Císař Internet je nahý

Na první pohled se může zdát, že se jedná o nevinnou legraci. Tři hodiny se
nemůžeme spojit s nějakou firmou a nemůžeme si koupit knížku nebo akcie. A co

má být? Pokud však patříme mezi miliony lidí po celém světě, kteří mají

převážnou část svého důchodu uloženou právě v internetových firmách, smích nás

rychle přejde. Skutečnost, že mohou být tak jednoduše postaveny do ofsajdu, byť

jenom dočasně, mění úsměv na tváři ve výraz děsu z budoucnosti. Bezohledné

útoky na největší a nejúspěšnější internetové firmy jednoznačně demonstrovaly

fundamentální slabinu obchodování on-line, které se chce stát samotným základem

světové ekonomie.

FBI, jež vyšetřuje všechny tyto útoky, zatím tají, jak se vlastně podařilo

srazit tyto giganty na kolena. Jasné je jenom to, že útoky byly úspěšné, a to

hned na několika frontách. Podle všeho se podařilo využít slabiny v Internet

Control Message Protocolu. Celkem dobře známý útok nazvaný Smurf inicioval

dotazy na stovky počítačů po celém světě, a ty potom odpověděly přímo na

počítače uvnitř networku Yahoo.com. Normálně robustní síť se podařilo přetížit

natolik, že ve skutečnosti přestala existovat. Komerční sítě jsou totiž

vybudovány tak, že podobnou záplavu dotazů nemohou odblokovat. A aby situace

byla ještě horší, k podobným útokům může být použit i váš soukromý počítač, a

navíc o tom ani nebudete vědět. Oficiální internetový standard totiž diktuje,

že každá počítačová síť musí podobný provoz pustit dál. Skutečnost je

nepříjemná ať děláme co děláme, ve chvíli kdy se připojíme k nekonečné síti

Internetu, můžeme být terčem útoku. Když navštívíme některé stránky, můžeme tím

spustit útok. Obrana v podstatě neexistuje, ledaže budeme ochotni vypnout

většinu aplikací, které dnes dělají surfování příjemnou kratochvílí. Totéž

platí i o posílání a přijímání elektronické pošty, jež může skrývat nebezpečné

viry či zajistit nepříjemné monitorování našich surfařských zvyklostí. Obrana?

Ano, hádáte správně žádná.

Co je více odstrašující počítačově nadaný teenager, který se pro vlastní

potěšení snaží z garáže dostat do počítačové sítě nějaké firmy, skupina

hackerů, kteří se snaží světu vnutit nějakou vlastní vizi, nebo skutečnost, že

většina z nás se prostě rozhodla ignorovat varování, která již celá léta

posloucháme ze všech stran. A firmy nabízející akcie tyto obavy většinou zapudí

odkazem na potíže růstu, a tak investujeme další miliardy do ekonomie založené

na tak snadno zastavitelné technologii.



Prodej internetových aplikací brzy překoná prodej počítačů

Václav Větvička

Tedy alespoň pokud se předpovědi firem zabývajících se průzkumem trhu ukáží

pravdivé. Prodej internetových aplikací na americkém trhu zažívá v posledním

roce tak prudký nárůst, že již v roce 2002 by měl překonat počet prodaných

počítačů. Internetové aplikace jsou výrazně levnější a mnohem jednodušší,

protože nemají ani pevný disk, ani další hardware, který zvyšuje cenu a je

stále pro mnoho uživatelů zdrojem neustálých nesnází. V této post-počítačové

době se předpokládá, že v roce 2002 se prodá o 2 miliony více jednotek nežli

počítačů, a v roce 2004 se již očekává prodej 90 milionů jednotek za zhruba 17

miliard dolarů oproti 11 milionům počítačů za 2,4 miliardy dolarů.

Mezi internetové aplikace jsou řazeny i nejnovější herní konzole (jako je

Dreamcast firmy Sega nebo nové Nintendo), televize s napojením na Internet

(známá WebTv firmy Microsoft), kapesní organizéry (např. oblíbený palmtop

Palm), třetí generace inteligentních mobilů nebo e-mailové terminály.

