Výkon pro každého

Doby, kdy všichni výrobci procesorů – tehdy AMD, Intel a Cyrix – měl ve své
nabídce pouze několik modelů, dávno patří minulosti. Tehdy se jednalo o

plnohodnotné modely, lišící se v jedné procesorové řadě pouze frekvencí.

Poměrně velkou nevýhodou byla jejich cena, která se i u nejpomaleji taktovaného

procesoru vyšplhala na několik tisíc korun.



Proto v době uvedení procesoru Pentium II přišel Intel s novinkou – procesorem

upraveným tak, aby jej bylo možné použít v základních deskách podporujících

Pentium II a zároveň aby jeho cena nedosahovala závratných výšin (tehdy nebyl

problém za základní model Pentium II utratit více než 12 000 Kč). Tehdy poprvé

spatřil světlo světa procesor Intel Celeron, určený do patice Slot 1. Heslo

bylo jediné – když si nemůžete pořídit plnohodnotný procesor, kupte si jeho

omezenou verzi pro stejnou patici. Až budete potřebovat vyšší výkon (nebo až

našetříte dostatek peněz), upgradujte na plnohodnotný procesor.

Toto heslo vydrželo výrobcům procesorů až do současnosti. Společnost Intel

stále pojmenovává své low-end procesory Celeron, AMD nejprve představila Durony

jako odlehčené verze Athlonů. To se ovšem s nástupem nové patice změnilo a z

Duronů se rázem staly Semprony. Ty již nebyly označovány frekvencí, ale stejně

jako jejich plnohodnotní bratříčci AMD Athlon 64 modelovými čísly – tím tolik

kritizovaným modelovým označením, proti kterému společnost Intel v dobách

nedávno minulých dosti hlasitě bojovala s heslem: frekvence dělá výkon. Nakonec

i Intel přešel na modelové označení svých produktů, a to kvůli lepší orientaci

koncových zákazníků v jednotlivých procesorových řadách i mezi jednotlivými

modely.

Dnes již ale neplatí, že „osekaný“ procesor automaticky znamená oproti

plnohodnotnému kolegovi relativně nízký výkon. Dnešní modely procesorů Sempron

a Celeron nabízejí za převážně nízký peníz dostatečný výkon pro prakticky

jakoukoliv kancelářskou práci, výkonnější modely si pak mohou dovolit práci i v

náročnějších aplikacích a počítačových hrách.

A protože ne všichni si mohou dovolit nejrychlejší a nejvýkonnější varianty

procesorů, rozhodli jsme se pro vás připravit přehledový test aktuálních

low-end procesorů, dostupných na našem trhu.



Podmínky testu

Do testu jsme vybrali všechny dostupné modely procesorů AMD Sempron, určených

pro patici Socket 754, tedy konkrétně modely 2600+, 2800+, 3000+, 3100+ a

3300+. Na trhu jsou k dispozici i modely určené pro Socket A, ale ty jsou již

na pokraji svého životního cyklu, který jim určila mateřská společností AMD. Ta

se před časem jednoznačně vyjádřila, že hodlá plně podporovat low-end procesory

pouze pro Socket 754, tím tedy prakticky uzavřela kapitolu Socket A a jasně

naznačila, že v brzké době neplánuje uvolnit na trh procesory Sempron pro

Socket 939.

Ze stáje Intel jsme zvolili procesory z řady Intel Celeron D, určené pro Socket

478. Proč testujeme procesory do starší patice, když jsou aktuálně k sehnání

procesory Celeron D pro LGA775? Jednoduše proto, abychom mohli porovnat výkon

na stejných konfiguracích (shodné paměti, grafická karta, pevný disk a jiné). K

přesné testovací konfiguraci se dostaneme později. Dalším důvodem, proč jsme

zvolili starší patici, byl i fakt, že tyto procesory jsou až na zvolenou patici

naprosto stejné a podávají stejný výkon jako modely pro LGA775. A jaké modely

jsme tedy měli k dispozici? Byly to procesory Intel Celeron D s modelovým

označením 325, 330, 335, 340 a 345.

