Budoucnost DVD

1. 7. 2004

Sdílet

Na trhu se objevují stále rychlejší mechaniky a média pro zápis DVD disků, zadveřmi je navíc několik nových technologií, které však nejsou kvůli stále ještě vysokým cenám zatím ...

Na trhu se objevují stále rychlejší mechaniky a média pro zápis DVD disků, za
dveřmi je navíc několik nových technologií, které však nejsou kvůli stále ještě

vysokým cenám zatím příliš rozšířené.



Už to tak chodí. Jakmile jsme si pomalu začali zvykat, že CD-RW mechaniky a

média začal nahrazovat formát zapisovatelných DVD disků, už je zase na obzoru

změna, přesněji řečeno tři nové standardy. Nejobyčejnější a nejneškodnější

novinkou je 12rychlostní DVD zápis, tedy technologie, která ušetří čas, ale

revoluci v počítačovém světě určitě znamenat nebude. Mnohem radikálnější změnou

však budou dvouvrstvé a dvojnásobně kapacitní mechaniky a disky DVD+R. Zatím

ještě skrytá za horizontem je pak technologie založená na modrém laseru, tzv.

High Definition DVD neboli HD DVD. Využití technologických výhod modrého laseru

s sebou přinese masivní nárůst kapacity, ale jak už je v oblasti DVD zvykem, o

vysokokapacitní DVD standard už se zase vede válka.



Dvojitá služba

Dvouvrstvá zapisovatelná DVD média formátu DVD+R budou schopná uchovat zhruba

dvojnásobek stávající 4,7 GB kapacity, takže na ně bude možné uložit celé a

neočesané filmy DVD-9 (8,5 GB). Pro uživatele to představuje možnost uložit na

jediné médium více než 3 hodiny vysoce kvalitního videa. Podle našich prvních a

zatím neoficiálních testů však můžeme již dnes prohlásit, že zapisovatelné

dvouvrstvé DVD disky budou alespoň s některými mechanikami a přehrávači

nekompatibilní.

Vyzkoušeli jsme interní model Sony DRU-700A, tedy dvouvrstvou DVD vypalovačku s

kapacitou 8,5 GB, jež umí 8rychlostně pracovat s jednovrstvými médii DVD±R,

4rychlostně s disky DVD±RW, 40rychlostně s CD-R a 24rychlostně s CD-RW.

Sony DRU-700A si snadno poradila s našimi běžnými testy a pomocí přibalené

verze programu Nero bezchybně vypálila i dvouvrstvé DVD médium (trvalo ji to

něco málo přes 45 minut). Vypálené DVD jsme pouštěli jak na samotné mechanice,

tak na přehrávači JVC XV-N55SL a během filmu jsme si nevšimli ani sebemenšího

zpoždění projekce při přechodu z jedné vrstvy na druhou.

Musíme však upozornit na několik zádrhelů. Tím drobnějším je fakt, že

dvouvrstvý zápis probíhá 2,4násobnou rychlostí, takže plný disk se bude

vytvářet celou třičtvrtě hodinu. Při zápisu na DL (Double Layer) DVD+R je navíc

třeba zapsat plný disk, aby se dosáhlo požadované úrovně odrazivosti na obou

vrstvách.

Mnohem důležitější však je, že dvouvrstvá média budou ze začátku k sehnání jen

velmi špatně, navíc budou nějakou dobu stát tolik, kolik stávaly první

jednorychlostní zapisovatelná DVD média, tedy zřejmě přes 200 Kč. Jakmile se

jejich výroba rozjede naplno a ve větším obsahu, spadne cena drasticky dolů,

ale i tak budou jednovrstvá média v dohledné době přece jen o dost levnější

variantou.

Nejvážnějším problémem je však v současné době ještě zcela nevyřešená pouze

částečná kompatibilita se stávajícími mechanikami a přehrávači. Během našeho

testu jsme mimo jiné vyzkoušeli i nejnovější DVD vypalovačky společností

Plextor (PX-712A a PX-708A) a Memorex (True 8×), které film, jenž jsme vypálili

na předprodukční vzorek dvouvrstvého média DVD+R, nedokázaly rozpoznat. Z

celkového množství dvanácti DVD přehrávačů, jež jsme testovali, námi vypálené

fvouvrstvé médium přečetly pouze čtyři. Tento problém by mohl vyřešit upgrade

firmwaru (tedy pokud jej mechanika či přehrávač umožňuje provést) a podle

našich informací je pro nejbližší období cílem výrobců dosáhnout až 90procentní

kompatibility.

Co se týče mechanik určených pro osobní počítače, na trhu jich zatím moc není,

ale již se začaly objevovat první modely. Všechny mechaniky podporující

dvouvrstvý zápis by samozřejmě měly zvládnout i čtení těchto médií. U starších

mechanik, které budou trpět nekompatibilitou s tímto standardem, budeme muset

počkat až výrobce uvolní nový firmware a poté jej upgradovat. Konkurenční

formát DVD-R by se měl připojit k dvouvrstvému zápisu již koncem června, kdy

předpokládáme, že DVD Forum novou specifikaci schválí.