Firmy sázející svoji budoucnost na prodeji internetových aplikací míří zejména

na tu část veřejnosti, která přes neustálý vývoj a rozšiřování digitálních

aplikací a počítačů stále ještě odmítá s klasickým počítačem pracovat, neboť se

obsluhy natolik komplikovaného přístroje obává. Před designery těchto firem je

stálá představa našich babiček, které se počítače nedotknou ani ve špatném snu,

ale přesto by si rády dopřály elektronickou poštu od vnoučků. Druhou část trhu

tvoří naopak lidé, kteří již počítač dávno mají, ale teď chtějí mít přístup na

Internet pokud možno všude po bytě. Velké firmy jako Matsushita, Thomson nebo

Sony již některé přístroje nabízejí, většina internetových aplikací však stále

ještě pochází z dílen malých, ale o to čipernějších firmiček. Elektroničtí

giganti zatím testují nové vody, ale ve chvíli, kdy konečně zjistí, co všechno

veřejnost vlastně chce, a kolik je za jednotlivé přístroje ochotná platit,

můžeme očekávat opravdové zaplavení trhu.



Opouští Psion Microsoft?

Václav Větvička

Britský výrobce palmtopů Psion dává dohromady partnery pro vývoj společného

univerzálního jazyka, který by se stal standardním jazykem pro výměnu

počítačových dat. Pokud by se to podařilo, pomohlo by to všem těm, kdo se snaží

udržet pořádek v souborech, elektronických zprávách a databázích na svých

domácích či firemních počítačích, laptopech a palmtopech, které si velice často

nerozumí. Celý systém by se současně stal i nezbytným faktorem pro dokonalý

rozvoj mobilního přístupu na Internet. Nový synchronizační systém je nazván

SyncML a je založen na bázi XML, což je jak známo typ jazyka vyvinutý z

klasického HTML.

Na celém oznámení je největším překvapením to, že Microsoft není mezi

ohlášenými partnery, mezi něž patří IBM, Lotus, Nokia, Motorola, Starfish

Software a dnes prakticky všudypřítomný Palm. Celá iniciativa je oficiálně

otevřená pro všechny firmy, které mají zájem zapojit se. Hlavním mluvčím nové

iniciativy se stal Psion, jenž se nehodlal vyjádřit k otázce, proč chybí

zástupci Microsoftu a Ericssonu. Psion již dnes svádí souboj s Microsoftem, byť

na zcela jiném poli. Prosazuje totiž svůj vlastní operační systém EPOC, vhodný

pro kapesní organizátory, který je po operačním systému Palm OS druhým

nejrozšířenějším systémem pohánějícím oblíbené palmtopy. Vedle toho je Psion

ještě hlavním držitelem akcií společnosti Symbian, tvořené dále ještě

Motorolou, Ericssonem, Nokiou a Matsushitou. Symbian se snaží o vývoj

standardní technologie pro bezdrátovou komunikaci.



Iomega rozšiřuje

Václav Větvička

Populární mechanika Jaz využívající disky o kapacitě 250 MB získala adaptér

umožňující připojení pomocí USB, a jakoby dobrých zpráv od Iomegy nebylo dost,

o pouhý jeden den později byla představena též externí docking station pro

neméně populární Click Drive. Click Drive je v podstatě PC karta pro laptopy,

využívající tenké disky o velikosti 5 × 5 cm o kapacitě 40 MB. Nová PC Docking

Station stojí 49,95 dolarů a spojuje se s počítačem opět pomocí USB. Velice

příjemná je možnost připojení a výměn disků v systému hot, což umožní okamžitý

přenos dat bez pracného a zdlouhavého vypínání a znovuzapínání počítače.

