přibývající délkou dokumentu ztrácím orientaci. Při pozdějším

formátování pak dochází často k nečekaným situacím, posunům textu

ze stránky na stránku, zmenšování a zvětšování odsazení apod.

Existuje možnost, jak zjistit, na kterém místě jsem původně

zalomil stránku, kde jsem ukončoval odstavce nebo kde zůstaly

nadbytečné mezery?



Po několika hodinách práce na jakémkoliv dokumentu ztrácíte

orientaci určitě nejen vy. Navíc málokdy pracujete pouze

s jediným dokumentem, a také je běžné, že dokumenty máte

rozpracovány delší dobu. Jak potom zjistit, co jsme vlastně

v textu „napáchali“? Pro zobrazení zásahů do textu, které nejsou

normálně viditelné (vložené mezery, odřádkování, odsazení,

zalomení stránek, …) nabízí Word funkci Zobrazit netisknutelné

znaky . Pokud tak chcete učinit, a odhalit všechna případná

nedopatření, zvolte menu Nástroje – Možnosti a kartu Zobrazení .

Zde se nachází sekce nadepsaná Netisknutelné znaky . Můžete zde

vybrat, které z nich chcete zobrazit, případně si nechat ukázat

všechny. Stejnou funkci (zobrazení všech netisknutelných znaků)

má i jedno z tlačítek na Panelu nástrojů Standardní .



Pro MS Word



Když pracuji s programem MS Word, a zvolím Soubor – Uložit jako ,

je mi vždy automaticky nabídnut tentýž přednastavený adresář pro

uložení dokumentu. Jakým způsobem můžu tohle změnit ?



Program MS Word nabízí po instalaci automaticky ukládání do

adresáře Dokumenty , který je vytvořen operačním systémem

Windows. Chcete – li nasměrování změnit, postupujte následovně.

Zvolte menu Nástroje – Možnosti , a vyberte kartu Umístění

souborů . Zde můžete nastavit či poupravit cesty ke všemožným

souborům, které Word používá, včetně vámi vytvořených dokumentů.



Pro MS Word



Pracuji s programem MS Word a využívám jeho pokročilejších

možností, jako je tvorba složitějších maker, jejich editace ve

Visual Basicu apod. Zajímalo by mne, zdali lze nějakým způsobem

nadefinovat automatické spuštění makra (či modulu) současně se

spuštěním vlastní aplikace.



Tento problém lze vyřešit poměrně jednoduchým způsobem. Makro,

které by se mělo odstartovat se současným spuštěním aplikace,

pojmenujte AutoExec. Nezapomeňte však, že vás bude provázet při

každém rozjezdu aplikace. Pokud byste někdy při jakýchkoliv

problémech chtěli spustit Word bez tohoto makra (prostě AutoExec

obejít), použijte volby Start – Spustit , do příkazové řádky

vepište cestu k souboru Winword.exe (dle toho, kam jste si

program nainstalovali) a přidejte parametr /m . Vámi vytvořené

AutoExec makro bude ignorováno.



Obdobný význam mají takto pojmenovaná makra také v jiných

aplikacích MS Office (např. MS Excel nebo MS Access). I tam je

lze velmi vhodně použít například pro otevírání vlastních

„uvítacích“ formulářů nebo dialogových oken.