Zákopová válka pokračuje - Svěží vítr vane do světa českých pozemních komunikací

Dění v českém telekomunikačním světě se již delší dobu podobá zákopové válce.
Na jedné straně bojiště stojí uživatelé a soukromé telekomunikační společnosti,

na straně druhé pak mamut bývalého monopolu SPT, čili Český Telecom. V září

došlo na frontě k několika dalším podstatným posunům. Hlavním z nich je

uvolnění místních smyček.



Co zpřístupnění místní smyčky přinese? Zejména zlepšení možností konkurence na

českém telekomunikačním trhu. Uživatelé telekomunikačních služeb alternativních

operátorů se dnes, až na několik výjimek, nemohou fyzicky „odtrhnout“ od sítě

Českého Telecomu, protože jeho místní smyčka poslední míle je spojuje nejen s

dalšími operátory, ale také s ním. Zpřístupnění smyčky umožňuje Telecom z

tohoto komunikačního procesu odpojit. Zákazník bude stávajícím vedením propojen

se svým operátorem, ne s Telecomem. Tím, alespoň z pohledu zákazníka, odpadá

část platby, kterou musí realizovat Telecomu, ať už jeho služeb využívá nebo

nikoliv. Všechny služby na stávající lince, nebo alespoň jejich nehlasovou

část, mu bude zajišťovat alternativní operátor se svým vlastním ceníkem,

vlastní fakturací, vlastním systémem podpory, přístupu k zákazníkovi atd.



Zpočátku využívání LLU bude představovat výhodu pravděpodobně jen pro velké

zákazníky v hustěji obydlených oblastech. První nabídka, kterou učinil Telecom,

jistě ani zdaleka není konečnou a tak se dá očekávat, že časem díky

zpřístupnění místních smyček dojde ke snížení cen a rozšíření nabídky služeb

nejen pro uživatele vyvázaných smyček, ale v důsledku konkurenčního tlaku i pro

stávající zákazníky Telecomu. Tedy, zatím v to můžeme alespoň pevně doufat.





Ceny a politika



Při argumentaci toho, jak jsou/nejsou naše telekomunikace ovlivňovány bývalými

monopoly, se často vychází z kalkulací cen pro koncové zákazníky vůči zbytku

Evropy. Například později uvedenou referenční nabídku zpřístupnění místních

smyček Českého Telecomu lze hodnotit ze dvou úhlů. Z jednoho z nich vychází

vcelku levně, z jiného patří mezi nejdražší v Evropě.



Bráno relativně, tj. nikoliv částkou, ale poměrem částky nějaké služby určené k

průměrnému výdělku a životním nákladům, jsou telekomunikace v Česku skutečně

poměrně drahou záležitostí. Protože jsou nezbytnou součástí každodenního

života, je nutné do nich investovat prakticky vzato bez ohledu na tuto

relativní cenu. Některé názory tvrdí, že telekomunikační operátoři s ČTc v čele

tak parazitují na nepříliš vyspělém českém trhu, s největší pravděpodobností to

však není pravda. Konkurence funguje v oblasti mobilních telekomunikací a trhu

ISP založeném na jiných technologiích, než je dial-up, ISDN a ADSL, zcela

bezproblémově. Jestliže jsou některé služby u nás drahé, je to pravděpodobně

jednak díky neochotě samotných uživatelů vyhledávat alternativy, využívat

služby, na které nejsou zvyklí, měnit své telekomunikační poskytovatele, jednak

díky chybám zákonodárců. Když byl například v PS parlamentu projednáván nový

telekomunikační zákon, který v konečném důsledku vedl k zavedení LLU, přišla

napřetřes i otázka bitstreamu. Poskytování služby „bitového proudu“ mohlo

otevřít cestu alternativním operátorům, a tedy i koncovým zákazníkům k

poskytování služeb založených na přenosové síti Telecomu (u bitstreamu např.

ADSL technologii nasazuje dominantní operátor, ale její použití přenechává za

úplatu alternativnímu operátorovi) s podstatně nižšími náklady. Bohužel

bitstream zůstal nevyřešen, a kvůli tomu také padla jedna z možností osvěžení a

dalšího otevření telekomunikačního trhu u nás, což je ze všeho nejvíce škoda.

Nezbývá tak než věřit, že bitstream není ještě zcela mrtvou záležitostí a že

může být využíván.





