Září 2005: nové možnosti

Regulátor konečně otevřel pásmo 5 GHz,na které se hned vrhli bezdrátoví
provideři. Eurotel představil své plány s mobilní sítí UMTS. V ČR se poprvé

objevilo ostré triple play. Pro certifikát k elektronickému podpisu můžeme

chodit už i na poštu.



K prvnímu září 2005 nabylo účinnosti dlouho a toužebně očekávané rozhodnutí

ČTÚ, umožňující využívat pásma 2,4 a 5 GHz na bezlicenčním principu. Tedy bez

individuálního oprávnění, resp. licence. Skutečně nově se ale otevřela pouze

část pásma 5 GHz, zatímco pásmo 2,4 GHz bylo možné používat bez individuální

licence již dříve. A také se hodně využívalo, zejména pro oblíbené Wi-Fi.

Dokonce se používalo tak moc, že to někde bylo až na závadu, hlavně u „vnějších

sítí“ (mimo budovy). Například ve městech se čím dál tím častěji stávalo, že

jedna veřejná Wi-Fi síť rušila jinou. Ovšem bezlicenční pásmo pásmo 2,4 GHz je

relativně úzké, a tak provozovatelé těchto sítí neměli kam utéci (na co

přeladit), aby se vzájemně již nerušili.

Teď ale budou mít šanci v pásmu 5 GHz, s Wi-Fi na bázi standardů 802.11h. Zde

již je prostoru o poznání více, i když samozřejmě také ne neomezeně mnoho.

Navíc i zde platí obvyklé pravidlo, podle kterého má při případném rušení

přestat ten, kdo začal vysílat později. Takže hned od

1. září začala nová bezdrátová bonanza – zejména různí provideři začali co

nejrychleji obsazovat nově otevřené frekvenční kanály.



Eurotel a jeho plány s UMTS

Český T-Mobile dal již v červnu najevo, jakým způsobem hodlá využít svou

licenci pro mobilní sítě 3. generace alias UMTS: zkombinuje ji s licencí,

kterou krátce předtím získal v pásmu 872 MHz, a ještě v letošním roce spustí

první část své nové mobilní sítě, která bude čistě datová. Navíc poněkud

netradiční, protože bude využívat ve světě méně obvyklé řešení na principu tzv.

časového duplexu (TDD, Time Division Duplex). To Eurotel představil svou „UMTS

vizi“ až počátkem září, a tato se liší od představ českého T-Mobile. Eurotel

totiž sází na jistotu a chce nasadit „klasické“ UMTS technologie, jaké

používají operátoři i v sousedních zemích, resp. v celé Evropě. Na rozdíl od

T-Mobile tak bude mít mnohem více možností k nabídkám roamingu, a stejně tak

bude moci využít podstatně bohatší nabídku koncových zařízení (mobilních

telefonů 3. generace). Navíc ve své síti 3. generace alias UMTS sází kromě

rychlých datových přenosů také na hlas, a dokonce i na video. Hodlá tedy lákat

zákazníky například na možnost videohovorů.

Teď ještě aby o takovéto videohovory vůbec měl někdo zájem. Když budete chtít s

někým mluvit na dálku, po telefonu, budete ho chtít při tom také vidět? Nebo

jinak: budete chtít být sami viděni? Co když zrovna nebudete upraveni, vhodně

oblečeni, nebo se budete nacházet někde, kde zrovna nechcete být vidění?



První ostré triple play v ČR

Triple play, v doslovném překladu „trojí hra“, označuje v telekomunikačním

žargonu kombinaci tří služeb: hlasových, datových a obrazových. Nebo, chcete-li

to jinak: je to kombinace telefonu, Internetu a televize, a to na jedné

společné přípojce, s jedním poskytovatelem, a tudíž i s jedním účtem.

V ČR takovéto „triple play“ už dlouho slibují subjekty, jako je Český Telecom

(kterému chybí přidat TV) či kabeloví operátoři UPC a Karneval (těm zase chybí

přidat telefon). Jak to tak ale v životě chodí – tak dlouho pouze slibují, až

je předběhne někdo úplně jiný, třeba i skoro neznámý.

Přesně tak to skutečně dopadlo, když první ostré Triple Play v ČR ohlásil malý

regionální provider jménem Mattes AD, prozatím jen v lokalitách Frýdek-Místek a

Frýdlant nad Ostravicí. Pouze v těchto lokalitách totiž má svou vlastní

infrastrukturu na optických vláknech, která má dostatečnou kapacitu pro přenos

televizního vysílání po datové přípojce (po protokolu IP).

Zákazníci Mattes AD se zatím mohou dívat jen na několik málo programů a pouze

na svém počítači (zatím ještě ne na klasické televizi). Je to ale první

vlaštovka, a určitě po ní budou následovat další. Jen není stále jasné, kdy a

kdo to bude.



Pro certifikát už i na poštu

Používání elektronických podpisů u nás zrovna moc nebují. Snad se i rozrůstá,

ale poněkud pomaleji, než by bylo záhodno. Názory na příčiny se ovšem různí.

Někdo tvrdí, že je to cenou certifikátu, který je nezbytnou ingrediencí každého

elektronického podpisu. Takový certifikát, který je nezbytný pro komunikaci s

úřady, stál až dosud přes 700 Kč.

Jiné názory zase poukazují na to, že jde jen o jednorázový výdaj, a že po

zakoupení certifikátu je možné vytvářet tolik elektronických podpisů, kolik

hrdlo ráčí, a již zcela zdarma. A že podstatná není ani tak jednorázová cena

certifikátu, jako možnost využít elektronický podpis k něčemu smysluplnému, co

ušetří čas, námahu, peníze apod. A toho zatím opravdu není moc, i když i zde už

existují první vlaštovky. Jde například o možnost podávat on-line různá daňová

přiznání. Od roku 2006 to pak bude možnost vést celé správní řízení také v

elektronické podobě.

Ovšem i zastánci argumentu, že na vině je cena certifikátu, se nyní dočkali.

Česká pošta totiž získala potřebnou akreditaci k tomu, aby její certifikační

autorita mohla vydávat tzv. kvalifikované certifikáty. Tím padl dosavadní

monopol I.CA, a rázem poklesla i cena.