Zálohovací systémy pro větší objemy dat

Ačkoli dnes lze snad již celkem oprávněně předpokládat, že firmy i úřady si

cení svých dat a mají důkladně zpracovanou a zažitou technologii pro jejich

ukládání a především bezpečné zálohování, je dle zkušeností, ale i dostupných

zpráv, stále ještě mnoho organizací a firem, které možná ke své škodě dané

problematice nepřikládají dostatečný význam. Nebezpečí, které následkem ztráty

dat hrozí, přitom neustále roste. To je dáno nejen množstvím, ale často i

unikátnosti ukládaných informací.

Chraňme pečlivě svá data

Obzvláště v poslední době výrazně roste počet subjektů, a to i těch menších,

které operují se značnými objemy mnohdy velice cenných informací. U právě se

rozvíjejících společností navíc nebývá dostatek prostředků na investice, a

zabezpečení dat může být podceňováno, a to i s ohledem na současnou celkem

obstojnou spolehlivost výpočetní techniky. Asi pouze ten, kdo již na vlastní

kůži zažil opravdu ztrátu „životně“ důležitých informací ze svého počítače či

serveru, je schopen dokonale ocenit možnost vrátit se zpět ke svým záznamům i

po havárii systému, či po náhodném smazání nebo modifikaci informací. I když

takovýto návrat bývá spojen i s nutností znovu pořídit položky, vzniklé od

posledního běhu zálohy, zcela jistě jde jen o malý zlomek námahy a především

finančních prostředků, v porovnání s obnovou všech záznamů, nemluvě o tom, že

některé dohledat ani nejdou. A protože je v takovémto případě vždy lepší a méně

bolestné učit se na chybách a problémech jiných, nelze jinak, než pečlivé

zálohování bezvýhradně podpořit, ať již jde pouze o osobní data nebo o systém

pro celou lokální síť.

Předkládaný test si proto klade za cíl nabídnout přehled různých řešení a

technologií, zaměřených na ukládání „větších“ objemů dat. Protože bude během

blízké budoucnosti připravováno navazující Téma týdne, které by se mělo naopak

věnovat především zálohovacím prostředkům pro malé kanceláře a čistě osobní

použití, byla proto stanovena spodní hranice na 2 GB. I když je zcela zřejmé,

že se obě oblasti velmi široce překrývají, byla uvedená hodnota zvolena na

základě praktických zkušeností.

Základním předpokladem sice kvalitního, avšak také ekonomického zálohování, je

skutečnost, že není třeba na média vždy ukládat kompletní obsah disků serveru

nebo stanice. Reálně postačí pouze ta část, kterou není možné bez problémů

znovu instalovat, jako jsou dokumenty, tabulky, obrázky, databáze, atd. Tyto

soubory je však nutné dle četnosti přístupu zálohovat pokud možno co

nejčastěji. Naopak aplikace, které je zkušený správce systému schopen z

instalačních CD-ROM disků a disket obnovit během velmi krátké doby, lze ze

zálohování klidně vynechat. Samozřejmě opět za předpokladu, že v nich nebyly

učiněny individuální modifikace, které nejsou dostatečně zaznamenány nebo je

není podobně jako aplikace samotné možné opět instalovat (šablony dokumentů,

nastavení atd.).

Z hlediska klasických bezpečnostních záloh bývají v praxi používány různé

postupy jedním z nich je např. zálohování v cyklech. Ty představují úkony,

opakující se v rámci zvoleného období, např. jednoho týdne. Mohou zahrnovat

kompletní zálohy, z nichž nejméně jedna by měla být uložena na bezpečném místě

mimo sídlo společnosti, z důvodu ochrany před požárem, zničením budovy apod.

Dále jsou v rámci cyklu užitečné tzv. „Inkrementální zálohy“, tedy již ukládání

pouze nových a aktualizovaných souborů. Posledně uvedenou formu záloh lze

provádět denně nebo dle skutečných potřeb provozu. Zmíněný cyklus by se měl na

tatáž média pro vyšší bezpečnost opakovat vždy až po dosti dlouhé době, aby v

mezičase vznikl dostatečný počet záloh. Tato forma poskytuje vynikající možnost

pro návrat po mnoho dní i několika týdnů zpět, což zvláště u náhodného smazání

potřebných dat, či jejich nechtěné modifikace může znamenat dostupnost

libovolné předchozí verze v rámci dostupného počtu zálohovacích cyklů.

Kromě výše popsaného příkladu běžného bezpečnostního zálohování však existují i

požadavky na dlouhodobé ukládání dat. Zatímco v prvním případě může správa

systému vystačit s relativně malou kapacitou zálohovacích médií, ve druhém

případě mohou nároky na „odkládací“ prostor dosahovat závratných hodnot. Tato

forma archivování má samozřejmě své zvláštnosti a rovněž se k ní v našem

přehledu dostaneme, neboť technické prostředky pro takovéto účely často velice

úzce navazují na běžné zálohovací mechanismy.