S výběrem procesoru je úzce spojen i výběr vhodné základní desky, do níž lze

daný procesor osadit. Jednou z největších priorit bývá v těchto případech cena

sestavy, ovlivněná zejména procesorem a základní deskou. Většina zákazníků se

při rozhodování zaměřuje také na čipovou sadu konkrétní desky, protože zejména

ta ovlivňuje správný a bezproblémový chod počítače. U procesorů společnosti

Intel je výběr téměř jednoznačný – čipové sady, posléze základní desky osazené

čipovými sadami Intel. Ostatní výrobci se buď na tomto trhu neprosadili, nebo

jsou jejich výrobky o poznání pomalejší než originální čipsety. Další výhoda

značkových čipových sad Intel se skrývá v integraci grafického čipu, který se

stará o grafický výstup počítače. Běžně jí lze nahradit externí grafickou

kartou určenou pro rozhraní AGP 8× nebo novější PCI Express x16. Přídavné karty

ale mnohdy zvyšují celkovou cenu počítače o několik tisíc korun a v naprosté

většině případů nejsou potřeba, zejména pro nenáročnou kancelářskou práci. U

procesorů AMD je situace složitější, protože samotná společnost AMD již

neprodukuje čipové sady, nýbrž se spoléhá na externí dodavatele, zejména pak na

společnosti nVidia, VIA, SiS, ULi. Pro patici 754 se osvědčily zejména čipové

sady společností nVidia nForce 3 a VIA K8T800. Problém u základních desek

postavených na těchto čipových sadách je v zásadě ten, že bud obsahují

integrovaný grafický čip a jsou dražší, nebo jej neobsahují, ale v tom případě

je uživatel nucen koupit s počítačem i novou grafickou kartu. Rozumným řešením

je v současné době základní deska s novým čipsetem VIA K8M800, který v sobě

integruje prověřený čipset VIA K8T800 a grafické jádro založené na technologii

S3, kterou pohltila VIA. Pro procesory Intel jednoznačně doporučujeme základní

desky s čipovými sadami Intel i865GE nebo pro LGA775 Intel i915GE.

V tabulce naleznete vybrané základní desky, které jsou cenově dostupné a

zároveň vhodné pro stavbu kancelářského počítače.

Dalším kritériem, podle kterého se mohou domácí uživatelé rozhodovat, je

obtížnost instalace chladiče. Musíme konstatovat, že v současné době (až na

několik výjimek konkrétních základních desek) je osazení chladiče na procesory

obou společností velmi snadné, přesto má mírně navrch společnost AMD se svým

„beznástrojovým“ řešením. Více informací o každé patici a instalaci chladiče se

dozvíte ve vložených článcích.



AMD Sempron

V testu jsme měli možnost prověřit výkonnost všech modelů procesorů AMD

Sempron, určených pro Socket 754. Jednalo se konkrétně o modely 2600+, 2800+,

3000+, 3100+ a 3300+. Rozdíly u těchto procesorů překvapivě nejsou pouze v

hodnotě pracovní frekvence, nýbrž do hry vstupují i jiné faktory, jako je

velikost paměti cache druhé úrovně a podpora přidaných technologií. Začněme ale

frekvencemi. Modely s označením 2600+ a 2800+ pracují na frekvenci 1 600 MHz.

Modely 3000+ a 3100+ pracují na 1 800 MHz a nakonec model 3300+ pracuje na

rovných 2 000 MHz. Rozdíl u prvních dvou jmenovaných procesorů spočívá ve

velikosti paměti L2 cache: 2600+ pracuje se 128 kB L2 cache, zatímco model

2800+ má k dispozici dvojnásobek, tedy 256 kB. Stejný rozdíl je mezi modely

3000+ a 3100+. Model 3300+ pak podle naznačeného systému obsahuje 128 kB paměti

L2 cache. Všechny Semprony obsahují 64 kB paměti první úrovně pro data a 64 kB

pro instrukce – L1 cache. Tím ale rozdíly mezi procesory nekončí. Do hry

vstupuje i technologie Cool\n\Quiet, která je přítomna u procesorů s označením

3000+ a výše. Tato technologie, podobně jako u plnokrevných procesorů AMD

Athlon 64, má za úkol při nižším vytížení procesoru snížit jeho frekvenci a

napětí. Tím procesor dosáhne nižší spotřeby, potažmo nižšího ztrátového výkonu

a ztrátového tepla. Toho se v praxi dá využít pro snížení otáček chladiče

procesoru a k redukci hluku produkovaného počítačem.

