To nejlepší od AMD - nejnovější desky a procesory

Dlouho očekávaný Athlon 64 je stále v nedohlednu a tak se v našem testu musíme
spokojit „pouze“ s nejsilnějším Athlonem XP, který obsahuje inovované jádro s

kódovým označením Barton. I tak je to ale zcela vyrovnaný soupeř

třígigahertzovému Pentiu 4 na platformě Rambus.



Tentokrát jsme pro vás otestovali kompletní řešení, s nímž vytáhnete z Athlonu

XP maximum. Podíváme se, jakou si zvolit správnou základní desku, zamyslíme se

nad optimální volbou pamětí a nebude chybět ani tolik očekávané srovnání s tím

nejsilnějším, co bylo doposud k dispozici, tedy Pentiem 4 3,06 GHz.





AMD Athlon XP 3000+ (jádro „Barton“)



Dosud všechny Athlony XP vyjma posledních dvou modelů 2700+ a 2800+ získávaly

své výkonové skóre čistě kvůli nárůstu pracovní frekvence čipu. S Bartonem

přešlo AMD na poněkud odlišnou strategii, kdy místo náročné honby za zvyšováním

frekvence (Athlon XP Thoroughbred 2800+ dosahuje již 2 250 MHz), jde spíš o

zásahy do struktury procesoru a jeho komunikace s okolím. Hlavní rozdíly

Athlonu XP s jádrem Barton jsou v implementaci 333MHz DDR sběrnice, která se v

průběhu roku zřejmě zvedne na 400MHz DDR, a zvýšení kapacity L2 cache z 256 na

512 KB. Díky tomu získal procesor nejen velmi zajímavý tvar silikonu, ale

zároveň se také zvýšila plocha čipu z dosavadních 84 mm2 až na 115 mm2. To s

sebou přináší sekundárně také snížení produkce jader procesorů na jeden

křemíkový plát o zhruba 27 %, neboť větších čipů se na stejnou plochu wafferu

vejde prostě méně.



Z pohledu aplikací je dodatečných 256 KB vyrovnávací paměti výkonový benefit

zhruba na úrovni 5–20 %. Zmíněný rozptyl je způsoben tím, že různé programy

mají různou složitost kódu a odlišně strukturované aplikační cykly, a různým

způsobem se jim tedy daří využívat rychlou vyrovnávací paměť. Stejné výsledky

jsme v při našich testech zjistili i my, když některé testovací programy

nepřinesly žádné patrné zlepšení, zatímco jiné využily nabídnutou cache velmi

účinně.



Nový Athlon XP se liší od předchozího modelu také tepelným vyzařování, které

kvůli vyrovnávací paměti vzrostlo při stejné frekvenci o téměř 9 %. Vzhledem k

tomu, že plocha čipu vzrostla mnohem více, není nutné se bát lokálních

přehřívání a k chlazení Bartonu stačí stejné chladiče jako na dosavadní

Thoroughbredy, podle jejich skutečné pracovní frekvence. Stále tedy zůstává

nutnost minimálně měděné vložky, jádra či dokonce kompletně měděného chladiče,

pokud možno s certifikací od AMD.





MSI K7N2-L



Základní deska od Microstaru, která je osazena čipovou sadou nVidia nForce2 bez

integrované grafiky, se stala jedním z adeptů na ideální platformu pro nový

procesor od AMD. V našich testech se vyznačovala především velmi dobrou

stabilitou, vysokým výkonem a vynikající prací s pamětí, a pozitivní zjištění

také je, že ji lze pořídit už od 4 000 Kč vč. DPH. Layout K7N2-L je už tradičně

dobrý, kolem samotného procesoru je dostatek volného místa pro nasazení i

objemnějších chladičů, které jsou pro vysoko taktované Athlony třeba. Jak

napájecí konektory na desce, tak zásuvky pro připojení floppy kabelu a dvojice

ATA kabelů jsou umístěny dobře a nemělo by dělat problémy je využít. Snad jen

konektory IDE sběrnice (max. ATA/133) pro pevné disky by nemusely být až tak

nízko, neboť v případě větších skříní bude zvláště pro připojení CD-RW/DVD

jednotek nutné použít delší kabel.



