Trendy 1997 - čas na plnění slibů?

Tento článek se pozastaví u několika zachytitelných trendů roku

1997. Je to samozřejmě jen výběr, takže si nic nedělejte z toho,

pokud zrovna ten svůj oblíbený nenajdete. Je možné, že se některé

popsané projevy života v IT společnosti budou zdáti normální či

zřejmé, je ale pravdou, že řada z nich určitě ještě před krátkou

dobou za samozřejmé považována nebyla a jiné se zase stále více

vyhraňují na ostří laserového nože.



Společnosti



Bylo by zajímavé detailněji vysledovat změny ve společnostech,

přesněji v jejich typické velikosti a struktuře vztahů. Jak se

zdá, brzy dáme za pravdu depresivním cyberpunkovým románům, které

předvídají rozdělení světa mezi několik málo nadnárodních

průmyslových gigantů. Stejně jako loni byli ochránci

antitrustového zákona naprosto bezmocní proti spojování se firem.

Většinou šlo o formu spolknutí menších většími a nemá příliš

smysl uvádět příklady: na jedné straně byla vždy známá firma, na

druhé takřka neznámé jméno. Těžko to ovšem můžeme tvrdit

o začlenění USR Robotics do firmy 3com, mající hodnotu cca 1,2

miliardy dolarů.

Technologie se totiž dnes nelicencují, ale kupují přímo s jejich

autory. Jinak ale také jde o pochopitelný výsledek souboje

s náklady na výrobu, které u větších producentů bývají menší.

Obzvláště to potom platí o vývoji, kde se investované částky

vyšplhaly do stratosférických výšin, jak si stěžují nejčastěji

napadaní molochové jako Microsoft či Intel. Uvolnit miliardy

dolarů do projektů přinášejících zisk až v následujících letech

či desetiletích si dnes skutečně může dovolit málokdo. Společné

projekty s jinak konkurenčními firmami bohužel většinou přinášejí

problémy – viz např. spolupráce IBM-Apple a hlavně technologie

DVD-R – viz níže.

Zřejmě to ale bude stále typičtější scénář, který v budoucnu

alespoň dočasně spojí i firmy s těmi nejdrsnějšími třecími

plochami, jak dokazuje novoučká aliance Microsoft-Apple. I když

to možná je zrovna důkaz toho, že se někdy vyplatí podpořit

minoritní konkurenci, než se zničeho nic osypat monopolními

nálepkami.

Základním tématem firem je zisk, což je nepochybně velký objev.

Míra zisku přitom se přitom může pohupovat na působivé houpačce.

Čím ovšem větší společnost, tím větší šance má na překonání těch

největších problémů. V minulosti to dokázala IBM, která zrovna

letos byla skutečným miláčkem svých akcionářů. Uvidíme, jak si

povede Apple, jemuž se již za tento rok podařilo nastřádat ztrátu

takřka jedné miliardy dolarů a otrávit nesmírné množství

uživatelů a novinářů. Hodnoty jejich akcií, oscilující o více než

100 % v rámci sotva dvou měsíců, zase jasně ukazují, nakolik jsou

jejich ceny na trhu IT, a asi i kdekoli jinde, psychologickou

záležitostí.

Určitě mnohem příjemnější je řešit problém, jak dále zajistit

růst firmy, když již dosáhla naprostého vítězství na svém poli

- konkrétní příklady snad ani nemá smysl uvádět. Řešením je

poohlédnout se na příbuzných odvětvích výrobků a souvisejících

služeb. K malé radosti malých vývojářů tak společnost Intel

pohltila několik výrobců specializovaných čipů a míní výrazně

expandovat své pozice na trhu hardwarových a síťových

akcelerátorů, jak dokazuje např. technologie AGP nebo vyvolaná

cenová válka ethernetových karet s firmou 3Com.

Totéž tučnějším písmem lze napsat o plánovaném útoku Microsoftu

na herní platformy a svět informačních médií, který prosákl do

komentářů v poslední době. Je ovšem třeba přiznat, že loňské

zaměření se téže firmy na Internet podstatně obohatilo

softwarovou nabídku cenově dostupného softwaru a povede ke vzniku

z nutnosti prosazených „tvrdších“ standardů.



Operační systémy



Strategie firem se ovšem v konkrétní praxi uživatelů zviditelní

nedříve tak v následujícím roce, a produkty dostupné dnes často

reprezentují úsilí a schopnosti managementu minulého roku.

Nejpopulárnějším a nejzávažnějším tématem IT světa jsou operační

systémy, které prostě leží v základě všeho. Současně ale jde o ty

nejdlouhodobější projekty a pro uživatele je obzvláště bolestivé

testovací období, kdy jsou již všechny přicházející nové

vlastnosti známé a je nutné přečkat odchytání tisíců chyb.

