ADSL: zle matičko, zle - Jaký vliv má agregace na kvalitu připojení zákazníků k internetu?

ADSL, tedy Asymetric Digital Subscriber Line představuje alternativu zajištění
internetové konektivity, do které bylo a jistou měrou stále ještě je vkládáno

mnoho nadějí zejména domácností a malých firem, kterak přijít poměrně lacino a

přitom kvalitně k přístupu na síť. Bohužel, zavádění této technologie se u nás

setkává s celou řadou potíží, větších či menších, do jisté míry takových, že

potenciální uživatele dokonale odrazují.



Prvotní myšlenkou ADSL služeb je zprostředkovat internet s využitím stávajícího

metalického vedení pevné telefonní sítě. Technologie je koncipována tak, aby

odbourala dva největší problémy konvenčního vytáčeného připojení, zvaného

dial-up. Především se jedná o časovou tarifikaci, tedy závislost výše poplatků

za připojení na době jeho trvání. Druhým problémem je nízká rychlost a

spolehlivost, a to i na digitalizovaných linkách. Kromě toho ADSL umožňuje díky

frekvenčnímu rozdělení integrovat trvalý přístup k síti s využitím stávajících

telefonních služeb, a to v reálném čase. Jinými slovy, klasický telefon lze

používat i tehdy, je-li aktivní připojení k síti a naopak.



Použití ADSL linky vyžaduje několik věcí. Především se jedná o upravenou

telefonickou koncovku, frekvenční dělič zvaný též Splitter. Koncové zařízení

(ADSL modem) zprostředkuje napojení počítače nebo sítě k rozvodu a navázání

spojení s ISP.



Poskytovatel připojení zajišťuje svému klientovi konektivitu k internetu za

pomoci technologie ADSL. Nejdůležitějším a nejproblematičtějším bodem připojení

však stále zůstává pevná metalická síť patřící Českému Telecomu (ČTc), bývalému

monopolnímu telekomunikačnímu operátorovi. Právě odtud vycházejí takřka všechny

potíže, které u nás ADSL má.



Aby se zabránilo přetížení vedení nadměrným provozem, tedy aby se ušetřily

náklady spojené s vytížením sítě, uplatňuje ČTc ve své části provozu takzvanou

agregaci. Jedná se vlastně o nasazení techniky, která rozděluje jedno fyzické

vedení o stanovené rychlosti mezi více uživatelů. Teoreticky lze linku bez

problému „prodat vícekrát, než kolikrát existuje“. Vychází se z principu, že v

jednom okamžiku nejsou nikdy připojeni všichni klienti, a ti kteří ano, nebudou

vždy linku využívat na její plnou kapacitu. Tu tak lze rozdělit na více

koncových bodů, než pro kolik je teoreticky určena, a zároveň s tím významně

snížit náklady.



První spuštění agregace v síti ČTc vyvolalo obrovský problém. Rozdělování linky

si vyžaduje buď nasadit tvarování provozu (tzv. shaping), nebo zahazování

paketů na spojovacích zařízeních. Necitlivé nastavení techniky vedlo k tomu, že

reálná rychlost ADSL připojení na mnoha místech klesla z deklarovaných stovek

kilobitů za sekundu na zlomek této hodnoty, a přiblížila se tak kritizovanému

vytáčenému připojení a v některých případech spadla až pod ně. Z rychlé a

neomezené možnosti přístupu na internet se tak stala možnost pomalá, omezená a

takřka nefunkční, zejména pro použití služeb s vysokým nárokem na rychlost

hovoříme o IP telefonii, streamování videa, hraní některých on-line her atd.

Proto ČTc přistoupil k vypnutí agregace. To vedlo k opětovnému nárůstu

rychlosti pro uživatele a ke zvýšení kvality služby. ADSL se stalo tím, čím

mělo od počátku být.