Posledním rozdílem mezi jednotlivými procesory – ovšem pro běžného uživatele

nejméně důležitým – je jejich použité jádro. Na první pohled je použitá verze

prakticky nezjistitelná, jediný rozdíl je v číselném označení procesorů. Změny

mezi jednotlivými jádry – v současné době jsou k dispozici s kódovým označením

Palermo a Paris -spočívají v absenci instrukční sady SSE3, převzaté od

společnosti Intel, a v drobných úpravách paměťového řadiče. Ostatní podporované

instrukční sady jsou MMX (+), 3DNow! (+), SSE a SSE2.

Společným znakem procesorů Sempron je jejich integrovaný jednokanálový řadič

paměti a absence podpory instrukční sady AMD64, zajišťující práci v 64bitovém

prostředí. Obě dvě zmiňované funkce podporují plnohodnotné procesory AMD Athlon

64. V případě, že chcete využít jednu z těchto vlastností, musíte sáhnout po

dražších procesorech. V opačném případě nemusíte litovat, protože výhody

dvoukanálového přístupu do paměti využijete pouze se dvěma moduly operačních

pamětí, které tak zvyšují cenu pořizovaného počítače. A podpora 64bitových

instrukcí také není v současné době nezbytná, protože doba, kdy všechny

programy budou pro tuto instrukční sadu běžně k dispozici, je ještě daleko. Až

budou tyto aplikace na trhu, bude stačit pouze výměna procesoru za jiný.

Frekvence systémové sběrnice je u všech těchto procesorů AMD Sempron stejná a

dosahuje hodnoty 800 MHz.



Intel Celeron D

Intel má v našem porovnání stejný počet zástupců jako konkurenční AMD.

Konkrétně se jedná o procesory Intel Celeron D 325, 330, 335, 340 a 345. Nic

neříkající číselná označení symbolizují procesory na frekvencích 2 533 MHz,

2 666MHz, 2 800 MHz, 2 930 Mhz a nakonec

3 060 MHz. Všechny procesory Celeron D v testu jsou postaveny na jádře

Prescott, vyrobené 90nm technologií, a skrývají v sobě několik úprav, jimiž se

liší od plnohodnotných procesorů Intel Pentium 4. Mezi ty se počítá snížení

paměti cache druhé úrovně z 1 MB u plnohodnotných procesorů Intel Pentium 4 na

pouhých 256 kB. L1 cache má velikost 16 kB pro instrukce a 12 kB pro data.

Druhým rozdílem je nižší frekvence systémové sběrnice, která pracuje u

procesorů Intel Celeron D na frekvenci 533 MHz, oproti 800 MHz u plnokrevníků

ze stáje Intel. Třetím rozdílem je absence podpory technologie EM64T, která

zaručuje provoz 64bitových aplikací, stejně jako chybějící Enhanced Intel

SpeedStep Technology, jež se stará o redukování odpadního tepla formou snížení

frekvence a napětí procesoru. Dalším omezením je chybějící podpora

Hyper-Threading Technology, pomocí níž se jeden fyzický procesor tváří jako dva

logické a v určitých aplikacích může přinést navýšení výkonu.

Procesory Intel Celeron D nemají integrovaný řadič paměti přímo v procesoru,

tudíž vše záleží na čipových sadách, které ve všech případech podporují

128bitový přístup do paměti – režim DualDDR. V testech se ale ukázalo, že

reálný výkonnostní nárůst při použití dvou paměťových modulů je téměř nulový.

Zajímavá je i podpora instrukčních sad – jedná se o technologii MMX, SSE, SSE2

a SSE3. Oproti procesorům AMD Sempron chybí 3DNow! (+).