Zcela samostatnou kapitolou by pak mohlo být programové vybavení, určené pro

zálohování dat. V zásadě je lze rozčlenit na 2 hlavní kategorie. Když

odhlédneme od lokálního zálohování na důležitých pracovních stanicích, pracuje

první z nich při zálohování síťových serverů rovněž jako běžný klient zpravidla

na vyhrazené pracovní stanici. Ta pak musí být samozřejmě přihlášena pod

uživatelským účtem s příslušnými oprávněními minimálně pro čtení. Druhou formou

je serverová aplikace, která zpravidla na serveru běží jako servis i bez

nutnosti přihlášení se jako uživatel. Zálohování pak probíhá v jednodušším

případě prakticky pouze na lokální úrovni. Pokud však síť tvoří více serverů,

lze prostřednictvím speciálních agentů zajistit přístup i k datům umístěným

mimo zálohovací stroj. U některých produktů jsou navíc k dispozici také agenti,

dovolující instalaci pod různými klientskými operačními systémy, což následně

zajišťuje zálohování i lokálních disků u vybraných uživatelů. Protože však

většina testovaných zařízení je schopná celkem bez problémů pracovat i přímo

pod operačním systémem Windows NT, který byl pro test zvolen jako dnes

nejrozšířenější platforma, a navíc rozsah nabízených produktů spolu s jejich

vlastnostmi by vydal na zcela samostatné téma, budeme se softwaru věnovat vždy

pouze pokud tvoří běžnou součást dodávky zálohovací jednotky nebo jde o

speciální produkt.

Páskové jednotky

Mechaniky typu Travan

Zálohovací mechaniky nesoucí označení Travan patří z hlediska pořizovacích

nákladů asi k nejdostupnějším páskovým zařízením. Přesto jsou svému uživateli

schopny nabídnout ve dvou vyráběných provedeních kapacitu 4 nebo 10 GB a s

využitím hardwarové komprese ideálně dvojnásobek, tedy 8 a 20 GB. Svým určením

jsou hlavně zaměřeny především na individuální použití. Tomu také odpovídá i

možnost u zapůjčeného modelu Seagate vybrat si rozhraní SCSI nebo ATAPI podle

vybavení počítače. Dále je nabídka v případě značky Seagate strukturována na

modely s kódovým označením Hornet, zahrnujícím jen samotnou mechaniku a Hornet

NS. Ten asi nejlépe odpovídá našemu tématu, protože je vybaven vlastní

verifikací ukládaných dat (RWW), jež podstatně redukuje nároky na zatížení

procesoru zálohovacího počítače a snižuje potřebný čas na průběh zálohy. Obě

varianty jsou dodávány rovněž v rámci kompletů, označovaných společně jako

TapeStore. Ty kromě samotné jednotky zahrnují vždy i médium a programové

vybavení v podobě diagnostických nástrojů a klientského softwaru pro operační

systémy DOS, Windows 3.x/9×/NT.

K našemu testu byl jako zástupce této třídy zapůjčen společností ServoData

Praha komplet Seagate TapeStore 8 Travan (obr. 1), s mechanikou v interním

provedení s označením STT28000N-RTF a rozhraním SCSI-2. V dodávaném základním

uspořádání jde o jednotku, kterou lze v počítači umístit do 3,5" pozice,

přičemž součástí testovaného kitu jsou i redukční členy a čelní panel pro

využití 5,25" pozice. Důležitými parametry jsou samozřejmě přenosové

rychlos-ti, které jsou u tohoto modelu charakterizovány maximální rychlostí

přenosu dat na pásek 600 kB/s, trvalým datovým tokem bez komprese 30 MB/s a s

kompresí až 45 MB/s. Nejvyšší přenosová rychlost na sběrnici pak činí 5 MB/s

jak v synchronním, tak i v asynchronním režimu. Nejvyšší rychlost posuvu pásky

je 77 palců za sekundu při čtení nebo zápisu a maximálně 90 palců za sekundu

při prostém převíjení pásky. Střední přístupová doba není u tohoto typu

mechaniky uváděna. Jako většina mechanik je i tato vybavena vyrovnávací pamětí

cache, a to o velikosti 512 kB. Mezi provozně zajímavé vlastnosti patří i

odolnost vůči otřesům, která má během práce hodnotu 3 G a v klidu až 100 G. Oba

údaje odpovídají „šoku“ o délce 11 ms. Hlučnost tohoto typu jednotky je udávána

za provozu hodnotou 55 dB(A), v klidovém stavu je neměřitelná. Zbývá dodat

ještě střední dobu mezi poruchami, jež by se měla dle výrobce pohybovat okolo

200 000 hodin. Na svou činnost upozorňuje mechanika pouze jedinou LED-diodou,

umístěnou na čelním panelu.

Jak již bylo uvedeno, kapacita pásek u tohoto modelu s využitím komprese činí

až 8 GB. Pro ukládání dat je používán formát QIC-3095-MC a hadovitá metoda

zápisu (serpentine) 1,7 RLL. Hustota záznamu na pásce dosahuje 67 733 bitů na

palec. Kompaktní kazeta je samozřejmě vybavena prvkem pro zamezení nežádoucího

zápisu. Pásek je po celou dobu činnosti uzavřen uvnitř kazety a pouze

přístupovým otvorem je zajištěn kontakt se čtecí a záznamovou hlavou, což tuto

technologii výrazně odlišuje od dále popsaných mechanik. Vlastní zakládání

kazety s páskou do jednotky je čistě mechanické, stejně tak i její vyjímání.

