Unifier IC35

Formát WAP umožňuje též surfování po Webu, pokud nám bude stačit omezení na
zprávy a počasí. Příjemným doplňkem je slot pro Smartcard a dva sloty pro

multimediální karty, které umožní rozšíření funkcí na spojení s bankou nebo

rezervaci letenek. Prostřednictvím kolébky, jež je dodávána s přístrojem, je

možná synchronizace s počítačem, takže v tomto směru se Unifier IC35 vyrovná

běžným palmtopům. Do dnešního dne není známa cena, takže můžeme jen těžko

odhadovat, jak velkou konkurencí se tato novinka stane pro na trhu již

existující přístroje.



E-mail do kapsy

V dnešním světě uspěchaných obchodů může příští zakázku zaručit třeba okamžitý

přístup k informacím. Proto je pro obchodníky tak důležité mít i na cestách

neustálý přístup k elektronické poště a dalším údajům, včetně nejčerstvějších

novinek. Do stále rostoucí nabídky kapesních přístrojů pro neustálý přístup k

elektronické poště se koncem minulého roku přiřadil i nový výrobek BlackBerry

firmy Research in Motion.

Pokud si k tomu firma přikoupí i server BlackBerry Enterprise Server,

jednotliví zaměstnanci si mohou vzít do kapsy jednotlivé přístroje a jsou

připraveni. Každá jednotka je preregistrována již ve chvíli, kdy je zakoupena,

stačí jen nainstalovat software, který pro poštu využívá programy Microsoft

Outlook a Exchange. Mezi doplňkové programy patří BlackBerry Redirector pro

odesílání a přijímání pošty a Manager pro synchronizaci s počítačem. Miniaturní

klávesnice připomínající kalkulačky staršího typu není žádný zázrak, ale je

celkem šikovná pro psaní oběma palci. V každém případě je psaní mailů mnohem

rychlejší nežli používání softwarové klávesnice, o využití programu Graffiti

rozeznávajícím rukopis ani nemluvě. Pod kapotou je procesor Intel 386 a 2 MB

paměti.

Každý přístroj dokáže využívat již existující e-mailové adresy, za nízký

měsíční poplatek (40 dolarů) není bezdrátové spojení s Internetem nijak časově

omezeno, a přístroj dokonce upozorní, že přišla nová pošta. Samotný provoz je

tedy výrazně levnější, nežli je tomu u oblíbeného palmtopu Palm VII. Stejně tak

pořizovací cena jedné jednotky (399 dolarů) je nižší než u Palm VII, chybí zde

však důležitá funkce kapesního organizéru.



Palm vítězí

Zdá se, že Microsoftu, firmě zvyklé kdykoliv převálcovat vzpurnou konkurenci v

oblasti kapesních organizátorů, začíná docházet dech. Na jedné straně některé

firmy buď opouštějí operační systém Windows CE, nebo dokonce úplně končí s

výrobou palmtopů (Phillips Electronic nebo Everex System), na straně druhé

přibývá firem, které se upsaly spolupráci na palmtopech a dalších aplikacích s

operačním systémem Palm. Sony plánuje využít tento operační systém pro novou

generaci palmtopů a telefonů, OmniSky vyvíjí bezdrátový přístup k Internetu pro

majitele Palm V, Handspring nabízí klon Palmů a Nokia oznámila vývoj mobilních

telefonů s operačním systémem Palm.

V roce 1999 stoupl podíl palmtopů řady Palm na trhu o další 2 %, takže se již

přehoupl přes 78 %, zatímco podíl palmtopů pracujících s Windows CE klesl na

pouhých 15 %. Navenek se Microsoft tváří hrdinně a tvrdí, že se nic neděje a že

je dostatečně spokojen s tím, jaké palmtopy s jeho operačním systémem nabízejí

firmy Compaq, Casio a Hewlett-Packard.

