Zjednodušte si život

Máte někdy pocit, že v dnešním přetechnizovaném světě ztrácíte občas kontakt s
realitou a zařízení, vychytávky či různé programy, které si tak často kupujete,

vám často místo zpříjemnění života přinášejí starosti? Jak jsem dlouhodobým

sledováním zjistil, u počítačových sítí to platí dvojnásob. Proto v tomto

článku a jeho pokračováních bych se chtěl podělit o svoje zkušenosti z oblasti

síťování. Ale nebojte se, nebude se jednat o školení pro správce sítí, ale

spíše o tipy, jak si „síťařskou techniku“ bezbolestně vychutnat, ať je vaše

povolání jakékoliv.



Dovolte pár slov úvodem: Počítačové sítě prostě miluji. Podle mého názoru

znamenaly zásadní zvrat v komunikaci mezi lidmi, ke kterému se dají kromě

knihtisku Johanna Gutenberga přirovnat snad ještě dva předchozí vynálezy –

telefon Grahama Bella a mobilní telefon Ostena „mobila“ Makitaliho. Přístup k

informacím a komunikace mezi lidmi je díky počítačovým sítím mnohem jednodušší,

rychlejší a do vynálezu „spamu“ byla i efektivnější.



Kdy dráty a kdy bezdráty?

Zkusme začít třeba něčím jednodušším. Nechali jste se zlákat všudypřítomnou

propagací bezdrátových sítí a teď nevíte, co si počít? Nefunguje vám připojení

správně, prostupnost se vám zdá malá a dosahy ještě menší? Je pár bolestivých

míst, o kterých se u bezdrátových sítí Wi-Fi standardu až tak často nemluví.

Takže si nyní projdeme realitu a potom přijde pár slíbených tipů a triků, co s

tím.

• První ošemetnou záležitostí bezdrátů je limitovaný počet kanálů, které jsou

pro bezdrátové sítě pracující v pásmu 2,4 GHz k dispozici (platí zejména pro

standardy 802.11b a 802.11g). Koupíte-li si libovolné bezdrátové zařízení, máte

v konfiguračním menu sice k dispozici 13 kanálů, ale jen 3 z nich se vzájemně

nepřekrývají – tudíž se neruší. Jsou to kanály 1, 6 a 11.

• Druhým problémem je nesoulad teoretické a reálné rychlosti přenosu. Zařízení

se běžně označují jako 11, 54 nebo dokonce turbo či nitro 108 Megabit, ale

reálně zvládají méně než polovinu rychlosti uvedené v názvu. Navíc s počtem

současně připojených uživatelů prostupnost klesá. A klesávíce než jen lineárně.

Pokud máte bezdrátový „54Mbit“ přístupový bod pracující podle standardu

802.11g, tak s jedním taktéž „géčkovým“ klientem dosáhnete při dobré kvalitě

signálu rychlosti přenosu pod 25 Mb/s. Ale pozor, jakmile se objeví druhý

„géčkový“ uživatel, přístupový bod ztratí skoro čtvrtinu předchozí rychlosti. A

najednou je z 25 Mbitů slabých 18 Mbitů za vteřinu. Ale ne pro každého

uživatele, ale pro oba současně, protože bezdrát využívá sdílené pásmo. A ještě

horší je, když přidáte klienta s kartou 802.11b. Přístupový bod totiž při

současné komunikaci s „g“ a „b“ klientem musí měnit způsob modulace a průměrná

přenosová rychlost padá a padá.

• Do třetice tu máme dosah. Většina výrobců udává dosah na volném prostranství

s integrovanou anténou 100 metrů. Pravdou je, že na volném prostranství dosah

takový skutečně je, ale jakmile přemístíte přístupový bod a mobilní klienty do

budovy, zjistíte že i dvacet metrů bývá někdy mnoho. Wi-Fi pracuje na frekvenci

2,4 GHz a má dobrou prostupnost spoustou materiálů. Kvalitní filtr pro signál

však tvoří železobeton a jakákoliv zeleň. Útlum signálu průchodem přes dvě zdi

v panelovém domě vám připomene fyziku středních škol, kapitolu o elektrickém

poli, odstavec Faradayova klec.

