Vydírání po síti

Moderní technologie a internet zvláště sice slouží dobrým účelům, avšak mohou
být také snadno zneužity, například jako prostředek vydírání svých uživatelů.

Mohou být jak médiem, tak i kompromitujícím faktorem. Názory na tento problém

se sice liší, nicméně objektivně existuje.



Pohled první: dej sem peníze!



Prakticky každý, kdo pracuje s internetem má ve své elektronické identitě hned

několik různých způsobů, kterými může být kontaktován. E-mailová schránka, ICQ

nebo jiný Instant Messanger, přezdívka na chatu, to vše jsou unikátní nebo

takřka unikátní znaky, podle nichž můžeme najít konkrétního člověka a

komunikovat s ním. Stejně tak mohou však všechny tyto znaky být i zcela

anonymní a odtržené od konkrétní osoby. Právě obou těchto vlastností se dá

velmi snadno využít, respektive zneužít.

Jestliže v minulosti (a ve filmech) vyděrači používali k vyhrožování svým

obětem poštu a telefon, v současné době ke stejnému účelu poslouží chat, e-mail

a další vymoženosti internetu. Prakticky všechny tyto prostředky lze pořídit

zcela anonymně, anebo se zfalšovanými údaji. Uživatelům tak může být snadno

vyhrožováno, mohou po nich být požadovány například peníze, přičemž může být

obtížné zjistit, odkud přesně útok přichází.



Pohled druhý: vím o tobě všechno!



Tak jako může být internet komunikačním médiem, může být i samotným zdrojem

vydírání. Prakticky žádný systém ochrany elektronických dat, který byl zatím

představen, není úplně dokonalý. Dokumenty, fotografie nebo obrazové záznamy,

to všechno se snadno může v nepravých rukou stát nástrojem možného

zkompromitování uživatele. V některých případech dokonce není nutné kopírovat

důležité a tedy i zabezpečené informace, stačí z počítače nebohé oběti,

například úředníka nebo manažera, dostat historii prohlédnutých internetových

stránek a podívat se, zda neobsahuje klíčová slova nebo soubory v cache,

odpovídající třeba dětské pornografii.

Ještě lepší je v této oblasti zneužívání inzerce, zejména seznamovací. Stačí,

když si náš útočník založí anonymní schránku a podá si na ni inzerát typu

„krásná a velmi žádostivá blondýnka hledá milence“. Samozřejmě že nabídky se

jen pohrnou, a bude-li některou z nich ženatý muž, obzvláště pokud se pachateli

podaří o něm zjistit co nejvíce informací, může za své mlčení dostat dobře

zaplaceno, nebo skončit v místech s mřížemi, avšak bez internetu.

Zcela specifickým způsobem je vydírání zneužitím virtuální identity. Je vskutku

velmi jednoduché odeslat e-mail z cizí schránky a pod cizím jménem, není k tomu

třeba, vyjma samotné adresy a jména, znát absolutně nic ani mít žádné speciální

hackerské dovednosti. Některým lidem může velmi ublížit, je-li jejich schránky

takto zneužito k „nekorektní“ komunikaci, a protože je to jednoduché, tak se to

dost často i děje. Obrana proti takovému typu útoku je analogická jako v

případě ukradených firemních dokladů nebo razítka potenciální příjemce

podvržené pošty včas varovat.



Sladce jednoduchá výtržnost



Vydírání s pomocí elektronických komunikačních prostředků je stejným trestným

činem jako jakékoli jiné. Právě anonymita, respektive její vidina však z nich

tvoří prostředek mnohem lákavější, mnohem zajímavější a mnohem jednodušší.

Mnoho výhružných e-mailů, které mohou končit ve vaší schránce, je ve

skutečnosti pouze vtipem kolegy recesisty, kamaráda, rodinného příslušníka nebo

prostě někoho, kdo k vaší identitě přišel náhodně a teď mu dělá velikou legraci

bavit se na váš účet.

Problém je v tom, že i taková zábava může snadno jít za hranice zákona, a pokud

by byla prošetřována policií, může být kvalifikována jako jeho porušení, na

médiu totiž nezáleží. Mnoho uživatelů internetu žije stále ještě se zakořeněným

klišé, poplatným konci devadesátých let minulého století. A sice, že síť je

naprosto anonymním prostředím, ve kterém není možné nikoho vystopovat. To

skutečně není pravda.