Potíží palmtopů s Windows CE je hned několik. Přístroje jsou notoricky známé

rychlým vysáváním kapacity baterií, operační systém je příliš komplikovaný,

pomalý a nestabilní, samotné palmtopy jsou většinou příliš velké a vesměs

dražší. Microsoft klade velké naděje do obnoveného systému, který by se měl na

trhu objevit v březnu, a také do chvíle, kdy majitelé palmtopů začnou masově

toužit po připojení na Internet. Tady má komplexnější systém Windows CE naději,

protože dokáže podporovat komplexnější aplikace. Microsoft by si ale měl

vzpomenout na osud Newtona, což byl první palmtop na světě. Firma Apple s ním

však řádnou díru do světa neudělala, zejména proto, že sice již před několika

lety dokázal prakticky všechno to, co umějí dnešní organizéry, ale systém byl

příliš velký a nehorázně drahý. A tak po mnoha letech musela firma Apple další

vývoj a prodej vzdát, a nad Newtonem se zavřela voda.

Ve světě kapesních palmtopů však platí, že úspěch nepřináší to, co výrobce

dokáže nacpat do operačního systému, ale naopak to, co vynechal. 3Com při

vývoji řady Palm objevil, že v jednoduchosti může být krása, a úspěch na sebe

nedal čekat.



MP3 tužka – Nový MP3 přehrávač od Sony

Firma Sony představila další novinku, přehrávač MP3 nazvaný Vaio MusicClip. Jak

již sám název napovídá, přístroj je určen jako přídatná periferie k populární

řadě notebooků Vaio, ale rozumí si s každým počítačem vybaveným konektorem USB.

Tvarově MusicClip připomíná dálkové ovládání ve tvaru válce, které Sony používá

u některých svých walkmanů. Pouhých 11,7 cm délky a váha kolem 30 g v podstatě

odpovídá jedné baterii typu AA, takže MusicClip je dnes nejmenší a nejlehčí

přehrávač MP3 na trhu.

Do prodeje se dostane hned v lednu, a předpokládaná cena je 299 dolarů, čímž

bude zhruba o čtvrtinu levnější nežli očekávaný MP3 Walkman. Na ten již

netrpělivě čekají zákazníci, kteří se zapsali na čekací listinu. Výhodou

Walkmanu však bude to, že bude fungovat bez napojení na počítač. Jediná baterie

typu AA (je vidět, že MusicClip je vlastně postaven okolo baterie) poskytne

dostatek energie pro 5 hodin provozu, a pokud bude audiozáznam kompresován ve

formátu ATRAC3, 64 MB paměti obsáhne až 2 hodiny hudby.

Vaio MusicClip podporuje formáty .mp3, .wav a kompresní systém ATRAC3, který

byl vyvinut firmou Sony. K přehrávači bude dodáván software Sony MusicClip

Jukebox, jenž umožní ukládání a organizaci audiozáznamu na počítači.

Programátoři firmy však hledí dopředu, a MusicClip si bude rozumět i se soubory

kompresovanými konkurenčním systémem Windows Media Player, i když odpovídající

software ještě není komerčně dostupný. Přístroj bude též podporovat

bezpečnostní systém OpenMG, který odpovídá požadavkům sdružení Secure Digital

Music Initiative, jež firma Sony pomohla založit. Zde se očividně projevila

druhá část firmy Sony, jež se věnuje hudebnímu nakladatelství. Otázkou zůstává,

zda pobočka Sony Music Entertainment poskytne tisíce hudebních souborů buď

všem, nebo alespoň svým zákazníkům ve formě downloadování z firemních webových

stránek. Na přímý dotaz odpověděl mluvčí firmy slovy, že se o tom uvažuje, ale

že zatím není rozhodnuto ani jestli tato služba bude omezena pro ty, kdo si

Vaio MusicClip nebo MP3 Walkman koupí, ani kdy k této možnosti dojde. Chtělo by

se dodat, že očividně není ani rozhodnuto o tom, jestli k tomu dojde vůbec.