Smutná současnost



Bohužel, nic netrvá věčně. Uživatelé, zejména ti vlastnící nejlevnější varianty

služeb, si zvykli přenášet veliký objem dat. Velký podíl na tom mají zřejmě

výměnné sítě, stahování velkých balíků dat, připojování LAN sítí pomocí ADSL

linek určených pro jednotlivé uživatele, atd. ČTc, který je všeobecně znám svou

neochotou nabídnout univerzální a neomezenou službu přístupu k síti, vyhlásil

„zrychlení“, zvýšení maximálních rychlostí ADSL, ovšem se značnými omezeními co

se týká objemu dat s tím, že svou novou nabídku hodlá postupně vnutit všem

uživatelům ADSL u nás. To společně s kontroverzním systémem přihlašování k síti

vedlo k dalším komplikacím při nasazování ADSL.



V polovině října došlo k nové aktivaci agregace. Jak se zdá, následky byly

alespoň ze začátku méně apokalyptické než v prvním případě. Problém s

nadužíváním sítě stále trvá, zejména pokud se „stahovačům“ podařilo najít

způsob, jak agregované připojení do jisté míry obejít (využitím více vláken na

downloadu). Pro mnoho uživatelů VoIP a podobných služeb ovšem nastala temná

doba. Jsou fakticky vytrestáváni za snahu zajistit si rychlý a kvalitní přístup

k internetu? Těžko říct. Agregace pomáhá udržet nízké ceny ADSL pro koncové

zákazníky právě tím, že snižuje nákladovost na straně provozovatele klientské

sítě, tedy Telecomu. Její první nasazení bylo prokazatelným omylem a špatným

porozuměním jednak technologii, jednak potřebám uživatelů, kteří za tuto formu

přístupu platí i v nejlevnější variantě více, než kolik by platili za některé

jiné, taktéž obecně dostupné varianty. Druhé nasazení bylo o poznání

citlivější, nicméně stav ADSL v České republice se kýženému ideálu opět

výrazným způsobem vzdálil.





Co bude dál?



Oproti jiným formám přístupu k síti sází ADSL již z principu na svou rychlost.

Na rozdíl od zastaralého, uživateli a odborníky odmítnutého a ČTc donekonečna

prosazovaného ISDN, nabízí časově nelimitované, rozuměj netarifikované

připojení. Zatímco však v případě ISDN se uživatel dočká konstantní rychlosti a

vysoké kvality provozu, u ADSL tady nic takového očekávat nemůže. ČTc v

dohledné době zřejmě nehodlá zavádět řízení kvality služby ani rychlostní dolní

limit, pod který by provoz nikdy neměl poklesnout. Situace pro uživatele vypadá

tak, že má vesměs vlastní kvalitní vybavení s rychlým terminálem, má smlouvu s

providerem vybaveným vysokou konektivitou, nicméně žába sedí na prameni přesně

uprostřed. A to i přes snahy státního regulátora, nezávislých skupin, dokonce i

politiků. Jisté je, že ADSL patří budoucnost, a to z jediného prostého důvodu.

Nikdo nikdy nepostaví tak hustou síť metalického vedení poslední míle, aby se

to jen přiblížilo síti, kterou vlastní Český Telecom. Ve velkých centrech

existuje kabelová televize, v menších pak bezdrátoví operátoři. Telefonní linka

je ovšem jistotou nacházející se i tam, kde všechny ostatní možnosti prakticky

odpadávají. Po ohromné modernizaci a faktické výměně větší části telefonní sítě

jsou tyto linky ve stavu, kdy ve své většině umožňují vysokorychlostní datový

přenos s minimálními nároky na další zásahy do stávající infrastruktury na

straně uživatele, a jen o něco většími (instalace DSLAMů) na straně

provozovatele přenosové sítě. Bohužel se zdá, že boj o funkční variantu takto

rozsáhlé a snadno dostupné služby se neodehrává v hladině hledání a eliminaci

technických nedostatků, vytváření kompromisů mezi únosnou měrou provozu,

agregace a potřeb uživatelů, leč v oblasti ekonomických zájmů, generování zisku

a uživatelských restrikcí. Co by se muselo stát, aby se tento tragický stav

změnil, je ve hvězdách záleží na vzájemné domluvě všech, kteří se na ADSL

podílejí, stejně tak jako na státní regulaci telekomunikací prováděnou Českým

telekomunikačním úřadem, jenž může rozhodování do značné míry ovlivňovat.