Deset mýtů o HDTV. Na televizi s vysokým rozlišením se všichni těší, její příchod provází mýty

Plazmové televize vypadají v obchodech nádherně a lákají diváky jasným obrazem,
mají ale velmi krátkou životnost. Všechny programy ve vysokém rozlišení jsou

stejně jasné a mají stejně kvalitní obraz. Všechny programy a filmy na DVD

vypadají v nejvyšším rozlišení 1080p vždy lépe než v nižším standardu HDTV 720p.

Možná jste již podobná tvrzení také slyšeli. Jde o několik z mnoha polopravd,

pověstí a mýtů, které vypadají nevinně, při výběru nové televize mohou ale

člověka nepříjemně zmást. Neinformovaný zákazník může jejich vinou zaplatit

mnohem vyšší cenu za přístroj, jehož výhody prakticky nevyužije.

S mýty se nejlépe bojuje pomocí faktů, proto jsme oslovili několik špičkových

odborníků na HDTV (High-Definition TV, televize s vysokým rozlišením). Měli za

úkol vyjmenovat a uvést na pravou míru nejčastější mylná tvrzení, která nástup

HDTV provázejí, ať se již tyto pověsti týkají signálu, hardwaru nebo jiných

oblastí. Výsledkem je článek nabitý fakty, které čtenářům poradí, co opravdu

mohou od HDTV očekávat a co nikoli.



1. „Stačí správná televize, nic jiného k vysokému rozlišení nepotřebujete.“

Ani náhodou! Pokud si opravdu chcete užít vynikající obraz a prostorový zvuk

5.1, který k vysokému rozlišení patří, potřebujete toho mnohem více. Televize s

podporou HDTV (tj. přístroj schopný přijmout obrazový signál v HD formátu a

zobrazit jej s rozlišením nejméně 720 řádků v režimu progresivního scanu nebo

neprokládaného videa) je jen jednou z nutných součástí výbavy.

Především je zapotřebí, aby samotný pořad byl natočen ve vysokém rozlišení. To

nemusí být pravda ani v případě, kdy to o pořadu tvrdí reklama. Bjorn Dybdahl,

majitel obchodu se špičkovou audiovizuální technikou v San Antoniu v americkém

Texasu, tvrdí, že již viděl spoustu sportovních přenosů údajně ve vysokém

rozlišení, které se ovšem v tomto rozlišení vysílaly jen částečně, protože ho

při natáčení podporovaly jen některé kamery. Totéž platí pro některé oblíbené

seriály, například Zákon a pořádek, který je známý i u nás. Nové díly se

natáčejí ve vysokém rozlišení, ty starší se ale pouze interpolují z původního

formátu 4 : 3. Výsledek není nijak ohromující.

Dále je nutné, aby program ve vysokém rozlišení vysílala stanice, z níž jej

vzduchem, kabelem či přes satelit přijímáte. U některých programů lze najít

poznámku „vysoké rozlišení v případě dostupnosti signálu“. To ale neznamená, že

s vysokým rozlišením pracuje každý vysílač.

Ke zpracování signálu s vysokým rozlišením potřebujete HD přijímač. Televizi s

vestavěným digitálním tunerem ATSC stačí k zobrazení terestricky šířeného

signálu s vysokým rozlišením dobrá anténa. Zkratka ATSC znamená Advanced

Television Standards Committee, tedy výbor pro stanovení televizních norem.

Tento výbor definoval 18 formátů digitální televize, z nichž jen 6 je

považováno za formáty vysokého rozlišení. Navzdory rozšířenému mýtu neexistují

antény sloužící výhradně pro příjem signálu s vysokým rozlišením, jeho příjem

zajišťují běžné antény. Pokud televizní přístroj nabízí funkci PiP neboli obraz

v obraze, lze v tomto režimu využít vysoké rozlišení jen tehdy, je-li televizor

vybaven dvěma tunery ATSC.

Není-li televizor vybaven tunerem ATSC, je k příjmu HD signálu zapotřebí

set-top box nebo HD box dodávaný poskytovatelem kabelového nebo satelitního

signálu. S televizí, která musí být samozřejmě s HD signálem kompatibilní, je

nutno tento box propojit přes digitální výstup. „Mnoho lidí si pořídí televizor

kompatibilní s vysokým rozlišením a HD box a diví se, že vysoké rozlišení

nefunguje, když pro připojení boxu k televizi použijí analogový konektor,“

vysvětluje Jeff Cove, viceprezident společnosti Panasonic pro technologie.

