Tři fotoaparáty v krátkém testu

V prázdninovém vydání jsme se věnovali levným kompaktním fotoaparátům, nyní se
můžeme zaměřit na trojici přístrojů, které disponují větším snímacím prvkem,

pokročilejšími funkcemi, ale bohužel jsou v prodeji za vyšší pořizovací cenu.



Casio Exilim Z-750

Casio nepatří zrovna mezi nejznámější a nejoblíbenější výrobce fotoaparátů, v

poslední době mu ale nelze upřít snahu zaujmout zákazníky v nejrůznějších

kategoriích v modelových řadách najdeme robustní ultrazoomy i malé stylové

fotoaparáty, působící na první pohled jako svérázné módní doplňky. Do posledně

jmenované třídy patří i typ Exilim Z-750 se sedmimegovým snímačem a

trojnásobným optickým zoomem (ekvivalent 38–114 mm).

Designéři ultrakompaktního modelu odvedli opravdu dobrou práci, nešetřili

především kovovými prvky, které v kombinaci se stříbrným plastem vypadají velmi

elegantně. V zavřeném stavu připomíná fotoaparát stříbrnou tabatěrku a díky

malým rozměrům ho můžeme nosit i v kapse kalhot nebo na šňůrce okolo krku, jak

dnes velí móda. Aspoň ho tak máme vždycky při ruce.

Zkušenější a náročnější uživatelé by na první pohled mohli nad Casiem ohrnout

nos s ironickou poznámkou o dalším „digitálním šperku“, který lépe vypadá než

fotografuje. Jenže zdání v tomhle případě až překvapivě klame. Stylové

ultrakompakty zpravidla nenabízejí plnou škálu expozičních režimů (automatika,

priorita clony a času, plný manuál). U Casia ji ale najdeme, byť trochu

ošizenou clonu lze nastavit v pouhých dvou krocích a mezi jednotlivými

kreativními režimy lze přepínat jen v menu, nikoli na hlavním voliči. Mezi

další lákadla pro pokročilé patří třeba manuální ostření, živý histogram nebo

libovolný výběr zaostřovacího bodu na displeji.

Opravdové perly ale Casio Z-750 nabízí především méně zkušeným zájemcům. Sem

patří zejména celých třicet motivových programů, čímž fotoaparát hravě

překonává veškerou současnou konkurenci. Každý program navíc na displeji

doprovází krátká vysvětlivka a názorná ukázka příslušného efektu, takže

začátečníci okamžitě vidí, k čemu program slouží. Výborná je i další názorná

funkce jakmile v menu změníme vyvážení bílé, korekci expozice apod., promítne

se příslušná změna obrazu rovněž na displej. Mnohým adeptům fotografického

umění taková ukázka pomůže více než několik lekcí v učebnici.

Škoda, že se návrhářům nevešlo více ovládacích prvků na tělo přístroje. Většinu

funkcí a parametrů tak lze ovládat pouze přes menu, což je především při

fotografování v terénu poměrně zdlouhavé a člověku tak mohou často uniknout

nejlepší záběry. Menu má, pravda, vcelku logickou strukturu a při troše cviku

se s ním pracuje docela rychle, přinejmenším korekce expozice a vyvážení bílé

ale samostatná tlačítka zasluhují.

V základní výbavě najdeme dobíjecí a synchronizační kolébku, což na první

pohled vypadá výborně, má to ale jeden háček na těle fotoaparátu chybí běžný

konektor USB, na případné cesty proto musíme brát kolébku nebo aspoň čtečku

karet SD. Potěší velký, jasný a ostrý displej, smůlu mají ale milovníci

fotografování přes hledáček. Casio ho sice má, je ale tak malý, že v něm není

skoro nic vidět a na fotoaparátu je jaksi „do počtu“. Pochvalu zaslouží rychlý

náběh i ostření, s nímž nebyly díky asistenčnímu přisvícení problémy ani v

šeru. Na displeji se při fotografování zobrazují expoziční hodnoty další plus

pro zkušené.

Funkcemi a provedením nás tedy Casio příjemně překvapilo, o to zvědavější jsme

byli na kritérium nejdůležitější, totiž kvalitu snímků. A příjemné překvapení

se ještě vystupňovalo. Jedinou drobnou výtku zaslouží slabší blesk, jinak lze

fotografie jen pochválit. Jsou ostré od rohu k rohu, což je u optiky těchto

rozměrů výjimka, vyvážení bílé funguje spolehlivě v automatickém režimu i v

přednastavených hodnotách, pokud člověk není profesionální hnidopich s lupou v

ruce, v drtivé většině případů nenarazí ani na chromatickou aberaci. Ani šumu

není mnoho, dokonce i při ISO 400 vypadají snímky na monitoru velmi čistě.

