Digitální dům budoucnosti - sítě až do domu, proč ne?

Elektronická domácnost! To je heslo posledních let. Když se zajedete podívat na
odborné výstavy, najdete tam stovky vizí a desítky prototypů prvků integrované

elektronické a komunikující domácnosti. Lednice, která sama objedná to, co

právě dochází, mixér, jenž dokáže za pomoci internetu zjistit, jak rychle má

krájet vloženou mrkev.



Také představa hi-fi věže, samostatně stahující hudbu ze sítě a pak ji

servírující uživatelům, je lákavá. Jenže…



To, co možná již několik let funguje v domě Billa Gatese, je stále velmi

vzdáleno nejen české, ale i ostatním realitám. I tak se ale naše obydlí rychle

stávají uzly všestranně komunikujícího světa.



Před třemi roky bylo připojení k internetu reálné prakticky pouze s pomocí

pevné telefonní linky. Dnes je nabídka těchto možností mnohem širší, i když jak

tomu už bývá ty nejlákavější z nich (ADSL) jsou omezeny a je těžko říct, kdy

stávající omezení zmizí, nebo budou alespoň rozumným způsobem redukována.



I tak ale můžeme říci, že domácnosti na internetu jsou (přesněji, mohou být

docela levně a rychle, mají-li zájem). Jedna věc je ovšem zavést někam trubky,

a druhá pustit do nich vodu. Prozatím to vypadá, že se spíše tvoří to první,

tedy buduje infrastruktura. Budoucnost však patří poskytování obsahu a on-line

služeb.





Mnoho sítí v jedné



Internet, to zdaleka nejsou jen webové stránky a e-maily. Nic z toho by totiž

firmy, které síť živí dlouhodobě, neuživilo zejména potom, co své

širokopásmové, rychlé připojení bude mít více a více domácnosti, a trh se

nasytí. Samoobjednávací si lednice je sice hezkou studií, ale v dohledné době

ještě nehrozí. Naproti tomu můžeme očekávat renesanci jiných služeb, které jsou

dnes trochu pozapomenuty a jejichž základ leží v dnes již počítačovém

středověku počátku devadesátých let. Základem je ovšem to první, tedy

infrastruktura.



Klasický modem se svou rychlostí 33,6, respektive 56 kilobitů za sekundu stačí

na prohlížení stránek, je ovšem nevýhodný, když dojde na multimédia a na

složitější formy komunikace. A tak se můžeme k internetu z domu připojit pomocí

Telecomem nabízeným, jinak ale nepříliš výhodným ISDN, kabelových televizí,

bezdrátových pojítek a nově také prostřednictvím ADSL. Právě tato poslední

metoda nabízí v dnešní době největší perspektivu pro komunikující domácnost. V

současném stavu je její potenciál využit jen velmi málo, částečně kvůli

obstrukcím dominantního telekomunikačního operátora, zčásti proto, že

implementace této technologie je u nás prozatím v plenkách.



Během posledních několika let jsme se ze strany telekomunikačních firem dočkali

zásadního obratu ve strategii, který ale ještě není zcela ukončen. Firmy se

zajímaly především o zákazníky, jimiž byly další firmy. Domácnost měla, co se

připojení ke zbytku světa týče, jen málo možností. Dnes však již počet těchto

možností utěšeně stoupá, a není daleko doba, kdy ne střední společnosti, ale

právě domácnosti budou největším cílem v hledáčku telekomunikačního byznysu.



ADSL dokáže přenášet data po metalickém vedení solidní rychlostí za málo peněz,

existují však aplikace, pro které se nehodí. A právě zde se dostáváme k

myšlence nahradit jej něčím jiným konvenční pevnou linkou. Přenosová rychlost v

megabitech za sekundu s minimálním zpožděním až do bytu nám dnes možná připadá

jako vytržená z vědecké fantazie, v ne tak vzdálené budoucnosti se ale jedná o

naprosto reálnou věc.



