Trendy 2003/2004

Přelom roku bývá dobou ohlédnutí za věcmi minulými a správným časem uvažovat o
tom, co nás čeká v nastávajících měsících. TestCentrum IDG připravilo přehled

nejdůležitějších inovací uplynulého roku a poodhrnulo závoj budoucnosti.



Uplynul jeden rok a my se znovu snažíme odhadnout směr, kterým se bude ubírat

vývoj a výroba počítačů a periferií. Určit přesná technická data očekávaných

novinek na trhu je trochu složité, i když nevěštíme budoucnost z kávové sedliny

na dně hrníčku. Máme dostatek možností postupně se seznamovat s výrobky, které

se načas ocitnou v našem TestCentru, můžeme čerpat z databáze technických údajů

i naměřených výkonů několik let zpátky a měli bychom tak snáze pojmenovat

očekávané trendy. Někdy se nám odhad vydaří přesně, jindy nás překotný vývoj

trhu může předhonit, a občas se naše hodnocení situace potvrdí až za několik

roků. Roční prognózy mají jedinou výhodu jejich autor se může nejméně 12 měsíců

vymlouvat, že pro jejich naplnění ještě nenastal ten správný čas.



Tiskárny a skenery



V první části se budeme věnovat zařízením pro snímání odrazových a

transparentních předloh, tedy skenerům. V roce 2003 nás výrobci překvapili

větším počtem zařízení, která pracují ve vysokém rozlišení 3 200 × 6 400 nebo 4

800 × 4 800 ppi. Pro běžné kancelářské dokumenty je takové nastavení zbytečný

luxus, ovšem pro práci s diapozitivy nebo negativy je skutečně přínosem.

Uživatel s ním může i z malé plochy obrázku vytvořit výřez, který je možné

vytisknout na formát A4. Skenery uvedených specifikací mají ve své nabídce

například společnosti Canon, Epson a Hewlett-Packard, ostatní hráči na trhu se

na jejich uvedení v dohledné době chystají. Podpora práce s průhlednými

diapozitivy nebo negativními snímky se zabydlela i mezi levnými domácími

výrobky, jejich rozlišení je však většinou poloviční a postačí jen na převod

obrázků a jejich tisk na formát 10 × 15 cm. V roce 2004 zřejmě nedojde k

výrazným slevám deskových skenerů, pozmění se však jejich technické parametry.

Za stejné peníze si tak bude zákazník kupovat lepší skener, který jej krátkou

dobou snímání nebude zdržovat při práci. Trochu odlišná situace by měla nastat

u speciálních filmových skenerů. U nich se zřejmě prohloubí cenový rozdíl mezi

profesionálními a domácími přístroji. U výrobků pro nadšené fotoamatéry, kteří

chtějí své filmy převést do digitální podoby, by mělo dojít ke slevám kolem

10–20 procent. Profesionální zařízení zřejmě zůstanou ve stejné cenové hladině,

k vylepšením by ale mělo dojít u programového vybavení (speciální TWAIN

rozhraní a zásuvné moduly pro vyhlazení snímku, odstranění zrnitosti, vyrovnání

barev atd.). Určitý vzestup by mohl nastat u speciálních výrobků, které

nasnímaný dokument ukládají na paměťové karty (např. HP), očekáváme také větší

počet zařízení, jež s počítačem budou komunikovat bez přímého propojení kabelem

(např. prostřednictvím Wi-Fi)



Barevný svět tisku

Dostupnost tiskáren na trhu je mnohem lepší než v minulosti a zákazník si

rozhodně nebude stěžovat, že nemá dostatečný výběr. Při něm by měl ale velmi

dobře rozmýšlet, zda si pořídí lacinou tiskárnu s drahým provozem, nebo se

rozhodne pro dražší výrobek s lepšími funkcemi, ale také s výhodnějšími náklady

na tisk. Na trhu se objeví další nové výrobky s podporou přímého tisku z

paměťových karet digitálních fotoaparátů, mnohé z nich budou uzpůsobeny pro

přímé zpracování obrázků i bez připojení tiskárny k počítači. Stále více se

smývá rozdíl mezi dokumentovou tiskárnou a fototiskárnou. Zastánci čtyřbarevné

technologie tisku hovoří o tom, že menšími kapkami inkoustu se zlepšilo míchání

základních tiskových barev a výtisky jsou stejně kvalitní jako při

šestibarevném tisku. Druhý tábor, zastoupený spíše profesionálními uživateli,

argumentuje lepšími odstíny tělových barev a širším barevným gamutem, kterého

nelze bez světlejších fotoinkoustů docílit. K radosti fotografů se na trhu

objevuje více tiskáren se dvěma či třemi odstíny černé barvy. Zbytečné proto

byly dřívější obavy, že nové inkoustové stroje si s uměleckou černobílou

fotografií neporadí. Zákazník se může podle libosti přiklonit k jakémukoliv

názoru, protože na každém je trochu pravdy. Čtyřbarevný tisk je v mnoha

ohledech dostačující pro tisk fotografií, protože uživatelé často upřednostňují

kontrastní snímky před ostatními. Šest až osm inkoustů v tiskárně potěší

profesionála přesným tiskovým výstupem a umožní mu zpracovat i zmíněnou

černobílou fotografii. Záleží tedy jen na tom, do které skupiny patříte.

