AMD Opteron uveden!

Společnost AMD ukázala 22. dubna v Altmanově budově v New Yorku svou cestu za
64bitovými počítači, když uvedla procesor Opteron. Celá akce působila spíše

komornějším dojmem a zúčastnilo se jí několik stovek novinářů, analytiků a

zástupců partnerských společností. Ostatně nějakou extra masivní akci nebylo

možné ať už kvůli pozicování samotného uváděného produktu, či vzhledem k

posledním ekonomickým výsledkům AMD ani očekávat. Každopádně na této události

byli k vidění jak nejvyšší lidé z AMD, včetně prezidenta společnosti Hectora

Rize a dokonce legendárního zakladatele firmy Jerryho Sanderse, tak zástupci

významných partnerů zejména ze softwarových, ale také z hardwarových firem,

které se otevřeně hlásí k podpoře nové platformy.



Procesor Opteron je konstrukčně navržen tak, aby byl schopen provozovat jak

stávající 32bitový kód, tak zpracovávat i 64bitové programy. Tato dualita je

velmi významným faktorem, který umožňuje firmám velmi pozvolna, podle potřeb

migrovat svou serverovou platformu od 32bitů k 64, neboť v obou dvou režimech

lze získat z čipu prakticky maximální výkon. U konkurenčních čistě 64bitových

produktů lze využívat standardně 64bitový režim, zatímco starší 32bitové

aplikace buď není možné provozovat vůbec, anebo s velmi významným výkonovým

handicapem. Zároveň je Opteron relativně výkonným (opteronový rack server je

držitelem rekordu Tpc-c pro 2P stroje) a cenově dostupným (nabízí nízkou cenu

za transakci) řešením pro malé, střední i větší servery. Cílovým trhem nového

produktu jsou pro 1–2 procesorová řešení firewally, vyrovnávací servery,

load-balancing servery a také menší a střední webové servery. 2–4procesorové

stroje jsou určeny pro vysoce vytížené webové a aplikační servery a doménou

4–8P řešení jsou databázové a souborové servery.



Je však nepopiratelným faktem, že pro úspěch na serverovém trhu nestačí pouze

výkonný a levný produkt, ale esenciálním faktorem je také stabilita,

robustnost, široká softwarová podpora a rozsáhlá hardwarová implementace. Ze

strany softwarových společností už svou maximální podporu novému projektu

vyjádřily firmy jako SuSE, Mandrake či Red Hat, které zastupují nejdůležitější

linuxové distribuce, a trochu váhavě, ale přeci se k nim přidal také Microsoft.

Jako u tohoto softwarového giganta už tradičně, hned dva dny po Opteronu byl

představen Microsoft Windows Server 2003, kterému ale přímá podpora Opteronu a

jeho instrukční sady nově pojmenované AMD64 (dříve x86–64) chybí. Přínést by ji

měl Service Pack, který se plánuje na druhé pololetí tohoto roku a jehož

beta-verze bude k dispozici snad už v létě. Mezi dalšími softwarovými firmami

se objevují jména jako Oracle s databázovým systémem 9i, IBM a jeho databáze

DB2, webserver Apache a mnohé další.



Mezi hardwarovými firmami nalezneme bohužel pouze dva extrémně významné

partnery, jimiž jsou Fujitsu-Siemens a podle vyjádření agentury Reuters také

IBM. Tyto korporace jsou zatím jediné, které se otevřeně přihlásily k

implementaci nového procesoru a během druhého pololetí letošního roku by měly

nabízet svá serverová řešení právě s Opteronem. Na samotném uvedení čipu v New

Yorku jsme viděli také servery od dalších, ale méně významných společností, což

samo o sobě vyvolává pochybnosti o tom, jak široká podpora Opteronu vlastně je.



Právě pro případný úspěch či neúspěch čipu je zásadní ochota jej implementovat

od firem jako je HP se zhruba 1/3 podílem serverového trhu, Dellu, kterému

patří kolem 20 %, či Sunu s 5 % podílem, přičemž IBM, které už podporu

vyjádřilo, zastupuje necelých 15 % trhu. Na některých internetových

zpravodajských serverech se objevily informace o vlivu, jaký může mít na méně

vřelou podporu výrobců také nejvýznamnější konkurent AMD, ale pochopitelně

žádný zástupce dotázaných společností své podezření neprohlásil oficiálně.



Právě horší prodírání se mezi serverové kolosy bude AMD řešit také dostupností

pro menší výrobce serverových řešení, takže na trhu jsou k dispozici jak

samotné procesory, tak i základní desky od společností jako jsou MSI, Asus,

Arima, Tyan či Newisys, a je pravděpodobné, že případné komponenty pro výrobu

vlastního opteronového serveru půjde s trochou práce koupit i u běžných IT

prodejců. Očekává se tedy, že cena dvouprocesorové desky MSI K8D Master s

nejslabším Opteronem se u nás vyšplhá zhruba na 35 tisíc korun.









O datech, která se vrátila



Tomáš Přibyl



Někdy by se mohlo zdát, že počítačová data si žijí svým vlastním životem

nezávisle na vůli uživatele/majitele. Prostě o ně přijdete v okamžiku, kdy se

vám to hodí nejméně. A naopak data, která jste považovali za smazaná, se

jednoho krásného dne mohou objevit v rukou nepovolané osoby… Může to být

konkurence, ale třeba také berní úřad nebo nepřiměřeně zvědavá manželka.