Samotný Click Drive stojí 200 dolarů, jednotlivé disky pak 10 dolarů. Poněkud

méně příjemná je skutečnost, že se prodávají výhradně v balíčcích po deseti

kusech. Vedle možnosti využití disků pro přenos větších souborů je možné též

využít přiložené aplikace QuickSync, která po prvním spuštění připraví

speciální adresář. Pokud uložíme jakýkoliv soubor v jakémkoliv formátu právě do

tohoto adresáře, program automaticky uloží jeho kopii také na Click disk.

Rychlost ukládání 620 KB/s není nijak závratná a představuje zhruba jednu

čtvrtinu rychlosti dnes používaných pevných disků, nicméně to není rychlost

nijak zanedbatelná. Firma Iomega tak dále vylepšuje nabídku svých osvědčených

médií pro skladování dat.



DVD na cesty

Václav Větvička

Většímu rozšíření systému DVD zatím brání jak vyšší cena kvalitních přehrávačů,

tak i nemožnost nahrávat filmy na nové médium. Systém DVD-R sice existuje, ale

ceny jak přehrávačů, tak i samotných disků jsou pro většinu zákazníků zatím

nedostupné. Situace by se však mohla velmi rychle změnit s nástupem nových

přenosných přehrávačů nosičů DVD. Ty totiž umožňují nejen dokonalou kvalitu

filmů při zapojení do domácí televize, ale můžeme si je vzít i s sebou. Kdo se

někdy nudil třeba na letišti ve chvíli, kdy mu u východu s omluvou oznámili, že

si na odlet ještě další dvě hodiny počká, určitě ocení možnost vytáhnou si z

tašky soukromý biograf.

DVD přehrávač P-10 od Panasonicu váží pouze něco málo přes 1 kg a na první

pohled je k nerozeznání od starého známého walkmana. Baterie vydrží zhruba 3 a

půl hodiny, což je více než dostatečné na pohodlné zhlédnutí jednoho filmu.

Dokonalý digitální obraz je samozřejmostí, díky konvertoru 96 kHz/24bit audio

D/A je i zvuk nečekaně kvalitní. Pozorovat obraz můžeme výhradně pomocí

speciálních brýlí i-Glasses firmy i-O Display Systems. Po nasazení displeje

máme dojem, že je obraz před námi někde ve vzdálenosti přibližně 4 metrů, a

podle nastavení jsme buď schopni vidět i okolí, nebo získat pocit, že sedíme v

setmělém biografu. Tato novinka samozřejmě není nejlevnější a nákup naší

peněžence odlehčí o celých 1 500 dolarů.

Pokud se někomu zdá tento systém přece jenom poněkud příliš futuristický,

Panasonic nabízí i trochu konvenčnější přenosný přehrávač DVD-L50. Ten stojí

„pouhých“ 1 100 dolarů. Za tuto investici dostaneme do ruky přístroj

připomínající v zavřeném stavu klasický walkman. Po otevření víčka se však

objeví 5palcový LCD displej s velmi solidním rozlišením 280 000 pixelů.

Lithiové baterie opět vydrží přes 3 hodiny, a i když o tom Panasonic nechce

slyšet, mám pocit, že oba přehrávače se liší jen způsobem přenosu obrazu.

Příjemná je možnost využití baterií, napájení rovnou ze sítě i nabíjení baterií

přímo za provozu. Vestavěné reproduktory umožňují nejen stereopříjem, ale i

efekty Dolby a Surround Sound. Pro ty z nás, kdo upřednostní pozorovat displej

z poněkud větší vzdálenosti, je určeno i dálkové ovládání o velikosti běžné

kreditní karty. Panasonicu se do nového přehrávače podařilo nacpat prakticky

všechny funkce, které můžeme očekávat u stolních přístrojů, takže nebudeme

ochuzeni o žádnou z vymožeností nového média.

A pokud by ani tohle někomu nestačilo, Panasonic nabízí i model CX-DV1500, jenž

je prvním DVD přehrávačem určeným pro naše plechové miláčky. Přístroj o

velikosti běžného autorádia se vejde do prostoru pro rádio nebo CD přehrávač, a

aby se spolujezdec nemusel k přístroji příliš shýbat, dostane i dálkové

ovládání. Jaký displej si ale sežene, to už je na něm, nový přehrávač za 1 499

dolarů je totiž bez něj.