Například uživatel anonymního e-mailu při jeho registraci sice zadal naprosto

smyšlené údaje, a tedy si myslí, že je v bezpečí, ve skutečnosti však při jeho

zadávání sedí u naprosto konkrétního počítače s unikátní IP adresou, případně

za unikátním proxy serverem. Může jít o počítač v internetové kavárně nebo v

jiném veřejném prostoru, avšak náš uživatel ho používá v určitou hodinu,

respektive v určitém časovém období. Analýzou tohoto časového úseku na daném

počítači se lze dopracovat k druhotným znakům, které jej identifikují naopak

velmi dobře. Bezpečně se zamaskovat dokáže ve virtuálním prostředí pouze

odborník na bezpečnost, a těch se kriminality tohoto typu moc neúčastní.



Co mám dělat?



Sednul jsem si k počítači a vybíral e-mail. Když jsem zjistil, že mi někdo

píše, že mi rozbije pusu, myslel jsem si, je to jen legrace. Druhý den mi ale

přišla zpráva, ve které mi psal kde jsem včera byl, co jsem tam dělal a že když

mu nezaplatím, tak mě zabije.

Asi takto vypadá příběh oběti prvního ze dvou pohledů na vydírání po síti, tedy

tam, kde je síť využita jako spojovací médium. Pokud se vám stane něco

podobného a s určitou pravděpodobností víte, že nejde o vtip, je dobré se ihned

obrátit na policii. V některých místech je možné, že policisté mohou podobný

problém, stejně jako další nešvary typu domácího násilí, bagatelizovat, ale to

by vás nemělo v žádném případě odradit.

Nějaký trouba mi napsal, že jestli mu nedám deset tisíc, ukáže mému šéfovi

fotky, které jsem si prohlížel před týdnem v práci.

Toto je klasická ukázka druhého typu vydírání, relativně méně nebezpečného. V

okamžiku, kdy k němu dojde, se optimální řešení kromě pomoci policie, jež by

mohla mít stejný efekt jako splnění útočníkových hrozeb hledá špatně, mnohem

efektivnější je však prevence. Především je třeba si uvědomit, že existují dva

způsoby přístupu k potenciálně citlivým informacím. První z nich počítá s

naprostým utajením takové informace. Druhý naopak s jejím úplným zveřejněním,

což je ekvivalentní stavu, kdy žádné „citlivé“ informace nemáme, respektive mít

nechceme.

Některé informace, které se mohou potenciálně hodit k nátlaku na jejich

původce, vznikají jako například už zmíněná historie prohlédnutých stránek

zcela spontánně a automaticky, majitel o nich dost možná až do okamžiku, než

jsou zneužity, neví. Přesto je dobré uvědomit si všechna podobná rizika. Na

pracovišti, a v případě veřejně angažovaných osob také kdekoliv jinde, není

příliš dobrým nápadem prohlížet si pornografické servery, nebo místa s jiným,

podobně citlivým obsahem. Počítač nebo počítačová síť, kterou používáte, by

měly být vždy maximálně chráněny proti průnikům zvenčí. I když před útokem

skutečného profesionála vás pravděpodobně nezachrání vůbec nic, mnoho

potenciálních útočníků zažene i obyčejný osobní firewall, vypnuté nebo omezené

funkce sdílení souborů a tiskáren, záplatovaný operační systém s bezpečnostní

politikou nastavenou tak, aby nebyl okny vesmíru otevřenými dokořán. Mezi

bezpečnostní rizika, která mohou být zneužita ve váš neprospěch, patří také, i

když se o tom neví, využívání ilegálních kopií softwaru (v extrémním případě

také legální kopie s aplikovaným crackem), stejně tak jako vlastnictví či

nabízení většího množství ilegálních multimediálních souborů. Oblíbeným cílem

skutečných, byť virtualizovaných zločinců jsou taktéž mnozí „vypalovači“, často

studenti, kteří si přivydělávají vypalováním CD jako brigádou. Už se vyskytlo

několik případů, kdy bylo prostřednictvím e-mailu právě takovým osobám

vyhrožováno. Jako nástroje vydírání posloužily snímky obsahu jejich disků, obě

dříve popsané koncepce se tedy setkaly v jediném, pro oběť dvojnásobně

nepříjemném celku.



