Digitální fotografie

Nastupující digitální fotoaparáty nové generace poskytují kvalitu obrazu, která
vzbuzuje respekt. Přesto je možné přihlédnout ke svým nárokům a podle

individuálních potřeb vybrat i fotoaparát, jenž je na trhu již delší dobu.



Kdo si chce pořídit digitální fotoaparát, má před sebou těžký úkol. Aktuální

nabídka fotoaparátů totiž sahá od cenově příznivých kompaktních modelů pro

začátečníky přes dobře vybavené modely s možnostmi manuálního nastavení pro

fotografy, kteří fotografování mají jako koníček, až k zrcadlovkám s výměnným

objektivem pro poloprofesionální a profesionální uživatele. Přechody mezi

kategoriemi jsou plynulé, vybavení přístrojů variabilní a pro každý účel

použití existuje celá řada vhodných modelů. Který fotoaparát je pro vás ten

správný, závisí na osobních požadavcích. V zásadě si nejdříve musíte ujasnit,

co od svého budoucího fotoaparátu očekáváte, na jaké fotografování jej chcete

použít a kolik za něj chcete dát. Všechny údaje o ceně v tomto článku

představují katalogové ceny.



1. Fotoaparáty pro začátečníky: co můžete očekávat?

Pro příležitostné focení stačí jednoduchý levný kompaktní foťák se třemi

megapixely. Při dobrých světelných poměrech je možné jejich pomocí získat velmi

pěkné snímky. Expozici fotoaparátů ale často nelze nijak výrazně korigovat, a

proto jsou levné modely méně vhodné pro kreativní fotografie. Fotografujete-li

jen proto, abyste své snímky vystavili na internetu nebo je poslali přátelům,

vystačíte si s jednoduchým přístrojem za několik tisíc korun. Kvalita obrazu

může mít (zejména při horším osvětlení) výraznější chyby, ale pro základní

fotografování postačuje. Do této kategorie patří např. Kodak 7300 (kolem 2 500

Kč) nebo HP M22 (3 300 Kč). Chtěli byste si uchovat vzpomínky na dovolenou v

lepší kvalitě obrazu? Potom zvolte fotoaparát pro začátečníky za 4–8 tisíc Kč.

Modely hodné doporučení jsou třeba Fujifilm A350, Nikon 4600 nebo Olympus C-500.



2. Pro ambiciózní fotografy, kteří hledají přístroj s širšími možnostmi

nastavení

Fotograf, který u svého přístroje požaduje změny nastavení pro ovlivnění clony

či času, nebo alespoň široký výběr z motivových programů, musí sáhnout do

peněženky hlouběji. Změny nastavení mohou výrazně ovlivnit kvalitu pořízených

snímků (samozřejmě pokud víte, k čemu čas, clona, citlivost, makro a režimy

blesku slouží) a dovolí uživateli vytvářet kompozičně zajímavé a barevně

vyvážené fotografie. Výjimkou nejsou ani přístroje s velkým rozsahem ohniskové

vzdálenosti, tzv. ultrazoomy. Výrobci digitálních fotoaparátů zvýšenému zájmu

zákazníků vycházejí vstříc a na trhu je dostatek přístrojů pro pokročilejší

fotografy. Zákazník, který si chce takový zajímavý výrobek zakoupit, bude muset

počítat s prodejní cenou od 8 do 13 tisíc Kč. Snímky z těchto přístrojů můžete

samozřejmě také poslat elektronickou poštou nebo vystavit na internetové

stránce, ale zároveň jsou vhodné i pro tisk na fototiskárně nebo zpracování ve

fotostudiu. Rozlišení fotoaparátů 3–5 megapixelů postačuje pro zhotovení

fotografií v rozměru 9 × 13 nebo 10 × 15 cm a při resamplování v grafickém

editoru je možné pracovat i s formátem A4. Mezi zástupce této skupiny

fotoaparátů patří například Canon A95 (9 000 Kč), Nikon 5900 (9 500 Kč) nebo

Sony W15 (11 000 Kč), případně ultrazoomy Panasonic FZ5 (cca 12 000 Kč),

Minolta Z5 (12 000 Kč) či Olympus C-765 (9 000 Kč).



3. Fotoaparáty pro poloprofesionální použití: i zde je z čeho vybírat

V nejvyšší třídě kompaktů jsou k dispozici například modely Sony V3 (15 000

Kč), Olympus C-7070 (16 000 Kč) či Panasonic FZ 20 (16 500 Kč). Tyto přístroje

za vyšší pořizovací cenu nabízejí vysoké rozlišení (6–8 MPix) nebo funkce, s

nimiž se v předchozích cenových kategoriích setkáte jen výjimečně. Patří sem

například makrosnímky od 2 cm, stabilizátor obrazu nebo velký rozsah optického

zoomu (v rozmezí 8–12×). Přístroje v tomto segmentu již nebývají vyrobeny jen z

pevnějšího plastu, ale často i z ušlechtilých slitin. Nastavení motivových

programů, citlivosti či rozsah rychlosti závěrky je bohatší, automatické nebo

poloautomatické snímání lze nahradit plně manuálním provozem. Majitelé těchto

přístrojů si mohou troufnout i na fotografování ve velmi špatných světelných

podmínkách, přesto budou jejich snímky ostré a zároveň nebudou tolik trpět

šumem či problémy s chromatickou aberací. Absolutní špičku mezi kompaktními

fotoaparáty pak tvoří poměrně úzká skupina modelů s 8 megapixely, objektivy s

velkým rozsahem zoomu a funkční výbavou, za níž by se nemusely stydět ani

profesionální fotoaparáty. Díky kompaktní konstrukci a rozměrům jsou silnou

konkurencí levným zrcadlovkám, odpovídají tomu ale i vysoké ceny. Patří sem

například Sony F-828 (23 000 Kč), Canon Pro1 (21 000 Kč) nebo Minolta A200 (18

000 Kč).

Pokud jste ochotni utratit za fotoaparát ještě více peněz, pak jsou pro vás

připraveny profesionální přístroje. Mezi zástupce tohoto segmentu patří

například digitální zrcadlovky jako Canon EOS 350D nebo Nikon D70. Jejich cena

je ve srovnání s předchozími přístroji vyšší, v sadě se základními objektivy je

dnes pořídíme do 30 000 Kč. Tato cena ovšem zdaleka nemusí být konečná. Další

násobky pořizovací ceny náročný zákazník utratí za výměnné objektivy,

konvertory, externí blesky a další vybavení. Bez nich je pořízení takového

fotoaparátu částečně zbytečnou investicí.