Nový notebook

Václav Větvička

Nejnovější notebook TransPort LT, který byl uveden na trh firmou Micron, je

očividně zaměřen jak na jednotlivé zákazníky, tak i na menší firmy. Počítače

této firmy jsou známy spíše díky solidním cenám nežli pro nějaké mimořádné

výkony nebo celkový vzhled. Cena 1 999 dolarů rozhodně nepatří mezi ceny

lidové, za své peníze však dostaneme velmi výkonný a přitom ultralehký notebook

vážící jen nepatrně přes 2 kg, který ale přitom můžeme nečekaně snadno

konfigurovat podle libosti. Jako pohonnou jednotku si můžeme vybrat buď 500MHz

procesor Celeron, nebo 650MHz procesor Pentium III Mobile vybavený

nejmodernější technologií SpeedStep. Základní vybavení dále doplňuje 64MB RAM,

4GB pevný disk, 24× CD-ROM, V.90 modem, mini-PCI bus a nezbytná Windows 98

Second Edition. Pokud budeme ochotni přihodit dalších 700 dolarů, odneseme si

nejen rychlejší procesor, ale i 128 MB RAM a pevný disk o kapacitě 12 GB. Obě

kombinace mají shodný 12palcový displej, za měsíc se ale má objevit větší,

13,3palcový. Mezi další nabízené doplňky patří zabudovaný port pro kartu

Ethernet a externí USB ovládač, který současně obsahuje i floppy drive. 8 MB

paměti, určené pro video, není u notebooků této kategorie nijak obvyklé a patří

mezi příjemné překvapení. Dioda upozorňuje na novou elektronickou poštu i v

případě, kdy je notebook zablokován ve stavu šetřícím baterie.



Je WAP jeden gigantický omyl?

Václav Větvička

O inteligentních mobilních telefonech třetí generace se již mluví delší dobu.

Jejich možnosti jsou nebývalé: mimo jiné se vyznačují omezenou možností

surfování po Internetu, některé přístroje dokonce poslouchají hlasové povely.

Tyto nové funkce jsou umožněny využitím technologie WAP, která v Evropě a ve

Spojených státech pomalu získává na popularitě. Chytré mobily však zatím žádnou

mimořádnou díru do světa neudělaly.

Poučíme se u japonců?

Výrazně odlišná je ale situace v Japonsku. Japonské firmy využívají odlišné

technologie nazvané i-mode, umožňující brouzdání po Internetu i na kapesních

displejích japonských přístrojů. Prakticky přes noc se jejich výrobce, firma

NTT Docomo, stal jedním z nejvíce vydělávajících firem v oblasti konzumní

elektroniky. Začátkem tohoto roku bylo v samotném Japonsku registrováno přes 5

milionů uživatelů, a pokud bude nový trend pokračovat i nadále stejnou

rychlostí, počet uživatelů se ještě během letošního roku zdvojnásobí. Zdá se,

že mezi Japonci už prakticky není zájem o „obyčejný“ telefon, ať už klasický

nebo mobilní. Surfovat po netu pomocí telefonu se nepopiratelně stalo heslem

dne.

Firma NTT Docomo se po ovládnutí japonského trhu snaží o kompletní ovládnutí

celého asijského trhu a nápor na trhy v Evropě a v Americe na sebe zcela jistě

nedá dlouho čekat. Evropské firmy, které se před několika lety rozhodly pro

technologii WAP, však nehodlají japonské expanzi přihlížet se založenýma

rukama. Nokia začíná v Japonsku nabízet telefony podporující formát i-mode, což

může být první příznak toho, že tyto firmy tiše přiznávají, že výběr

technologie WAP mohl být jeden gigantický omyl.