Budoucnost hrozivá i bezpečnější



Internet, ačkoliv se tak zdá být, není zcela bezpečným anonymním komunikačním

médiem. Tak,jak se vyvíjejí stále sofistikovanější postupy, umožňující najít i

maskující se osobu nebo stroj, vyvíjí se i nástroje tohoto maskování, nikdy

však k absolutní dokonalosti. Když vám někdo zavolá na pevnou telefonní linku,

už dávno jeho identifikace netrvá za pomoci speciálních nástrojů celé desítky

sekund, během nichž je třeba „pachatele“ udržet na lince, nýbrž zlomek

okamžiku. Internetové (de)anonymizování je v podobném stavu, jako analogové a

digitální telefonní linky. Břídila lze objevit během chvilky, profesionála

velmi stěží.

Tak jak dochází k rozšiřování elektronické komunikace, očekává se i nárůst míry

jejího zneužívání. To je logické a nedá se proti tomu dost dobře nic dělat.

Zákony nicméně platí ve světě jedniček a nul stejně tak, jako v tom reálném, a

to je rozhodně pozitivum.



Zahrajte si na internetu



Virtuální život vůbec není k zahození(CD)



Jan Rod



C03P0752



On-line hraní není novým fenoménem. Jeho počátky lze datovat do raných stadií

vývoje internetu, tehdy převážně textového (nebo spíše hypertextového) média.

Teprve později, ruku v ruce s obecnými vývojovými trendy, se začal tento typ

zábavy multimedializovat a hlavně šířit z počítačových laboratoří, kde sloužil

jako kratochvíle počítačovým vědcům, mezi běžný lid.



Historie textové hry



Pojďme se nyní blíže podívat na historický vývoj dnes tak oblíbeného typu

počítačových her. První se začaly objevovat již v osmdesátých letech. Na rozdíl

od tehdy populárních her běžného typu, nedisponovaly prakticky žádnou grafikou

(ty opravdu nejlepší byly zpracovány formou ASCII artu) a byly založeny pouze a

jenom na textové komunikaci. Nicméně i přes tuto absenci byly často až

neuvěřitelně rozsáhlé a technicky zpracované. V drtivé většině případů se

jednalo o hry na hrdiny, vycházející z celosvětového standardu AD&D. Tyto s

fantasy tematikou se nazývaly MUDy (Multi User Dungeon). V principu jsou

prakticky totožné s dnešními RPG hrami, nicméně jak jsme již řekli, vše

probíhalo pouze na základě výměny textu. K připojení k takovým hrám se v té

době používal Telnet, později již začaly první vlaštovky předvádět výhody

hypertextu. Tento typ her je dnes prakticky mrtvý, nicméně stále některé

servery fungují, většinou již spíše pro stálé publikum fanoušků, než jako

masová zábava. Pokud byste měli zájem se podívat, jak takové hry vypadají, pak

doporučujeme www.mudy.cz, kde si můžete vše vyzkoušet. Výhodou tohoto typu her

je, že nepotřebují žádnou instalaci na pevný disk počítače, k jejich hraní

stačí obyčejný Telnet, popřípadě internetový prohlížeč.