A konečně je zapotřebí naladit televizní tuner na kanál, na kterém se skutečně

vysílá signál s vysokým rozlišením. Analogové vysílání místních vysílačů

většinou toto rozlišení nepodporuje, na čemž nic nezmění ani nejmodernější

domácí výbava.



2.„Čím větší obrazovka, tím lepší obraz.“

Větší neznamená automaticky lepší, zejména pokud obrazovku sledujete zblízka a

vidíte každý pixel. Pokud máte HDTV obrazovku s formátem 720p, doporučujeme ji

sledovat minimálně ze vzdálenosti rovné dvojnásobku úhlopříčky.

Zároveň ale nedoporučujeme sledovat televizi z příliš velké dálky, mizí tak

výhody vysokého rozlišení. „Často je rozlišení televize vyšší než rozlišení

lidského oka,“ tvrdí Larry Weber, předseda společnosti zvané Society for

Information Display, která sdružuje výrobce displejů. Pokud se na televizi

díváme ze tří metrů, není oko schopné rozeznat menší než milimetrové pixely,

pokud tedy z této vzdálenosti sledujeme obrazovku s úhlopříčkou 94 cm, není

rozdíl mezi normálním a vysokým rozlišením příliš viditelný.

Kvalita obrazu závisí také na obsahu vysílání. Obrazovky digitálních televizí

mají pevný rastr, počet jejich pixelů se tedy nemění a obraz se musí rozlišení

obrazovky přizpůsobit. Obraz je pochopitelně nejkvalitnější, pokud jeho

základní rozlišení odpovídá rozlišení obrazovky. Proto také současná DVD s

rozlišením 480 řádků v režimu progresivního scanu vypadají lépe ve formátu

Enhanced Definition TV (EDTV) než na HDTV EDTV má stejné rozlišení 480 pixelů,

při zobrazení na HDTV se obraz musí přizpůsobit rozlišení 720 pixelů nebo 1 080

pixelů podle typu televizoru. Tento proces většinou probíhá formou softwarové

interpolace.

Samozřejmě to funguje i naopak pokud sledujeme záznam v rozlišení HDTV na

televizi třídy EDTV, musí se obraz opět interpolovat, aby se vešel do nižšího

rozlišení. Pokles obrazové kvality je zejména u velkých obrazovek vcelku patrný.



3.„Čím vyšší rozlišení v rámci HDTV, tím kvalitnější obraz.“

Většina televizorů třídy HDTV nabízí v současnosti formát 720p, někteří výrobci

už ale představily i obrazovky s rozlišením 1 080 pixelů (jedná se o LCD nebo

projekční televize typu LCD, LCoS nebo DLP). V současné době ještě nejsou na

trhu plazmové obrazovky se standardem 1080p, ačkoli někteří výrobci začínají o

jejich nástupu hovořit. Každopádně lze očekávat, že plazmové modely svou

kvalitou současné televize s rozlišením 1080p výrazně překonají. Program ve

vysokém rozlišení se ale dnes vysílá pouze ve formátech 720p a 1080i, formát

1080p zatím čeká na své praktické uplatnění vzhledem k příliš velkému objemu

přenášených dat. Filmy v rozlišení 1080p budou jistě za čas k dispozici na

optických médiích, jenže dokud se velká filmová studia nedohodnou na formátu

příští generace DVD (Blu-ray nebo HD-DVD), asi se nových záznamů nedočkáme.

Skutečnost, že ve formátu 1080p zatím není co vysílat či promítat, je také

hlavním důvodem absence většího množství televizorů s tímto rozlišením na trhu.

Firmy, které již televize se standardem 1080p prodávají, argumentují, že mnohé

stanice již vysílají v rozlišení 1080i a že takový záznam vypadá na televizi s

1080p lépe než na obrazovce standardu 720p, neboť není třeba tak rozsáhlá

interpolace. (Nesmíme ale zapomenout, že v takovém případě je naopak zapotřebí

interpolovat záznam v 720p na rozlišení 1080p.) I v tomto případě je zapotřebí

vzít v úvahu rozlišovací schopnost lidského oka kvalitnější rozlišení 1080p

postřehnete pouze z extrémní blízkosti nebo na hodně velké obrazovce.