4. Rozlišení: čím více pixelů, tím lepší může být kvalita obrazu

Rozlišení digitálního fotoaparátu představuje důležitý ukazatel výkonu: čím je

vyšší, tím více obrazových informací může přístroj, respektive jeho snímací

prvek zachytit. Samotné rozlišení ale není samospasitelné. Záleží také na

kvalitě snímače a na tom, jak kvalitně dokáže snímač vyhodnotit a převést

zachycené obrazové informace.

V nedávné minulosti mnoho výrobců sázelo na maximální rozlišení, situace se ale

začíná měnit a vyšší rozlišení je doplňováno kvalitnějším snímacím prvkem,

výkonnější elektronikou a také lepší optikou objektivu. Jaké rozlišení skutečně

potřebujete, záleží na pozdějším využití fotografie. Dva až tři megapixely

stačí pro momentky, rodinné snímky, k reprodukci na obrazovce TV, pro tisk na

papír do formátu až 10 × 15 cm a pro webová alba. Pro zvětšení výřezu, tisk na

formát A4 a montáže představuje dobrý základ čtyři až pět megapixelů.

Fotografové s vyššími nároky na kvalitu obrazu volí fotoaparát s vyšším

rozlišením. Cenově výhodné low-end fotoaparáty dnes nabízejí 1 600 × 1 200 nebo

2 048 × 1 536 obrazových bodů. Jednoduché kompaktní fotoaparáty pracují

většinou s rozlišením tři až čtyři MPix a umožňují zachytit okolo 2 056 × 1 920

obrazových bodů. Lepší kompakty a profesionální fotoaparáty pět až osm MPix již

mohou uživateli poskytnout rozlišení až 3 264 × 2 448 bodů.



5. Rozlišení není vše: záleží i na jiných faktorech

Význam rozlišení pro kvalitu obrazových dat se stále přeceňuje, především díky

reklamní strategii mnoha výrobců fotoaparátů. Ne každý digitální fotoaparát s

vysokým rozlišením poskytuje odpovídající kvalitu snímků. Vyšší fyzické

rozlišení neznamená automaticky lepší obraz, a proto nemá být počet pixelů při

rozhodování o koupi a při hodnocení kladů a záporů jednotlivých fotoaparátů

jediným argumentem. Důležitý je nejen počet, ale také kvalita obrazových bodů.

Svou roli samozřejmě sehrávají i další faktory, například možnosti nastavení

bílé (vyvážení pro práci ve slunečném dni nebo pod zataženou oblohou, režimy

pro fotografování v interiéru osvíceném žárovkami nebo zářivkami či ruční

vyvážení bílé barvy). Rozlišení také nic nevypovídá o šumu fotoaparátu. Některé

snímače mají tendenci při špatných světelných podmínkách a tmavých motivech

obraz šumem poškodit. Obrazová data potom v důsledku chybných obrazových

informací, zvláště u jednotlivých jednobarevných ploch, ukazují nepravidelnou

strukturu. Věrnost barev je též důležitým kritériem pro perfektní snímky a

nesouvisí s rozlišením. Nemůže-li fotoaparát odchylky od normální rovnováhy

denního světla kompenzovat, například při umělém světle nebo za soumraku,

dochází v obrazových datech k barevným posunům a tyto odchylky je třeba

následně korigovat, například v grafickém editoru.



6. Výměnná paměť: každý model pracuje s určitým typem paměťové karty

Až na několik výběhových a levných modelů s pevně zabudovanou pamětí mají

všechny aktuální digitální fotoaparáty slot pro výměnnou paměťovou kartu. Mnohé

sice disponují integrovanou pamětí s velikostí 8–32 MB, ovšem potom není

přiložena žádná paměťová karta. Kapacita integrované paměti postačí jen na

zachycení několika snímků a zákazník tedy musí být připraven na dokoupení

takové paměťové karty, na kterou se pořizované obrázky vejdou. Typ paměťové

karty pro fotoaparát ovlivňuje výrobce při konstrukci přístroje a nelze jej

nijak měnit. Jednoduše řečeno – do fotoaparátu s pozicí pro SmartMedia

nestrčíte paměťové médium Compact Flash, protože se do něj prostě nevejde. Do

zásuvky pro Compact Flash může zapadnout SD nebo MMC karta (je mnohem menší),

ale rozhodně na ni přístroj nezapíše jedinou fotografii. Při výběru nemůžete

ovlivnit typ paměťového média, ale můžete rozhodnout o kapacitě a tedy o tom,

kolik snímků se na kartu vejde. Při fotografování můžete počet snímků ovlivnit

i nastavením rozlišení fotoaparátu a komprese. S vyšší kompresí a nižším

rozlišením na kartu uložíte mnohem více snímků, nebudou ale tak kvalitní jako

fotografie, které pořídíte v maximálním nastavení a bez použití komprese.



7. Nejrozšířenější karty: Compact Flash a SD/MMC

Nejvíce rozšířený typ paměťové karty je Compact Flash (CF) – má sice největší

rozměr, ale je cenově výhodný. CF karty se základní kapacitou

128 MB se prodávají zhruba za 350 Kč, nejvyšší kapacita je zatím 4 GB. Část

fotoaparátů pro CF karty disponuje jedním (1 mm silným) slotem, který je vhodný

pro Microdrive disk s kapacitou 1–4 GB. Tyto disky se prodávají za 3–5 tisíc Kč.

Jak velký je význam CF pamětí u poloprofesionálních a profesionálních

fotoaparátů, ukazuje například Sony: výrobce, který je obvykle obhájcem

vlastního záznamového formátu Memory Stick, dopřál svému osmimegapixelovému

modelu DSC-F828 vedle slotu Memory Stick ještě jeden slot pro karty Compact

Flash.