Proč bychom ji měli potřebovat? Inu, proto, abychom mohli využívat všech těch

skvělých a placených služeb, které nám budou nabízeny. Prozatím jsou sice v

plenkách i ony, ale jednou jistě přijde čas, kdy dojdou svého naplnění.





Ilegální média



Internet, tak jak jej známe dnes, funguje coby zprostředkující médium, které

zajišťuje výměnu dat mezi autonomními jednotkami. To se netýká ani tak webových

stránek a e-mailů, ale především obrovské škály produktů zábavního a

telekomunikačního průmyslu. Současné výměnné sítě kazí obchody kapitánům zábavy

a pro potlačení tohoto stavu mohou postižené firmy využít, jak jinak,

internetu. Je libo domů nejnovější album oblíbeného zpěváka? S rychlou linkou a

po vynaložení několika málo eur za licenční poplatek ho můžete mít ve své věži

během několika sekund. A až vás omrzí, klidně jej uložte na svůj pevný disk do

doby, než na něj budete chtít znovu zavzpomínat.



Podobně je to i s filmy. Stačí se jen posadit před obrazovku televizoru

(nebudeme na to přeci koukat na obrazovce počítače), ovladačem si vybrat z

obsáhlé kartotéky právě ten film, na který máme dnes večer náladu, potvrdit

vydáním opět několika bankovek a za pár okamžiků vysílání jen a jen pro nás

začne. Není to skvělé?



Oba dva tyto koncepty nejsou nové, a počítalo se s nimi už cca od roku 1990.

Jediným problémem byla rozvodná síť. I když na některých místech USA existovaly

pilotní projekty VoD (videa na přání), pořizovací a provozní náklady byly tak

veliké, že se dlouhodobě nevyplatilo v nich pokračovat. Důvod krachu těchto

projektů byl prozaický. Vytvořené sítě byly sice rychlé a kvalitní, ale

jednoúčelové. Dnes máme internet. Ten nabízí tolik použití, kolik si jich jen

vymyslíme, a dává nám příležitost kombinovat je dohromady. Stačí chtít. Starý

koncept videa či hudby na přání tak může být obnoven s novou technologií,

nižšími náklady a větší pravděpodobností, že bude fungovat.





Drátky a anténky



Jiná science fiction představa, a sice že za pár let bude z oken a balkonů

obytných domů trčet množství různých antén a pojítek se světem, je téměř jistě

lichá. Už dnes je takových pojítek až dost. Televize, pevná telefonní linka,

kabelovka, autonomní internet, máme-li jej zaveden. To vše se přitom dá snadno

vměstnat do jediného vodiče. Chcete telefonovat? Pak jedině přes IP, je to

levné, kvalitní a pohodlné. Rozhlasových stanic, které jsou šířeny pomocí

streamovaných médií místo klasické terestrické či uzavřené cesty, také přibývá.

Postačí mít jeden rychlý komunikační kanál, a můžeme využívat všech těchto

služeb najednou. A právě zde je budoucnost.



Internet prozatím „končí“ v osobním počítači. S tímto stavem se budeme muset

ještě po nějakou dobu smířit, všeobecně se ale má za to, že PC by mělo být jen

jakýmsi centrem konvergované práce a zábavy. Již dnes lze běžně sehnat

videokarty s televizním výstupem, a má-li počítač sloužit coby přehrávač DVD

nebo DivX, díváme se na filmy ne na jeho monitoru, ale z pohodlí křesla v

obýváku tak, jak jsme zvyklí.



Podobně je možné „krnit“ i HiFi věž, a to nejen díky představě, že by měla být

autonomním počítačem. Pro začátek ji úplně stačí využít jako zesilovač a s

kvalitní sadou prostorových reproduktorů jako poslední komponentu zvukového

systému založeného na PC. Jediné, co k tomu na straně počítače potřebujeme, je

kvalitní zvuková karta. Stojí přitom řádově jednotky tisíc korun, tedy nijak

závratnou částku. Stejně jsme na tom s úložištěm dat. Velký pevný disk není

vůbec drahou záležitostí, záznamová optická mechanika a média pro ni také ne.