4.„Milovníci plynulého vykreslování pohybů u CRT televizorů mají při přechodu

na HDTV smůlu.“

Ale vůbec ne. Na trhu je řada CRT televizorů kompatibilních s vysokým

rozlišením a pokud se pro ně rozhodnete, ušetříte spoustu peněz, jsou totiž

mnohem levnější než LCD a plazmové modely podobné velikosti. Jen samozřejmě

odpadá výhoda tenkého a elegantního přístroje. Pokud se této výhody nehodláte

vzdát, nezapomeňte, že LCD obrazovky mají s vykreslováním pohybu opravdu někdy

problémy, což je způsobeno místy hodně pomalou odezvou. U plazmových televizorů

a technologie DLP tyto potíže odpadají.



5.„Plazmové obrazovky do roka zničí vypálení.“

Od doby, kdy jsme se s plazmovými obrazovkami setkávali jen na letištích, se

jejich kvalita neporovnatelně zvýšila. Efekt vypálených míst, kdy se na

obrazovce objevovaly „duchy“ objektů, které z obrazu již ve skutečnosti

zmizely, tedy dnešní televize již dávno netrápí.

Životnost dnešních obrazovek činí podle výrobců zhruba 60 000 hodin. Pokud by

si tedy někdo pouštěl televizi 8 hodin denně 365 dní v roce, vydržela by mu

přes 20 let. Stejnou životnost dnes výrobci udávají i u LCD a CRT televizí

posledně jmenovaný typ je přitom na zmíněný efekt náchylný stejně jako plazmové

modely, při zobrazení totiž také používá fosforovou technologii.

Co se změnilo? Směs fosforu a plynu v nových plazmových obrazovkách riziko

vypálení výrazně snižuje, do některých televizorů výrobci navíc instalují

speciální software, jehož pomocí lze tomuto efektu předcházet. „Pokud se

nebojíte vypálení u CRT, nemusíte se ho bát ani u plazmy,“ tvrdí již citovaný

Larry Weber z organizace Society for Information Display.



6.„Jasné LCD obrazovky nabízejí nejlepší obraz a mají mnohem menší spotřebu

energie než plazmové a CRT televize.“

Jistě, LCD obrazovky jsou velmi jasné. To je velká výhoda, díváte-li se na

televizi v osvětlené místnosti. Pokud ale rádi sledujete filmy spíše v šeru

nebo ve tmě, na vysokých hodnotách jasu patrně tolik nezáleží a mohou vám tak

lépe vyhovovat plazmové nebo CRT modely s lepším zobrazením barev a plynulejším

překreslením pohybu.

Zajímavé údaje o spotřebě nabízí studie japonské organizace Green Purchasing

Network, jejímž cílem je propagace ekologicky šetrného zboží. Podle této studie

je spotřeba energie u plazmových, LCD a CRT obrazovek v praktickém provozu

stejná. Nastupující generace LCD obrazovek s podsvícením pomocí LED diod

nabídne mnohem lepší barevné podání než současné modely, přitom ale spotřebuje

zhruba dvojnásobné množství energie.



7.„Ten obraz je tak skvělý, že je zbytečné utrácet ještě za profesionální

kalibraci.“

Další z oblíbených mýtů. Všichni dobře víme, že prodavači televizorů v

obchodech s elektronikou většinou nastavují jas na nejvyšší hodnoty, aby

nalákali zákazníky. Doma ale televizi sledujeme většinou v šeru nebo ve tmě a

příliš jasná obrazovka může působit až rušivě. U čerstvě zakoupených televizorů

není výjimkou ani nepřesné barevné podání. Správná kalibrace tak pomůže téměř

každému přístroji. Profesionální kalibrační technik má k dispozici nástroje

sloužící k nastavení parametrů, k nimž se běžný majitel televize nedostane (což

je jedině dobře, protože by s nimi většinou stejně neuměl správně pracovat).

Profesionální kalibrace ale není levná, alternativou jsou proto různé

kalibrační programy, běžně dostupné ve speciálních obchodech.



8.„Všechny programy v rozlišení HDTV vypadají stejně dobře.“

Ani to bohužel není pravda. Ve skutečnosti jsou všechny programy ve vysokém

rozlišení do jisté míry komprimované některé více, některé méně.

Každá televizní stanice má podle platných předpisů dostatek vlnového prostoru k

tomu, aby vysílala cca 19 megabitů dat za vteřinu. Nikdo ale neříká, že se

tento prostor nemůže rozdělit mezi více programů. Stanice proto mohou programy

ve vysokém rozlišení komprimovat tak, aby mohly vysílat několik programů

souběžně. Této technologii se říká multicasting.

Standard ATSC počítá s podporou kódování videa ve formátu MPEG2, neříká ale nic

o stupni možné komprese. Vysílání nekomprimovaného videosignálu ve formátu

MPEG2 vyžaduje rychlost 885 Mb/s (rozlišení 720p), resp. 995 Mb/s (1080i).