Znamená to tedy, že jednotka není vybavena žádným „vyhazovacím“ zařízením a

kazeta trvale částečně vyčnívá z jednotky. S ohledem na katalogovou cenu kazety

s kapacitou 4/8 GB, která je 770 Kč bez DPH, činí náklady na uložení 1 MB dat

při ideálním využití komprese 0,09 Kč bez zahrnutí pořizovací ceny mechaniky.

Součástí balení TapeStore je i programové vybavení. Jednu jeho část tvoří

disketa s diagnostickými nástroji pracujícími v prostředí MS-DOSu. Druhá část

programového vybavení je dodávána disku CD-ROM a obsahuje nástroj BackupExec.

Po téměř samočinné instalaci a restartu obdrží uživatel nástroj, v němž s

pomocí přehledného prostředí může libovolně zálohovat či obnovovat dostupná

data, porovnávat aktuální obsah disků s uloženou kopií, nastavovat plánovač pro

automatické spouštění záloh a samozřejmě i ovlivňovat řadu parametrů při

ukládání dat na pásku jako je komprese, zabezpečení heslem a další. Na našem

trhu byl popsaný komplet, tedy včetně softwaru v období testu k dispozici za 9

650 Kč bez DPH a délka poskytované záruční doby je 2 roky.

Mechaniky typu DAT

Dalšími často používanými páskovými jednotkami jsou mechaniky pro 8mm pásky

typu DAT. Ty se rovněž vyskytují v několika variantách a s různými dostupnými

kapacitami. Nejčastěji se tedy lze setkat s jednotkami o kapacitách 2/4, 4/8,

12/24 a 48/96 GB. Druhá z udávaných hodnot samozřejmě opět využívá komprese dat

s předpokládaným poměrem 2 : 1. I v této kategorii byl jako zástupce dodán

výrobek značky Seagate. Do rodiny mechanik DAT patří konkrétně výrobky s

kódovým označením Scorpion, vybavovaných však na rozdíl od předchozí kategorie

výhradně rozhraním SCSI-2. Avšak stejně jako v případě jednotek typu Travan,

lze i v tomto případě zakoupit buď samostatné zařízení s označením Scorpion X,

nebo ucelený kit označovaný jako TapeStor DAT X, kde X symbolizuje maximální

dostupnou kapacitu, tedy 4, 8, 24 nebo 96 GB.

Do testu byla opět od společností ServoData Praha zapůjčena mechanika Seagate

Scorpion 8 (obr. 2) s modelovým označením STD28000N-S v interním provedení a

samozřejmě se zmíněným rozhraním SCSI-2. Protože však její konstrukční výška

odpovídá běžné 5,25" pozici, je i po odebrání redukčních členů a výměně čelního

panelu, nutné při montáži do 3,5" pozice počítat s obsazením jedné a půl

příslušné výšky. Výkonové parametry jsou znovu dány hodnotami maximální

přenosové rychlosti na pásek, která v tomto případě není uváděna. Ovšem trvalý

datový tok činí 33 MB/s u nekomprimovaného zápisu a až 66 MB/s při využití

komprese. Nejvyšší přenosová rychlost na sběrnici je 10 MB/s v synchronním

režimu a 7 MB/s v asynchronním režimu. Maximální rychlost posuvu pásky při

čtení, respektive zápisu je dána 1 palcem za sekundu, ovšem rychlost při

přetáčení, či vyhledávání je až 216 palců za sekundu. Střední přístupová doba

je pak udávána hodnotou 40 sekund. U použité technologie ukládání dat je

důležitou i rychlost otáčení bubnu hlavy, která je maximálně 6 000 otáček za

minutu, relativní rychlost mezi hlavou a páskou pak je 372 palců za sekundu.

Ani v tomto případě nechybí vybavení jednotky vyrovnávací pamětí, která činí 2

000 kB. Z hlediska odolnosti vůči otřesům je mechanika charakterizována

hodnotou 10 G za provozu a 50 G v klidu. Úroveň hluku dosahuje hladiny 50 dB(A)

v chodu a 45 dB(A) v pohotovostní fázi. I tentokrát je střední doba mezi

poruchami 200 000 hodin. Provozní stavy jsou u tohoto typu mechanik indikovány

zpravidla dvojicí LED-diod, z nichž jedna upozorňuje na běžnou činnost, zatímco

druhá má za úkol informovat o některých dalších provozních stavech, jako je

požadavek na použití čisticí kazety apod.

