Únor 2005 ve znamení zákona

V průběhu února se na parlamentní půdě konečně rozhodlo o výsledné podobě
zákona o elektronických komunikacích. Pokud jej podepíše prezident, mohl by

nabýt účinnosti k 1. květnu. Tím bude do našeho právního řádu transponován nový

evropský regulační rámec elektronických komunikací. Bohužel ještě ne úplně celý.



Česká republika je jednou z posledních členských zemí Evropské unie, které

dosud nezačlenily do svého právního řádu nová „pravidla hry“, jež EU stanovila

pro celou dynamicky se rozvíjející oblast elektronických komunikací. Tato nová

pravidla mají podobu tzv. regulačního rámce a členské země jsou povinny jej

transponovat (převzít) do své národní legislativy. Nové členské země tak měly

učinit nejpozději k okamžiku svého vstupu do Unie – ale to se v našem případě

ČR nestalo.

Připravit nový zákon, jehož prostřednictvím bychom nová pravidla (nový

regulační rámec) převzali, mělo za úkol resortně příslušné ministerstvo, jímž

je Ministerstvo informatiky ČR. To připravilo návrh zákona již počátkem

loňského roku a 1. března 2004 jej odeslalo do vlády. Zde jej pak až do srpna

2004 projednávala legislativní rada vlády, která k němu měla připomínky a

vyžádala si zapracování určitých změn. Následně, 1. září 2004, návrh

odsouhlasila vláda jako taková a schválená verze byla odeslána do parlamentu.

Zde návrh projednávali nejprve poslanci, kteří k němu také vznesli řadu

připomínek. Těsně před Vánoci, konkrétně 17. prosince 2004, pak Poslanecká

sněmovna v tzv. třetím čtení pozměněnou verzi návrhu schválila a odeslala ji do

Senátu. Také senátoři však měli svou představu o tom, jak by měl zákon vypadat

- a tak návrh vrátili zpět do Poslanecké sněmovny, i se svými změnami. To už se

ale psal leden 2005.

Poslanci rozhodovali o vráceném návrhu v průběhu února, konkrétně 22. 2. 2005.

Měli na výběr ze tří možností: buď přijmout senátní verzi, a to „tak, jak je“ –

se všemi změnami jež navrhli senátoři – nebo se vrátit ke své původní verzi

(která byla odeslána do Senátu). V úvahu však připadala ještě třetí možnost:

poslanci by neschválili žádnou verzi, čímž by celý legislativní proces fakticky

skončil a žádný zákon by nebyl přijat.

Tato třetí varianta naštěstí nenastala, protože poslanci se rozhodli senátory

přehlasovat a vrátit se ke své původní variantě, kterou schválili již

zmiňovaného 17. prosince 2004. Tato verze pak byla z Poslanecké sněmovny

odeslána k podpisu prezidentovi. Pokud ji podepíše, bude moci být vydána ve

Sbírce a nabude účinnosti nejspíše k 1. 5. 2005.



O čem je nový zákon?

Nový zákon o elektronických komunikacích nahradí stávající zákon č. 151/2000

Sb. o telekomunikacích. Asi nejzásadnější změnou, kterou do oblasti

telekomunikací zavede, je princip, že regulace bude uplatňována jen tam, kde je

to skutečně nezbytné – kvůli tomu, že zde neexistuje dostatečná konkurence,

díky níž by si trh poradil sám. I v takovém případě má regulace směřovat k

tomu, aby se trh rozvíjel, aby regulace mohla přestat a trh se mohl rozvíjet

sám a bez regulace.

Důležité ale bude posouzení toho, kde už dostatečná konkurence existuje a kde

ještě nikoli. Proto s novým zákonem přijde i koncept tzv. relevantních trhů

jako jakýchsi „dílčích oblastí“, které budou muset být podrobně analyzovány a

individuálně posouzeny právě z pohledu toho, zda ještě vyžadují regulaci nebo

již nikoli. Teprve pak budou moci být ukládána konkrétní regulační opatření.

Také rozhodování regulátora bude muset být povinen otevřenější – regulátor bude

muset svá rozhodnutí nejprve konzultovat se všemi, kterých se týká, a pak je

také náležitě zdůvodňovat. Takže už nepůjde o žádné kabinetní rozhodování za

zavřenými dveřmi a bez vysvětlování.

Změny se samozřejmě dotknou i dalších věcí. Například místo dosavadních licencí

se budou udělovat „všeobecná oprávnění“, regulátor bude vydávat opatření obecné

povahy a tzv. univerzální služba již nebude povinností, ale spíše právem –

operátoři se o právo na její poskytování budou ucházet ve výběrových řízeních.

Změní se také nejvyšší vedení regulátora, když o některých zásadnějších

otázkách bude rozhodovat pětičlenná rada a nikoli pouze předseda Úřadu. Jakousi

třešničkou na dortu je pak tolik medializované uzákonění přenositelnosti

mobilních čísel.



Elektronické komunikace nejsou (jen) telekomunikace

Bylo by ale chybou dívat se na nový zákon o elektronických komunikacích jen

jako na nový telekomunikační zákon. Už samotný termín „elektronické komunikace“

totiž naznačuje, že jde o něco více než jen o klasické telekomunikace.

Elektronické komunikace totiž zahrnují ještě oblast vysílání, resp. šíření

digitálního televizního a rozhlasového signálu. A právě zde nastal asi největší

problém.

Ministerstvo informatiky muselo již při přípravě zákona tušit, že s vysíláním

to nebude jednoduché, a tak se rozhodlo zachovat dva samostatné a oddělené

regulátory – jednoho telekomunikačního (Český telekomunikační úřad) a jednoho

„vysílacího“ (Radu pro rozhlasové a televizní vysílání). Nově upřesnilo jejich

pole působnosti: ČTÚ se bude starat o frekvence a další náležitosti technického

rázu, Rada o obsah vysílání.

Jak se ale ukázalo, i tento opatrný přístup byl stále ještě příliš odvážný.

Poslanci se totiž nedokázali shodnout na tom, jak má být oblast digitálního

vysílání v novém zákoně upravena, a tak se nakonec rozhodli relevantní pasáže

ze zákona vypustit (a začlenit je do jiné, zcela samostatné úpravy,

novelizující tzv. vysílací zákon).

Jednu „maličkost“ z oblasti vysílání však poslanci do zákona naopak sami

vložili. Jde o zavedení tzv. veřejnoprávního multiplexu a s ním i práva pro

veřejnoprávní média (Českou televizi a Český rozhlas) na digitální vysílání.

Původně to možná byla jen jakási pojistka proti tomu, kdyby se nepodařilo

dosáhnout dohody o řešení celé problematiky v samostatné právní úpravě (novele

vysílacího zákona). Ale této dohody bylo dosaženo a na novele se pracuje, avšak

veřejnoprávní multiplex v zákoně i přesto zůstal. S ním pak vznikla i poněkud

nevyvážená pozice mezi veřejnoprávními a komerčními médii – ale to by už bylo

na samostatné a asi dosti dlouhé povídání o budoucnosti digitálního vysílání v

ČR.