Z instalovaných slotů je k dispozici pětice PCI verze 2.2, jeden ACR a nezbytný

port AGP s podporou režimu AGP 4×/8×. Na zadní straně ve štítku jsou vyvedeny

nezbytné PS/2 porty, sériové a paralelní rozhraní a také síťový konektor RJ45

pro sítě 10/100 Mb/s. Standardně jsou osazeny také čtyři USB porty verze 2.0,

přičemž další dvojici je možné vyvést buď záslepkou mezi sloty na zadní stranu

skříně, anebo v odpovídající skříni také na stranu přední. Za zmínku jistě

stojí také audiosystém, který je tvořen výkonným zvukovým čipem obsaženým v

southbridgi MCP. Standardně má vyvedeny výstupy systému 5.1 opět do zadního

štítku, jednotlivé konektory je možné volně konfigurovat a přepínat také do

režimu vstupů, nebo lze využít speciální audio bracket s dodatečnými konektory

pro mikrofon a digitálním výstupem zvuku.



Zajímavé jsou také možnosti práce s pamětí, která musí být typu DDR na

frekvencích 200, 266, 333 či 400 MHz. Duální paměťový řadič TwinBank dovoluje

ještě více zvýšit její propustnost tím, že jsou nainstalovány dva odpovídající

paměťové moduly. Při správné konfiguraci a použití 1. a 3. slotu lze získat

nezanedbatelný výkonový nárůst.





Proti nejsilnějšímu Pentiu



Nemohli jsme si nechat ujít možnost srovnat novinku od AMD s modelovým

označením XP 3000+ a nejvýkonnější Pentium 4 pracující na frekvenci 3,06 GHz s

podporou HyperThreadingu. Protože je známou skutečností, že ne vždy je použití

této nové technologie přínosem, zkoušeli jsme procesor se zapnutým i s vypnutým

HyperThreadingem. Z našich poznatků zaznamenaných v tabulce výsledků je patrné,

že Athlon XP 3000+ je s Pentiem 4 na 3,06 GHz plně srovnatelný procesor, i když

nelze přehlédnout, že při zevrubné kontrole jednotlivých testů má Pentium 4

přeci jen drobný náskok.



Tento výsledek je nutné přičíst zejména základní desce s čipovou sadou Intel

850E, které byla osazena dvojicí paměťových modulů Rambus RIMM. Právě v testu

propustnosti paměti, jenž je součástí benchmarkovacího balíku PCMark 2002, se

ukázal setrvalý rozdíl mezi DDR paměťmi a platformou Rambus. Je zřejmé, že více

než 30% nárůst rychlosti přenosu se musí projevit také v aplikačních testech,

kde Pentium 4 uspělo velmi dobře.



Zcela vyrovnané jsou testy ve hrách, dokumentovaných oblíbeným testem 3DMark

2001SE, kde se všechny výsledky koncentrují kolem mety výtečných 15 600 bodů.

Zajímavým detailem je určitě také minimální rozdíl v případě vypnutí či zapnutí

technologie HyperThreading, jež na výsledky 3DMarku nemá prakticky žádný vliv.

Ještě pro úplnost dodáváme, že testy byly prováděny na nejvýkonnější grafické

kartě, kterou je ATI Radeon 9700 Pro.





VIA KT400 a co na to konkurence?



Desku MSI K7N2-L jsme postavili proti motherboardu stejné značky, ovšem

vybavenému čipsetem VIA KT400, který je v současnosti oblíbeným mainstreamovým

řešením pro Athlony XP. V obdobné konfiguraci by deska s KT400 vyšla o pouhých

500 Kč méně a je dost pravděpodobné, že by na ní chybělo síťové rozhraní, které

na stejně koncipované desce s čipsetem nForce2 naleznete.V tabulce jsou shrnuty

výsledky testů a je nesporné, že KT400 na nForce2 prostě nestačí v žádné z

testovaných kategorií. Výrazné propady jsou patrné při testech paměti, kde se

ukazuje síla TwinBanku v nForce2, citelnou ztrátu utrpěla KT400 také v

kompletním testu BAPCo SYSMark 2001, a nevyhnula se jí ani porážka ve hrách,

reprezentovaných 3DMarkem 2001SE.



Ačkoliv to bude znít až příliš kategoricky, musíme za jednoznačného vítěze

tohoto klání prohlásit nForce2, která je stabilnější i výkonnější než VIA

KT400. Cenový rozdíl obou platforem je zanedbatelný, a nForce2 nabízí navíc

velmi dobrou audiočást a také síťové rozhraní. Navíc, jak jsme se mohli v

našich testech přesvědčit, nejsou vysoké výkony podmíněné použitím TwinBank

konfigurace s dvěma paměťovými moduly, i když je faktem, že přinášejí výkonovou

výhodu 2–8 %, podle typu testu.