Označení tiskárny pro dokumenty nebo fotografii zřejmě dostane jiný smysl. Mezi

fototiskárny budou patřit taková zařízení, která podporují přímou komunikaci s

digitálním fotoaparátem nebo paměťovou kartou, a do řad kancelářských tiskáren

budeme zřejmě řadit ostatní výrobky. Při představování nových modelů bude v

budoucnu větší důraz kladen na snadnou obsluhu, zahrnující výběr snímků k

tisku, práci s obrázkem pomocí ovládacích prvků tiskárny změny rozměru,

vyvážení barev, umístění více obrázků na jeden výtisk atd. Bude zajímavé

sledovat, zda se uživatelé přikloní k filozofii HP (vše na displeji, pohodlný

výběr snímků a zpracování pomocí nátisku proofsheet), představám Epsonu (úpravy

snímků ve fotoaparátu, speciální firmware s doplňkovými službami a přímé

propojení s tiskárnou, displej na tiskárně volitelně) nebo Canonu (přímé

propojení kabelem a alfanumerický displej pro zadávání funkcí, v některých

případech volitelný barevný displej). Nelze vyloučit, že způsoby zpracování

fotografií budou výrobci přebírat od konkurence. Výhodou by mělo být zavádění

výrobků, které pracují s oddělenými inkoustovými zásobníky. Bohužel ne vždy

jsou ceny zásobníků natolik výhodné, aby reálné náklady klesly na přijatelnou

úroveň.

V kancelářích se sice objevují inkoustové tiskárny pro občasný tisk dokumentů,

k větším objemům tisku jsou ale předurčeny výrobky s laserovou nebo LED

technologií tisku. Zapomenout bychom neměli ani na tisk pomocí tuhého inkoustu.

Mezi levnými výrobky pro černobílý tisk došlo v roce 2003 k navýšení rychlosti

opakování, kde původní stroje s 10–14 stránkami za minutu vystřídaly výrobky s

16–20 výtisky za 60 sekund. Rychlejší procesory PC jsou častěji využity pro

zpracování tiskové úlohy, a levné GDI tiskárny tak nemusejí být vybaveny

vlastním procesorem. V segmentu barevných tiskáren došlo k oznámení mnoha

nových produktů s výkonnějšími procesory, vyšším pracovním rozlišením a často i

vyšší rychlostí opakování. Tiskárny se čtyřprůchodovou technologií by měly v

roce 2004 dále zlevňovat pod hranici 20 000 Kč, dražší jednoprůchodové tiskárny

zřejmě zůstanou na stejné cenové hladině, jejich rychlost se ale z původních 16

stran vyšplhá na 20–24 černobílých nebo barevných výtisků. K drobným cenovým

ústupkům zřejmě dojde u provozních nákladů, které budou u monochromatického

tisku kopírovat náklady výkonných síťových černobílých tiskáren, a o pár

desetníků by měla klesnout cena barevného tisku.





Multifunkční zařízení

Stranou zájmu určitě nezůstanou multifunkční zařízení, ať už s inkoustovou

tiskovou mechanikou nebo laserovým tiskem. Jejich cena zřejmě zůstane stejná,

podobně jako u laserových tiskáren by se však měl zvyšovat jejich výkon.

Společně se zákazníky bychom si přáli, aby vestavěné CCD a CIS snímače byly

stejně kvalitní jako u deskových skenerů. Zatím tomu tak není a skenery

multifunkčních výrobků sice postačí pro kopírování dokumentů nebo práci v

nízkém rozlišení, nejsou však zcela vhodné pro detailní práci a ve většině

případů si neporadí se správným zachováním barevných odstínů. Výrobky pro tisk,

faxování, kopírování a skenování by svou cenou měly zůstat pod součtem hodnot

samostatně kupovaných skenerů, tiskáren a faxů. V programovém vybavení

očekáváme vzrůstající podporu operačních systémů Mac OS a rozšířených verzí

Linuxu, v mnoha případech je možné dále zlepšovat českou jazykovou podporu.

Mezi inkoustovými výrobky se častěji objeví podpora spolupráce s digitálními

fotoaparáty. U all-in-one produktů můžeme předpokládat nárůst počtu zařízení se

standardně dodávaným síťovým připojením, zlepšit by se mělo zasílání dokumentů

na počítač připojený do počítačové sítě.



Osobní počítače



Notebooky

Snad málokterá komodita prošla v roce 2003 tolika změnami jako přenosné

počítače. Po letech tápání a marného vyvažování vyššího výkonu výrazným

snížením výdrže akumulátorů se náhle notebooky staly mobilnějšími, výkonnějšími

a také lépe vybavenými. Zásluhu na tom má několik faktorů, mezi nimiž

nejvýznamnější roli sehrála nová koncepce Centrina, kterou předvedl Intel v

březnu. Při návrhu Centrina se výrobce zaměřil na to, aby notebook mohl

pracovat déle a přitom s větší výkonem, takže na trh přišel zcela nový

notebookový procesor spolu s příslušnou úspornou čipovou sadou.

Ony úsporné procesory byly do přenosných počítačů instalovány už dříve, ale v

podstatě šlo pouze o upravené verze čipů z běžných desktopů. Intel s novým

Pentiem M, které se stalo součástí platformy Centrino, šel ale mnohem dále a

výkonu s nízkou spotřebou podřídil při vývoji všechno. A výsledek skutečně

stojí za to. Centrino samo o sobě revolucí alespoň z hardwarového pohledu není

notebooky s ním neumějí pracovat na baterie týden, jako mnohé mobilní telefony,

ale především ukázalo zákazníkům možnosti, které přenosné počítače nabízejí.