Drahá síť



Víte, která část pozemní telekomunikační sítě je jednoznačně nejdražší, a to

jak na postavení, tak i na údržbu? Nejsou to páteřní sítě, nejsou to zařízení

ani software ústředen. Finančním kamenem, potápějícím veškeré plány na

postavení vlastní metalické telekomunikační sítě ve větším měřítku, je takzvaná

poslední míle. Tím se myslí fyzické vedení mezi pobočkovou ústřednou

provozovatele telekomunikačních služeb a jeho zákazníkem. Lidově, právě ten

drát, který každému zákazníkovi doma vystupuje ze zdi. Poslední míli lze

efektivně nahrazovat bezdrátovými spoji. GSM, Wi-Fi, různé formy mikrovlnných

pojítek jsou schopny dnes již poměrně kvalitně přenášet data, a v důsledku toho

poskytovat služby, telefonii, přístup k internetu, mnoho dalšího. Ve vzduchu

tak nicméně začíná být poněkud těsno. Některé frekvence podléhají licencím,

jiné pak regulacím. Ty omezují vysílací výkon, dosah, jinými slovy v rámci

zpřehlednění a vytvoření pravidel komunikaci komplikují.



Výstavba metalické poslední míle se vyplatí těm společnostem, které poskytují

kabelovou televizi nebo jiné služby, kde je nezbytně nutné zajistit rychlý a

bezchybný přenos informace. I v hustě zabydlených územích je však zakopávání

kovových nebo optických vodičů a jejich koordinačních prvků nesmírně nákladnou

záležitostí. V místech s nízkou hustotou obyvatelstva a velkou vzdáleností mezi

uživateli je pak vytváření trvalého vedení mimo jakoukoliv ekonomickou

výhodnost. Právě proto u nás existuje institut připojovací povinnosti. A jejím

držitelem je Český Telecom.





JTS a boj o ni



JTS, neboli Jednotná Telefonní Síť, je dnes již nepoužívaným názvem pro síť

ČTc, opět lidově, pro systém pevných linek. Telefonní linka vede téměř do

každého domu v ČR. Většina linek je v dobrém technickém stavu, mohou být

použity nejen pro analogový přenos hlasu nebo modulovaný dial-up, ale také pro

digitální přenosy o vyšších rychlostech, s nasazením technologií ISDN, nebo

xDSL. Pro jakoukoliv telekomunikační společnost, kromě několika málo výjimek v

hustě obydlených oblastech, je příliš drahé vytvářet další pavučinu koncových

vedení ke svým zákazníkům, když zde již existuje sestavená, ověřená a udržovaná

síť Českého Telecomu. I když existuje systém volby operátora, zákazník je stále

ještě vázán na vedení Telecomu a operátor, jehož služby využívá, také. Vzniká

tak paradoxní stav, kdy některým uživatelům přicházejí faktury od dvou

telekomunikačních společností. Od Českého Telecomu za pronájem telefonní linky

a přístroje, od alternativního operátora za fakticky využité služby.



V rámci liberalizace telekomunikačních služeb musel Český Telecom, díky

povinnosti určené zákonem a ČTÚ, zveřejnit takzvanou referenční nabídku

zpřístupnění místních smyček (RUO). Učinil tak v poslední den stanovené lhůty,

19. 9. 2003.



Zveřejněná nabídka, slušně řečeno, nevyvolala v alternativních operátorech

žádné nadšení. Obecně se očekávalo, že se ČTc pokusí vyhovět regulátorovi, ale

zároveň svou nabídku připravit tak, aby slibovanou konkurenci příliš

neumožnila. Očekávání se naplnila do posledního puntíku, a tak světlo světa

spatřila podivná nabídka. Telecom požaduje částku cca desíti tisíc korun za

umožnění přístupu ke každé místní smyčce a pak měsíční paušál cca pěti set Kč.

Nabízí i sdílenou variantu, při které by dále zákazníkům poskytoval hlasové

služby a konkurenci umožnil pouze přístup k nadhlasovým frekvencím, a tedy

datovým službám, například k poskytování ADSL.



Představa pěti set korun měsíčně zaplacených Telecomu pouze na pronájmu vedení

místní smyčky ke každému odpojenému číslu, tedy klientským zařízením, je z

pohledu alternativních operátorů zcela neekonomická. Je pravdou (a například

Contactel, jeden z alternativních operátorů si toho ve své tiskové zprávě

vydané u příležitosti RUO povšimnul), že se uvolnění místních smyček v Evropě

obecně minulo původním účelem. V současné době je zde přepojeno jen asi 300 000

linek, což je mnohem méně, než na kolik ukazovala původní očekávání. V každém

případě však byla výchozí nabídka Telecomu označena za zcela nepoužitelný,

nicméně výchozí bod k dalším jednáním na toto téma.