Vedle karet CF jsou zvláště u fotoaparátů pro začátečníky a u kompaktních

fotoaparátů rozšířeny i SD karty (Secure Digital). Fotoaparáty se sloty SD

mohou zpravidla spolupracovat i s kartami MMC, které jsou o něco levnější, SD

karty lze však na rozdíl od MMC mechanicky zamknout proti nechtěnému zápisu.

Další paměťové médium xD Picture Card podporují například výrobci Fujifilm a

Olympus. Formát xD je proti SD kartám výrazně zmenšen, podíl na trhu není nijak

výrazný.

Paměťové karty CF a SD/MMC v různých kapacitách nyní vyrábí několik

společností. Cena karet není nijak závratná (na rozdíl od minulosti), jejich

nákup se tedy vyplatí. Paměťové karty rozhodně zvyšují uživatelský komfort při

fotografování (není třeba neustále přetahovat snímky z fotoaparátu do počítače).



8. Rozhraní: přenos dat vysokým tempem?

Jak rychle a jak jednoduše můžete dostat své obrázky z fotoaparátu do počítače,

závisí především na vašem počítači. Základním předpokladem je přítomnost portu

USB – buď se standardem 1.1, nebo 2.0. Mnoho nových digitálních fotoaparátů

přenáší data přes USB 2.0, ovšem lze narazit také na levné modely s pomalejším

rozhraním USB 1.1. Port USB 2.0 je zpětně kompatibilní, takže pokud je

fotoaparát tímto konektorem vybaven, můžete jej bez problémů připojit i k

počítači s USB 1.1, přenos dat ale samozřejmě bude pomalejší.

U USB 1.1 činí maximální přenosová rychlost 12 Mbit/s, u USB 2.0 může podle

specifikací vyšplhat až k hranici 480 Mbit/s. Ovšem těchto maximálních hodnot

lze v praxi jen stěží dosáhnout. Pokud fotografujete hodně a při přehrávání

snímků na PC nechcete dlouho čekat, měli byste dát bezpodmínečně přednost

fotoaparátu s rozhraním USB 2.0. Pro toho, kdo nechce neustále propojovat

fotoaparát a počítač, jsou určeny čtečky paměťových karet. Nabídka na trhu je

poměrně široká, k dispozici jsou jak interní verze pro zabudování do počítače

(do pozice 3,5" disketové mechaniky), tak externí zařízení s USB 1.1 nebo 2.0

rozhraním. Čtečky karet mohou obsloužit několik formátů paměťových médií, jsou

vybaveny sloty pro CF, SD/MMC, SM a další. Některé mají dokonce vestavěnou

paměť, takže je možné je v počítači využít i bez paměťové karty jako přenosný

disk. Ceny interních modelů se pohybují mezi 300 a 500 Kč, externí víceportové

čtečky jsou k dispozici za 600–1 200 Kč. Paměťové karty se jednoduše vkládají

do určené pozice ve čtečce a snímky lze snadno kopírovat do počítače, ať již

pomocí Windows Exploreru nebo oblíbeného souborového manažeru.



9. Displej: zaměřte fotografovaný objekt

Většina nastavení fotoaparátu se provádí na vestavěném displeji. Ten však

neslouží jen k listování v menu nebo k prohlížení obrázků, ale také k zaměření

objektu, který chcete zachytit. Čím větší je úhlopříčka a plocha displeje, tím

lépe. Dobré displeje reagují rychle a ukazují motiv i při rychlém pohybu

fotoaparátu bez silného trhání. Téměř všechny fotoaparáty dnes disponují jak

hledáčkem, tak barevným displejem. Zvláště u jednoduchých fotoaparátů slouží

optický hledáček jako hrubá pomůcka pro orientaci. Mnoho náročnějších modelů má

místo optického hledáčku vestavěný miniaturní barevný displej, a proto

hledáčkem vidí snímanou scénu „přes objektiv“ jako u zrcadlovek. Ovšem kvalita

obrazu je na takovém digitálním hledáčku často omezena, protože většina modelů

má jen displej s 250 000 nebo méně pixely. Výjimkou je například Konica Minolta

A2, jejíž elektronický hledáček má 920 000 obrazových bodů.

Některé modely digitálních fotoaparátů jsou vybaveny displejem, který lze z

těla fotoaparátu vyklopit a někdy také natočit (podobně jako u digitálních

videokamer). Toto konstrukční řešení oceníte například při fotografování z

neobvyklých úhlů. Můžete například fotit s přístrojem u země nebo nad hlavou a

na vyklopeném displeji sledovat scénu.



10. Zoom: zvolte si fotoaparát s velkým rozsahem ohniskové vzdálenosti

Se zoomovým objektivem lze pomocí vzájemně posuvných čoček měnit ohniskovou

vzdálenost objektivu a tím zvolený obrazový výřez. Mnozí výrobci se snaží

nalákat zákazníka na velký zoom, záměrně však zaměňují optický a digitální zoom

nebo je mezi sebou násobí. Zcela levné fotoaparáty nabízejí – pokud vůbec

nějaký – jenom digitální zoom. Při jeho použití dochází v podstatě ke zhoršení

obrazu, neboť procesor fotoaparátu při digitálním zoomu několik řádků snímače

přeskočí. Fotoaparát potom dopočítá obraz na plné rozlišení tím, že si

chybějící obrazové informace doplní výpočtem podobných hodnot. U jiných

fotoaparátů je tzv. digitální zoom pouhým výřezem části snímku. Při nákupu by

měl být rozhodující jen údaj o optickém zoomu, pracujícím v systému čoček,

které vzájemně mění své postavení a tím i ohniskovou vzdálenost. Rozlišení pak

i při použití zoomu zůstává vždy stejné.

Rozdílné objektivy digitálních fotoaparátů ovlivňují výslednou kvalitu obrazu.

Tenké digitální fotoaparáty zpravidla nenabízejí velký optický zoom. Jejich

tělo totiž neposkytuje dostatek prostoru pro ukrytí vícečočkové optiky. Výrobci

musí zvolit kompromis mezi rozměry a čočkou. Lépe jsou na tom větší

fotoaparáty, jejichž výsuvná optika může poskytovat i desetinásobné optické

přiblížení.



