Tuning procesoru Intel Pentium 4

1. 7. 2005

Sdílet

V minulém čísle našeho časopisu jsme zvýšili výkon procesoru AMD, dnes sepodíváme na možnosti konkurenčního Intelu. Na rozdíl od AMD se společnost Intel vždy držela zásad nepovoli...

V minulém čísle našeho časopisu jsme zvýšili výkon procesoru AMD, dnes se
podíváme na možnosti konkurenčního Intelu.



Na rozdíl od AMD se společnost Intel vždy držela zásad nepovolit uživatelům

libovolně měnit u svých procesorů násobitel. Pro nadšence a odvážné uživatele

je tak jedinou volbou pro přetaktování zvýšení frekvence systémové sběrnice

FSB. Odemčený násobitel mají pouze testovací samply procesorů, které ovšem

nejsou veřejně dostupné. Pro pochopení problematiky přetaktování procesorů

Intel je potřeba připomenout způsob, jak se u nich určuje výsledná frekvence.

Přestože výrobce udává hodnotu FSB 533 MHz u starších modelů a 800 MHz u

novějších, reálná frekvence je 200 MHz. S touto hodnotou máte možnost se setkat

v BIOSu a obslužných programech. Pomocí této hodnoty se také určuje daný

násobitel procesoru, který se jednoduše vypočítá vydělením výsledné frekvence

procesoru hodnotou aktuální FSB. Jako příklad použijeme procesor Intel Pentium

4 530J, pracující na frekvenci 3 000 MHz. Jednoduchým výpočtem 3 000 MHz/200

MHz = = 15 zjistíme hodnotu násobitele procesoru, s nímž je potřeba v úvahách o

přetaktování počítat. Jako druhý příklad uvádíme výpočet násobitele na

procesoru Intel Pentium 4 570J, který má hodnotu 19 : 3 800 MHz/200 MHz = 19.



Chlazení

Vysoká teplota je již dlouhou dobu slabou stránkou procesorů Intel, v několika

případech k jeho chlazení nestačí ani dodávaný boxovaný chladič. Pokud

uvažujete o tom, že byste si chtěli dopřát zvýšení frekvence, budete muset

investovat finanční prostředky buď do přídavných ventilátorů do současné

počítačové skříně, nebo raději pořídit nové chlazení v podobě nové skříně a

kvalitního chladiče procesoru. Je velmi důležité, aby teplý vzduch nezůstával v

uzavřené počítačové skříni, ale aby byl díky systému chlazení vyhnán ven.

Chlazení samotného procesoru svěřte raději vysoce výkonnému chladiči, nejlépe s

několika HeatPipe. Důležitá je ovšem i aplikace teplovodné pasty, která

napomáhá odvádět teplo z procesoru na pasivní část chladiče. Doporučujeme

použít teplovodnou pastu s minimálně deseti procenty stříbra, která je o mnoho

účinnější než běžně prodávané silikonové pasty.

Významným pomocníkem je Enhanced Intel SpeedStep Technology, který zastává

podobnou funkci jako Cool\n\Quiet u procesorů AMD Athlon 64. V době malého

vytížení procesor sníží svou frekvenci na hodnotu 2 800 Mhz a napětí z

původních 1,4 V na 1,1 V. Tím dojde k poměrně rychlému ochlazení procesoru o

několik stupňů Celsia. Tato technologie je ovšem k dispozici pouze u procesorů

řady Intel Pentium 4 6×0 a Intel Pentium D 8×0.



Testovací konfigurace

Stejně jako v minulém čísle jsme sáhli po základní desce DFI, konkrétně po

modelu LanParty 925X-T2, osazené čipovou sadou Intel i925X. Procesor jsme

zvolili model Intel Pentium 4 530J, pracující na frekvenci 3 000 MHz, postavený

na jádru Prescott, vyrobený 90nm technologií a obsahující 1 MB cache druhé

úrovně. K dispozici byly dva DDR2 moduly operačních pamětí Kingston, pracující

na frekvenci 533 MHz a s časováním CL4. Jako grafický akcelerátor byla použita

grafická karta s čipem ATI Radeon X800 XL 256 MB, pracující na rozhraní PCI

Express x16. Testy jsme z bezpečnostních důvodů neprováděli v nezabezpečeném

case jako v minulém čísle, nýbrž jsme zvolili speciální počítačovou skříň INWIN

S5646, která je plně uzpůsobena pro teplotní potřeby procesorů Intel, vč. dvou

ventilátorů na přední a zadní straně a tepelného mostu na straně case,

vedoucího přímo k procesoru.



Taktujeme

Stejně jako v minulém díle jsme nejprve ověřili stabilitu celého počítače a

teplotu procesoru. V našem případě se teplota procesoru při plném zatížení

ustálila na 48 stupních Celsia. To nám umožnilo pustit se do taktování. Pokud

by teplota bez přetaktování byla vyšší než 55 stupňů, nemá cenu riskovat a je

lépe se do této nebezpečné procedury nepouštět.