Svoboda přístupu = svoboda služeb?



V současné době lze o zpřístupnění místních smyček Českého Telecomu

alternativním operátorům, tedy vlastně konkurenci, říci asi následující. V

nejbližší době žádné nové služby očekávat nemůžeme, nicméně v budoucnosti,

řekněme v příštím roce, ano. Operátoři budou s Telecomem jednat o méně absurdní

nabídce, která by umožnila faktickou konkurenci v rámci uvolněné místní smyčky.

ČTÚ může do těchto jednání zasahovat, a dokonce má povinnost nevhodnou

referenční nabídku měnit. V důsledku toho bude Český Telecom nucen ustupovat a

časem nabídnout cenu za zpřístupnění linky, která se nebude řadit mezi

nejdražší v Evropě, což je bohužel přesně případ té současné.



Díky tomu by mohlo dojít k podstatnému rozšíření nabídky telekomunikačních

služeb. Především, stávající metalické vedení může být díky xDSL technologiím

využito jako rychlý datový nosič a základna pro poskytování dalších služeb:

telefonie, založené například na VoIP. Přístupu k internetu, VPN, ale také

dalším službám. Cesta k tomu je prozatím ještě daleká, ale jednou snad bude

prošlapána a malé firmy a domácnosti si budou moci dovolit velmi levné

telefonování, neomezený internet či další služby mimo jiné díky uvolněné místní

smyčce. Je jen škodou, že Telecom se spíše než po technickém pokroku a

uživatelském komfortu ohlíží pouze po vlastním zisku, což znamená mimo jiné

brždění technického pokroku při zavádění nových služeb (ADSL, prosazování

překonaného ISDN atd.).



Metalické vedení ČTc, prozatím využívané převážně pro hlasové služby, může být

skutečně solidní základnou konvergovaných telekomunikací. Kdy se tak stane je

prozatím ve hvězdách, každopádně doufejme, že k tomu dříve nebo později dojde,

pro dobro uživatelů a pro zdravější konkurenci mezi telekomunikačními

společnostmi.







Zajímavé webové adresy



http://www.telecom.cz – Český Telecom



telecom.wholesale.cz/sluzby/zpristup-neni_ucastnickeho_vedeni/inde x.php –

referenční nabídka zpřístupnění



http://www.lupa.cz – Server, který se zabývá telekomunikacemi



http://www.isdn.cz – dtto



http://www.ctu.cz – Český telekomunikační úřad







Proč pouštět konkurenci ke svému zařízení?



Telekomunikační síť (JTS) vznikala na území našeho státu desítky let a v

posledních deseti prošla celkovou obnovou, „digitalizací“. Původně ji stavěly

Československé spoje, pod které patřila pošta, atd. Poté, co jako pohrobek ČSS

vznikl SPT Telecom, přešla telekomunikační síť do jeho majetku. Privatizací

Telecomu nastala paradoxní situace. Polosoukromá společnost se stala prakticky

monopolem v oblasti pozemní telefonie, a v mnohém i co se týká datových služeb.

Přestože po formální stránce je tento monopol poslední roky soustavně

odstraňován, obrovská technická základna Telecomu, a v důsledku toho i jeho

silná vyjednávací pozice, jej trvale udržuje. LLU je nutné chápat jako veřejné

zpřístupnění techniky, která byla původně stavěna státem, ze státního rozpočtu,

a je proto veřejnou záležitostí. To, že konkurenční telekomunikační operátoři

budou moci využívat místních smyček, je myšleno především pro rozšíření

možností konkurence, zkvalitnění a zlevnění služeb zákazníkům, firmám a

domácnostem.







Jak funguje provozuvolněné linky?



Zákazníkovi zůstane jeho stávající vedení. K telefonní zásuvce si připojí

zařízení, která doma potřebuje, tj. telefon, splitter, fax ISDN/xDSL modem.

Přestanou mu chodit faktury od Českého Telecomu, protože již není jeho

zákazníkem. Místo toho mu bude provoz jeho pevné linky i poskytnuté služby

fakturovat alternativní operátor. Zákazníkovi přitom zůstane zachováno jeho

stávající telefonní číslo, a to díky přenositelnosti, která již v současné době

funguje. Alternativní operátor pak zaplatí Českému Telecomu za pronájem

zákazníkovy místní smyčky, což by ho mělo v každém případě vycházet levněji,

než kdyby stavěl svou vlastní poslední míli, nebo kdyby poskytoval své služby v

rámci přesměrování spojení, tak jak to funguje již dnes.