Zdání v tomto případě opravdu klame, Casio Z-750 předčí většinu podobně

vypadajících modelů o několik koňských délek.



Canon PowerShot S70

Modelová řada S značky Canon už je na trhu řadu let a její obliba rozhodně

neklesá. Není divu tradičně se jedná o vcelku stylově provedené fotoaparáty s

kompaktním odolným tělem a řadou pokročilých funkcí, z nichž některé najdeme

zpravidla jen u nejlepších kompaktů a zrcadlovek. Když k tomu připočteme široké

ohnisko 28 mm, které se objevilo už u předchozího typu S60, není podle

papírových parametrů o fotoaparátu s nejlepším poměrem ceny a výkonu sporu.

Otázkou zůstává, co na to praxe.

Na první pohled působí S70 opravdu moc dobře. V zavřeném stavu chrání objektiv

masivní kryt a celý fotoaparát vypadá, že ho jen tak ledajaký pád na dlažbu

neohrozí (v praxi jsme to ale raději nezkoušeli). Také technické parametry budí

obdiv sedmimegový snímač je dnes v této kategorii pomalu standardem, zato

optický zoom s ekvivalentem rozsahu 28–100 cm se za cenu necelých čtrnácti

tisíc jen tak nevidí. K dispozici je kompletní škála expozičních režimů,

manuální ostření, bracketing, pomalá synchronizace s první či druhou lamelou

nebo možnost použití bezdrátové dálkové spouště (ta ale není součástí

základního balení). Opravdoví fotografičtí labužníci pak mohou využít funkce,

které u kompaktů najdeme jen velmi vzácně sem patří třeba podpora syrových

obrazových dat RAW nebo časosběrné snímání, tedy režim, kdy nastavíme určitý

interval od 1 do 60 minut a přístroj v určených časech fotografuje automaticky.

Po bližším prozkoumání ale není vše tak dokonalé. Už podrobnější pohled na

objektiv odhalí jednu nepříjemnou vlastnost, totiž rychle klesající světelnost.

Hodnota f2,8 na širokém konci se při maximální ohniskové vzdálenosti téměř

zdvojnásobí (f5,3) a to znamená, že se ve slabším světle při fotografování s

dlouhým zoomem nevyhneme použití blesku nebo razantnímu zvýšení citlivosti, což

se samozřejmě nepříznivě odrazí na obrazové kvalitě. Podobné rozpaky v nás

vzbudil i pomalý náběh a také pohyb zoomu mnohé desetinásobné ultrazoomy

překonají vzdálenost mezi oběma póly ohniskové vzdálenosti rychleji. Ovládacích

prvků je na těle fotoaparátu vzhledem k jeho malým rozměrům poměrně dost,

přesto musíme do menu vstupovat častěji, než by bylo mnohým uživatelům

příjemné. Ovládání někdy navíc tak trochu postrádá logiku těžko například říci,

proč se některé funkce blesku ovládají samostatným tlačítkem a kvůli jiným je

třeba otevírat menu.

Podobně smíšené pocity v nás zanechala kvalita fotografií. Na jednu stranu

musíme pochválit barevné podání obrazový procesor DIGIC odvádí vynikající

práci, automatické vyvážení bílé funguje bez potíží prakticky v jakýchkoli

podmínkách. Na pohled nenápadný blesk je překvapivě silný, v menších

místnostech je někdy dokonce zapotřebí jeho intenzitu tlumit, jinak může dojít

k přepalům. Ne vše se ale podařilo široké ohnisko 28 mm s sebou vždy nese

riziko soudkovitého zkreslení a vinětace, Canon S70 v tomto ohledu ale dopadl

ještě hůře než mnohé konkurenční modely. Naopak ostrosti snímků po celé ploše

nelze prakticky nic vytknout. Velmi nepříjemná je ovšem chromatická aberace,

vyskytující se v míře větší než malé, zejména při okrajích. Při ISO 50 jsou

snímky zcela čisté, po zvýšení na ISO 400 ovšem šum výrazně ruší i při

prohlížení na monitoru.