Donutilo je to přemýšlet o notebooku jako plné náhradě desktopu, jemuž se

dnešní běžné stroje blíží jak výkonově, tak možnostmi a co je snad

nejdůležitější i svou cenou.

Mimo Centrina byly na trh uvedeny dva zcela nové koncepty přenosných počítačů

Tablet PC a Transportables. Zatímco Tablet PC, tedy notebook uzavřený ve

speciálním displeji, na který se píše aktivním perem, je spíše malý a velmi

mobilní, Transportables jsou velké a těžké notebooky často se 17palcovým

displejem, jejichž majitelé je budou přenášet pouze výjimečně. Za zmínku určitě

stojí to, že zatím ani jedna z alternativních koncepcí nezaujímá na trhu nějaké

významné místo a teprve čas ukáže, zda se uchytí.



Výkon v malém balení

Každý uživatel požaduje od svého přenosného miláčka především výkon. Dnes je na

trhu velmi široká paleta procesorů různých frekvencí i koncepcí od několika

výrobců. Dominantním výrobcem je v tomto segmentu určitě Intel, poskytující svá

mobilní Pentia 4, Celerony či Pentia M na frekvencích od 1,3 až do téměř 3 GHz.

Komu by to nestačilo, má možnosti si pořídit notebook, který bude osazen zcela

běžným desktopovým procesorem s maximální dostupnou frekvencí vůbec.

Bohužel, honba za frekvencí způsobuje v přenosných počítačích mnohé komplikace,

které mohou být ve své podstatě na úkor užitné hodnoty notebooku. Čipy na

vysokých frekvencích nejenže produkují velké množství tepla, které se musí

nějak z šasi přenosného počítače odstranit, ale především mají poměrně velkou

spotřebu elektrické energie. Požadujete-li tedy ten nejvyšší výkon, budete

muset akceptovat notebook rozměrnější a s menší výdrží na baterie. Naopak

Centrino nebo i konkurenční procesory od AMD či Transmety kvůli odlišné vnitřní

technologii sice neposkytují tak špičkovou produktivitu, ale dovedou velmi

účinně šetřit energií. Faktem však zůstává, že všechny dnes prodávané notebooky

svým výkonem na běžnou práci bez výjimek stačí.

Samotná úspora má kromě prostého faktu, že notebook pracuje déle, hned několik

dalších výhod. Menší množství emitovaného tepla dovoluje jednodušší a méně

kapacitní zařízení pro chlazení čipu, a tím mohou být takto vybavené notebooky

tišší a menší. Zároveň ale při menší spotřebě stačí také menší a lehčí

akumulátory, které jsou dnes velmi významnou „zátěží“ v notebookových

konceptech.

Také operační paměť, dnes už vždy typu DDR, je významným faktorem ovlivňujícím

výkon a pohodu při práci. Minimem je dnes 256 MB a časem se jím stane určitě i

kapacita vyšší, neboť samotné paměťové čipy a moduly i přes různé výkyvy

sledují v dlouhodobém horizontu sestupný cenový trend.



Mobilní kapacita

Pevné disky v noteboocích jsou odlišné od těch, které používají výrobci

stolních počítačů, ale i tak dosahují podobné kapacity. Základem je 20 GB, což

na instalaci Windows XP a všech běžných programů s přehledem stačí. Kdo chce

pracovat s většími databázemi, nebo jen prostě sbírat písničky v MP3 či

digitalizované filmy, může si připlatit za pevný disk větší.

I optické mechaniky se od těch desktopových významně odlišují a především ve

většině notebooků je jenom jedna nebo dokonce vůbec žádná šachta na příslušný

modul. Své nejlepší období dnes tedy prožívají kombinované DVD/CD-RW jednotky

umožňující nejen instalování programů či sledování DVD snímků, ale i snadné

vypalování na CD-R či CD-RW. Prakticky ve všech počítačích dokonce už od

střední třídy jsou standardním řešením, a jako uživatelskou volbu si je můžete

pořídit do kteréhokoliv notebooku. Není pochyb o tom, že se taková investice

vyplatí.

Bylo by chybou nepoznamenat, že si zákazník může zvolit u některých modelů

zejména vyšších tříd i přepisovací a zapisovací DVD jednotky. Zatím je ale v

tomto směru nabídka dost omezená, a pak také kvůli nejednotnosti v zapisovacích

DVD formátech a ceně příslušné mechaniky to není volba příliš častá. Do

budoucna sice DVD/CD-RW komba nahradí přepisovatelé DVD jednotky, otázkou však

zůstává, jak dlouho to ještě bude trvat. Samotné zákazníky k tomuto přechodu

prakticky nic nenutí.

Na druhé straně stojí disketové jednotky, jejichž čas už pomalu končí.

Uživatelé je vyžadují stále méně a místo nich raději volí přenosné flash disky

s vyšší kapacitou, robustností a přenosovou rychlostí. Zároveň jsou floppy

mechaniky snadným terčem notebookových designérů při honbě za nižší hmotností

celého přístroje.