Jak jsme testovali

Snažili jsme se vybrat takové komponenty, které se hodí pro stavbu levného

počítače, pro něž jsou tyto procesory určeny. Proto jsme se rozhodli použít

základní desky s integrovanou grafickou kartou, aby měl uživatel představu o

výkonu procesoru v aplikacích, kdy není výkonná grafika potřeba. Konkrétně to

jsou testy propustnosti pamětí, test PCMark 04, komprimace videa DVDShrink a

nakonec program SysMark 2004. Ostatní testy – 3DMark03, 3DMark05 a herní testy

Doom3 a Half-Life2 – probíhaly na téže konfiguraci, ovšem s osazenou grafickou

kartou ATI Radeon 9800, pracující se 128 MB paměti a na rozhraní AGP 8×.

Platformu AGP jsme vybrali kvůli tomu, že výkon procesorů pro Socket 478 a

LGA775 je totožný a pro kancelářské využití je díky levnějším základním deskám

vhodnější starší platforma.

Pro procesory AMD jsme vybrali základní desku ASUS K8V-MX, využívající nové

čipové sady společnosti VIA K8M800, která v sobě skrývá integrované grafické

jádro VIA UniChrome Pro se sdílenou pamětí. Pro procesory Intel jsme zvolili

základní desku MSI 865PE Neo2 s čipovou sadou Intel i865GE, které ukrývá

podporu integrované grafické karty Intel Extreme Graphics 2. Obě dvě desky

podporovaly připojení externí grafické karty pomocí jednoho volného slotu AGP

8×. K testům jsme dále použili jeden 512MB modul operační paměti Mushkin série

Green s časováním CL3, pevný disk Seagate 120 GB, připojený na Serial ATA

rozhraní s 8MB cache. K chlazení procesorů byly použity standardní chladiče,

dodávané k boxovaným verzím procesorů.



Hodnocení

Jak z vložené tabulky vyplývá, procesory Intel Celeron D jednoznačně kralují v

oblasti komprimace videa. Ty totiž plně využijí vysokou frekvenci a

architekturu Pentium 4 a nebrání jim ani malá velikost L2 cache. Mírný náskok

mají také v programu PCMark04. Tyto výsledky znamenaly teoretickou naději pro

dobré umístění procesorů v testu SysMark 2004, ale zde se naplno projevila

absence L2 cache, takže procesor taktovaný na více než 3 GHz podává v tomto

testu stejný výkon jako konkurenční Sempron pracující na 2 000 MHz. V testech

propustnosti jednokanálové paměti vedou procesory AMD, procesory Celeron D

ovšem umožňují práci v dvoukanálovém přístupu, díky němuž se hodnoty těchto

testů patřičně zvýší. Výsledek se ovšem projeví pouze u testů pamětí, v

ostatních aplikacích je nárůst výkonu nepatrný. V herních testech se jasně

předvedly procesory společnosti AMD, které podávaly lepší výkony než jejich

konkurenti Intel Celeron D.

Závěrečné zhodnocení musí každý uživatel učinit sám – buď zvolit procesory

Intel Celeron D a k nim základní desku s čipovou sadou Intel i865P/G nebo

i915P/G s tím, že zaplatí o něco více, ale s pocitem stability a výkonu, který

dodávají čipové sady společnosti Intel. Nebo si může zvolit platformu AMD s

dostupnými čipovými sadami VIA a nVidia, kde při vhodné volbě procesoru může

využít vyšší výkon zejména ve hrách. To ovšem za předpokladu, že si připlatí za

externí grafickou kartu. Skutečnou výhodou oproti konkurenci je přítomnost

technologie Cool\n\Quiet u procesorů AMD Sempron 3000+ a více.

Volba platformy pro low-end počítače není jednoduchá, často také rozhodují

zkušenosti s tou či onou platformou. Záleží na samotném uživateli, zda si

vybere tu či onu platformu – k bezproblémovému chodu počítače je však zapotřebí

v obou případech také kvalitní základní deska, osazená stabilní a výkonnou

čipovou sadou.