On-line webové strategie



Druhým typem her, kterým se budeme zabývat, jsou on-line webové strategie. Do

určité míry se podobají hrám předchozím, nicméně technicky jsou mnohem

vyspělejší a především odpadá nutnost psaných příkazů z klávesnice, dají se již

pohodlně ovládat myší. Většinou jde o odlišný typ her než RPG a to hry

strategického charakteru. Jejich výhodou je opět absence instalace, k tomu,

abyste si je zahráli, vám pohodlně postačí internetový prohlížeč. Jejich

princip je většinou převzat opět z deskových strategických her, zde již však

bývá do značné míry upraven pro potřeby autorů. Mezi hlavní pozitiva patří

především hardwarová nenáročnost a vysoká dostupnost hrát můžete kdykoliv a

kdekoliv, dokonce i třeba v autobuse z PDA. Nevýhodou je oproti tomu absence

grafiky a s ní spojená nutnost vysoké dávky představivosti. Technicky hra

funguje tak, že všechna data potřebná ke hraní jsou uložena na serveru, který

zároveň zpracovává všechny povely a instrukce, a vašemu počítači zasílá pouze

výstupy v HTML formátu. Strategické hry tohoto typu nemohou být hrané v reálném

čase, proto se vžil systém herních časů, které přibývají za určitou dobu času

reálného. Jedna hodina pak může být herním dnem. A během tohoto dne můžete ve

hře udělat nějakou akci. Pokud se do hry přihlásíte jednou za týden, herní čas

se vám nahromadí a můžete tak hrát delší dobu. Velmi silnou stránkou tohoto

typu her je diplomacie, především díky komunikačním možnostem s ostatními

hráči. Velmi obvyklé je uzavírání aliancí, jejich následné porušování,

vyhlašování válek, uzavírání mírových dohod prostě kdo má chuť si vyzkoušet

trochu politiky, tento typ her bude určitě tím pravým. Těmito opatřeními je

zajištěna celková vyrovnanost hráčů, protože každý má stejné možnosti nalézt si

spojence, ale i protivníky. Některé hry jsou dnes již velmi propracované a

jejich hraní je v podstatě nekonečné (neboť pravděpodobnost, že někdo

definitivně zvítězí, je prakticky mizivá). Z českých her je patrně nejznámější

Red Dragon 2 (www.rd2.cz), který je také nejnavštěvovanějším českým projektem.

Dlužno dodat, že za hraní RD2 se platí, ale cena tří set korun je za ty hodiny

zábavy docela přiměřená. Jedná se o strategii s fantasy tematikou. Jde také o

jeden z nejstarších projektů tohoto typu u nás. Hráč se zde ocitá v pozici

velitele gubernátu. Gubernát je panství, kde můžete realizovat své budovatelské

a válečnické choutky. Skrze herní interface máte přístup ke všem ovládacím

prvkům. Můžete zde stavět budovy, armády, bojovat s okolními gubernáty a

spoustu dalších činností. Samozřejmou součástí jsou diskusní fóra, kde můžete

své postřehy ze hry probrat s dalšími hráči. Existují pochopitelně i další

české projekty, většina z nich je dokonce zadarmo. Na druhou stranu málokterý

dosáhne na kvalitu výše zmiňovaného RD2. Jmenujme například Dune Online

(http:/www.dunaonline.com): hra je postavena na science-fiction díle Franka

Herberta, Dune. Jedná se o velmi podobný typ hry jako byl v minulém případě. Na

začátku si vyberete rasu, dostanete jednu přidělenou planetu, a hurá do

budování a válčení! Cílem hry je zde vybudovat společný projekt jednoho národa.

Ten může bojovat s dalšími hráči, kteří jsou stejného národa jako vy. Hlavním

platidlem je zde známé koření, čili melanž. Za koření postavíte budovy, armády,

s jejichž pomocí dobudete další planety, a tak dále. Kořením také přispíváte do

společného projektu. Dunu on-line hraje přibližně 1 200 hráčů. Tato hra má také

nejpřísnější podmínky pro účastníky. Pokud se 14 dnů nepřihlásíte do hry, může

být váš účet smazán. Její nespornou výhodou je ovšem to, že její hraní je

absolutně zdarma.





Hry akční a logické



Zajímavou skupinou her, které fungují na podobném principu jako výše zmiňované

on-line strategie, jsou hry akční a logické. Ty akční grafickým zpracováním

zdaleka nedosahují, ani dosahovat nemohou úrovně obyčejných počítačových her,

jejich výhodou je však opět absence instalace, všeobecná dostupnost a také

fakt, že je možné je hrát bez placení. Patrně nejznámějším zástupcem této

kategorie je server http:/www.electrotank.com, kde si po vytvoření

uživatelského profilu můžete proti sobě zahrát minigolf, kulečník, nebo třeba

piškvorky. Rozhraní těchto her bývá zpracováno buďto technologií Flash, nebo

popř. Shockwave. Plutony pro tyto technologie jsou většinou již součástí

prohlížečů, popřípadě je možno je zdarma stáhnout a doinstalovat od výrobce

firmy Macromedia (http:/www.macromedia.com). Do této skupiny her bychom také

mohli zařadit ty, které používají e-mail jedná se většinou o tahové

záležitosti, nejznámější budou zcela určitě šachy. Ty samozřejmě můžete hrát po

e-mailu i běžným způsobem a zasílat si jednotlivé tahy s protistranou, ale za

pomoci grafického rozhraní, kde přesně vidíte rozestavení soupeřových figurek,

je to přeci jen příjemnější. Piškvorky fungují obdobně, a pokud se na tento typ

her zaměříte, zcela jistě jich najdete spousty, mnohé z nich i v našich

končinách exotické a neznámé (např. čínský MahJong). Pokud jste náruživými

šachisty, pak se zcela určitě podívejte na http:/www.chessworld.net, a rovnou

můžete někoho vyzvat souboj.