Komunikace vždy a všude

Dnes už v každém notebooku najdete integrovaný modem a přípojku do sítě

ethernet s rychlostí 100 a leckdy už i 1 000 megabitů za sekundu. Připojení do

firemního síťového prostředí či k internetu vždy a všude prostřednictvím modemu

je tedy velmi snadné a současné možnosti operačního systému Windows XP jej

velmi ulehčují.

Intel s technologií Centrino mimo inovací v oblasti procesoru a čipové sady

také velmi prozíravě zachytil a do značné míry i akceleroval zájem o bezdrátové

technologie, zejména tzv. sítě wireless LAN. Centrino totiž standardně obsahuje

bezdrátovou síťovou kartu, nabízející snadný a poměrně levný způsob, jak být

mobilní doslova za všech okolností. Na trhu je už dnes řada komponent standardu

IEEE 802.11×, ze kterých si každý může vybudovat svou bezdrátovou síť doma či

ve firmě.

Základem místní komunikace jsou lokální porty, dnes zejména USB, ve většině

případů pak verze 2.0. Při rychlosti 480 Mb/s je to rozumné řešení prakticky

pro jakoukoliv periferii včetně externích pevných disků či vypalovaček. Mnozí

zákazníci stále vyžadují notebooky se sériovým či paralelním portem a výrobci

jim zatím vycházejí vstříc. Lze se ale domnívat, že nebude dlouho trvat a tyto

relikty minulosti, i když je dnes jejich uplatnění stále ještě pro některé

mobilní telefony či další zařízení nezbytné, zmizí z notebooků úplně.



Vizuální podívaná

K zobrazování se odjakživa v noteboocích používají ploché displeje. Technologie

LCD je dnes to nejlepší, co při udržení přijatelné ceny je trh schopen

zákazníkům nabídnout, a tak jedinou otázkou zůstává úhlopříčka. Dříve byla

velikost displeje určujícím znakem cenové hladiny celého notebooku, dnes je ale

cena příslušných panelů tak nízká, že úhlopříčka je více méně daná prostě

místem ve víku, tedy i třídou a pozicováním samotného přenosného počítače na

trhu.

U subnotebooků můžeme tedy očekávat 12palcové zobrazovače, třída thin&light je

často osazena 13,3, resp. 14palcovými displeji, a full size notebooky disponují

15palcovými panely. Mimo těchto obvyklých řešení se na některých modelech

můžeme setkat také s 15,4" displeji s poměrem stran 16 : 10, a ve třídě

Transportables pak najdeme panely dokonce 16či 17palcové.

Zmíněné dělení a po nějakou dobu ještě i použitá technologie LCD budou pro

notebookový trh určující i příští rok, a mimo variant s použitým rozlišením

nelze očekávat v této oblasti nějaké převratné novinky.



Energie sbalená na cesty

Velmi důležitou vlastností mobilní výpočetní techniky je schopnost pracovat

přímo v terénu bez vnějšího zdroje energie. V současnosti dosahují notebooky

pracovních časů od zhruba hodiny a půl (Transportables či notebooky s

desktopovými procesory) až po osm hodin (špičkové modely s Centrinem).

Pokračující vývoj jak v oblasti úspory energie, tak napájecích článků je ale

zárukou, že tyto časy nejsou ještě zdaleka konečné.

Navíc moderní procesory mají dostatek výkonu ke zpracovávání běžných i

složitějších úloh už teď, takže tlak na zvyšování jejich výkonu, a tedy i

spotřeby je výrazně nižší, než v minulosti.



Osobní počítače

Během uplynulých dvanácti měsíců se na poli osobních počítačů nic převratného

neudálo, a pokud docházelo k změnám, pak pouze k dílčím, týkajícím se

jednotlivých komponent spíše než celých sestav. Tento vývoj můžeme pozorovat

například u pamětí, kde nejrychlejší DDR moduly dnes pracují na frekvenci 500

MHz. Naopak pevné disky žádné výraznější nárůsty kapacity nezaznamenaly, a

nejprostornější disky tak dnes nabízejí „pouze“ o 50 GB více úložného prostoru

než před rokem. Zajímavějším trendem v této kategorii je bezesporu nástup

rozhraní Serial ATA. První generace disků podporujících tento standard však

není schopna nabídnout uživatelům o moc více než klasické IDE disky, a tak

starší rozhraní v nových počítačích stále převládá.

Na poli základních desek se situace příliš nezměnila, a spíše než k prosazování

nových technologií dochází k vylepšování těch stávajících. Zvyšuje se rychlost

FSB sběrnice a kvalita integrovaných komponent, tedy grafické, zvukové a síťové

karty, a všechny novější desky již podporují rychlejší USB 2.0. Jediným

zajímavým momentem je snaha některých výrobců integrovat do svých základních

desek i rozhraní standardu IEEE 1394, označované také jako firewire, a

bezdrátovou síť, která se pomalu ale jistě prosazuje především na poli

přenosných počítačů a handheldů. Jde však spíše o ojedinělé pokusy a nikoliv o

běžnější praxi.

Podobná situace jako u základních desek panuje i mezi procesory, kde jedinou

výraznější zajímavostí uplynulého roku bylo uvedení technologie Hyper-Threading

pro procesory Intel Pentium 4, jež výrazně zrychlila práci procesoru při dvou a

více zapnutých aplikacích. Firma AMD, druhý největší hráč v tomto segmentu, v

uplynulém roce představila nové procesory Opteron a Athlon 64. Zatímco první je

určen především pro servery, druhý poslouží i pro běžné domácí a kancelářské

využití.