Technologie WAP totiž neumožňuje klasické surfování po Webu, jak je známe z

našich domácích počítačů, takže webové stránky, které jsou touto technologií

přístupné, musí být zvláštním způsobem přepsány. Technologie i-mode je naopak s

dnešním Internetem plně kompatibilní, neboť využívá v podstatě identického

jazyka Complex Hypertext Markup Language.



Nahrávací studia bijí na poplach

Václav Větvička

Stále narůstající obliba stahování písniček z webových stránek, ať již

soukromníků nebo nejrůznějších firem nabízejících desetitisíce souborů formátu

MP3, celkem pochopitelně nedá spát velkým nahrávacím společnostem. A jelikož na

miliony jednotlivců pilně stahujících soubory z netu dost dobře není možné

najít nějaký bič, honí k soudům alespoň správce webových stránek snažících se

vydělat na novém trendu. Studiím nějak ušlo, že si vlastně zvyšováním cen CD

vykopala hrob sama. Navíc z trhu prakticky zmizely oblíbené singly, které

živoří na okraji zájmu, samozřejmě hlavně kvůli tomu, že stojí až polovinu ceny

celé CD. Ne každý je totiž ochoten zaplatit za cédéčko jenom proto, aby

poslouchal jednu nebo dvě písničky. A tak etika zapláče, a my si stáhneme

vytoužený song z nějaké webové stránky.

Nahrávací studia sice zatím nijak neprokázala, že by popularita formátu MP3

nějak snížila jejich zisky, nicméně je jim jasné, že něco udělat musí. A tak

nejdříve firma BMG, a hned v závěsu za ní i Sony ohlásily, že připravují

katalog svých písní v plně digitální verzi, jimž v nejbližší době nabídnou za

mírný poplatek na svých oficiálních webových stránkách. O co se vlastně jedná?

BMG hodlá nabídnout kompletní diskotéku on-line prostřednictvím koncesovaných

prodejců, kterým budou zákazníci platit malý poplatek. Zrada je ovšem v tom, že

nebudou používat oblíbený formát MP3, ale několik jiných, kódovatelných

technologií, mezi jinými Electronic Media Management System, InterTrust

Technologies a Windows Media Technology. Sony, jež podobné stránky otevřela v

Japonsku již koncem minulého roku, zase nabízí hudbu ve formátech Windows Media

Technology a Electronic Media Management System, kompresovanou do vlastního

kompresního systému ATRAC3, který využívají firemní přehrávače. Současná cena v

Japonsku je zhruba 3,30 dolaru za jednu písničku, což při stažení celého

cédečka vyjde jako nákup v obchodě. Pokud ale toužíme jen po jednom songu,

vyděláme.

Otázkou zůstává, proč bych to měl dělat. Pokud nahrávací studia sází na to, že

ve mně zvítězí láska k dodržování zákonů, připomíná to poněkud vítězství naděje

nad rozumem. Pokud by ovšem v nabídce byla záruka bleskurychlého downloadování

a zaručeně nepřerušitelný download, celá představa by rázem nabyla na

zajímavosti. Stránky se soubory MP3 totiž nejsou kvalitou ani rychlostí

stahování nijak pověstné, a narazíme-li na někoho, kdo je připojen pomocí 28

Kb/s modemu, je stahování asi stejně zajímavé jako pozorovat, jak schne barva.



Nová e-Vectra

Václav Větvička

Mezi klasickými počítači se vývoj posledních let pohyboval spíše uvnitř béžové

krabice, designeři jakoby k návrhům vzhledu desktopů neměli přístup. Teprve

obrovská popularita, kterou si získaly nové barevné eMacy a eBooky konkureční

firmy Apple, pomohla zamíchat stojatými vodami designu počítačů a zdá se, že

tradičním hranatým bednám začíná být odzvoněno. Do nového trendu se v

posledních měsících zapojil i tradiční výrobce Hewlett-Packard, jenž nedávno

představil svůj nejnovější, pouhé 4 kilogramy vážící desktop e-Vectra. Je to

rozměry nepatrný počítač, jehož moderní vzhled nezapře italské designové

studio, a pokud splní vše, co o něm výrobce prohlašuje, má všechny předpoklady

pro to, aby splnil sny přepracovaných správců počítačových sítí.