Médium je opět uloženo v uzavřené kazetě s ochrannými prvky pro přístup k

samotné pásce i s prvkem pro zamezení nežádoucího zápisu. U testovaného modelu

lze používat pro ukládání dat formát DDS-2. Jednotka je samozřejmě schopna

zpracovat i pásky menších kapacit s příbuznými formáty DDS-DC a DDS. V případě

jednotek DAT s vyššími kapacitami, tedy 24 a 96 GB, je využito záznamového

formátu DDS-3, a ty pak samozřejmě zvládají i menší kapacity, tedy včetně

DDS-2. Pro samotný zápis je použita spirálovitá metoda (helical scan) R-DAT a

hustota záznamu u média typu DDS-2 dosahuje 61 000 bitů na palec. Zálohovací

jednotky typu DAT pracují s páskou tak, že jeho konce zůstávají na cívkách

uvnitř kazety a potřebná část je mechanismem vtažena do útrob jednotky, tak aby

obepnula v potřebném rozsahu rotační záznamovou hlavu. Z uvedených důvodů je

tedy celá vtažena do mechaniky a následně usazena do pracovní polohy. Naopak

při vyjímání je třeba využít tlačítka na čelním panelu, aby mechanismus měl čas

„uklidit“ pásku zpět do kazety. Katalogová cena jedné pásky DAT o délce 120 m,

tedy s kapacitou 4/8 GB, je 620 Kč bez DPH, což představuje náklady na uložení

1 MB dat ve výši 0,08 Kč, opět bez zahrnutí ceny mechaniky.

Ačkoli jde pouze o základní balení jednotky, je součástí dodávky také běžné

programové vybavení v podobě diskety s diagnostickými nástroji pracujícími v

prostředí MS-DOSu, stejně jako tomu bylo u mechaniky Travan. Zbývá tedy již

dodat jen cenové informace. Za jednotku samotnou tak, jak byla poskytnuta k

testu, je nutné zaplatit 23 840 Kč bez DPH a poskytovaná záruka má trvání 3

roky.

Mechaniky typu AIT

Třetí typ moderních páskových jednotek nese společné označení AIT (Advanced

Intelligence Technology). I v tomto případě byla jako zástupce produktu

poskytnuta jednotka Seagate, které se vyrábějí v několika variantách. Ty

nabídnou uživateli dostupné kapacity v rozsahu 50, 70 a 200 GB, samozřejmě opět

s využitím ideální hodnoty komprese 2 : 1. Označení těchto jednotek je u

výrobků Seagate vyhrazen název Sidewinder a číslo udávající maximální kapacitu.

Do našeho testu byla firmou ServoData Praha zapůjčena mechanika s nejnižší

kapacitou, tedy Sidewinder 50 (obr. 3) s typovým označením STA250000W-S v

interním provedení. Na rozdíl od všech zbývajících účastníků je jako jediná

vybavena rozhraním Ultra SCSI, které výrazně zvyšuje hodnotu komunikační

rychlosti na sběrnici. I tentokrát jsou prostorové nároky s ohledem na rozměry

jednotky shodné jako u předchozího typu DAT. Tedy buď jedna 5,25" pozice nebo

po odebrání redukcí a výměně čelního panelu 1,5 výšky běžné 3,5" pozice.

Technické parametry jsou tentokrát dány ustáleným datovým tokem 180 MB/s u

nekomprimovaných dat a až 360 MB/s při použití komprese. Maximální hodnota

přenosové rychlosti opět není definována. Rychlost přenosu dat po sběrnici je

do 20 MB/s při synchronním a 12 MB/s v asynchronním režimu. Rychlost posuvu

pásky během zápisu nebo čtení činí 1 palec za sekundu. V okamžiku převíjení

nebo vyhledávání však stoupá až na 120 palců za sekundu. Střední přístupová

doba je udávána časem 27 sekund a relativní rychlost mezi hlavou a páskou

dosahuje hodnoty 395 palců za sekundu. Kapacita vyrovnávací paměti u

testovaného modelu je 4 000 kB. Odolnost mechaniky je udávána hodnotou 30 G v

klidu při šoku dlouhém 11 ms. Během činnosti pak tato hodnota není uváděna.

Hlučnost při práci dosahuje hladiny 35 dB(A), přičemž v pohotovostním stavu

není opět uvedena. Standardní je v porovnání s předchozími mechanikami i

uváděná střední doba mezi poruchami 200 000 hodin. Podobně jako předchozí typ

jednotek, je i Sidewinder vybaven více indikačními prvky, které kromě provozu

sledují a hlavně upozorňují na některé závažné situace, jako je požadavek na

vyčištění čtecí hlavy, ochranu pásky před zápisem apod.

Pro záznam dat je opět používán speciální formát, nazvaný stejně jako typ

mechaniky AIT. Maximální kapacita pásky 50 GB je samozřejmě tou nejnižší

hodnotou celé řady mechanik, přičemž modely s vyššími kapacitami jsou schopny

zpracovávat i média s nižšími kapacitami. I u třetí z uváděných technologií je

páska svými konci trvale uložena v uzavřené kazetě, odkud stejně jako u

jednotek DAT je po umístění do pracovní kazety „načtena“ sadou kladek tak, aby

obepínala rotační záznamovou hlavu. Proto je i tento typ jednotek vybaven

mechanismem pro vysunutí kazety. Cena jednoho média s kapacitou 50 GB se

pohybuje okolo 4 560 Kč bez DPH, což znamená náklady na 1 MB přibližně 0,09 Kč

bez započtení pořizovací ceny jednotky. Samotná mechanika je v popsaném balení

nabízena spolu se 3letou zárukou za 109 790 Kč bez DPH.