Sportem ke zdraví



Třetí kategorií her, která je opět založena na principu podobnému dvou

předchozím, jsou hry sportovní.Ovšem nečekejte hokejové či fotbalové zápasy á

la NHL2004, respektive FIFA2004. V tomto případě jde opět o strategické hry,

avšak ze sportovního prostředí. Máte možnost si vyzkoušet roli sportovního

manažera a soupeřit v on-line sportovních ligách. V oblasti ledního hokeje u

nás funguje unikátní projekt http:/www.hokejka.cz. Hokejka je klasickým

příkladem svého žánru a staví vás do role manažera začínajícího hokejového

týmu. Na vás tedy je jak správa klubu, tak jeho kompletní budování od

naprostých začátků, samozřejmě s omezenými finančními zdroji. Po absolvování

přípravky, jež slouží především jako trénink manažera, se dostáváte mezi

ostřílené kluby, které fungují již delší dobu. Systém zápasů je buď ligovým

rozlosováním, nebo mimo ligu hraná přátelská utkání. Dlužno dodat, že se zde

nehraje za klasické týmy z české ani jiné ligy, ale hráči sami vymýšlejí svým

mužstvům názvy. Jiným projektem, který daleko realističtěji (což ovšem

neznamená lépe) mapuje další veleoblíbené sportovní odvětví, fotbal, je projekt

SoccerOnline na anglických stránkách http:/www.soccermaniacs.co.uk. Ten funguje

tak, že zde běží několik nezávislých soutěží, založených na různých

autentických ligách, kde si hráč může vždy vybrat jeden tým a ten spravovat.

Týmy, které si nikdo nevybere, obstarává počítač. Pokud tedy máte vyšší nároky

na autenticitu, nebo dáváte přednost fotbalu, bude SoccerOnline projektem přímo

pro vás. Velmi podobná je také hra Maninio (http:/www.maninio.de). Je ovšem

daleko více uživatelsky přístupná než SoccerOnline. Zčásti díky grafice, zčásti

zcela jistě díky jednoduššímu provedení. Podobných manažerů i z jiných sportů

najdete na internetu dost, ale připravte si své jazyky, protože velké množství

projektů je v Německu (a tedy německy), ale i v Holandsku a Francii. Fotbalové

fanoušky také jistě potěší český projekt MIFA (http:/www.mifa.cz), který je

velmi podobný výše zmíněným fotbalovým titulům. Bohužel je MIFA velmi

vyhledávaná a bývá pro nové hráče velmi často obsazená. Pokud tedy nevládnete

jazyky, zkoušejte své štěstí průběžně tady. I zde některé z prvních vlaštovek

přicházejí s placeným přístupem, nicméně třeba u české Hokejky se tento

vztahuje pouze na určité funkce hry a můžete si zcela bez problémů zahrát

zdarma. Přesto zvažte placenou možnost hraní, poplatky jsou nízké a je to

prakticky jediný zdroj příjmů tvůrců takovýchto projektů, tak proč je

nepodpořit?



Instalace nutná



Tím jsme zhruba popsali všechny typy her, které se dají hrát on-line bez

nutnosti instalace na pevný disk počítače. Dlužno dodat, že jejich pozice je v

komunitě hráčů často opomíjena nebo dokonce přehlížena, nicméně jako

kratochvíle bohatě postačí a užijete si s nimi spousty zábavy. Druhou velkou

skupinu on-line her tvoří již klasické herní tituly s možností internetového

multiplayeru. Sem patří hlavně akční hry, či realtimové strategie. Na trhu jich

jsou k dispozici kvanta, ale pouze několik si jich vydobylo silné postavení v

hráčské komunitě. Mezi nejznámější a světově nejhranější patří nejspíše trojice

titulů Counter-Strike, Quake3 Arena a Unreal Tournament. Jedná se o 3D akční

hry, v nichž cílem je protivníka zneškodnit širokou plejádou mnohdy bizarních

zbraní. K jejich hraní je nutné zakoupit si hru v obchodě, doma ji nainstalovat

a poté se připojit na některý z herních serverů. Patrně nejnavštěvovanějším

serverem tohoto typu je u nás GameZone (http:/www.gamezone.cz), kde si můžete

založit vlastní hru a pozvat do ní kamarády či kolegy. Tento typ her je také

základem Progamingu, profesionálního hraní počítačových her. Hráčské svazy a

asociace po celém světě pořádají turnaje, mnohdy štědře sponzorované

počítačovými firmami, takže šikovný bojovník si přijde i na docela zajímavé

peníze. Dlužno dodat, že špičkoví hráči provozují tuto činnost již spíše jako

sport, či někdy i jako povolání. Pokud byste s něčím podobným chtěli začít,

připravte se na léta tréninku.