DDR400 ultimátní řešení, nebo nafouknutá bublina?



Až příliš lákavé bylo pokušení zjistit, co dokážou paměti DDR400 s novou

nForce2, a jaký je vlastně jejich vliv na celkový výkon systému. Bohužel,

výsledky v nás nezanechaly dobrý dojem. DDR400 v současnosti nejen že

nepřekračuje výkonový strop daný DDR333, ale dokonce je v mnoha ohledech mnohem

horším řešením. Například na nForce2 se s použitím DDR400 pamětí snížila

paměťová propustnost z maximálních 5 789 bodů na neslavných 4 860, citelné byly

i poklesy v herním testu 3Dmark 2001SE.



Důvodů pro takové problémy je několik. Jako první je třeba zmínit fakt, že

sběrnice FSB procesoru Athlon XP 3000+ pracuje na frekvenci 333 MHz DDR a tak

se 400MHz paměťmi je northbridge, který se stará o komunikaci mezi procesorem a

pamětí, nucen pracovat asynchronně, s dělicím poměrem 5 : 6. To samozřejmě

nepřispívá k plynulému průtoku dat mezi pamětí a procesorem, a prakticky se tím

eliminuje teoretická výhoda vyššího kontinuálního datového toku poskytovaného

paměťmi DDR400.



Druhým problémem je samotná konstrukce pamětí DDR400, jež vycházejí z

paměťových čipů použitých v modulech DDR333. Aby bylo dosaženo vyšší trvalé

přenosové rychlosti, jsou prodlouženy doby, než jsou data po vyzvání řadiče k

dispozici. V praxi je tedy náhodné čtení z paměti DDR333 typu CL2 a DDR400 typu

CL2.5 ve prospěch typu DDR333.



A konečně třetím problémem, který se nejvíce dotýká právě nForce2 s

TwinBankingem, je velká problematičnost jeho využití spolu s paměťmi DDR400. Na

desce MSI K7N2-L nebyly testované moduly Kingmax DDR400 CL2.5 ve dvou

vzdálenějších paměťových slotech vůbec schopné pracovat na plné frekvenci,

zatímco paměti Kingmax DDR333 CL2 pracovaly spolehlivě za všech okolností i s

agresivním nastavením jejich časování v BIOSu.



Při testech jsme také zjistili, že ani stabilita systému s moduly DDR400 není

příliš vysoká, a nebylo výjimkou ani celkové zamrznutí Windows XP, na kterých

jsme testy prováděli.



A ještě ke všemu je také cena DDR400 modulů stejné kapacity vyšší, než kolik

dáte za paměti DDR333. Naše rada je tedy jasná dokud nebudou procesory se

sběrnicí na 400 MHz běžně k dispozici a dokud se dostatečně nestandardizují

tyto paměti, je mnohem lepší volbou kvalitní DDR333 modul. Paměti Kingmax

DDR333 a DDR400, základní desky MSI K7N2-L a MSI KT4Ultra-FISR i grafickou

kartu ATI Radeon 9700 Pro poskytla k testu společnost LEVI (www.levi.cz),

výkonný chladič CoolerMaster HAC-V81 XDream zapůjčila společnost CHI

(www.chi.cz).







Jak na Bartony?



Naprostá většina současných základních desek není připravena na nové procesory

řady Barton od AMD. Pokud už ale podporuje sběrnici FSB na 333 MHz, neměl by

být problém ji jednoduchým flashem BIOSu upravit tak, aby správně rozpoznávala

i modelové číslo procesoru. Zkoušeli jsme také jaký vliv má tento flash na

výkon, a zjistili jsme, že v podstatě zanedbatelný. Procesory Athlon XP s

jádrem Barton se vyjma větší cache elektricky ani nijak jinak od standardních

Athlonů XP neliší, takže deska s nimi pracuje zcela přirozeně, i když je

teoreticky vůbec nezná. Pokud tedy nemůžete sehnat příslušný aktualizovaný BIOS

právě pro vaši základní desku, nebo si do flashování netroufáte a nebude vám

vadit, že místo XP 3000+ bude systém hlásit XP 2700+, můžete flash vynechat. Na

celkovém výkonu to poznat prakticky není.