11. Zoom: běžné ohniskové vzdálenosti u aktuálních modelů

Absolutním standardem jsou dnes kamery s trojnásobným zoomem zde se ohnisková

vzdálenost pohybuje mezi 33–38 mm v širokoúhlém nastavení a 105–114 mm na

opačném konci. Náročnější modely mají čtyřnásobný zoom s rozsahem například

28–116 mm nebo 35–140 mm. Pro poloprofesionální digitální fotografii jsou

určeny výrobky, jejichž desetinásobný zoom pracuje v rozsahu 38 až 380 mm.

Některé fotoaparáty umožňují díky závitu objektivu také provoz s výběrovými

předsádkovými čočkami nebo filtry pro efekty. U digitálních profesionálních

zrcadlovek závisí ohnisková vzdálenost a kvalita obrazu na použitých

objektivech – a ty stojí další peníze. Jednoduché zoom motory levných

digitálních fotoaparátů reagují težkopádně a opožďují se, lepší fotoaparáty

pracují podstatně rychleji nebo mají tradiční manuální nastavení zoomu na

objektivu.



12. Blesk: rozdílné možnosti nastavení jsou důležité

Skoro každý digitální fotoaparát má blesk. Avšak ne každý poskytuje stejné

možnosti nastavení. Při nákupu tedy věnujte dostatek pozornosti i nastavení

blesku. K dispozici by měly být režimy automatické volby blesku, jeho zapnutí,

vypnutí a tzv. předblesk. Automatický režim blesku mají snad všechny

fotoaparáty. Přístroj vyhodnocuje světelné podmínky a pokud jsou nedostatečné,

použije pro osvětlení scény blesk. Ne vždy ale fotograf blesk potřebuje. Při

nočním fotografování například ocení možnosti jeho vypnutí a nedostatek světla

vyřeší delším časem otevření závěrky. Důležitý je i režim trvalého zapnutí

blesku, používaný například při fotografování v protisvětle (k vyrovnání

stínů). Předblesk se užívá méně často, zpravidla jen v horších světelných

podmínkách. Pokud jej můžete zapnout, pak u fotografovaných osob zabraňuje

efektu červených očí.

Vestavěné blesky digitálních fotoaparátů mají určitá omezení – nelze je natáčet

a jejich dosah není příliš velký. Některé přístroje jsou vybaveny paticí

(sáňkami) pro externí blesk. Patice se zpravidla nachází nahoře na těle

fotoaparátu. Externí blesk je mnohem výkonnější než interní a dovoluje proto

pořízení snímků při velmi nepříznivých světelných poměrech. Externí blesk lze

také natáčet pro osvětlení scény odrazem (blesknutí na strop nebo stěnu).



13. Videozáznam: fotoaparáty nekonkurují videokamerám

Mnoho současných fotoaparátů dokáže kromě statických snímků zachytit také

pohyblivý obraz. Videosekvence se zvukem či bez něj lze pořídit v délce 30–120

sekund, někdy však délka záznamu záleží jen na kapacitě paměťové karty. U

některých přístrojů lze při snímání videosekvencí využít i funkce zoomu, jiné

snímají pouze s pevnou ohniskovou vzdálenost. Aby byl obraz pokud možno

plynulý, využívají fotoaparáty pro snímání nižší rozlišení (například 320 × 240

bodů). Chcete-li po novém fotoaparátu i kvalitní záznam videa, pak se

rozhodujte pro takový model, který snímá alespoň 25 obrázků za sekundu při

rozlišení 640 × 480 obrazových bodů.



14. Vyzkoušejte před nákupem

Přirozeně existují další aspekty a funkce, které musíte při koupi fotoaparátu

zohlednit, počínaje všeobecnými obslužnými funkcemi a robustností fotoaparátu

přes speciální funkce (podpora 360stupňových panoramatických snímků) až k

obsáhlým možnostem přímého zpracování snímků přes menu fotoaparátu. Obecně

platí rovnice: dražší fotoaparát = kvalitnější snímky a lepší funkce. Před

nákupem je vhodné zjistit o fotoaparátu technické informace, podívat se na

testy v časopisech nebo na internetu, hledat zkušenosti uživatelů na různých

fórech a diskusních serverech. Důležité je i osobní seznámení s přístrojem,

například ve specializované prodejně. Zde by vám měl personál nejen poskytnout

o přístroji všechny informace, pomoci s výběrem správného modelu, ale také vás

seznámit s obsluhou a ponechat rozhodnutí na vás. První dojmy bývají důležité.

Vyzkoušejte si, jak vám fotoaparát padne do ruky, jak snadné či složité je

nalezení různých voleb v menu přístroje.



Karty místo filmu

Potřeba paměti pro digitální fotoaparáty závisí zejména na rozlišení a

kompresi, ale i na formátu dat. Většina uživatelů se však sotva vyhne pořízení

dodatečné paměti.

Paměťové karty stojí v seznamu příslušenství pro digitální fotoaparáty na

prvním místě sotva se najde nějaký fotograf, který si k přístroji nekoupí

vhodné paměťové médium. Protože však standardy karet nejsou vzájemně

kompatibilní, musíte se při volbě paměťové karty řídit podle slotu pro karty u

fotoaparátu. Stojíte-li ještě před rozhodnutím o typu pořizovaného fotoaparátu,

měli byste do svého rozhodnutí zařadit i použitý formát paměťové karty. Na

následujících stranách vám představíme důležité aktuální varianty paměťových

karet a řekneme vám, na co si při jejich pořízení dát pozor.



1. Nedostatek paměti: dodávané karty jsou téměř bez výjimky příliš malé

U většiny fotoaparátů se dodávaná paměťová karta hodí v nejlepším případě na

pokusy a někdy není dokonce přiloženo žádné paměťové médium. I u 8MPix

fotoaparátů mnoho výrobců šetří a přikládají pouze paměťové médium s kapacitou

64 MB – to při plném rozlišení ve formátu TIFF nebo RAW stačí právě pro čtyři

až pět snímků. A také u z větší části používaného formátu JPEG se na ní

zpravidla nevejde více než 40 fotografií. Poté musíte obrázky přehrát do

počítače a následně kartu vymazat, abyste mohli dále fotografovat. Zvláště

nepříjemný je chronický nedostatek paměti při delších cestách, kdy už po prvním

týdnu nelze na kartu umístit žádný snímek.