Pořádný MP3 player

Přehrávačů typu MP3 je na dnešním trhu již celá řada. Liší se cenou, designem,

ale povětšinou se shodují v tom, že mají relativně omezenou paměť, takže jsou

schopny přehrávat jen poměrně omezené množství písniček. To je také jedním z

důvodů, proč MP3 přehrávače zatím komerčně neudělaly žádnou díru do světa.

Firma Creative Labs se konečně rozhodla pořádně zatřást trhem a nabídnout hned

dva špičkové přehrávače, Nomad Jukebox a Nomad II MG.

První z nich vypadá jako běžný přenosný přehrávač CD, váží necelých 400 g a

uvnitř skrývá překvapení nevídanou paměť 6 GB, která je schopna pojmout až 150

CD nebo 100 hodin hudby. Přehrávač podporuje formáty MP3, Windows Media a WAV.

Výhodou je existence digitálního procesoru signálu, jenž umožní upgrade pro

přehrávání libovolného kompresního standardu. Pomocí kabelů je možné připojit

Nomad ke speakerům nebo domácímu stereu a nahrávat přímo z CD. Pomocí

přiloženého softwaru Oasis Manager je možné prohledávat v plně zaplněné paměti

jakoukoliv kombinaci písniček, a na malém displeji je vidět zvolené pořadí

skladeb. Firma současně vyvíjí i infračervené dálkové ovládání. Předpokládaná

cena se pohybuje někde kolem 350 dolarů.

Nomad II MG je menší a designově zajímavější verze přehrávače Nomad II, který

byl již ohlášen před několika měsíci, ale dodnes se z neznámého důvodu na trhu

neobjevil. Stejně jako jeho neviditelný bratr má Nomad II MG 64 MB paměti, FM

tuner, spojení s počítačem pomocí USB a firemní software, které umožní upgrade

pro rozpoznání dalších kompresních formátů. Společná je i možnost využít

zabudovaný mikrofon k použití Nomadu jako diktafonu. Kvalita nahraného záznamu

je však spíše podprůměrná, takže se zdá, že tato funkce je zde spíše dána

snahou trumfnout konkurenci, nežli nabídnout opravdu kvalitní možnost záznamu.

Důvodem pro mizivou kvalitu může být nekvalitní mikrofon nebo použití formátu

ASPCM. Paměť vystačí ke čtyřem hodinám nahrávání nebo přehrávání. Hlavním

rozdílem je mnohem povedenější design, který připomíná první Nomad. Výhodou

jsou poněkud větší knoflíky ovládání. Stejně jako u předchozích modelů zde

existuje synchronizační kolébka, jež současně slouží jako nabíječka baterií.

Není jasné, jestli firma opustí kožený obal, se kterým prodávala první Nomad.

Většina zákazníků si stěžovala na nepohodlné ovládání a na skutečnost, že přes

plastický kryt je displej jen velmi špatně čitelný. Ani zde není cena zatím

dostupná, ale předpokládá se, že se nebude od prvního Nomadu příliš lišit. Na

otázku, co se stalo s Nomadem II, odmítá firma zatím zodpovědět.



DVD v ofenzivě – Smrt videa?

Digitální videodisk (DVD) je v prodeji již tři roky, ale teprve v poslední době

se začíná jeho přítomnost na trhu filmů výrazně projevovat. Teprve budoucnost

ukáže, jak rychle a jestli vůbec dokáže tento lesklý disk, tak podobný běžnému

CD, ale obsahující kompletní film, ovládnout trh s filmy stejně dokonale, jako

CD ovládlo hudební trh. Podle toho, jak prudce se v předvánočním trhu zvýšil

prodej DVD nosičů, je jasné, že systém DVD je na tomto trhu novou hvězdou. Za

první tři roky se jen v samotných Spojených státech prodalo více než 4 miliony

DVD přehrávačů. V příštím roce se očekává prodej závratných 5 milionů

přístrojů, čímž DVD přehrávače překonají satelitní přístroje coby elektroniku s

nejrychlejším nárůstem uživatelů.