Samotný počítač tvoří pouhých 20 procent obvyklé velikosti dnes běžných

počítačů, takže se vlastně jedná o nejmenší stolní počítač, který navíc nemá

žádné interní sloty. I jeho cena 599 euro je neobyčejně zajímavá. Nejedná se

přitom o žádný laptop, je to klasický stolní počítač. Podobně jako je tomu u

nových Maců, i zde je možno jednoduše otevřít dvířka, která umožní jednoduchý

přístup k pevnému disku, takže odpadá pracné otevírání počítačů a namáhavé

vyndavání poškozených dílů. Aby to případní zloději neměli tak úplně

jednoduché, dvířka jsou jištěna zámkem. K přístroji je dodáván plastický kryt,

který je možno zamknout stejným klíčem, takže celý počítač včetně všech portů

může být po konci pracovní doby uzamčen.

Počítač nemá žádné interní sloty, floppy drive ani zdroj napětí, vše je

designováno s jedinou myšlenkou ušetřit provozní náklady. Externí USB floppy

drive si mohou v případě potřeby jednotliví zaměstnanci firmy půjčovat.

Nainstalovaný diagnostický software e-DiagTools běží automaticky v pozadí a

neustále kontroluje celý systém. V případě odhalení nějakých problému se

program automaticky spojí elektronickou poštou přímo s odpovědným pracovníkem

firmy nebo rovnou s HP. První e-Vectry mají poměrně omezenou konfiguraci, v

druhé polovině roku si však zákazníci budou moci vybrat mezi procesory Pentium

III nebo Celeron, operačními systémy Windows 98, 2000 a NT, a paměť pak nabudit

až na 256 MB SD-RAM. Pevný disk o kapacitě 8,4 GB, spojení Etherlink, audio a

24× CD-ROM jsou standardem již dnes.

Tříletá záruka je samozřejmostí, za dodatečných 99 euro je možno získat záruku

doživotní. Něco takového zatím žádný výrobce počítačů nenabídl, a i když to

říká něco o tom, jak si je firma HP jista kvalitou svého nového výrobku, zdá se

to být spíše dobrým reklamním trikem. Životnost nových počítačů se totiž každým

rokem prudce snižuje. Ne že by nové produkty byly méně kvalitní nežli jejich

předchůdci, to jen vývoj počítačů, přídavných periferií a nejrůznějších

aplikací je tak překotný, že přístroj zastará často dříve, nežli ho firma vůbec

stačí doručit.



Monitor na hlavě

Václav Větvička

Mít u pasu mobilní telefon nebo pager není nic nového. Někteří si dokonce

zakoupili podpažní pouzdro na palmtop, takže místo revolveru tasí svůj Palm.

Monitor na hlavě je přece jenom něco poněkud neobvyklého.

Malé přenosné počítače nejsou ničím mimořádně novým, v některých odvětvích

průmyslu, zdravotnictví a obrany jsou dokonce již několik let akceptovány jako

samozřejmost. Širšímu rozšíření v řadách prostých zákazníků však brání hned

několik důvodů. Jedním, a pravděpodobně nejdůležitějším z nich je vysoká cena,

která se pohybuje o několik tisíc dolarů nad běžnou cenou laptopu. A potom je

zde samozřejmě i otázka, jak si s počítačem u pasu a monitorem na hlavě budete

připadat jen málokdo chce vypadat jako robot z vědeckofantastického filmu.

O větší rozšíření se dnes stará především firma Xybernaut, která patří mezi

nejzavedenější firmy nabízející vysoce účinné přenosné počítače. V úzké

spolupráci s firmou Microvision, zabývající se vývojem laserových displejů

umístěných na hlavě, se snaží přijít s novým, cenově dostupným produktem.