Olympus Camedia C-70

Sedmimegový kompaktní fotoaparát patří na první pohled k modelům, u nichž jsou

důležitější funkce a praktické použití než design. Milovníkům miniaturních

stylových výstřelků nabízí Olympus řadu mju, C-70 je určený spíše těm, kteří

hledají funkce a parametry typické pro vyšší třídy a přitom z nějakého důvodu

potřebují kapesní balení.

Nenápadná a na pohled ne zrovna přitažlivá „krabička na mýdlo“ toho v sobě

skrývá opravdu hodně namátkou jmenujme kompletní nabídku expozičních režimů,

různé způsoby ostření i měření expozice, supermakro umožňující ostření už od 2

cm, efektivní redukci šumu či živý histogram při fotografování i prohlížení

snímků. Podobně jako u Canonu S70 lze ale narazit i na funkce, které jsou u

fotoaparátů této cenové třídy opravdovou vzácností majitelé C-70 tak mají

například možnost ručně doladit barevnou teplotu snímků, k dispozici je

(podobně jako u zmíněného Canonu) i časosběrné snímání. Na rozdíl od mnoha

fotoaparátů v této cenové kategorii nás potěšil velký optický hledáček s dobře

viditelným, téměř nezkresleným obrazem.

Zkušenější fotografy potěší i zdánlivá maličkost totiž vyklápěcí blesk, který

je po vyklopení umístěn dále od objektivu a díky tomu na snímcích s bleskem

nehrozí tak častý výskyt červených očí jako u blesků integrovaných v těle. Na

druhou stranu je toto řešení tak trochu pastí na začátečníky pokud blesk

nevyklopíme ručně, neodpálí se, na což méně zkušení uživatelé často zapomenou a

mohou si tak zkazit záběr.

Náročnější uživatelé budou ale na druhou stranu patrně žehrat na systém

ovládání. Samostatných ovládacích prvků je na těle přístroje bohužel jen

nejnutnější minimum, kvůli běžným parametrům (korekce expozice, vyvážení bílé,

ISO apod.) musíme pokaždé otevřít menu, což je při tvůrčí fotografii opravdu

frustrující. Alespoň částečným řešením jsou programovatelná směrová tlačítka,

jimž lze přiřadit různé funkce, a také čtyři uživatelská nastavení, do nichž si

lze uložit libovolnou konfiguraci jakýchkoli parametrů a pak používat speciální

nastavení pro fotografování v interiéru, v šeru apod. Ani to ale samostatná

tlačítka pro základní funkce nenahradí.

Za dobrého světla se s C-70 pracuje výborně, fotografuje rychle a spolehlivě.

Horší je to v šeru, fotoaparát není vybaven asistenčním přisvícením a ve slabém

světle mu proto ostření trvá dlouho a není zrovna spolehlivé. Na snímcích na

první pohled zaujme měkčí kresba. Začátečníkům se tak mohou fotografie jevit

málo ostré, zkušenější fotografové ocení, že snímky neruší obvyklý průvodní

znak softwarového doostřování ve fotoaparátu zubaté hrany. V počítači se snímky

dají doostřit s mnohem kvalitnějšími výsledky, pokud někdo chce, může nastavit

vyšší doostření i v samotném fotoaparátu. Podobně se chovají zrcadlovky.

Pochvalu zaslouží dobré barevné podání, což u Olympusu nebylo vždy pravidlem.

Naopak se nepodařilo odstranit další obvyklý neduh přístrojů této značky, totiž

vcelku výraznou chromatickou aberaci zejména při okrajích snímků. Šumu je na

fotografiích obecně velmi málo i při ISO 400, jenže to má háček při bližším

prozkoumání zjistíme, že za tím stojí poměrně agresivní redukční algoritmy,

které kromě šumu snímky zbavují i drobných detailů.



Casio Exilim Z-750

+ obrazová kvalita, design, funkce

- pomalejší ovládání, jen 2 stupně clony

Cena včetně DPH: 12 190 Kč

K testu zapůjčila firma: FAST ČR, http://www.fastsro.cz



Canon PowerShot S70

+ spousta funkcí, širokoúhlý objektiv, odolné provedení

- malá světelnost, zkreslení a vinětace v širokoúhlém nastavení, šum

Cena včetně DPH: 14 390 Kč

K testu zapůjčila firma: Canon, http://www.canon.cz



Olympus Camedia C-70

+ funkční výbava, výborné barevné podání, vyklápěcí blesk

- problémy v horším světle, chromatická aberace, příliš agresivní redukce šumu

Cena včetně DPH: 13 690 Kč

K testu zapůjčila firma: Olympus, http://www.olympus.cz