Podle odborníka na HDTV Petera Putmana ovšem televizní stanice nemohou v praxi

zajistit vyšší datovou propustnost než 18 Mb/s. Pokud tedy vysílají na dané

frekvenci pouze jeden program, musí jej při standardu 720p komprimovat v poměru

49 : 1, při standardu 1080i dokonce v poměru 55 : 1.

Pokud stanice zároveň s HDTV programem vysílá stejný pořad i ve standardním

rozlišení, klesá maximální datová propustnost pro HDTV signál na 13–14 Mb/s,

pokud jsou programy ve standardním rozlišení dva, zbývá na HD signál maximálně

13,5 Mb/s, což vyžaduje kompresi v poměru 66 : 1. Při tak silné kompresi

nevyhnutelně dochází ke vzniku obrazových artefaktů, kterých si na malé CRT

obrazovce nevšimneme, na velkých plochých panelech s pevným rastrem ale ano.

Mezi tyto artefakty patří například tzv. komáří šum, který se projevuje malými

tečkami okolo hlav postav, případně efekt připomínající makrobloky, k němuž

dochází při hraní náročných pohybových her na počítačích s nízkým grafickým

výkonem.

Stupeň komprese programů na vybrané stanici lze odhadnout podle toho, zda tato

stanice používá multicasting. Obecně se ale dá říci, že satelitní a kabelové

programy ve vysokém rozlišení bývají komprimovány silněji než terestrické

vysílání. Kabelové a satelitní společnosti mají sice k dispozici rychlejší

datové toky než terestrické vysílače, zároveň ale vysílají mnohem více

programů, nemluvě o dalších službách (připojení k internetu apod.). Společnost

Dish Network už oznámila, že z kapacitních důvodů postupně zcela přejde na

efektivnější formát MPEG4. Někdy se program komprimuje ještě dříve, než ho

zpracuje vysílač například placené televizní stanice Discovery, ESPN nebo HBO

komprimují programy samy a kabelovým či satelitním poskytovatelům je dodávají

již v komprimované podobě.



9.„Na televizi s vysokým rozlišením nelze sledovat běžné programy.“

Také toto tvrzení je přinejmenším silně přehnané. Jistě, programy ve

standardním rozlišení vypadají na obrazovce s vysokým rozlišením vždy hůře než

HD programy důvodem je interpolace, o níž jsme již hovořili. Výrobci HD

televizorů se ale snaží své přístroje standardnímu rozlišení co nejlépe

přizpůsobit, což se jim se střídavými úspěchy daří. Pokud tedy na HD televizi

hodláte sledovat standardní vysílání, což je v našich krajích zatím nutností,

doporučujeme obraz předem vyzkoušet.



10.„Až se u nás kompletně přejde na digitální vysílání, nebude mi analogová

televize k ničemu.“

Tento problém s tematikou HDTV přímo nesouvisí, přesto se jedná o velmi častý

mýtus. Ano, až naše televizní vysílače plně přejdou na digitální vysílání,

nebude možné chytat signál běžnou analogovou anténou jako dosud, situaci však

vyřeší relativně levný set-top box. Kabelové a satelitní přijímače to nijak

neovlivní, o konverzi se postará poskytovatel signálu. Na analogové televizi

ale samozřejmě nebude fungovat HDTV.

V článku jsme se pokusili vysvětlit několik nepravdivých tvrzení týkajících se

HDTV, k pokrytí celé problematiky bychom ale potřebovali mnohem větší prostor.

Poslední rada je proto nejdůležitější: než si některý z přístrojů vyberete,

dobře se informujte, co všechno umí, jaké problémy vás eventuálně čekají a zda

by neodvedl lepší práci některý z konkurenčních modelů. A nevěřte všemu, co vám

budou říkat prodavači.



Jaká je situace v ČR?

Česká republika si na své HDTV ještě počká. Předpoklad naší veřejnoprávní

televize pro spuštění HDTV, pokud vše půjde dobře, je rok 2010. Vzhledem k

mnoha investicím do vysílací struktury je však zároveň nepravděpodobné, že

bychom se s pozemním šířením signálu HDTV setkali před tímto datem. Do té doby

bude již k dispozici i dostatečný programový fond pořadů právě ve formátu HDTV.

Již dnes se ve vysokém rozlišení natáčejí například seriály Bazén (Prima) nebo

Pojišťovna štěstí (Nova). Pokud budete v nejbližší době chtít sledovat pořady v

HDTV, máte jedinou možnost satelit.