Mechaniky typu DLT

Poslední typ dnes popisovaných páskových jednotek nese označení DLT.

Konstrukčně jde o zcela odlišné zařízení, které se nepodobá žádnému z

předchozích účastníků. Modelová řada firmy Quantum nabízí celkem 3 verze

mechanik. První s označením DLT2000XT s dostupnými kapacitami 15, resp. 30 GB,

další model DLT4000 dovoluje využít kapacitu 20/40 GB a konečně prozatím

nejnovější model DLT7000 kapacitu 35/70 GB, ve všech případech samozřejmě opět

s možností využití hardwarové komprese 2 : 1.

Testovaná verze Quantum DLT4000 (obr. 4) byla zapůjčena znovu od společnosti

ServoData Praha. Dodána byla v interním provedení a samozřejmě vybavena

rozhraním SCSI-2 Fast. Vnější rozměry jednotky ji předurčují výhradně pro

montáž do 5,25" pozic, které ovšem díky své stavební výšce zabere hned dvě

současně. Charakteristické přenosové rychlosti jsou u této jednotky 1,5 MB/s

při zápisu nekomprimovaných dat a 3 MB/s s využitím komprimace. Dále je k

dispozici z poměrně stručných technických dat údaj o rychlosti dat po sběrnici,

která činí 10 MB/s v synchronním režimu. Rychlostní parametry posuvu pásky sice

uváděny nejsou, ovšem střední přístupová doba má hodnotu okolo 68 sekund. Z

běžných provozních parametrů jsou k dispozici již jen hodnoty životnosti

jednotky mezi poruchami, která činí klasických 200 000 hodin. Dále je to

životnost záznamové hlavy, jež u jednotky DLT4000 disponuje 10 000 hodinami a u

mechaniky DLT7000 až 30 000 hodinami. Hodnota akustického hluku u jednotky

DLT4000 je udávána 35 dB(A), zatímco výkonnější mechanika DLT7000 generuje

hladinu hluku 43 dB(A). Svou činnost indikuje přitom jednotka celou sadou

LED-diod, z nichž každá je určena pro zvláštní účel. To obsluze poměrně

usnadňuje život, neboť si nemusí pamatovat, jaký typ blikání které diody co

znamená.

Jak již bylo řečeno, kapacita pásek u modelu DLT4000 je 20, respektive 40 GB s

kompresí. Ukládání dat na pásku je zajištěno prostřednictvím formátu DLTtape IV

s označením „128 Track Serial Serpentine“. Jednotka je samozřejmě schopna

zvládnout i starší verze datových formátů DLT, jako je DLTtape III se základní

kapacitou 2,6, 6 GB a kapacitou 10 GB, která již podporuje kompresi dat. Dále

je mechanika schopna zpracovat formát DLTtape IIIXT s nekomprimovanou kapacitou

15 GB. Vlastní formát DLTtape IV je sice používán také u modelu DLT7000, avšak

s formátem „208 Track Serial Serpentine“, který dovoluje uložit až 35 GB dat

bez komprese a navíc využívá odlišnou metodu pro ukládání záznamů na

jednotlivých stopách. Ta má za úkol zvýšit spolehlivost ukládaných dat a snížit

možný pokles magnetizace. Výsledkem tedy je, že zatímco mechanika DLT4000

zapisuje na pásku data s hustotou 82 000 bitů na palec, modernější jednotka

DLT7000 využívá vyšší hustoty 86 000 bitů na palec. Oba způsoby záznamu pak

shodně používají kódovací metodu RLL 2,7 a kompresi dat standardu DLZ. V obou

případech je udávána shodná trvanlivost média v podobě 1 milionu průchodů, což

odpovídá 15 000 užití. V návaznosti na zmíněné parametry je pak udávána délka

života záznamů na pásce 30 let. I tentokrát je kompaktní kazeta vybavena

ochrannými prvky proti přístupu k pásce a náhodnému zápisu. Zásadní rozdíl

oproti všem předchozím typům médií je v tom, že kazeta obsahuje pouze jedinou

cívku druhá je pevnou součástí mechaniky (obr. 5). To znamená, že speciální

zaváděcí mechanismus musí po vložení kazety „vtáhnout“ pásku do jednotky tak,

aby procházela okolo záznamové hlavy a navíjela se na interní cívku. Ačkoli se

tato procedura může zdát složitější, skutečností je přesnější, jednodušší a

kratší vedení pásky mechanikou, což znamená snížení rizika zamotání. Z dostupné

katalogové ceny 4 170 Kč bez DPH a maximální kapacity 40 GB lze odvodit náklady

na uložení 1 MB dat 0,10 Kč, samozřejmě opět bez zahrnutí ceny samotné

jednotky. Náklady na mechaniku samotnou jsou 107 100 Kč bez DPH a poskytovaná

záruka je 3letá.