Co se týče ostatních komponent uvnitř počítače, zůstává jen na volbě každého

uživatele, zda si bude přát vyšší výkon a kvalitu za cenu vyšších nákladů, nebo

jestli se spokojí s minimem, které mu nabízejí komponenty integrované na

základních deskách. Ti nejméně nároční by si s trochou nadsázky při stavbě

počítače vystačili s motherboardem, procesorem, pamětí a pevným diskem. Pro ty

náročnější nabízí trh výkonné grafické karty, jejichž cena v některých

případech dosahuje až k 20 000 Kč, a vysoce kvalitní zvukové karty s

pozlacenými konektory, účinnou redukcí šumu a výstupem na 6.1 či 7.1

reproduktorové sestavy. Jejich přednosti by ale dokázali ocenit jen amatérští

či poloprofesionální hudebníci a pro běžného uživatele jsou spíše zbytečným

luxusem.

Jeden z nejzajímavějších momentů přinesl segment optických mechanik. Zatímco

před rokem byly nejzajímavějším artiklem CD-RW mechaniky či jejich kombinace s

DVD (tzv. komba), dnes se díky razantnímu poklesu ceny stávají atraktivními i

DVD vypalovací mechaniky. Některé modely se dnes dají sehnat i za cenu okolo 4

000 Kč, což je vzhledem k zhruba sedminásobné kapacitě oproti běžným kompaktním

diskům opravdu lákavé.

Podíváme-li se na dnešní počítače z vnějšku, zjistíme, že situace se stále

zlepšuje. Levnější skříně sice mají stále k dokonalosti daleko, ale na trhu je

k mání poměrně široká škála výrobků z šedého průměru vybočujících. Počínaje

atraktivnějšími materiály (hliník) a tvary, přes módní doplňky (různé barevné

diody a prosklené boční stěny) až po funkční výdobytky (vodní chlazení). Záleží

jen na představách a náročnosti každého z nás, a samozřejmě i na prostředcích,

které chceme na počítač vynaložit.

S rozměry a vzhledem úzce souvisí i rozmáhající se trend malých počítačů. Tato

relativně nová subkategorie osobních počítačů označovaná jako barebone PC sice

stále stojí poněkud ve stínu svých klasických kolegů, avšak pomalu sílí a

nabízí některé velmi zajímavé funkce. Historie těchto PC sahá do počátku roku

2002, kdy se na trhu objevil první barebone počítač Shuttle SV24. Většina

uživatelů a odborných periodik sice pochvalovala jeho rozměry, hmotnost a

integraci maximálního počtu komponent do základní desky, avšak nechyběla ani

skepse. Ta se týkala především chybějícího AGP portu, malých možností a

složitosti upgradu, a v neposlední řadě i tepelné regulace poměrně nahuštěného

interiéru. Dá se tedy říci, že originalita byla po zásluze oceněna, ale skvělou

budoucnost barebone počítačům rozhodně nikdo neprorokoval.

Dnes se situace v mnoha ohledech změnila. Barebone PC začaly dodávat na trh

kromě Shuttlu, který svůj SV24 nahradil novějšími a vylepšenými modely, i další

výrobci. Jmenovitě jde většinou o zástupce výrobců základních desek jako jsou

Soltek, MSI a JetWay, ale i o firmy, které se v PC branži staraly o zcela jiné

komponenty. Příkladem za všechny může být firma Creative, jejíž SliX je opravdu

velkým krokem stranou od klasických produktů společnosti, tedy zvukových a

grafických karet. Noví výrobci přinesli do segmentu Barebone počítačů především

nové nápady týkající se designu a funkční výbavy. Například firma MSI svým Mega

PC poněkud setřela rozdíl mezi běžným počítačem a hi-fi věží, Jetway MiniQ zase

můžete kompletně, tedy vyjma psaní na klávesnici, ovládat pomocí dálkového

ovládače s trackballem. Zajímavým a pro mnohé i velmi užitečným doplňkem je

integrovaná čtečka paměťových karet, schopná pracovat s většinou dnes

používaných formátů.

Co se týče vnitřku, některá barebone PC jsou kvůli starším čipovým sadám

základních desek, poněkud zastaralá a nepodporují nejmodernější technologie

jako rychlejší FSB či Hyper-Threading, jiná tento problém díky novějším

čipsetům překonala, a tak mohou uvnitř malých PC pracovat i nejvýkonnější

procesory od Intelu či AMD.

Nabídka malých PC na našem trhu je samozřejmě oproti západu poněkud omezená a

bez problému zde seženete pouze výrobky zhruba čtyř firem. Ještě smutnější je

situace na poli miniaturních PC, která nabízejí například firmy Stealth

Computer, ECS či Saintsong a jejichž rozměry jsou srovnatelné s objemnější

knihou. Tyto počítače u nás prostě neseženete a museli byste si je dovézt ze

zahraničí. Případná reklamace by vás ale vyšla pěkně draho. Zcela opačná e

situace u takzvaných LCD PC. Počítače integrované do podstavců LCD, které u nás

před lety prodávalo hned několik firem, se potichu vytratily z trhu. Důvodem je

nejspíše vyšší cena a problémy s tepelnou regulací interiéru počítače.