Nejnovější verze Mobile Assistant IV je dnes ve fázi beta, a pokud bude všechno

v pořádku, do prodeje by se nový systém měl dostat někdy koncem letošního roku.

Laserový displej využívá nízkovýkonného laseru k projekci barevného obrazu o

vysokém stupni rozlišení přímo na sítnici oka. Výsledný pocit je jako kdyby

monitor visel ve vzduchu asi metr před očima. Na rozdíl od dosud užívaných

displejů v tomto případě nedochází k blokování pohledu dopředu, takže se můžeme

současně koukat na „monitor“ a vidět, kam jdeme. A to je velký pokrok všechny

současné displeje blokují výhled, nemluvě o tom, že jsou černobílé a jejich

rozlišovací schopnost je v nejlepším případě průměrná.



Nejmenší Dell

Václav Větvička

Po vzoru nejnovějších počítačů od Applu začínají i klasické PC opouštět obvyklý

hranolovitý tvar a béžovou barvu. Běžný tvar opustil i nejnovější a současně i

nejmenší počítač, se kterým přišla americká firma Dell. Drobný počítač ve tvaru

přesýpacích hodin, nazvaný Webpc, je určen lidem, kteří chtějí pokud možno co

nejjednodušší počítač, s jehož pomocí se dostanou snadno a jednoduše k

Internetu.

Základní nabídku tvoří počítač s 433MHz procesorem Celeron, 64 MB RAM, 4,3GB

pevný disk, 24× CD drive, 15palcový monitor a tiskárna HP 610. Tohle vše

dostaneme za 999 dolarů. A jelikož sám Michael Dell poručil svým designerům, že

počítač se svou velikostí musí podobat běžnému slovníku, Webpc je zhruba 25 cm

vysoký, 24 cm hluboký, a váží pouhých 5 kg. Pokud nám nevyhovuje modrá barva

základního modelu, za příplatek 30 dolarů si můžeme objednat oranžovou nebo

purpurovou verzi. Místo běžných paralelních portů a slotů PCI je zde 5 slotů

UBS, což sice na jedné straně poněkud limituje možnost dalšího rozšiřování

periferií v budoucnosti, ale na druhé straně zase zabraňuje možným potížím,

způsobeným stárnoucími technologiemi.

Jednoduchý přístup k Internetu je samozřejmý. Součástí ceny je roční přístup k

Síti zdarma, pochopitelně prostřednictvím firemního providera Dellnet. A

jelikož je posílání celých souborů po Internetu hračkou, Webpc kráčí směrem,

kterým před rokem poněkud kontroverzně vykročil Apple není zde žádný floppy

drive. Pokud usoudíme, že bez něj nemůžeme žít, Dell nabízí barevně shodný

externí floppy drive (69 dolarů) nebo externí LS-120 drive za 139 dolarů. Další

paleta možných vylepšení obsahuje 500MHz procesor, větší pevný disk a

17palcový, dokonce plochý monitor.

Jelikož i ostatní firmy začínají objevovat barevný svět, do kterého loni poprvé

vkročil Apple, můžeme očekávat, že podobné počítače se budou objevovat na trhu

stále častěji.



Cybiko

Václav Větvička

I hračky dnes začínají být technologickým zázrakem. Nejnovější hračkou,

nabízenou zejména dětem ve věku mezi 10 a 17 lety, je palmtop nazvaný Cybiko.

Cybiko používá napojení na Internet k elektronické poště, zaznamenávání

osobních informací, kalendáře či budíku, a samozřejmě slouží k nejrůznějším

interaktivním hrám. Je to vlastně po počítači první jednoduchý způsob, jak děti

orientovat v novém digitálním světě, který je očekává.

Nejdříve je nutno přesvědčit rodiče, aby se rozloučili se 150 dolary, a potom

už zbývá jenom si vybrat mezi žlutým, modrým, černým a průhledným palmtopem.

Cybiko vypadá jako zmenšená vysílačka, váží pouhých 100 g a měří 12 × 6 cm.