Přesně v takovém období se dnes nacházejí všechny důležité

operační systémy. Nová verze Microsoft Windows 98 se nakonec po

mnoha popíraných zpožděních svým názvem přiznala k roku 1998, kdy

se dočkáme především zcela nové rozhraní postaveného na Microsoft

Exploreru 4.0. Tato Windows se ale především již naprosto

otevřeně budou hlásit k Windows NT jako svému nástupci. Premiéra

Windows NT 5.0 bude ostatně druhou velkou premiérou 1998, na

jejich beta-verzi si již dnes můžeme vyzkoušet sjednocené

ovladačové rozhraní s Windows 98 a nový souborový systém

s adresářovými službami.

Mimochodem, právě rostoucí podpora Windows NT velmi dobře

charakterizovala letošní rok. V březnu to bylo především IBM,

které se svým novým marketingovým plánem zrovnoprávnilo NT se

svými vlastními operačními systémy. Podobnou cestou se vydal

v tomto roce taktéž problémy traumatizovaný Novell, když v říjnu

ohlásil implementaci svých direktorářových služeb pro Windows NT

(podrobnosti určitě naleznete v příštím čísle).

Tím spíše se ale zvyšuje tlak na ostatní systémy. Část

managementu IBM přípouští, že na další vývoj OS/2 nemusí být

v budoucnosti uvolněn dostatek prostředků. Unixové systémy jsou

z méně náročných instalací vytlačovány pro svou náročnost

a uživatelskou nepřívětivost, i když je třeba zdůraznit, že jako

jediné je lze považovat za dozrálé z hlediska stability

a maximálního výkonu. Pokrok se ostatně nedá zastavit ani tady,

pro AIX je dnes dokonce nabízeno do češtiny zlokalizované GUI

Samotný Apple vsadil na UNIX, když koupil NextStep, objektový

systém s unixovým základem a právě se do něj snaží migrovat své

systémové služby. A takto vzniklá Rhapsody bude třetí velkou

systémovou premiérou příštího roku…

Zásadní systémovou otázkou začíná být Java, i když do skutečné

nezbytnosti dozrává jen pomalu. Kvalita objektových knihoven je

ovšem profesionálními programátory často napadána a skutečné

problémy s jejich standardizací a plně crossplatformní

implementací nás teprve čekají.



Mainframe vs PC vs NetPC vs NC



PC ve smyslu osobního počítače není samozřejmě univerzálním lékem

na všechny problémy IT směru. Pro něco jsou příliš pomalé, pro

něco zbytečně veliké a předražené. A zcela určitě jsou dnes

špatně konfigurovatelné a vůbec správcovsky zvládnutelné.

Sálové počítače (toto označení nejlépe popisuje jejich

rozměrnější povahu) se od dob, kdy byly symbolem, poněkud stáhly

do ústraní. Bylo by ale naprostou chybou je ignorovat (jejich

uživatelé pochopitelně budou vždy tvořit zájmovou minoritu)

a spálit si prsty v souboji s mohutnou instalací kritických

databází na osobních počítačích pod neunixovým systémem.

Koneckonců oddělení počítačů RS/6000 je dnes u IBM tím

nejúspěšnějším.

Na opačném konci rovnice stojí elektronika, která by měla

zvládnout určitou podmnožinu funkcí počítače, zaplacenou zlomkem

ceny a komplikovanosti. Původní definice síťového počítače NC

ovšem vycházela primárně z potřeb velkých zákazníků

a architektury klient-server. Upravené verze nepochybně osloví

i menší skupiny uživatelů včetně rodin. Prostor pro NC je určitě

velký, jak dokazuje zájem všech počítačových obrů, jako je IBM,

Oracle, nebo dokonce i do jiných sfér orientovaný Apple.

Rozdíly jsou ovšem zejména v přístupu k operačnímu systému.

Oracle prosazuje čisté Java aplikace a jeho NC je na

demonstracích poněkud nespravedlivě označováno za pomalé. IBM

používá zase bezejmenný (skutečně nemá oficiální název) operační

systém, vyvinutý kdysi dávno pro PDA. Za cestu pro své uživatele

ovšem považuje především aplikace psané pro v jejím NC používaný

procesor PowerPC. Ty běží pochopitelně podstatně rychleji, ovšem

budou muset být většinou pro daného velkého uživatele vyrobeny na

zakázku. U nás bude zřejmě populárnější třetí možnost, řešení

WinCenter, které umožňuje z klienta NC spouštět klasické Windows

aplikace na serveru jeho nativní rychlostí a jej zahraniční

pracovníci IBM považují za nepodstatné. Prozatím jde ovšem

o produkt třetí strany, který se musí instalovat jako speciální

systém serveru. Od března firma IBM prodala několik desítek tisíc

kusů NC, většinou spíše jako testovací kousky než pro reálné

nasazení. Zákazníky byly nejčastěji banky, nejnovější modely ale

obsahují i zvukový vstup, který je předurčuje pro počítačovou

telefonii, o níž bude určitě globálně velký zájem.