V oblasti periferií jsme se v minulých měsících žádné výraznější změny

nedočkali a na trhu tak spolu stále soupeří levnější PS/2 zařízení s USB

multimediálními klávesnicemi. Bezdrátová polohovací zařízení dění sledují

poněkud zpovzdálí, neboť je od běžných produktů dělí vyšší cena. Podobně

neměnná je situace u reproduktorů, kde trh nabízí širokou škálu výrobků od méně

kvalitních plastových bedýnek až po velmi výkonné 5.1 sestavy.

V budoucích měsících nás žádná výraznější revoluce na poli osobních počítačů

zřejmě nečeká, a vše se bude vyvíjet podle zaběhnutých standardů postupného

zvyšování výkonu a velmi pomalého nástupu nových technologií. V horizontu

několika let ale zcela jistě dojde k dalšímu prorůstání domácností a počítačů.

Vždyť kdo by si před několika lety dovedl představit, že prostřednictvím

klasického počítače bude možné běžně pracovat s audio- a video- materiálem

pořízeným fotoaparátem, videokamerou či diktafonem, poslouchat hudbu a

rádiostanice nebo sledovat televizi?





Video a multimedia



Monitory

Počítačové monitory dnes stojí na hranici změny technologií. Na jedné straně

jsou k dispozici poměrně levné a dobře zavedené klasické CRT zobrazovače a na

straně druhé se nacházejí moderní, i když stále nákladnější LCD panely. O

budoucnosti CRT monitorů si nelze dělat velké iluze, sice se jich stále hodně

prodává, ale jejich pozice na celosvětovém trhu bez přestání oslabuje. A

stejný, i když ne tak razantní, vývoj je dobře patrný i v českých podmínkách.

Jak se shodují dovozci a distributoři, také čeští zákazníci už začínají vnímat

a hodnotit výhody, které jim přinášejí ploché panely LCD. Přesto se stále ještě

prodává více klasických monitorů typu CRT.

Mezi klasickými zobrazovači s obrazovkou typu CRT dnes zákazníci nejčastěji

požadují 17palcové monitory, a to především díky jejich ceně. Je nesporné, že

právě tento typ zobrazovače patří mezi vůbec nejlevnější, a proto je často

součástí ekonomických počítačových sestav.

Mezi dalšími úhlopříčkami nalezneme devatenácti, dvaceti či 21palcové monitory,

vyhledávané zejména zkušenějšími uživateli či náruživými hráči. V těchto

úhlopříčkách je často požadována plochá obrazovka, která vůči uživateli vypadá

rozhodně estetičtěji. Monitory velkých úhlopříček s velmi kvalitními

obrazovkami jsou oblíbené hlavně u profesionálů pracujících s grafikou.





Ploché LCD monitory

Budoucnost patří jednoznačně plochým panelům, kterým dnes vévodí technologie

tekutých krystalů (LCD). V současnosti nabízí oproti CRT monitorům především

zcela geometricky přesný a neuvěřitelně ostrý a kontrastní obraz, minimální

emise škodlivého záření a také menší spotřebu energie, a tedy i ekonomičtější

provoz. Z hlediska životnosti se názory na výhodnost LCD různí, ale u

posledních modelů se analytici shodují, že ploché panely vydrží pracovat

přinejmenším stejně dlouho jako jejich klasičtější CRT kolegové. Navíc, na

rozdíl od CRT technologie, kde stárne jádro celého monitoru, tedy stínítko

obrazovky, je nejvíce degradujícím prvkem v LCD technologii podsvětlovací

výbojka a tu lze poměrně snadno a s malými náklady vyměnit.

Zcela identicky, jako je tomu u CRT technologie, jsou také jednotlivé třídy LCD

monitorů odstupňovány podle úhlopříčky obrazovky. Na tomto místě je třeba

zdůraznit, že metodika měření velikosti obrazovky u CRT a LCD monitorů se

výrazně liší. Zatímco u CRT se například do 17 palců započítává i prostor

skrytý za plastovým rámečkem a skutečná, viditelná úhlopříčka je tedy i o

několik palců menší, LCD panely jsou měřeny odlišně. U nich je zmíněných 17

palců skutečně naměřitelná vzdálenost mezi dvěma protilehlými rohy viditelného

prostoru na obrazovce. Je tedy dobré si uvědomit, že při srovnávání obdobných

CRT a LCD monitorů je třeba uvažovat pro zjednodušení i tak, že LCD panel

odpovídá zhruba o jeden stupeň vyšší úhlopříčce CRT monitoru.

Základem a neprodávanějším segmentem jsou dnes patnáctipalcové LCD monitory.

Jejich cena se pomalu dostala pod deset tisíc a stále ještě, i přes kursové

výkyvy, má šanci na další pokles. Na těchto monitorech je prakticky jediné

dostupné rozlišení XGA, tedy 1 024 × 768 bodů, což vyhovuje běžné kancelářské

práci. Mimo ceny jsou na těchto přístrojích pro zákazníky lákavé především

velmi malé rozměry, které se vůbec nedají srovnat s konkurenční CRT

technologii. Chcete-li nějaký LCD monitor takříkajíc „na seznámení“ s

technologií a s možnostmi, pořiďte si místo klasické CRT sedmnáctky plochou

patnáctku a určitě nebudete litovat.