Nemagnetické technologie záznamu

Protože páskové technologie, využívající magnetickou cestu záznamu dat, nejsou

zdaleka jedinými, které splňují požadavek testu na schopnost uložit alespoň 2

GB dat, jsou součástí přehledu i některé další typy mechanik. Byť možná nejsou

vždy v oblasti zálohování typickým řešením, mají často řadu výhod. Příkladem

může být daleko rychlejší přístup k datům, vysoká rychlost zápisu i čtení, dále

možnost přepisování dat na tomtéž místě, což sice znamená úsporu místa, ale

naopak ztrátu možnosti vracet se k vývojovým fázím souborů, jako tomu je u

sekvenčního způsobu záznamu na páscích. Na druhou stranu bývá podstatně

jednodušší manipulace s médii, neboť je tvoří disky, odolné vůči „zašmodrchání“

v jednotce a mnohdy díky svým obalům i vůči méně šetrnému zacházení ze strany

uživatele. Výhodou rovněž je, že v prostředí Windows NT se následující typy

mechanik hlásí jako běžné pevné disky, čímž se výrazně usnadňuje manipulace s

daty. Při snaze o využití v automatickém procesu zálohování je však nutné

pořídit speciální programové vybavení, neboť „MS Backup“, jenž je standardní

součástí MS Windows NT, spolupracuje pouze s páskovými jednotkami.

Magnetooptické jednotky

Ačkoli se magnetooptické jednotky vyrábějí v několika provedeních i kapacitách,

lze na našem trhu najít i varianty, jež vyhovují záměrům testu. Oba zapůjčené

exempláře pocházejí od společnosti A&A Brno.

První z nich je mechanika Maxoptix T5–2600 (obr. 6), která byla zapůjčena v

externím provedení. Je vybavená rozhraním SCSI-2. Jak odpovídá jejímu typovému

označení, nabízí uživateli kapacitu až 2,6 GB pro uložení dat. Z hlediska

výkonových parametrů je jednotka charakterizována maximální rychlostí čtení 6

MB/s a dále rychlostí zápisu, která dle použitého typu záznamu MO nebo LIMDOW

(Light Intensity Modulation Direct Over-Write) je buď 2,17 MB/s nebo až 3,5

MB/s. Rychlost přenosu dat na sběrnici dosahuje 5 MB/s v asynchronním a 10 MB/s

v synchronním režimu. Vlastní médium rotuje rychlostí 3 868 otáček za minutu a

střední přístupová doba je charakterizována časem 19 ms. Jednotka je samozřejmě

vybavena i vyrovnávací pamětí o kapacitě 1 024 kB. S ohledem na použitou

technologii záznamu dat lze očekávat i velmi příznivou odolnost vůči otřesům.

To potvrzují hodnoty 35 G během činnosti s pulzem 3 ms a 50 G v klidovém stavu

s délkou šoku 11 ms. Střední doba mezi poruchami je opět udávaná hodnotou 200

000 hodin.

Jak již bylo uvedeno, Maxoptix T6–2600 je schopen uložit celkově na optický

disk 2,6 GB dat při kapacitě sektoru 1 024 bytů, respektive 2,3 GB při

velikosti sektoru 512 kB. Důležitým faktem přitom zůstává, že jde o oboustranný

disk, který je však nutné ručně otáčet. To předurčuje tento způsob zálohování

spíše pro individuální nasazení, nebo je třeba pro automatický provoz uvažovat

o některé MO knihovně s podavačem. Z hlediska médií je plně zachována

kompatibilita se staršími MO systémy a jednotka bez problémů zpracuje i disky s

kapacitami 1,3, 1,0 GB a také standard 650 MB. Neméně důležitým parametrem je i

dostupnost dat, která by měla být zaručena po dobu 30 let a médium jako takové

dovoluje i více než 100 milionů zápisů. Z uváděné katalogové ceny originálního

média o kapacitě 2,3 GB s velikostí sektoru 512 kB, která je 1 285 Kč bez DPH,

lze určit náklady na uložení 1 MB dat ve výši 0,55 Kč bez zahrnutí ceny

mechaniky. Při použití média Verbatim (1 170 Kč bez DPH) s kapacitou sektoru 1

024 Bytů (2,6 GB) je možné dosáhnout nákladů na 1 MB pouhých 0,44 Kč. Prodejní

cena jednotky samotné dosahuje hodnoty 58 905 Kč bez DPH a je na ni poskytována

záruka 2 roky.

Druhá ze zapůjčených mechanik nese typové označení T6–5200 (obr. 7), nabízí

tedy dvojnásobnou kapacitu než předchozí model. Samozřejmě i tentokrát jde o

oboustranná média, která je nutno ručně obracet. Technickými parametry se velmi

podobá předchozímu typu. V testu se jednalo konkrétně o interní provedení,

schopné přenášet data z disku i na disk v rozmezí od 2,85 do 5,88 MB/s.