Součástí nové hračky je klávesnice, LCD displej, 500 KB paměti a 900MHz

vysílač. Pomocí přiloženého kabelu je možné připojení k počítači, elektronická

pošta je posílána prostřednictvím webové stránky mateřské firmy. Tam je také

možno zdarma stáhnout libovolný počet her dnes je jich již 75 a nové přibývají

doslova každým dnem. Vedle neustálého přísunu dalších her plánuje firma i

rozšířit paletu aplikací o přehrávání hudby pomocí formátu MP3, ve vývoji je

také možnost rozšířit kapacitu paměti.

Vedle her je možné novou hračku používat také k chatování, a to až na

vzdálenost 100 metrů, navíc se současně může napojit až 99 uživatelů. Nabízí se

sice myšlenka, jestli by si lépe nepopovídali, kdyby se sešli, ale to zřejmě

není pro dnešní generaci ani zdaleka tak lákavá myšlenka, jako zírat na displej

vysílačky.



z50 pokus číslo 2

Václav Větvička

První pokus o dobytí trhu nastal minulé jaro. Firma IBM představila svoji verzi

mininotebooku nazvaného WorkPad z50, který je tvarově i funkčně velice podobný

komerčně poměrně úspěšnému přístroji Jornada 820 firmy Hewlett Packard. IBM se

nehodlala prostým zákazníkem vůbec zabývat, a nabídla přístroj pouze větším

firmám. Ukázalo se však, že sázka na to, že velké firmy se nebudou zajímat o

cenu (z50 stálo kolem 1 400 dolarů, zatímco Jornada 999), byla sázka na

špatného koně. A tak musí IBM s cenou dolů.

z50 vypadá jako by vypadl z oka notebooku Vaio 505 firmy Sony přístroj o

rozměrech 26 × 20 × 2,7 cm a váze 1,2 kg pracuje s 16 MB RAM. Paměť však můžeme

zvýšit hned třemi způsoby pomocí klasických paměťových karet, karet Compact

Flash nebo pomocí karty laptom ram. Vývojáři si zařádili, takže notebook oplývá

nejrůznějšími porty, vedle již uvedených najdeme ještě infračervený port, VGA

port, a port pro modem. Další port umožňuje připojení synchronizační kolébky.

Vedle solidní klávesnice a monitoru je příjemným překvapením možnost ovládat

nabíjení a vybíjení baterií, takže můžeme oklamat schopnost některých

akumulátorů pamatovat si nedostatečné vybití. Operační systém je Windows CE, a

s ním přichází kompletní sada aplikací, které se firmám Microsoft a IBM

podařilo do paměti notebooku nacpat.

Po všech stránkách se tedy jedná o výtečný přístroj, ideální pro novináře a

všechny ty, kdo musí často a pravidelně psát delší souvislý text a potom ho po

telefonu odeslat někam dál. A nízká váha umožní rychle zapomenout na klasický

laptop. Proč je tedy z50 prakticky neprodejný?

IBM současně podcenila a přecenila svůj výrobek. Nabídnutím notebooku pouze

firmám sice udržela dražší cenu, ale přišla o statisíce potencionálních

jednotlivců, kteří si museli koupit něco jiného. Drahá cena zarazila nákupčí

velkých firem, jež nenašli důvod, proč zaplatit za produkt od IBM o 400 dolarů

více, nežli musí platit firmě HP. Celkem rozumně přistoupili i IBM k prudkému

snížení cen až na 800 dolarů, a současně přístroj nabídli do normálního

prodeje. Cena začala být konkurenceschopná, ale z50 se stále nestal žádným

trhákem. Zásoby nijak neklesly, a IBM současně ztratila zájem o další vývoj

přístrojů s operačním systémem Windows CE. Cena tedy poklesla o dalších

neuvěřitelných 500 dolarů, takže na Internetu seženeme zbrusu nový z50 za 299

dolarů. A i když se vlastně jedná o výběhový přístroj, je to pořád ještě obchod

roku.