Kdo však požaduje větší pohodlí a více prostoru, sáhne spíše po některém z

produktů s rozlišením obrazu 1 280 × 1 024 bodů, které jsou dnes nabízeny v

úhlopříčkách 17, 18 a 19 palců. Vzhledem k tomu, že se liší prostor, na němž je

zmíněné rozlišení zobrazeno, bude se tedy logicky lišit i velikost písma či

jiných komponent na obrazovce, jako jsou ikony, dialogy a nabídky. Pokud se

zaměříme na tento parametr, tedy velikost rastru, mají jej s LCD patnáctkami

plně srovnatelný až 19" ploché panely. U těch menších se uživatelé musejí

smířit s drobnějšími detaily, což zejména těm starším a hůře vidícím nemusí

dělat úplně nejlépe.

Nad devatenáctkami jsou ještě poměrně častým artiklem 20" LCD monitory s

rozlišením 1 600 × 1 200 bodů, které ale už svou cenou masivně překračují

čtyřicetitisícovou hranici. Existují i jiné kombinace úhlopříčky a rozlišení,

než ty zde popsané, ale s těmi se lze setkat pouze zřídka.

Důležitým detailem je způsob připojení monitoru k počítači. Všechny zobrazovače

můžete napojit buď běžně analogově, na prakticky jakoukoliv grafickou kartu, a

některé LCD panely zejména vyšších úhlopříček také digitálně. Při digitálním

připojení lze dostat na obrazovku tu nejvyšší kvalitu, ale v rozlišeních

zejména 1 024 × 768 a často i 1 280 × 1 024 bodů lze zhruba stejné ostrosti

obrazu dosáhnout i kombinací dobrého monitoru a kvalitní grafické karty. Naopak

chcete-li provozovat nějaký 20palcový LCD monitor s rozlišením 1 600 × 1 200

bodů, je pro vás DVI jediným možným řešením.





Grafické karty

Současná situace na trhu grafických karet je po několika měsících poznamenaných

soubojem o nejrychlejší grafický čip poměrně klidná. Po propadáku modelu nVidia

GeForce FX5800 Ultra, který nedokázal konkurovat Radeonu 9800 PRO a „vytáhl se“

také rozměrným a hlučným chladicím mechanismem, přišla nVidia s novými

vlajkovými loděmi FX5900 a FX5950. Těm byly vráceny starší DDR paměti a zvýšena

rychlost sběrnice, a výsledkem jsou konkurenceschopné čipy, jež v některých

testech poráží i nejvýkonnější čipy rivalské ATI včetně prozatím posledního

Radeonu 9800XT. Celková situace na trhu je zajímavá především postupným

vyklizením pozic ze strany menších výrobců čipů, kteří představovali zajímavou

alternativu k dominantním čipům ATI a nVidie. Bohužel Xabre 400 od SiSu ani

Kyro II, od ST Microelectronics již dnes nejsou pro nové low-endové řady žádnou

konkurencí a po čipu Xabre II plánovaném na tento rok, není ani památky. Jistou

naději lze vkládat do tchajwanské společnosti XGI, která vznikla v březnu 2003

odštěpením divize Xabre společnosti SiS a jejím spojením s firmou Trident

Microsystems. Cílem XGI má být ziskovost v roce 2005 a ovládnutí trhu

grafických karet o dva roky později.

Co se týče počtu značek a modelů, představuje trh s grafickými kartami doslova

džungli. Krom několika renomovaných firem s dlouholetou praxí v této oblasti

(MSI, Asus, Leadtek) jsou na našem trhu k sehnání i výrobky méně známých

asijských značek, jejichž řady se navíc rozšiřují. Mezi úplné nováčky tak patří

například tchajwanský Prolink, naopak déle se na trhu drží firmy Sparkle a

Club3D. Výhodou výrobků asijských firem je obvykle jejich nízká cena, nevýhodou

naopak téměř nulové příslušenství a krátká záruční lhůta. Ta je ale u

grafických karet, které ze všech komponent stárnou nejrychleji, poměrně

nedůležitá. Málokdo totiž používá stejnou kartu déle než dva roky.

Jednotlivé karty se od sebe liší již na první pohled. K nejméně nápadným patří

tradičně low-endové karty, neboť jsou rozměrově malé a mají, až na některé

výjimky, pouze pasivní chlazení grafického čipu. Ve středním segmentu patří ke

standardní výbavě karet aktivní chladicí prvky a některé adaptéry se neobejdou

bez externího napájení, které je výsadou nejvýkonnějších karet. V high-end

segmentu je situace o poznání složitější, neboť se zde naplno rozvíjí

kreativita výrobců. Škála produktů sahá od poměrně nenápadných karet až po

akcelerátory doslova zabalené v kovových hávech, které mají zabezpečit lepší

ochranu grafického čipu a pamětí před přehřátím.

Zajímavostí současného trhu je fakt, že kompletně zmizely modely bez

digitálního DVI konektoru a každý akcelerátor nyní disponuje trojicí konektorů,

kterou tvoří DVI, analogový

D-SUB a S-Video výstup videosignálu. Některé karty na trhu mají namísto S-Videa

VIVO (video-in, video-out) konektor umožňující jak výstup, tak vstup

videosignálu. Tato specialita je obvykle k mání u dražších karet, jak však

dokazují některé případy, není výjimkou ani v low-end segmentu.

Výbava karet bývá obvykle tvořena nějakým tím manuálem, několika CD s ovladači

a softwarem či plnými hrami, přičemž nechybí ani užitečné propojovací kabely a

redukce. Rámcově se dá říci, že méně známí východní výrobci obvykle výbavu

přehlížejí a není tak problém koupit kartu, jejíž výbavu tvoří pouze jediné CD.