„Návrat“ jednou smazaných dat si zaslouží podrobnější vysvětlení. A nemáme teď

na mysli jejich prosté „přesunutí“ do složky Odpadkový koš, odkud je cesta

zpátky poměrně jednoduchá. Míníme obnovu dat skutečně smazaných (i když toto

slovíčko by v daném případě mělo být v uvozovkách). Stačí si jen uvědomit

princip mazání pod operačním systémem Windows: příslušný soubor totiž není

fyzicky zlikvidován, ale operační systém pouze poupraví hlavičku FAT nebo NTFS.

Zde označí místo, kde byl soubor původně umístěný, jako prázdné. Jinými slovy:

soubor dále fyzicky existuje na disku, jen na něj neexistuje odkaz. Z toho

plyne docela jednoduchá zákonitost: dojde-li k obnovení příslušného odkazu,

dojde zároveň k obnovení „smazaného“ souboru. Na disku zůstává až do víceméně

náhodného přepsání jinými daty.



Z toho plyne, že obnova smazaných souborů je jednodušší, než si dokážeme

představit. Stačí být jen trochu šikovnějším znalcem informačních technologií

nebo si z internetu stáhnout nějakou utilitku „data recovery“ (záchrana dat).

Historie počítačové bezpečnosti nám přináší stovky případů, kdy se data

považovaná za smazaná dostala tam, kam neměla.



Třeba několik let starý příběh jedné britské zdravotní pojišťovny, která se

rozhodla vyřazený hardware věnovat jisté střední škole. Všechny pevné disky

předtím samozřejmě nechala pečlivě zformátovat. Jenomže to nestačilo a studenti

dokázali z disků vyzískat obrovské množství informací, které neváhali zveřejnit

na internetu. Vzhledem k tomu, že šlo o lékařské záznamy, je pochopitelné, že

se to setkalo s velkým negativním ohlasem.



Další příběh je víceméně tuctový. Jistá mladá dáma nalezla své vlastní

fotografie na internetu. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby se zde snímky

neobjevily bez jejího souhlasu a kdyby na nich byla oblečená. Kdysi sice nějaké

„umělecké“ fotografie pořídila, ale tyto střežila jako oko v hlavě. Nedávno

však vyměnila svůj počítač za nový starý dala do bazaru, jeho disk předtím

důkladně promazala. Ale jak vidno ne dosti důkladně.



A návrat smazaných dat do třetice. Nedávno uskutečnili studenti v Massachusetts

Institute of Technology (MIT) pokus, kdy shromáždili 158 „vyřazených“ pevných

disků. Zjistili při tom, že jen z deseti procent nedokáží zachránit žádná data.

A co bylo na zbytku? Soukromé klíče k elektronickému podpisu, hesla pro přístup

k bankovním aplikacím, tisíce soukromých e-mailů, vnitrofiremní dokumenty,

pornografie… Na jednom disku (původně fungoval v bankomatu) se podařilo

„zachránit“ soubor s výpisem všech transakcí za poslední rok. K tomu asi není

co dodávat.



Jak se možnosti zneužití dat bránit? Vlastními silami těžko jak už bylo výše

uvedeno, data jsou na pevný disk zapisována z hlediska uživatele náhodně. Proto

je pro účely bezpečného (a nenávratného) mazání dat vyvíjen specializovaný

software (např. DataShredder ke stažení na http://www.aec.cz). Ten je schopen

„skartovat“ soubory, adresáře, dočasné soubory, historii spuštěných programů,

historii dokumentů, cookies i „volné“ místo na disku. Zkrátka: všechny oblasti,

kde se mohou vyskytnout jakákoliv kompromitující data.









Pentium M od HP



Tomáš Bučina



Technologie Centrino se postupně dostává do nabídek všech významných výrobců

notebooků, a ani HP nemůže být v tomto směru výjimkou. Místo kompletní

specifikace, která se týká nejen samotného procesoru Pentium M a čipové sady

Intel 855MP, ale také bezdrátové komponenty Intel PRO/Wireless HP, zvolilo

setrvat u stávající struktury, kde je WiFi řešeno externím modulem MultiPort. I

přesto, že lze mít výhrady proti použití méně standardního řešení proti běžné

komponentě přímo od Intelu, má tato koncepce své výhody. Především korporátní

zákazníci ocení stabilitu volby modulů Multiport, která prolíná celou řadou

Compaq Evo, a zároveň správci IT infrastruktury nejsou tak nuceni testovat ve

svých bezdrátových sítích další nové technologie. Nový model, který je tímto

způsobem vybaven, je HP Compaq Evo N620c s procesorem Intel Pentium M 1,3 až

1,6 GHz a operační pamětí o kapacitě až 2 GB. Výhodou pro použití ve firmách je

také gigabitové Ethernet rozhraní, které ale samozřejmě podporuje i stávající

10/100Mb/s sítě. Notebooky s Centrinem i „pouze“ s Pentiem M nabízejí dlouhou

výdrž při práci z akumulátorů, a ani Evo N620c není v tomto směru výjimkou,

když vydrží s běžnou 8článkovou Li-Ion baterií pracovat až 6 hodin při

hmotnosti jen 2,2 kg. Z další výbavy stroje stojí za zmínku také grafický

adaptér ATI Mobility Radeon 7500 s 32 MB paměti a 14" LCD displej s rozlišením

1 024 × 768 (XGA) či 1 400 × 1050 (SXGA+) bodů. Výhodou pro některé zákazníky

může být také zachování stávajících sériových či paralelních rozhraní. HP je

tradičně velmi silné v zařízeních pro tisk, a tak i své notebooky vybavuje

zajímavým softwarem pro využití potenciálu tisku na cestách. Univerzální HP

mobile printing ovladač umožňuje tisknout na moderních tiskárnách HP Business

InkJet, HP LaserJet či HP Color LaserJet bez další instalace softwaru. Odkaz:

http://www.ibm.cz