2. Vybavení:nezačínat pod 256 MB

Kolik fotografií lze na paměťovou kartu umístit, závisí na nastavené kvalitě

obrazu, datovém formátu, komprimaci a aktuálním motivu. Příklad: obrázek s

nízkým rozlišením 1 024 × 768 obsahuje 786 432 obrazových bodů. Protože každý z

fotosenzorů fotoaparátu nahrává snímané pixely ve třech základních RGB barvách

(červená, zelená, modrá), plyne z toho, že pro nekomprimovaný obrázek je

potřeba asi 2,3 MB paměti.

Formát JPEG používá algoritmus, který určité barvy a obrazová data považuje za

nadbytečná a v průběhu komprimace je odstraní. Kromě toho je u formátu JPEG

možné nastavit stupeň komprimace. Tak je např. fotografii z 5MPix fotoaparátu

možné uložit v RAW formátu jako 10MB soubor, ve formátu TIFF dokonce jako 15MB

soubor, ale s použitím komprese JPEG zabere snímek přibližně 1,9 až 2,2 MB.

Za přijatelnou pořizovací cenu lze dnes koupit 256MB karty, které postačují pro

uložení 80–140 snímků (v závislosti na typu fotoaparátu). Paměťová média přitom

nevyrábějí jen výrobci fotoaparátů, ale také výrobci pamětí. Jejich produkty

přitom mohou být cenově ještě výhodnější. Patří sem například karty od

společností Lexar Media, Kingstone, Sandisk, Hama nebo Verbatim, existuje také

mnoho „noname“ (neznačkových) karet.



3. Compact Flash: hojně rozšířený formát

Mezi nejrozšířenější formát paměťových karet patří Compact Flash (CF). Karty CF

jsou relativně robustní a mohou vydržet více než například SmartMedia (SM). K

dispozici jsou média s kapacitou od 4 MB do 4 GB, ve stabilním pouzdře je vedle

vlastního paměťového čipu i integrovaný řadič paměti. Fotoaparát s kartou nebo

karta ve čtečce se počítači hlásí jako externí disk.

Fotoaparátu je v podstatě jedno, jakou má kapacitu vložená paměťová karta,

protože o ukládání dat se stará integrovaný řadič paměti. Používaný datový

systém ale omezuje maximální velikost paměti.



4. CF karty: datový systém

Mnoho digitálních fotoaparátů dosud pracuje se souborovým systémem FAT16, který

pochází ještě z dob operačního systému MS-DOS. S ním lze spravovat maximálně 2

GB dat. Pokud vložíte do digitálního fotoaparátu 4GB kartu s FAT16, můžete

zpravidla využít pouze 2 GB, zbylá paměť leží ladem. Jen fotoaparáty s podporou

FAT32 mohou využít paměťové karty s kapacitou přesahující 2 GB. Používaný

datový systém by měl být popsán v technické specifikaci každého fotoaparátu,

před nákupem paměťové karty vám proto doporučujeme se s důležitými údaji o

podpoře maximální kapacity seznámit.

Jak CF karta s fotoaparátem komunikuje? V přístroji je zabudován 60pinový

konektor, připravený pro vložení paměťové karty. Toto řešení činí CF kartu

prakticky necitlivou proti fyzickému (vnějšímu) poškození. CF karty jsou k

dostání ve dvou verzích: typ I a modernější typ II. Karty typu I jsou silné 3,3

mm, u typu II je to 5 mm. Karty typu II nelze vložit do zasouvacího slotu typu

I. Technologie karet je však zpětně kompatibilní, takže karty typu I pasují do

slotu typu II.



5. CF karty: velké rozdíly v datové propustnosti

Karty CompactFlash se vyrábějí ve verzích s různou datovou propustností od 150

kB/s až po 1 MB/s při zápisu do paměti. Označení na kartě přitom prozrazuje

rychlost zápisu: „8ד odpovídá rychlosti 8 × 150 kB/s, tedy teoreticky

1 200 kB/s. Na trhu jsou i karty s dodatkovým označením „High Speed“ nebo

„Write Acceleration Technology“. Jedná se o paměťová média s rychlejším

paměťovým čipem a řadičem. Vyšší rychlost zápisu dat z fotoaparátu na kartu je

důležitá například pro sportovní fotografy, kteří potřebují rychle pořídit a

uložit sekvenci snímků.



6. CF karty: rychlá paměť se vždy nevyplatí

Nevýhodou rychlých paměťových karet je jejich pořizovací cena, která je o 20–40

procent vyšší než u běžných karet. Rychlé karty přitom nejsou pro nižší třídu

digitálních fotoaparátů vhodné. Levnější přístroje totiž nedokáží rychlejší

přístup a přenos dat využít. Zcela odlišná je situace u profesionálních

fotoaparátů, jejichž elektronika pracuje rychleji a nárůst rychlosti je možné

skutečně pozorovat. Před rozhodnutím o koupi karty se podívejte do příručky

digitálního fotoaparátu, kde snadno zjistíte, jaké paměťové rychlosti váš model

podporuje.



7. Secure Digital: kompaktní fotoaparáty pro začátečníky

Stále více výrobců osazuje své – zejména kompaktní – modely fotoaparátů pamětí

SD card. Jedná o výměnné paměťové moduly menší než běžná poštovní známka.

Jejich citlivé kontakty jsou sice otevřené, ale díky dobré konstrukci pouzdra

jsou přesto před prachem a zašpiněním chráněny. Řídící elektronika pro paměť je

stejně jako u CF karet integrovaná v pouzdře.

Rozdíly mezi SD kartami jsou podobné jako u CF pamětí – novější karty nabízejí

často přenosovou rychlost dat až 40 Mb/s, zatímco starší karty pracovaly jen s

maximem 2 Mb/s.