Nejbližší budoucnost ovlivní vstup grafických karet XGI na trh. Pokud bude

úspěšný, dá se očekávat, že z toho budeme profitovat především my, uživatelé.

Neuspěje-li tchajwanský výrobce, pak se vše vrátí k periodickému soupeření ATI

a nVidie.



Mobilní komunikace



Co se týče uplynulého roku, mezi mobilními telefony bylo možné pozorovat různé

zajímavé trendy. Tím prvním je příklon některých výrobců k véčkovým telefonům.

Dřívější parketě Motoroly dnes vládne korejský Samsung, a první vlaštovky tímto

směrem už vyslaly i Sony Ericsson či německý Siemens. Druhý výrazný posun k

vyšší kvalitě jsme mohli zaznamenat u displejů. Většina nových telefonů v

nejvyšší třídě dnes disponuje kvalitními aktivními displeji se schopností

zobrazit až 65 000 barev. Zapomínat by se nemělo ani na zvyšování kapacity

pamětí mobilních telefonů, kde rekord v současné době drží Samsung SGH-X600 s

10 MB sdílené paměti.

Ruku v ruce se zkvalitněním displejů a zvyšováním kapacity paměti jde i

znatelné rozšíření integrovaných fotoaparátů do telefonů vyšší třídy. Zatímco

loni bylo k dostání jen pár přístrojů schopných pořizovat snímky, dnes je

situace spíš opačná a málokterý nový model postrádá vestavěný fotoaparát, a

pokud ano, tak fotoaparát tvoří součást originálního příslušenství. Tak je tomu

například u německého Siemensu. Samotné fotoaparáty nabízejí nové funkce jako

korekce jasu, různé efekty a v případě Samsungu SGH-E700 i dvojnásobný

digitální zoom. Kvalita se ovšem výrazněji neposunula a maximální rozlišení

snímků zůstává 640 × 480 obr. bodů. I při stejném rozlišení však existují

výrazné rozdíly mezi jednotlivými fotoaparáty. A tak zatímco Alcatel OT735 či

přídavný fotoaparát Siemens IQP-500 poskytují poměrně kvalitní snímky, na

fotkách z Sharpu GX-13 stěží rozeznáte vzdálenější objekty. Pomalu, ale jistě

se začínají objevovat i mobilní telefony s možností snímání videosekvencí. Krom

Nokie, která s tímto nápadem přišla jako první u modelu 3650, nabízí tuto

funkci i přídavný fotoaparát k Smartphonu od Eurotelu.

Využití pořízených snímků zůstává v podstatě stejné a omezuje se na odesílání

MMS zpráv, tvorbu nových tapet na pozadí displeje telefonu a portrétů k

položkám v telefonním seznamu. Pokud používáte fotografie k lepší identifikaci

příchozího hovoru, pak je potěšujícím zjištěním zvětšující se paměť pro

pořízené fotografie. S 10 MB Samsungu SGH-X600 si jistě vystačíte, neboť i ten

nejkvalitnější snímek nemá více než 60 kB. Důležitým faktorem pro slibné

rozšiřování integrovaných fotoaparátů je samozřejmě i jejich snižující se cena.

Zatímco před rokem byla cena mobilního telefonu s fotoaparátem (Nokia 7650)

okolo 15 000 Kč, dnes se kupříkladu zbrusu nový Alcatel OT735 dá sehnat za

zhruba polovinu, starší mobily mohou být ještě levnější.

V oblasti přenosu dat se za uplynulý půlrok nic výraznějšího nezměnilo a hlavní

technologií na tomto poli zůstává paketové GPRS, které dnes podporují snad

všechny mobily počínaje nejlevnějšími low-endy. Přenosová rychlost GPRS se již

nějaký ten pátek nemění a při 53,6 kb/s pro download a 26,8 kb/s pro upload ve

standardním kódování CS-2 přeci jen zdaleka nepostačuje všem uživatelům.

Bohužel více z klasické GSM sítě běžným způsobem získat nelze, a tak se

operátoři poohlížejí po nějakých těch vylepšeních. Jedním z nich je technologie

EDGE, která by mohla zvýšit přenosové rychlosti v GSM až na 400 kb/s. Podle

posledních informací nespí na vavřínech ani společnost Eurotel, jejíž program

Data Nonstop se setkal s obrovským úspěchem. V současné době totiž u největšího

českého operátora probíhá testování technologie CDM-450 EV-DO, která by po

počátečních úpravách zastaralé analogové NMT sítě umožňovala v pásmu 450 MHz

dosahovat přenosových rychlostí až 2 Mb/s. To je ale hudba poměrně vzdálené

budoucnosti a v současné době si budete u mobilních telefonů vystačit s mnohem

nižšími hodnotami.

Komunikace mezi počítačem a mobilním telefonem také nic revolučního nepřinesla

a veškeré datové přenosy se realizují prostřednictvím propojovacích kabelů,

infračervených portů nebo rádiového spojení Bluetooth. To ale stále trpí

nedostatkem přízně ze strany výrobců, a natrvalo jej do své výbavy zahrnula

pouze firma Sony Ericsson. Naopak Motorola, Samsung či Alcatel o Bluetoothu

zřejmě ještě neslyšely.