Přenosové parametry na sběrnici však jsou totožné jako u modelu 2600, protože i

tento typ je vybaven rozhraním SCSI-2. Rychlost otáčení vlastního média však

dosahuje u tohoto modelu „pouze“ 2 942 otáček za minutu. Střední přístupová

doba je ale charakterizována lepším časem 10,2 ms a lepší je i kapacita

vyrovnávací paměti o velikosti 4 MB. Zachována zůstává i odolnost jednotky vůči

otřesům, stejně jako střední doba mezi poruchami a kompatibilita se staršími

záznamovými médii. Média, určená výhradně pro tento model mechaniky, rovněž

disponují různou velikostí sektorů. V případě použití kapacity 512 Bytů na

sektor lze dosáhnout celkové kapacity 4,1 GB. Zdvojnásobením objemu dat na

sektor stoupá kapacita na 4,8 GB a dalším zdvojnásobením, tedy 2 048 byty na

sektor, lze dosáhnout plných 5,2 GB. Náklady na uložení 1 MB dat či-ní při

použití disku Verbatim (2 580 Kč bez DPH) pouze 0,48 Kč. Pořizovací cena

samotné mechaniky pak dosahuje celkem úctyhodných 76 580 Kč bez DPH.

Jednotky DVD-RAM

Dalším typem optického záznamového zařízení, které by před sebou mělo mít

zajímavou budoucnost, je mechanika DVD-RAM. Obecně jednotky typu DVD (Digital

Versatile Disk) navazují a především rozšiřují přednosti klasických disků

CD-ROM, takže snad není nutné nějak zvláště popisovat princip jejich činnosti

nebo způsob ovládání. Pro náš test se tento typ jednotek však stává zajímavým

proto, že dostupnou kapacitou překonává zadanou hranici.

Do testu byla společností A&A Brno zapůjčena interní jednotka Toshiba DVD-RAM

SD-W1101 (obr. 8). Tato mechanika nabízí možnost uložit na jednostranné médium

až 2,6 GB dat. Jednotka je určena k připojení na sběrnici typu SCSI-2 pomocí

50pinového interního plochého kabelu. Vzhledem k tomu, že z pohledu systému jde

opět o „pouhé“ diskové zařízení, není pro ně třeba instalovat žádné dodatečné

ovladače. Tedy alespoň v případě, že budeme mechaniku používat jen ke čtení

videodisků DVD, DVD-ROM, DVD-R a DVD-RAM. V případě plánovaného použití pro

zápis se již situace mění. Výkonové parametry charakterizuje ustálený datový

tok 1 350 kB/s a přenosová rychlost na sběrnici 10 MB/s. Přístupová doba se

samozřejmě liší dle zpracovávaného typu média a u disků DVD-RAM je 180 ms, u

médií DVD-ROM 260 ms a při čtení CD-ROM disků se 16násobnou rychlostí 150 ms. Z

hlediska datové kompatibility je jednotka schopna pracovat formáty DVD-RAM

(číst i zapsat), DVD-R (číst), DVD-ROM, DVD Video, CD-DA, CD-G, CD-ROM, CD-ROM

XA, CD-Text, CD-R (číst), CD-R/W (číst), CD-I Ready, CD–I, CD-I Bridge

(Photo-CD, Video-CD) a Multi Session (Photo-CD, CD-Extra). Znamená to tedy, že

jde o široce využitelnou jednotku, která se spíše hodí pro individuální

použití. Důvodem je i to, že pro ukládání dat na mechaniky takovéhoto typu je

nezbytné používat speciální software (v jednom z předchozích testů byl dodán

Write DVD! 1.0), jenž vyžaduje ruční sestavení obsahu budoucího disku, což je

skutečnost, která komplikuje možnost využití pro automatické zálohování.

Vlastní disky pro systém DVD–RAM (obr. 9) jsou ukryty v plastové kazetě, takže

na první po-hled připomínají známé PD disky firmy Panasonic. Disk se také i s

obálkou vkládá do mechaniky, která je ale konstrukčně uzpůsobena na vložení jak

DVD–RAM disku v obálce, tak klasických DVD-disků bez kazety. V nabídce

společnosti A&A lze nalézt dva druhy médií. Jednostranné o kapacitě 2,6 GB a

dvoustranné s kapacitou 5,2 GB. První z nich je nabízeno za 1 167 Kč bez DPH,

což znamená náklady na 1 MB okolo 0,44 Kč. Větší z médií, které je nutno v

jednotce ručně obracet, je nabízeno za 1 555 Kč bez PDH, což znamená

nákladovost 0,29 Kč/MB. Jednotka samotná je k dispozici za celkem přijatelnou

cenu 23 555 Kč bez DPH.

9 0884 / orn

Knihovny a jukeboxy

Zařízení nazývaná knihovny a jukeboxy tvoří další stupeň v zálohování, a to

především z hlediska dostupné kapacity, která se mnohdy posouvá o několik řádů

dále. Nejčastěji jde o mechanicko-elektronické celky, které jako jeden ze svých

základních kamenů využívají některé z uvedených, ale i jiných technologií

záznamu dat. Podstatou knihoven je automatická výměna médií v záznamových

zařízeních tak, aby se uživatel mohl soustředit na cíl své operace a nemusel

sám prohledávat jednotlivé pásky, CD, MO disky apod. S tím bývá samozřejmě

spojeno i softwarové vybavení, které mnohdy tvoří nezanedbatelnou část

pořizovacích nákladů. Příkladem takovéhoto velkokapacitního archivačního

zařízení je i jukebox Pioneer DRM-5004X, který zapůjčila chrudimská společnost

CoProSys.