Procesory AMD zapůjčila společnost Levi International (http://.levi.cz) a

procesory Intel společnost Kvazar-Micro (http://www.kmczech.cz).



Instalace procesorů AMD

U mnoha uživatelů přežívá pocit, že umístit procesor do patice na základní

desce a osadit ho chladičem je téměř nadlidský výkon. Od dob procesorů Intel

Pentium III nebo AMD Athlon XP však uběhlo mnoho času, na světě jsou nové

patice a s nimi nové způsoby uchycení jejich chladičů. Dlouhou dobu v této

disciplíně vedl Intel se svou jednodušší manipulací s chladičem. Platilo to v

době, kdy při nasazování větráku na procesory AMD Athlon bylo potřeba hodně

silného šroubováku a značného úsilí, aby nebyl uštípnut roh procesoru. To již

dnes nehrozí, protože celé jádro procesoru je schováno pod krytem. I způsob

uchycení chladičů je vymyšlen u nových patic 754 a 939 velmi elegantně a je

znát, že na jejich návrhu se podíleli lidé, kteří někdy zkusili umístit na

starší desku rozměrnější chladič. Na naprosté většině základních desek pro

procesory AMD se totiž nachází držák chladiče, na který bez problému nasadíte

zejména originální boxovaný chladič AMD. Uchycení se realizuje nasunutím

určených oček na výstupky držáku na desce a posléze překlopením jistící páčky

na opačnou stranu. Tím dojde k naprostému zajištění chladiče a je zaručeno, že

je na procesoru optimálně přitisknut. Tento postup lze vidět u mnoha jiných

výrobců chladičů, nicméně na trhu se naleznou vždy i takové, které využijí

klasickou metodu – šroubovák. Případná výměna procesoru může probíhat i ve

svislé poloze základní desky.



Instalace procesorů Intel LGA775

Instalace chladiče na procesor u základních desek je na rozdíl od svého

předchůdce, Socket 478, významně zjednodušena. Tedy alespoň co se týče

originálních chladičů, přibalovaných k boxovaným procesorům. Na základní desce

je vždy vyhrazeno místo pro celý prostor chladiče. Instalace probíhá tak, že se

chladič nasadí na procesor, aby jeho čtyři výběžky zapadly do předpřipravených

děr v základní desce. Poté je potřeba stisknout každý roh chladiče tak, aby

pojistka zapadla přesně na své místo a ozvalo se hlasité lupnutí. Tento postup

je potřeba opakovat u každého rohu chladiče. Následně je nutné sáhnout po

plochém šroubováku či jiném nástroji, jímž otočíme součásti chladiče ve

vyznačeném směru. Tím se upevní postavení chladiče a ten se těsně přimkne k

procesoru. Pak je potřeba znovu zkontrolovat, zda jsou všechny západky bezpečně

usazeny na svém místě. Pro jiné než boxované chladiče je postup instalace v

podstatě stejný jako u starší patice Socket 478.



Instalace procesorů Intel Socket 478

Relativně nejsložitější instalace chladiče na procesor je na dosluhujícím

Socket 478. Na základní desce je umístěn speciální úchyt pro jakési přezky,

které obepnou při instalaci chladič, umístěný na procesoru. Situaci mnohdy

komplikují externí výrobci chladičů, kteří mají své speciální nástavce, takže

je před umístěním nového chladiče potřeba odmontovat základní desku a od ní

oddělit tento nástavec. Instalace se tak mnohdy skládá z montáže tohoto držáku

chladiče na základní desku. K tomuto úkonu je ovšem potřeba mít základní desku

odmontovanou od stěny skříně počítače. Po upevnění a uložení desky zpět do case

se uloží procesor do patice a aplikuje se teplovodná pasta. Na procesor je

potřeba umístit chladič tak, aby otvory odpovídaly úchytům na držáku základní

desky, do nichž se následně prostrčí dvě jistící západky a přitisknou tak

chladič k procesoru. Ze všech tří způsobů instalace procesoru je tento

nejsložitější a je k němu potřeba notná dávka trpělivosti.