CAL ´99 Virtuální vzdělávání - Reportáž z londýnské konference

Zkratka CAL Computer Aided Learning, se již stala běžnou součástí pedagogické
literatury před mnoha lety, v poslední době se k ní však přidává slovo

virtuální vzdělávání. Slovo moderní plně vystihuje konec tohoto milénia. Stovky

odborníků i laiků diskutují nad tématem, zda virtuální realita je oním správným

prostředím, ve kterém se bude odvíjet vzdělanost následujícího století.

Koncem března se na konferenci CAL 99 sjelo přes 300 účastníků z více než 30

zemí, aby si vyměnili své zkušenosti. Po tři dny v paralelních sekcích

probíhala diskuse nad různými tématy, z nichž tím nejpodstatnějším byla otázka,

jak podpořit měnící se roli učitele v nových podmínkách.

Konference sponzorovaná firmami Elsevier Science a Oracle přinesla celou řadu

podnětů, které třeba přinutí k zamyšlení i naši řídicí sféru, protože ve

srovnání se světem je koncepce šíření ICT (Informačních a komunikačních

technologií) v podmínkách škol značně roztříštěná a nesourodá. Jak situace

vypadá leckde ve světě, se čtenáři mohou seznámit v originálních referátech na

webovských stránkách konference www.elsevier.nl/homepage/sag/cal99/, včetně

českých příspěvků. K jejich obsahu se příliš vracet nebudeme, protože zájemce

si je snadno na Internetu najde.

Součástí konference byla panelová diskuse nad plakáty učitelů z různých zemí,

kteří zde představovali své vzdělávací projekty v souvislosti s telematikou.

Ze svého hlediska považuji za nejpřínosnější prezentaci Central Bureau for

Educational Visits and Exchanges, a dále pak především projekt European School

Network (www.eun. org). Je tak trochu na škodu věci, že až dosud se v tomto

projektu neuplatnila žádná z českých škol.

Zvláště tento poslední webovský projekt ukazuje cestu, kterou by se další vývoj

měl ubírat. Na druhé straně ani nelze opomenout, že konference představila i

projekty konkurenční, mezi něž bezesporu patří třeba i hlavní organizátor této

konference MirandaNet, kde významnou roli hraje právě i česko-anglická profesní

skupina vedená paní Preston B. Mannovou. Významnou úlohu na konferenci hrálo i

Gymnázium Arabská, kde jeho zástupci prezentovali, jak vypadá pokročilá výuka

informatiky a uplatnění ICT ve školách po sametové revoluci. Nesporně za zmínku

také stojí prezentace Pedagogické fakulty UK, Základní školy Korunovační v

Praze či Univerzity Ostrava v oblasti dalšího vzdělávání učitelů.

Je také samozřejmé, že na konferenci byly uvedeny příspěvky dokumentující

pozitivní roli ICT v rozvoji dětské osobnosti. Některé negativní stránky tak

trochu zůstávaly stranou. Byl jsem poněkud překvapen, že pouze v minimálním

procentu příspěvků se mluvilo o tom, co v současné době ICT umožňuje nejvíce.

Využití chatu či internetové jazykové komunikace pro výuku jazyků bylo jen

příslovečnou popelkou. Podobně jako je roztříštěný Internet coby celosvětová

síť, jsou roztříštěné snahy jednotlivých zemí o další využití ICT. Mnohdy mi

ale připadalo, že honba za rychlejšími procesory a nejnovějšími notebooky plně

zakryla to, co by mělo být světu výuky přes počítače vlastní počítač je jen

pouhopouhý technický nástroj, a ne cíl sám o sobě. Oslnění technikou, které

bezesporu postihlo i nejednoho učitele, tak nelze úplně v současném světě

přeceňovat. Vždyť i J. A. Komenský v století dávno minulém přece řekl:

„Naší didaktiky začátkem i koncem budiž: hledati a nalézati způsob, podle něhož

by vyučující učili méně, ti však kdo se učí, naučili se více. Školy nechť mají

méně shonu, nechuti a marné práce, avšak více klidu, potěšení a trvalého

výsledku.“