Digitální dům budoucnosti - sladké sny

Byť nám technologie mnohdy usnadňují život a šetří množství energie, kterou
musíme na přežití vydávat, přece jen nezbytnou podmínkou k tomu, abychom mohli

vůbec fungovat, zůstává dostatečné množství zdravého spánku. A tak do doby, než

budeme kromě vitamínových preparátů a pilulek proti pylu nebo špatné náladě

pravidelně polykat i pilulky, které nás zbaví potřeby spát, zůstane součástí

našich domů ložnice. Budeme spávat jako generace před námi, nebo se v

budoucnosti podoba prostoru, ve kterém jsme zvyklí setřást únavu dne a v lepším

případě i příjemně snít, nějak změní?



Zřejmě ne příliš. Ložnici bezpečně poznáme i v době, kdy už nám nepřipadne

zvláštní občas po ránu vynadat ledničce nebo odpovědět na pozdrav vysavači už

proto, že jejím centrem by měla zůstat postel. Přesto se týmy výzkumníků po

celém světě zabývají tím, jak nás zbavit občasné nespavosti a náš spánek

zkvalitnit, abychom byli ještě šťastnější, odpočatější a výkonnější.



S jakou postelí se tedy budeme moci setkat? Třeba s takovou, jaká nás sice na

první pohled nepřekvapí, ale potom se dozvíme, že matrace je protkána sítí

snímačů z vodivých elastomerů, které mění svůj odpor s působícím tlakem. Síť

čidel propojená s počítačem vyhodnotí, jak pohodlně se nám leží, kde bychom se

mohli otlačit a kolik se ve spánku vrtíme, a přizpůsobí každému jedinečně

tvrdost a polohu roštu pod matrací. Polohovatelné motorové rošty jsou

koneckonců běžné již dnes a s nimi také končila doba natřásání polštářů stačí

přece zmáčknout tlačítko (nebo pohnout páčkou).



Jinou možností, jak nahradit slamníky plné roztočů a kdovíjakých ještě

breberek, jsou matrace plněné vodou nebo vzduchem. Topné těleso takovouto

matraci vyhřívá na ideální teplotu, teplo se předává tělu a regenerace svalstva

probíhá mnohem rychleji. My můžeme klidně a pravidelně oddechovat.



Na okna otevřená do ulice přitom zapomeňme a dopřejme si pár loků téměř

přímořského vzduchu. O naši pohodu se totiž bude samozřejmě starat klimatizace,

napojená na centrální počítač domácnosti. Ta bude kromě teploty, vhodné pro

dobrý spánek, udržovat také správnou vlhkost vzduchu, případně citlivě dávkovat

oblíbené vůně.



V ložnici se o naše spící tělo tedy postará inteligentní postel, co ale naše

vědomí, zaneřáděné problémy, které jsme si s sebou do postele vzali? Je možné,

že se v budoucnosti naše ložnice postará i o něj. Lidskou mysl můžeme totiž prý

stimulovat tím, že ji necháme reagovat na blikající světlo a zvuk, což je

princip, na kterém dnes pracují psychowalkmany. Zkusme si tedy představit, jak

to bude vypadat, až se v takovou technologickou chůvu promění celá ložnice.



Pohodlně ulehneme a zavřeme oči. Z reproduktorů se ozvou speciální zvuky

podobné jemným bubínkům, a zabudované osvětlení začne blikat v

předprogramovaném rytmu. Spuštěnou frekvenci světla i zvuků kopírují mozková

centra zraku a sluchu, odkud dále přecházejí na ostatní části mozku. Spánkový

program nás nejen uspí, ale také mělký spánek promění v hluboký. A v době, kdy

potřebujeme vstávat, se spustí program, který naopak naši mysl probere

spolehlivěji a citlivěji než dnes obvyklý šálek ranní kávy. A pořád to ještě

není všechno. Těm, kdo se cítí být natolik pohlceni zoufale rychlým rytmem

doby, že se začnou pídit především po úsporném zkráceném spánkovém programu,

nabídne inteligentní ložnice i výukový program, při kterém si budou moci během

spánku ukládat do paměti například několik dalších kapitol rozečteného manuálu.



Co dál bychom si ještě mohli do budoucna od vědců, vynálezců a obchodníků přát,

když už dnes očividně jich tolik snad ani nespí, aby se postarali o spánek

ostatních. Co třeba vnést konečně nějaký řád do snů? Vždyť koho by někdy chvíli

po probuzení nenapadlo, jak by bylo příjemné vrátit se k právě zmizelému snu. A

co teprve moci se tak vrátit ke snům už téměř zapomenutým, nebo zavčas típnout

takové, při kterých bychom se mohli zpotit, až bychom pozkratovali citlivé

obvody posledního typu inteligentní matrace. Zkrátka začít snít řízeně i ty

sny, které stále sníme nekontrolovaně. Snít pouze na místě k tomu určeném. Mít

archiv snů strukturovaný přehledně jako životopis. Kdoví, jakou nejvyšší

dostupnou kapacitu budou mít záznamová média, na nichž budeme sny archivovat,

zda nebudeme outsourcovat ty sny, které přímo nesouvisejí s předmětem našeho

života, nebo zda nebudou v budoucnu mnohé z našich snů přerušovány reklamou a

končit půlhodinovými titulky.



Mírně problematická by ovšem v té době mohla být situace, kdy nás nepřízeň

osudu nebo služební cesta donutí strávit noc mimo ložnici, kterou jsme postupně

přizpůsobili svým potřebám, na kterou jsme si zvykli a která si zvykla na nás.

Proč bychom se vlastně měli v nastávajícím věku personalizovaných uživatelských

rozhraní ke každému pomalu i mixéru celou noc nejistě převalovat na unifikované

posteli v anonymní hotelové ložnici? Bude možné s objednávkou noclehu

pochopitelně elektronickou odeslat v příloze i požadované parametry našeho

spánku? Anebo si, přinejmenším v celosvětové síti CyberHilton, ložnice tyto

parametry jednoduše sama odečte už během naší jízdy výtahem z onoho všemi

očekávaného miniaturního čipu pod kůží?



To už se ale ocitáme ve světě, v němž by nám také mohly inteligentní šatní

skříně poté, co s elektronickým diářem prokonzultují, zda máme daný den

naplánováno důležité jednání či tenisový zápas, nachystat právě takovou

hromádku oblečení, jakou ony uznají za vhodné. Ve světě, kde lednička

tvrdošíjně objednává zdravou výživu, přestože my máme neodolatelnou chuť na

bůček, a kde nám domácí kino odmítne promítnout film, protože ho inteligentní

posilovna před chvíli právě informovala, že ještě nemáme splněný týdenní limit

kilometrů na rotopedu. Možná by vůbec nebylo na škodu nechat si i v budoucnosti

ve svém domě alespoň jednu místnost, v níž nebude než železná postel po babičce

a noční stolek s rozečtenou knihou, kterou si konečně dočteme právě ten den,

kdy za nás ráno do práce odejde plně automatizovaný bezporuchový kyborg. Sladké

sny.