SD karty disponují vestavěnou ochranou kopírování, která má sloužit k ochraně

autorských práv. Digitální správa práv kontroluje veškeré čtecí a zapisovací

přístupy. Ochrana kopírování ovšem má význam jen v souvislosti s použitím karet

v MP3 přehrávačích. Nás může více zajímat ochrana dat před nechtěným vymazáním

-SD karty jsou vybaveny přepínačem, který může data na kartě chránit před

omylem uživatele. Ceny SD karet jsou mírně vyšší než náklady na pořízení CF

pamětí.

Poměrně nové, a proto málo rozšířené jsou mini-SD karty. Vycházejí z konstrukce

SD karet, jsou však kratší. Tento formát je přípraven spíše pro použití v

mobilních telefonech nebo pro velmi malé digitální fotoaparáty. Mini-SD karta

patří k nejmenším na trhu (40 procent velikosti tradiční SD), její rozměry jsou

21 × 20 × 1,4 mm a hmotnost činí asi jeden gram. Přenosová rychlost dat může

dosáhnout až 2 MB/s. S adaptérem se dá mini SD karta použít také v přístrojích

se slotem SD.



8. Multimedia Card: úzce příbuzné s SD pamětí

MMC karty mají podobné rozměry jako SD média, jsou jen o něco tenčí. Digitální

fotoaparáty, které používají SD karty, mohou pracovat také s paměťovými kartami

MMC. Proto je u mnohých fotoaparátů často uvedena zkratka SD-MMC. Ochrana

kopírování, použitá u SD karet, u modelů MMC chybí.

SD a MMC karty jsou k dispozici s maximální kapacitou 2 GB, cena karet stejné

kapacity je přibližné shodná, liší se však ceny modelů jednotlivých výrobců.



9. D Picture Card:

malý paměťový gigant

xD karta velikosti nehtu od palce je zřetelně menší než CF modul a používá se

jen u několika modelů. Malá karta s rozměry 20 × 25 × 1,7 mm je k dostání s

kapacitou maximálně 2 GB, uvažuje se však i o kartách s maximální kapacitou 8

GB. Na kartu lze zapisovat rychlostí maximálně 3 Mb/s. Ceny se pohybují na

úrovni paměťových karet SD.



10. Smart Media karty: pouze u starších modelů fotoaparátů

Smart Media karty se používají jako paměťové médium u starších modelů

digitálních fotoaparátů, postupně jsou však vytlačovány jinými typy karet.

Tenké karty byly vyráběny s kapacitou od 2 do 256 MB. Ne každý fotoaparát ale

může pracovat s maximální kapacitou – na vině není nekompatibilita řadiče, ale

spíše starší firmware, který novější karty nerozezná a nemůže jejich plnou

kapacitu využít.



11. Memory Stick a Memory Stick Pro: pro fotoaparáty Sony

Společnost Sony vyvinula pro své digitální fotoaparáty vlastní formát

paměťových karet – Memory Stick. Zmíněné paměťové karty Sony používá u

digitálních fotoaparátů, ale také u mobilních telefonů, PDA organizérů,

diktafonů či videokamer. Milovník značky Sony tedy najde pro paměťovou kartu

uplatnění u více výrobků. Pokud však k takové skupině uživatelů nepatříte, pak

vám nekompatibilita Memory Sticku s ostatními produkty jiných značek může

vadit. Robustní pouzdro chrání kartu před poškozením, přepínač na zadní straně

může zabránit nechtěnému vymazání dat. Karty Memory Stick jsou dražší než SD

nebo CF paměti se stejnou kapacitou.

Paměti Memory Stick se vyrábějí v maximální kapacitě pouze 256 MB, větší objem

dat až 1 GB je k dispozici ve verzi Memory Stick Pro, které ale nelze použít u

starších modelů fotoaparátů. Memory Stick a Memory Stick Pro totiž nejsou

zpětně kompatibilní.



12. Hitachi Microdrive: hbité mini pevné disky

Microdrive nabízí vhodné řešení pro rostoucí paměťové požadavky digitálních

fotoaparátů s vysokým rozlišením. Nejedná se o flash paměť, nýbrž o pevný disk

v malém formátu. Má rozměry CF karty typu II a je k dispozici s kapacitou 1, 2

a 4 GB. Větší verze s kapacitou 8 GB jsou ohlášeny. Microdrive je vhodný pro

uživatele, kteří chtějí pořídit mnoho fotografií s vysokým rozlišením a

nechtějí být závislí na počítači, do nějž by fotografie přesouvali. Paměťové

médium s vyšší kapacitou nabízí prostor pro uložení více snímků (např. 480

fotografií z 8Mpix fotoaparátu) v maximálním rozlišení. Microdrive se také může

pochlubit výhodným poměrem výkonu a ceny. Uplatnění najde nejen u fotografů,

ale také v některých přenosných MP3 přehrávačích. Pohyblivé části Microdrive

však přinášejí některé nevýhody, mezi které patří vyšší citlivost na otřesy

(nebezpečí poškození lze podstatně snížit opatrným zacházením s paměťovým

médiem i fotoaparátem) a delší doba, kterou malý disk potřebuje „k náběhu“ z

klidového do pohotovostního režimu. Problematická je i vyšší energetická

náročnost, napájení disku Microdrive zákonitě musí část energie odebírat.



13. Opotřebení karet: paměťové karty nevydrží věčně

Přestože zápis nebo čtení z paměťových karet nemůže kartu fyzicky poškodit,

dochází k opotřebení elektronických částí. Výrobce Sandisk například zaručuje

výdrž CF a Smart Media karet na 10 000 až 100 000 zápisů. Čtení paměti

životnost nezkracuje, zápis dat na kartu ale ano. Situace však není nijak

tragická – pokud byste paměť třikrát denně naplnili a vymazali, pak vám (podle

jednoduchého výpočtu) vydrží na devět let a sedm měsíců. Je ovšem otázkou, zda

pro 10 let starou kartu ještě najdete nějaké uplatnění.