Sítě ČTc a alternativních operátorů jsou již dnes propojeny v rámci uzavřených

propojovacích dohod. Je tak možné se odkudkoliv dovolat kamkoliv a jsou možné i

snadné datové přenosy mezi nimi.



Při uvedené koncepci využití LLU zůstává Telecom v celém procesu stále

významným hráčem, a to ačkoliv se na realizaci spojení již přímo nepodílí.

Vedení je prostě fyzicky přepojeno z jeho vlastní ústředny na ústřednu

alternativního operátora. Zůstává však majetkem ČTc, a je třeba za něj

pravidelně platit.



Právě otázky týkající se ceny pronájmu tohoto vedení, zejména periodických

částek, jsou předmětem sporu a také důvodem, proč se nových služeb dočkáme

zřejmě nejdříve v příštím roce.







Slovníček



Místní smyčka – Fyzické vedení mezi koncovým zákazníkem telekomunikační služby

a nejbližší ústřednou poskytovatele. Zprostředkovává prakticky komunikaci mezi

uživatelem a zbytkem sítě. Je technicky nejjednodušší, ale také nejdražší částí

telekomunikační sítě, protože zapojit větší množství uživatelů by znamenalo v

každém případě problémy s výkopovými pracemi, pokládkou kabelů, synchronizaci s

dalšími inženýrskými sítěmi, legislativou a byrokracií atd.



LLU – Local Loop Unbundling – Umožnění přístupu alternativním operátorům do

místní smyčky. Jestliže systém existujících koncových vedení na naprosté

většině území státu patří jedinému, dříve monopolnímu operátorovi, pak jeho

monopol v této oblasti fakticky pokračuje dále. Aby se tomu zamezilo, musí

tento operátor za určitých okolností dát své koncové vedení k dispozici zcela

nebo částečně konkurenci.



Referenční nabídka – Až doposud neměli alternativní operátoři k poslední míli

místním smyčkám Českého Telecomu, přímý přístup, ačkoliv bylo možné

přesměrování hovorů do jiných sítí (toho využívá například Tele2). Umožnění

tohoto přístupu bylo výsledkem zdlouhavého a bolestivého procesu, jenž tímto

rozhodně neskončil. Referenční nabídka, kterou Telecom představil 19. září

2003, je vlastně klíčem k tomu, jakým způsobem a kolik budou alternativní

operátoři platit za využití koncového vedení. Rozlišuje dva druhy využití

koncového vedení vhodné pro různé služby, nabízí ceny za ně a je zdrojem mnoha

rozporů.



ČTÚ – Český telekomunikační úřad představuje státního regulátora a dozor nad

telekomunikačním trhem. Jeho hlavním posláním je koordinovat telekomunikace,

vytvářet a prosazovat obecné regule a zabraňovat zneužívání monopolu v oblasti

telekomunikací. Právě tento poslední bod je zdrojem napětí mezi ČTÚ, ČTc a

alternativními operátory



Hlasové/nehlasové služby – Ve vztahu k pevné telekomunikační sítí jde trochu o

anachronismus. Metalické vedení je primárně navrženo k přenosu modulovaného

hlasu. Na frekvencích mimo ty předurčené k přenosu hlasu lze vést data. Díky

tomu nedochází k rušení a při použití speciálního koncového zařízení, zvaného

splitter, lze například zároveň telefonovat i využívat služeb internetu.

Technickým ideálem je odbourat hlasovou část a využívat vedení pouze k přenosu

dat. Ten by se díky tomu prudce urychlil a hlasové služby by mohly být

provozovány také na čistě digitálním základu.



Kolokace – Pokud má dojít k uvolnění místní smyčky, je třeba tuto smyčku

fyzicky propojit se zařízením alternativního operátora. To je obzvláště

delikátní problém, protože to fakticky znamená nějaké zařízení patřící

konkurenční firmě umístit k Českému Telecomu. ČTc se díky vágnímu znění zákona

fakticky vyhnul řešení tohoto problému v nabídce LLU, a tak se očekává, že

kolokace využije k dalšímu oddálení faktického zpřístupnění místních smyček.

Tohle však v současné době (28. září 2003) ještě nevíme.