• Nakonec bezpečnost. Divili byste se, kolik bezdrátových sítí se stále spoléhá

pouze na hlídání MAC adres a možná trochu šifrování 40bitovým klíčem. Pravda,

ve většině případů se provozovatel špatně zabezpečené WLAN stane cílem krádeže

připojení k internetu – tzv. „warpingu“, může být poškozen i jinak. Například

spamem odesílaným z jeho reálné IP adresy, zavirováním nebo odposlechem

komunikace.



Doporučení bez drátu

Doufám, že vám nepřipadám k bezdrátovým sítím příliš kritický, protože jsem

ještě nezačal psát o síťování prostřednictvím Bluetoothu. Nevadí. Po mnoha a

mnoha zkušenostech z praxe vám mohu doporučit používat bezdrátové sítě ve dvou

případech. A to tam, kde nemůžete natáhnout UTP kabel pro klasický 10/100

Ethernet nebo tam, kde potřebujete zůstat mobilní. Kabel je rychlejší,

bezpečnější, levnější, ale pořád je to kabel. Je příjemné sedět s notebookem

připojeným k internetu na zahradě nebo kdekoliv v bytě, ale je naprosto

zbytečné mít bezdrátově připojený stolní počítač vzdálený 5 metrů od brány pro

připojení k internetu. Také se alespoň trochu podívejte na zabezpečení, protože

WPA šifrování v kombinaci se zamezením broadcastingu názvu SSID (názvu vaší

bezdrátové sítě) znemožní i tomu nejlepšímu hackerovi připojit se na váš účet k

internetu. Použijte zařízení, které umí automaticky volit vhodný kanál, nebo si

před ruční volbou kanálu programem Network Stumbler zmapujte, na jakých

kanálech a s jakou silou signálu existují jiné bezdrátové sítě ve vašem okolí.



3Com Office Connect Wireless 11g Travel Router

Pro větší pohodu si kupte zařízení s co nejjednodušší obsluhou a více funkcemi.

Velmi se mi líbí multifunkční krabičky, které mohou pracovat jako přístupový

bod, internetová brána nebo bezdrátový klient. Příkladem takového zařízení je

například 3Com Office Connect Wireless 11g Travel Router, což je krabička,

která se vejde do kapsičky u košile a po provedení úvodní konfigurace již stačí

posuvným přepínačem nastavit, jakou funkci má provádět. Doma ji použijete jako

bránu pro připojení k internetu. V tomto režimu ji připojíte 10/100

ethernetovým portem ke kabelovému nebo DSL modemu a krabička si sama stáhne IP

adresu přidělenou operátorem. Spustí v sobě firewall, překlad adres a DHCP

server a všem autorizovaným bezdrátovým klientům umožní snadný přístup k

internetu. Pokud již bránu k internetu máte, krabičku přepněte do režimu

přístupového bodu. Pokud ji nepozorovaně během celodenního jednání u zákazníka

připojíte do nejbližší počítačové zásuvky, s největší pravděpodobností si

dlouhá a nudná jednání nečekaně zpříjemníte přístupem k internetu a e-mailům.

Pomocí tohoto zařízení můžete svůj počítač připojit k existující bezdrátové

síti, a i když zrovna nemáte po ruce bezdrátovou kartu, krabičku prostě

přepnete do klientského režimu a na ethernetový port připojíte svůj počítač. To

vše s krabičkou, která váží 80 gramů a stojí kolem 3 tisíc korun.



Asus WL-330 Pocket Wireless Access Point

Dalším užitečným zařízením je například Asus WL-330 Pocket Wireless Access

Point, zařízení stejně velké, které sice neumí pracovat jako internetová brána,

ale v záloze má jinou funkci, nazvanou WDS – bezdrátový distribuční systém.

Pokud ji přepnete do WDS režimu, krabička pracuje jako přístupový bod. Nemusíte

ji připojit do počítačové sítě kabelem, poněvadž data určená jiným mobilním

klientům těm nepřímo připojeným k tomuto přístupovému bodu, umí současně

bezdrátově předávat dál jinému přístupovému bodu. Ano, tímto způsobem sice

ztratíte minimálně polovinu přenosové rychlosti přístupového bodu, ale někdy se

tato funkce prostě může hodit.