Nezmenšujte, ale komprimujte

I největší paměťová karta se jednou zaplní – a často dochází paměť právě v

době, kdy chcete udělat ještě několik důležitých fotek. Nemáte-li v tomto

případě dostatek paměti a dochází vám místo, využijte zbývající kapacitu

optimálně. Zapněte včas vyšší komprimaci JPEG to je mnohem efektivnější způsob

využití než změna rozlišení. Například obrázek v optimální kvalitě s rozlišením

1 632 × 1 224 obrazových bodů zabere (podle motivu) na paměťové kartě asi 980

kB. Při redukování na 1 024 × 768 pixelů má sice jen 400 kB, avšak ztráta

detailů a ostrosti je značná. Stejně velká obrazová data získáte, pokud místo

toho snížíte zvolenou obrazovou kvalitu JPEG z Fine na Normal. Silnější

komprimování škodí obrazové kvalitě mnohem méně než redukce rozlišení.



První pomoc při záchraně smazaných fotografií

Skoro každý vlastník digitálního fotoaparátu někdy omylem obrázky smazal

(špatný přesun dat, formátování karty atd.). S freewarovým programem PC

Inspector Smart Recovery zachráníte i obrázky, které se zdají být nenávratně

ztracené a fotoaparát nebo průzkumník ve Windows je již zobrazit nedokáže.

Software je určen pro Windows 95 a novější, dokáže vyhodnotit ztracená či

poškozená data na kartách CF, SD, Memory Stick nebo Microdrive. Pro použití

programu se paměťová karta musí objevit v Průzkumníku jako disková jednotka,

nezáleží přitom, zda se tak stane po připojení fotoaparátu nebo pomocí čtečky

karet. Utilita dokáže obnovit obrazová data, ztracené videoklipy i audio.



Příslušenství

Čtečky s více sloty, vodotěsná pouzdra, konvertory objektivů atd. – pro

digitální fotoaparát je k dispozici skutečně množství příslušenství. S

jednotlivými doplňky vás nyní postupně seznámíme.

Většina digitálních fotoaparátů se prodává jen s minimálním příslušenstvím.

Kromě akumulátorů či dobíjecích baterií a nízkokapacitní paměťové karty můžete

v balení narazit jen na propojovací kabely pro přenos dat do počítače nebo na

videokabel pro prohlížení fotografií na televizní obrazovce. U levnějších

modelů digitálních fotoaparátů sotva najdete například pouzdro na opasek, které

chrání přístroj před poškozením a usnadňuje jeho přenášení. Příslušenství

fotoaparátů je ale velmi široké. Problém je v tom, že za jeho nákup často

musíte vynaložit další finanční prostředky.



1. Čtečky karet: snadný přenos obrázků do počítače

Paměťové karty dnes najdete v mnoha moderních digitálních přístrojích – ve

fotoaparátu, MP3 přehrávači, PDA nebo v digitální kameře. I v případě, že zatím

máte jen digitální fotoaparát, vyplatí se přemýšlet o pohodlnějším přenosu dat

do počítače. Propojovací kabel samozřejmě můžete používat dále, například na

cestách, ale práce se čtečkou je v mnoha ohledech pohodlnější. Při práci s ní

se vyjme paměťová karta z fotoaparátu, vsune se do odpovídající pozice ve

čtečce a objeví se v prostředí operačního systému jako nový přenosný disk. Pro

kopírování nebo přesun obrázků je možné použít například Průzkumníka ve Windows

nebo libovolný souborový manažer. Čtečka paměťových karet může být zabudována

do počítače nebo pracuje jako externí zařízení. Záleží jen na modelu, který si

při nákupu vyberete.



2. Čtečky karet: více pozic

pro práci s různými kartami

Paměťové karty pro fotoaparáty existují v mnoha provedeních: CF, Memory Stick,

SD, XD Picture Card atd. Proto se kromě jednoúčelových čteček prodávají také

modely, které podporují práci s různými formáty paměťových karet. Modely

dostanete většinou pod označením 3 in 1 až 12 in 1 (první číslo označuje, kolik

typů karet čtečka podporuje) a ceny se pohybují přibližně od 500 Kč včetně DPH,

multislotové přístroje pak stojí od 750 Kč výše. Někteří výrobci nabízejí také

čtečky jen pro jeden formát karty. S ohledem na nepatrný cenový rozdíl (ve

srovnání s multislotovými čtečkami) se jejich nákup tolik nevyplatí. Objevují

se i čtečky karet s výstupem na TV nebo počítač. Pokud se rozhodnete pro tento

přístroj, můžete jej s sebou nosit místo drahého fotoaparátu v případech, že se

chcete svými snímky pochlubit například přátelům.



3. Čtečky karet: vybírejte si rychlejší připojení USB 2.0

Při koupi čtečky byste měli dávat pozor nejen na obsáhlou podporu paměťových

karet, ale i na připojení USB 2.0. Starší rozhraní USB 1.1 je podstatně

pomalejší a při přehrávání obrázků nebo jiných dat musíte čekat mnohem déle.

Rychlejšího přenosu dat samozřejmě dosáhnete jen tehdy, když je stejným

rozhraním, tedy USB 2.0, vybaven i váš počítač. Pokud tomu tak není, můžete si

dokoupit rozšiřující PCI kartu s porty USB 2.0. Následně do volných portů

můžete pro rychlejší přenos dat připojit nejen čtečku, ale také další zařízení,

například MP3 přehrávač, skener nebo tiskárnu.



4. Ukládání fotografií na cestách

Pokud často fotografujete, pak jistě víte, jak snadno lze naplnit jakkoliv

velkou paměťovou kartu. V „domácím prostředí“ je snadné kartu vyjmout,

přesunout data do počítače a pak ji znovu použít a fotit. Ale jak je tomu na

cestách? Ne každý uživatel fotoaparátu je vybaven přenosným počítačem, který by

byl ochoten brát s sebou na výlety či dovolenou jen proto, aby do něj své

snímky přesouval. Určité řešení se nabízí v podobě nákupu většího množství

paměťových karet, které můžete snadno střídat. Jiný způsob je možná dražší, ale

nabízí také větší úložný prostor. Jedná se o externí box se zabudovaným pevným

diskem s kapacitou od 20 do 40 GB, který je vybaven USB konektorem nebo přímo

čtečkou paměťových karet. K dostání jsou i boxy s jednoduchým barevným

displejem, na němž si můžete obrázky prohlédnout. Na 20GB externí disk se vejde

i 6 000 fotografií v nejvyšší JPEG kvalitě.