Posledním novým „počítačovým plemenem“ jsou NetPC, víceméně

zjednodušené osobní počítače, které mají zabudovanou podporu

managementu přes síť. NetPC se ovšem od samotného počátku

setkávají s chladným přijetím zákazníků, dostupné modely byly

méně vybavené (pochopitelně úmyslně z bezpečnostních důvodů), bez

disketových jednotek a dalších periferií, a současně pocházely od

značkových výrobců, což automaticky způsobovalo vyšší cenu, než

za jakou by bylo možné získat neznačkové kompletní PC.

A to prozatím pro řadu zákazníků nezaplatilo výhody plynoucí jen

z hodně omezených možností instalace a spravování systému po

síti. Firma IBM ostatně nedávno oficiálně NetPC pro nezájem svých

zákazníků přestala vyrábět.



Procesory



Procesory se jako obvykle držely směru k vyšším frekvenčním metám

a složitějším strukturám. Je skoro neuvěřitelné, že první

procesor s MMX se dostal „do oběhu“ na počátku tohoto roku. O 12

měsíců později jsou v centru pozornosti spíše frekvence procesorů

Pentium II, které se zavěsily kamsi pod 300 MHz. 400 MHz pro

procesor a 100 MHz pro motherboard se zřejmě v komerční podobě

dočkáme již v polovině příštího roku. Jistým osvěžením byl souboj

AMD – Intel, kde AMD se svým procesorem K6 donutilo svého

protivníka k ústupu a snižování cen. AMD bohužel brzdí

nedostatečné produkční kapacity, které omezují dostupnost

především dosud nejrychlejší, 233MHz verze K6. V příštím roce se

určitě dočkáme rozšíření nového čipsetu, AMD 640, 100MHz

motherboardu a nové generace K7.

U procesoru Cyrix M2 je situace problematičtější, protože

zúčastnění výrobci si budou muset ujasnit, zda Cyrix vůbec

vyrábět a do jaké výkonnostní oblasti jej směřovat. Přinejmenším

dosavadní zprávy naznačují, že toto je možná jádro problému.



DVD a CD-RW



Technologie ukládací také patřily k těm probraným a propraným,

zejména ta označovaná jako DVD (ze sarkastických vtipů o původu

akronymu byste si mohli sepsat vlastní knížku). Stále často se

mluví o „soap opeře století“, ale je pravdou, že DVD nepochybně

klíčové pro budoucnost multimediálního počítačového jsoucna bude.

Zatímco ale 4,7GB datový formát pro DVD-ROM zmrazeny byl, slabší

to zůstalo u zvukové části datového toku. K tomu přičtěte

postupně stále přitvrzované metody ochrany a máte výsledek

- minimum DVD titulů ve Státech a neexistují produkce v Evropě,

kde většina firem přenusula své premiéry hardwaru do příštího

roku. V USA se dokonce DVD-ROM vyprodávají za neuvěřitelných 100

dolarů a následující generace dvojrychlostních mechanik se už

také dostala do slev – viz ceny 200 dolarů.

U zapisovatelných mechanik DVD-R se toho dělo hodně, ale jen málo

pozitivního, když jednotlivé zájmové skupiny firem vydávaly

vlastní specifikace formátů každých 14 dní (to bohužel není

vtip). A k tomu si ještě připomeňme formát Divx – uživatel

zaplatí 5 dolarů a může obsah disku zhlédnout 3×, pokud zaplatí

znovu a připojí se modemem do servisu, aktivují mu další tři

zhlédnutí. Divx přehrávače nemají šanci být kompatibilnější

a levnější, než ty dosavadní. Howg!

Jedinou rozumnou a bezproblematickou ukládací premierou roku

1997 budou zřejmě přepisovatelná CD CD-RW. Mechaniky jsou

v prodeji za rozumné ceny a médiím dokonce hrozí cenová válka,

která by jejich nákladnost sfoukla dolů. Samozřejmě musíme

akceptovat, že disky nepřečteme ve většině dosavadních a starších

CD-ROM mechanikách.

7 0×xx/CID