Faktem ovšem je, že pro domácí uchování dat se rozměrný hard disk hodí lépe je

pohodlnější.



A tak můžeme již dnes stahovat, ukládat a vychutnávat si za málo peněz hodně

muziky. V blízké budoucnosti, s masivním nástupem ADSL, pevných linek a až si

telekomunikační operátoři uvědomí, že to co je uživí je obsah, a ne pouze

infrastruktura, si jistě užijeme mnoha zajímavých služeb. Tak jako všude ve

světě můžeme čekat, že kvalitní přenosovou kapacitu a vysoký výkon využijí z

počátku dva druhy služeb. Hry a pornografie. Není na tom nic zvláštního ani

pobuřujícího, podobně tomu bylo u nástupu formátu VHS, a upřímně, kdo dnes nemá

doma video?



Zatímco pro filmy nám stačí značná přenosová kapacita, u her a také například u

telefonie a videokonferencí potřebujeme ještě něco. Malé zpoždění paketů, a

především jejich přenos v nezměněném pořadí. Právě tato skutečnost posouvá

trochu do pozadí populární rádio-linky, méně populární poloa plněduplexní

satelitní připojení a další. Jistým řešením je opět ADSL, skutečné se ale

nachází v poněkud vzdálenější budoucnosti.





Teleworking?



Smrsknout spoustu vstupů a výstupů klasické domácnosti do jedné linky o velké

kapacitě může přinést mnoho kladů i záporů. Konvergovaná komunikace je základem

teleworkingu práce na dálku. Ta je ovšem na ní zcela závislá, a proto potřebuje

rezervu. Chceme-li pracovat na dálku, potřebujeme rychlé a stabilní spojení se

zbytkem světa. A za ně pak být ochotni slušně zaplatit. Již dnes je technicky

možné rozvádět pevné linky po obyčejných sídlištích, jen se to příliš nedělá.





Tlačit, nebo táhnout?



Práce s internetem prozatím při jakémkoliv připojení vyžaduje aktivní účast

uživatele. Někteří odborníci a mnoho firem se domnívají, že to není správně.

Již kdysi se společnosti Netscape a Microsoft pokusily tento přístup změnit

vytvářením a propagací svých verzí takzvaných aktivních kanálů. Tyto

technologie se však minuly s potřebami zákazníka, braly mu svobodu, ale

především vyžadovaly technické vybavení, které měl v evropském prostoru jen

málokdo.



S nástupem rychlého a levného permanentního připojení pro domácnosti můžeme

očekávat pokus o renesanci těchto technologií. Jakmile se dobrá konektivita

stane dostupnou, lze očekávat, že se sítí budou pracovat i naprostí laici, a

právě těm by se snadné, přehledné a až na pracovní plochu servírované

informační kanály mohly hodit. Respektive, bylo by vhodné (a také výhodné), aby

si na ně přivykli ještě dříve, než si zvyknou sami na něco úplně jiného.





Co je možné a co je výhodné



Střízlivým pohledem lze říci, že již dnes lze více než padesát procent

domácností vybavit pevnou linkou o rychlosti 2 MB a více, vhodnou k

plnohodnotné práci s multimédii, k telefonování a mnoha dalším zajímavým a

užitečným činnostem. Otázkou je, nakolik to bude výhodné. Domácnosti musí

utrácet. Ne za připojení jako takové, za trubky. Ale za obsah, vodu, která je

plní. Dost možná, že právě ADSL je prvním pokusem prolomit asketický přístup k

poskytování konektivity a nabídnout k ní přidanou hodnotu vyšší, než je jen

prostor na WWW a pár megabajtů e-mailové schránky. Pokud se to podaří a hlad po

reálných službách s přidanou hodnotou stoupne, otevírá se tím i cesta pro ještě

rychlejší a svižnější připojení, pevné linky, laserové cesty, další a další

možnosti. Abychom je ale vůbec mohli využívat, musíme poněkud změnit svůj

současný přístup k síti jako takové. Respektive, musí s tím začít poskytovatelé.