Samotné zvýšení frekvence se provádí v BIOSu základní desky. K některým deskám

jsou dodávány utility pro přetaktování, které je možné spustit z operačního

systému, bohužel ne vždy jsou v takovém softwaru podporovány všechny funkce,

které nabízí BIOS.

Položky popisované v tomto článku se konkrétně vztahují k výše zmiňované

základní desce, u ostatních výrobců se mohou názvy a počet položek lišit.

Po restartu a vstupu do BIOSu jsme vybrali položku Genie BIOS Setting, ve které

jsou všechna důležitá nastavení pro taktování procesoru. Zde bylo nezbytně

nutné změnit v položce CPU Operating Speed defaultní režim na manuální. Poté se

zpřístupnilo potřebné menu, v němž se nalézají hodnoty pro změnu frekvence

systémové sběrnice, multiplikátoru a nastavení frekvence pamětí. V položce Ext.

Clock (CPU/PCI) jsme následně mohli měnit frekvenci směrem nahoru po 5 MHz.

Nastavení jsme uložili v hlavním menu BIOSu položkou Save & Exit Setup.

Počítač byl následně restartován a pracoval ve zvolené frekvenci. Po naběhnutí

operačního systému je možné ověřit stabilitu sérií zátěžových testů – v našem

případě programy 3DMark03 a 3DMark05 a ve hrách (Doom3 a Half-Life2). Při

testování je třeba sledovat i teplotu procesoru, která by se neměla vyšplhat

nad hranici 70 stupňů Celsia. Pokud je vše v pořádku, je možné pokračovat ve

zvyšování frekvence.

V případě, že používáte operační paměti typu DDR, naleznete v menu BIOSu

položku, kterou se snižuje poměr frekvence pamětí a systémové sběrnice. Běžné

400MHz paměti totiž vydrží frekvenci o něco málo vyšší než 420 MHz, některé

nezvládnou ani toto nastavení. Proto je potřeba snížit poměr tak, aby se

výsledná hodnota pamětí pohybovala právě okolo zmiňovaných 400 MHz.

U pamětí DDR2 je situace složitější, lze nastavit pouze frekvence 400/533 MHz

nebo snížit časování pamětí na hodnoty tak, aby byly schopny práce při vysokém

FSB. Řešením je také nákup rychleji taktovaných pamětí, které zvýšení FSB bez

problémů zvládnou.

Pokud se po přetaktování setkáte se známkami nestability systému a teplota

procesoru zároveň nepřekročí hranici 65 stupňů Celsia, můžete procesoru přidat

několik setin voltu v kolonce Over Voltage Adjustment, kterou zpřístupníte

nastavením hodnoty Manual u System Power Supply. U položky CPU Voltage

Regulator nastavte napětí velmi pozorně na hodnotu 1,4125 V, maximálně pak na

1,45 V. Vyšší napětí v žádném případě nedoporučujeme.

Uživatelé starších čipových sad s grafickou kartou AGP by měli v BIOSu

aktivovat položku AGP Lock, která zmrazí frekvenci sběrnice na 66 MHz a vyšší

frekvence FSB tak nebude působit grafické kartě žádné problémy.

V našem případě se povedlo dosáhnout stabilní frekvence FSB 240 MHz, což dává

výslednou frekvenci procesoru 3 600 MHz. To je mimochodem hodnota, kterou

dosahuje procesor s modelovým označením 560J. Při této frekvenci měl testovaný

procesor teplotu 64 stupňů při plném zatížení, což je na hranici dlouhodobé

únosnosti.



Když se něco nepovede

Pokud jste nastavili hodnoty, po kterých se počítač odmítá spustit, postup

nápravy je zcela stejný jako v minulém čísle. Odpojte napájecí kabel od

počítače a v manuálu základní desky najděte přepínač baterie, který udržuje

nastavené hodnoty v paměti. Tímto přepínačem paměť vymažte – obvykle to znamená

prohodit propojku na jiný pin, než na jakém je aktuálně zapojena. Tím se vrátí

všechna nastavení do původní polohy. Nyní můžete pokračovat v nastavování a

testování.



Závěr

Přetaktování je zásah do výrobcem přednastavených hodnot zařízení, a proto může

dojít k poškození či zničení procesoru nebo jiné komponenty. Nezřídka se tím

mohou porušit reklamační podmínky a můžete přijít o záruku zničených částí.

Na druhou stranu pokud se budete přesně držet našich rad, minimalizujete

rizika, která na vás mohou číhat. Je na každém z vás, zda ocení několik MHz a

několik snímků za sekundu navíc a zda bude riskovat. Pro ilustraci v přiložené

tabulce uvádíme výkony, kterých v našem testu procesor při přetaktování dosáhl.

Vždy je potřeba zvážit, zda finanční prostředky vynaložené na dodatečné

chlazení (změna počítačové skříně) a kvalitní chladič nepostačují na nákup

jiného modelu procesoru.



Do testu nám základní desku DFI zapůjčila společnost RIDEA Distribution

(http://www.ridea.cz), procesor Intel Pentium 4 540J zapůjčila společnost

Kvazar-Mikro (http://www.kmczech.cz).