Datové jukeboxy mají samozřejmě mnoho společného se známými hracími skříněmi.

Jednotlivé disky jsou uloženy ve svých pozicích, a v případě požadavku je

vybrán odpovídající z nich a dopraven ke čtecí mechanice. Odlišnost spočívá

jednak částečně v konstrukčním uspořádání, ale především v tom, že

představovaný model jukeboxu může být vybaven až čtveřicí mechanik se 4násobnou

rychlostí čtení. Nejde však pouze o mechaniky CD-ROM, určené pro čtení, ale i o

jednotky CD-R, dovolující vytváření kopií, případně zálohování. Na přání lze

dle posledních informací upgradovat čtecí mechaniky i na jednotky DVD.

Samostatně stojící skříň (obr. 10) s rozměry menší ledničky (452 × 506 × 1 159

mm) dokáže ukrývat až 500 CD-disků v neustálé pohotovosti, což představuje

celkem úctyhodnou kapacitu 320 GB dat. Média mohou být rozdělena do 5 skupin a

jsou vždy po 100 kusech umístěna v samostatně vyměnitelných boxech. Mechanizmus

pro obsluhu CD-disků (obr. 11) tvoří jednak „výtah“ a dále hlava se speciálním

podavačem. Bezpečný provoz pro obsluhu zajišťují kontrolní spínače v čelních

dveřích, které přeruší ihned činnost zařízení při nežádoucím otevření za chodu.

Samozřejmě je umožněno i mechanické zamčení dveří a tím zvýšení zabezpečení

uložených CD-disků před nenechavci.

Z hlediska dalších technických specifikací je nutné uvést, že přenos dat z

jukeboxu se realizuje prostřednictvím rozhraní SCSI-2, které obsluhuje jak

vlastní srdce zařízení changer, tak i jednotlivé čtecí/zapisovací mechaniky.

Protože jukebox samotný není přímo vybaven síťovým rozhraním, využívá jako

prostředníka pro komunikaci klasický počítač (server). Omeze-ní toku dat je

dáno rychlostí mechanik a představuje tedy hodnotu okolo 600 kB/s jak při

čtení, tak i zápisu. Samotná výměna disku v jednotce trvá přibližně okolo 32

sekund, prosté vložení disku do prázdné mechaniky okolo 16 sekund. Podporována

je opět celá řada datových formátů, zajišťující možnost nasazení v různých

operačních systémech, mezi nimiž nechybí ani DOS, Windows 3.x/95/98/NT,

Macintosh, OS/2, Novell, UNIX, HP, DEC, ODF/Alpha, Sun OS, Solaris a AIX.

Testovaná varianta jukeboxu nese typové označení 2R-1W, což znamená přítomnost

dvou jednotek pro čtení a jedné zapisovací. Tomu pak také odpovídala i varianta

obslužného programu SmartCD AR-5004, který byl určen pro operační systém

Windows NT. Zároveň je nabízena i verze NLM pro další operační systémy.

Jednotlivé varianty vybavení jak hardwarem, tak i softwarem se pak samozřejmě

liší prodejní cenou.

Z hlediska manipulace s disky je třeba upozornit na nutnost výhradní obsluhy

prostřednictvím obslužného programu. V něm se v přehledné stromové struktuře

určí, který disk má být vyjmut, na jakou pozici bude zařazen nový disk, zda má

být se-znam jeho souborů zahrnut do databáze apod. Obsluha je pak

prostřednictvím dialogových oken vyzývána k příslušným krokům, včetně otevření

skříně. Při manipulaci s diskem není nikdy přímo možné zakládat jej do pozic,

ale výhradně do podávacího mechanismu, který ho uloží neomylně na správnou

pozici. Totéž samozřejmě platí i pro vyjímání disku. Jak jsem již poznamenal,

lze při vybavení jukeboxu alespoň jednou zapisovací mechanikou tvořit i kopie

CD-disků. Pro tento případ je samozřejmě nutné založit do útrob alespoň jedno

dosud nezapsané médium. Řídicí systém pak ovšem i o takovém disku ví a pokud je

formou „dávkového“ příkazu v obslužném programu požadováno kopírování, použije

jej jako cíl záznamu. V případě, že není k dispozici žádný čistý disk, je

samozřejmě takovýto požadavek okomentován příslušným hlášením a výzvou k

založení prázdného média. Jak je tedy patrné, uživatelé přistupující po síti k

datům mohou systém využívat jako hotový archiv, zatímco obsluha serveru může

využívat i dalších dostupných funkcí, včetně zápisu dat.

Zařízení tohoto typu může být s velkým úspěchem využíváno právě v oblasti

dlouhodobé archivace velkého objemu dat, ovšem zároveň je nutné upozornit, že

zdaleka nejde o malé pořizovací náklady. Prodejní cena pro koncového zákazníka

je u testované varianty jukeboxu 646 005 Kč bez DPH a programové vybavení,

schopné tuto variantu obsloužit a využít, přijde na dalších 304 495 Kč bez DPH.

Což v součtu činí bezmála milion korun.