Nejdříve však muselo dojít k několika významným krokům. Ceny DVD disků výrazně

poklesly, snížily se i ceny interních DVD driverů pro domácí počítače,

jednotlivé softwary jsou běžnější a jejich ovládání mnohem jednodušší, a

přístroje snažící se vytěsnit staré známé videopřehrávače jsou mnohem

kvalitnější a výkonnější.

A co je ještě důležitější, je kvalita obrazu, který je zhruba dvakrát

kvalitnější nežli běžné VHS video. Na jeden DVD disk se vejde dvouhodinový film

jak v širokoúhlé, tak i normální (tj. upravené pro běžný tvar televizní

obrazovky) verzi, a jako bonbónek je zde k dispozici i několik jazykových

mutací a hudba v digitální kvalitě. Příjemná je i možnost nacházet kusy děje na

filmu, aniž by se člověk muset starat o zdlouhavé přetáčení kazety, takže při

opakovaném prohlížení si pohodlně můžeme vychutnat pouze ty scény, o které máme

zájem. Rodiče obávající se, že by se jejich dětičky mohly morálně zkazit

prohlížením násilných nebo příliš intimních scén, zase uvítají možnost

pohodlného přeskakování nevhodných pasáží. Některé DVD disky obsahují též linky

na webové stránky, což využijete obzvláště v případě, pokud patříte mezi 6

milionů lidí, kteří si koupili DVD driver k počítači.

K prudce narůstající popularitě bezpochyby napomáhá i podobnost s oblíbeným

systémem CD, s nímž se již téměř každý někde setkal. Lidé se naučili kompaktním

diskům důvěřovat, a tak věří i navenek velice podobnému systému DVD. A jelikož

VHS je v podstatě magnetický pásek, v očích veřejnosti je to něco zastaralého a

neobratného. Ceny přístrojů výrazně klesají, od původních 495 dolarů na

dnešních 170 dolarů u nejlevnějších přehrávačů. V roce 1999 se prodalo 16

milionů DVD disků, což je oproti roku 1998 trojnásobek. Nového trendu si

konečně povšimly i filmové společnosti a dnes už každá z nich nabízí trhu

velice solidní nabídku svých titulů, zhruba 200 nových filmů se každý měsíc

objeví na americkém trhu. Dostupná filmotéka obsahuje již přes 4 300 filmů.

Většina studií již automaticky nabízí své filmy v obou formátech s velice

podobnou cenou, průměrná cena nového filmu ve formátu VHS je 15 dolarů, ve

formátu DVD pak 20 dolarů.

Až do počátku roku 1999 nabízela řada studií své nové filmy ve speciálním

zakódovaném formátu Divx (Digital Video Express). Disky byly levné (kolem 5

dolarů), ale přehrávat je bylo možné pouze na speciálním přístroji kombinovaném

Divx-DVD, který byl pochopitelně podstatně dražší. Na zhlédnutí filmu měl

zákazník 48 hodin, za levnější peníz si po telefonu mohl objednat delší

prohlížení. O tento systém však jak zákazníci, tak filmová studia projevovali

čím dál tím menší zájem, až v červnu roku 1999 systém po zásluze zkrachoval.

Klasický videosystém však v žádném případě nezmizí přes noc. 91 procent

amerických domácností vlastní nejméně jeden videopřístroj, a za rok 1999 se

jich ve Spojených státech prodalo dalších 21 milionů. A jelikož běžné DVD

přehrávače nemají schopnost nahrávat, klasické VCR je stále potřebné pro

nahrávání oblíbených televizních show nebo sportovních přenosů. Budoucnost VCR

sice není zrovna růžová, ale oba systémy zřejmě čeká mnohaletá koexistence.

Pokud ale právě teď uvažujete o nahrazení vašeho zastaralého VCR něčím novým,

důkladně si rozvažte, jaké existují alternativy a který přístroj znamená

budoucnost.