Hry na hrdiny



Poslední skupinou her, a dle mého mínění tou nejzajímavější, jsou takzvané

MMORPG Masive Multimedia On-line Role Plaing Games, což jsou hry postavené na

principu klasických her na hrdiny, RPG, nicméně dají se hrát on-line a vy tak

máte šanci sdílet jeden svět s tisíci dalších hráčů. Co činí tuto kategorii tak

přitažlivou? Především to, že se dá říci, že jde v dnešní době o nejdokonalejší

volně dostupné zpracování virtuální reality, které můžete okusit. U některých

titulů, jež jsou dotažené do té míry, že hráče omezují opravdu minimálně a

spíše technicky, začínají fungovat běžné modely známé z naší „pravé“ reality ať

už jde o modely sociologické, či především ekonomické třeba klasický model

trhu, funkce poptávky a nabídky, ale i další. Tento žánr má však také své

stinné stránky. Jednak se za hraní poměrně dosti platí, a za druhé je taková

zábava místy neuvěřitelně náročná na čas, potažmo návykotvorná. Ceny hraní

MMORPG zahrnují jak originální hru, tak posléze měsíční poplatky. Spolu s

koupenou hrou téměř vždy dostanete měsíc až dva hraní zdarma a poté musíte

zaplatit. Nejedná se o nijak drastické částky, řádově se všechny poplatky

pohybují kolem deseti dolarů měsíčně (zhruba kolem tří set korun), ale již

samotné placení s sebou nese další požadavky placení přes internet atd. Druhý

problém těchto her je zapříčiněn především tím, že pokud chcete svoji herní

postavu pozvednout na nadprůměrnou úroveň, musíte ji stále cvičit, prostě jí

věnovat čas. Takže se stává, že někteří nadšenci hrají pět i více hodin denně.

Z této relativně vysoké náročnosti plynou ale i pozitiva. Nestane se vám, že

byste hru dohráli za pár hodin, jak tomu dnes bývá u běžných her, ale vydrží

vám leckdy i rok a více. Takže pokud máte čas a jste dobře jazykově vyzbrojeni,

můžete se vrhnout do objevování nových světů. Za zmínku zde stojí zejména

relativní novinka ze světa Hvězdných válek Star Wars Galaxies: An Empire

Divided, nebo starší tituly jako EVE: Online, či stařičká, i když stále velmi

rozšířená Ultima Online. Výhodou posledně jmenovaného titulu je, že díky své

rozšířenosti najdete i pár česky mluvících serverů u nás. Nicméně stále je to

jazyková bariéra, která mnohé hráče, a na druhé straně i české distributory,

odrazuje. Česká republika je prostě příliš malý trh na to, aby se zde pro

takovéto typy her budovaly lokální servery či se zde hry vůbec distribuovaly.

Většina hráčů je tak odkázána na již výše zmiňované nakupování přes internet a

hraní v cizině.



Závěrem



On-line hraní je bezesporu fenoménem, který bude dál růst. Jsme si jisti, že

jsme v tomto článku nepopsali všechny možnosti on-line herního vyžití, které

jsou na internetu dostupné ale to ani nejde, především proto, že hry vznikají

prakticky každým dnem a není možné zmapovat všechny. Pokud byste si však hraní

po internetu chtěli vyzkoušet, či se pouze zorientovat v dostupných on-line

herních systémech a žánrech, pak by vám takovýto exkurs měl postačit. Tato

forma zábavy v sobě totiž nese jedno velké lákadlo nehrajete si sami, ale vaše

zážitky s vámi mohou sdílet desítky a tisíce hráčů po celém světě, a navíc to

všechno v jediném okamžiku. To je také důvodem, proč se o on-line hrách obecně

tvrdí, že jsou návykovější než hry běžné, které se čím dál tím víc podobají

spíše vyprávěním, filmům, či pohádkám.