Jaký Blue?

I když se poslední dobou o modrém laseru hodně píše, nepředpokládáme, že by

tato technologie vytlačila stávající standard DVD. Ani ty nejoptimističtější

analýzy nepřiznávají na nejbližších pět let „modrému laseru“ větší než okrajový

podíl na trhu. Stále však není rozhodnuta hlavní bitva, týkající se toho, který

formát zaujme Hollywood.

Z mnoha zájemců o tuto výhodnou pozici mají větší šanci jen dva. Je to buď

standard DVD Fóra nazvaný HD-DVD (vytvořily jej Toshiba a NEC), nebo Blu-ray od

Sony. Čína podporuje vlastní standard EVD (Enhanced Video Disk), ale

pochybujeme, že v jiném regionu najde silnější podporu.

V porovnání se standardním červeným laserem (650 nanometrů), používaným ve

stávajících CD a DVD mechanikách, pracuje laser modrý s menší vlnovou délkou

405 nanometrů. Prakticky to znamená rychlejší pulsy a menší značky, umístěné

blíže u sebe, tedy větší rychlost a kapacitu. Těžit z toho bude hlavně formát

HDTV, který pracuje s 1125 linkami a s datovým tokem až 19,4 Mb/s. Dvě hodiny

záznamu při tomto datovém toku zaberou přibližně 19 GB úložného prostoru, tedy

mnohem více, než dokáže nabídnout dvouvrstvé DVD.

DVD Forum, NEC a Toshiba tvrdí, že HD-DVD (které zvyšuje kapacitu DVD z 4,7 na

15 GB) lze uvést na trh mnohem snadněji a levněji, jelikož nebude vyžadovat

kompletní přestavbu existujících výrobních linek. Firma NEC dokonce ohlásila

vývoj zpětně kompatibilní duální hlavy, pracující s modrým čtecím a červeným

zapisovacím laserem, ale zatím neexistuje žádný přehrávač, který by tuto hlavu

využíval.

Protože jednovrstvá HD-DVD média, stejně jako formát EVD, svou kapacitou (15

GB) nedostačují požadavkům HDTV (17,5 GB), uvažuje DVD Forum o implementaci

kompresních algoritmů. Vzhledem k tomu, že se jim ale nechce platit autorská

práva za stávající prověřené technologie MPEG-4 (H.264) či Microsoft Media 9,

není zatím jasné, jaký kompresní standard bude použit a zda se tedy budou tato

média pro HDTV vůbec hodit.

Sony a další firmy tvrdí, že opuštění staré technologie povede k rychlejšímu

nárůstu kapacity v budoucnosti. Blu-ray nabízí kapacitu 23,3 až 27 GB na jednu

vrstvu, což bohatě stačí požadavkům HDTV. Není tedy divu, že Blu-ray se stále

spokojí se standardem MPEG-2, i když ani jeho zastánci zcela nevyloučili

přechod na jiný kodek.

Ani standard HD-DVD, ani specifikace Blu-ray nejsou zatím skálopevně dané. Aby

věci nebyly tak jasné, objevuje se v současných DVD přehrávačích podpora

MPEG-4 – pokud by tento trend zesílil a přijali by jej i nejznačkovější

výrobci, mohl by se standardním a oficiálním kompresním formátem stát právě

MPEG-4.

Souboj o DVD formát s vysokým rozlišením není ale zatím tak důležitý. Rozdíl v

kvalitě mezi stávajícím DVD a high-res DVD je příliš malý na to, aby uživatelé

pocítili nutnost upgradovat svá zařízení, takže změny se nedočkáme, dokud

nebude HD obsah mezi běžné uživatele výrazněji rozšířen. Rychlost přechodu na

nový standard asi v očích uživatelů pozitivně neovlivní ani fakt, že vítěz

tohoto souboje bude vybaven i mnohem sofistikovanější protipirátskou ochranou.

Dost řečí o budoucnosti. Blu-ray je v některých zemích již k dostání na

pultech, konkrétně jde například o Professional Disc for Data od Sony, který

disponuje kapacitou 23 GB na jednu vrstvu. Interní mechanika připojitelná

pomocí rozhraní SCSI-3 stojí necelých 3 000 dolarů a externí mechanika pro USB

2.0/SCSI-3 přijde na 3 300 dolarů. Tam, kde se používá, slouží především pro

zálohování firemních dat, takže se nemusíme divit ceně 45 dolarů za jedno

médium a naprosté nekompatibilitě s čímkoliv jiným. Toto zařízení se nám

nepodařilo sehnat k testování, ale již fakt, že existuje, naznačuje, že Blu-ray

si najde cestu k mainstreamu nejprve přes datové a profesionální uživatele.