5. Ukládání dat bez počítače

Příkladem zařízení, které umožní ukládat data i bez počítače, je například

JoboGigaX, vybavený 30 nebo 40GB diskem. Zařízení je napájeno vlastním

akumulátorem, k jeho dobíjení se dodává běžný napájecí kabel i zásuvka na 12 V

s koncovkou pro automobilové zapalovače. Obsluha zařízení je velmi jednoduchá:

po zasunutí karty do odpovídajícího slotu stačí k přenosu snímků na pevný disk

stisk jediného tlačítka. Malý displej na horní straně přístroje informuje o

průběhu kopírování i o zbývající kapacitě paměti. Po návratu z cest externí

zařízení připojíte pomocí USB kabelu k počítači a disk se ohlásí jako zařízení,

z něhož můžete kopírovat data na větší pevný disk v PC. Informuje vás i o tom,

kolik místa je na paměťovém disku k dispozici. Když přijdete domů, připojíte

přístroj přes USB k PC a můžete přehrát obrázky k dalšímu zpracování.



6. Pouzdro fotoaparátu: ochrana před poškozením

Brašnu k bezpečnému uchování fotoaparátu získáte zpravidla jen při nákupu

drahého poloprofesionálního nebo profesionálního přístroje. Levnější modely

jsou při prodeji vybaveny jen jednoduchým obalem, občas poutkem na ruku nebo

měkkým pouzdrem s poutkem na opasek. Kvalitní pouzdro chrání váš fotoaparát

před prachem, vlhkostí, ale samozřejmě také před odřením nebo jiným vnějším

poškozením. Současně může být vybaveno menšími kapsičkami pro uložení

náhradního akumulátoru nebo druhé paměťové karty.

K nejdůležitějším znakům dobré fotobrašny patří pevné polstrování, které chrání

přístroj před vnějšími vlivy, dobře řešené zavírání (například zdrhovadlo),

které nebrání rychlému vyjmutí fotoaparátu z brašny, a dostatek bočních prostor

pro umístění malých dílů (akumulátor, karta). Důležitá je i barva brašny –

černé tašky se na přímém slunci silně zahřívají, proto dejte přednost světlejší

tkanině, která udrží fotoaparát chladnější.



7. Stativ:konec rozmazaných záběrů

Fotografování „z ruky“ není vhodné pro delší expoziční časy, neboť při expozici

fotograf nedrží fotoaparát pevně a vznikají rozmazané snímky. Pomůckou pro

zamezení nechtěnému pohybu je stativ, do něhož se fotoaparát umístí. Většina

fotoaparátů je ve své spodní části vybavena závitem pro našroubování podložky,

která je se stativem dodávána. Podložka je ve stativu uchycena většinou však

pomocí rychloupínacích páček. Po našroubování podložky jednoduše nasadíte

fotoaparát i s podložkou na stativ a jste připraveni k fotografování. Stativy

jsou vyráběny v mnoha velikostech, mají tři rozkládací posuvné nohy a výškově

nastavitelný vršek, v němž lze navíc s uchyceným fotoaparátem pohybovat v

podélné i příčné ose. Stativ je praktický i v případě experimentů se snímky,

„pohled“ fotoaparátu zůstává stejný a můžete snadno měnit expozici či

ohniskovou vzdálenost. Kromě klasických třínohých stativů se na trhu objevují i

kompaktní monopody s jednou „nohou“, které pohyb fotoaparátu fixují jen

částečně. Jsou mnohem flexibilnější například pro akční a sportovní snímky.



8. Fotografování pod vodou a na pláži

Pro fotografování pod vodou se používají speciální podvodní pouzdra, do nichž

se fotoaparát jednoduše vloží. Pouzdra nepropustí vodu, znesnadňují ale

používání fotoaparátu, například ostření pomocí namáčknutí spouště vyžaduje v

podvodním pouzdře více citu ve špičce prstu. V mnoha případech je proto lepší

při podvodním fotografování nastavit manuální ostření.

Vhodné umělohmotné obaly dodává na trh řada výrobců, při nákupu ve

specializovaném obchodě se můžete poradit s obsluhou, který obal je pro váš

fotoaparát vhodný, a vyzkoušet si, jak vám práce s pouzdrem půjde. Zkontrolujte

také uzavírací mechanismus, který by mělo být možné otevřít jen pomocí obou

rukou (což zabraňuje náhodnému otevření ve vodě).

Alternativou k pevným obalům jsou speciální plastikové tašky pro digitální

fotoaparáty, které rovněž dostanete ve specializovaných fotoobchodech. Nejsou

vhodné pro podvodní fotografování, ale jen pro pořizování snímků v dešti.

Můžete je využít i při fotografování v prašném prostředí nebo například na

pláži, kde zabraňují vniknutí písku do fotoaparátu.



9. Objektiv – konvertor: změňte ohniskovou vzdálenost

U mnoha fotoaparátů je možné na čelní závit objektivu našroubovat filtr nebo

konvertor. Různé typy konvertorů umožňují ostřit na velmi malou vzdálenost

(makrokonvertory), zkrátit ohniskovou vzdálenost (širokoúhlý konvertor), nebo

ji naopak prodloužit (telekonvertor). U makro snímků můžete pomocí přibližovací

čočky zkrátit nastavitelný odstup k motivu, než jaký makro nastavení kamery

připouští. U přibližovacích čoček se jedná v podstatě o jednoduchá skla, lupy s

rozdílnou silou. Většinou jsou vhodné pouze nástavce, který nabízí výrobce

fotoaparátu.



10. Polarizační filtr: redukce zrcadlení a lepší kontrast

Zvláště zajímavých efektů docílíte s polarizačním filtrem, který redukuje v

motivu odrazy. Filtr ze světelných vln propouští ke snímači jen jednu rovinu

kmitů. Nasazení polarizačního filtru je vhodné například při fotografování skla

nebo vody, neboť účinně potlačuje odlesky slunečního záření. Filtry se

prodávají v lineárním nebo kruhovém provedení. Doporučujeme kruhový filtr,

který je účinnější (bohužel také o něco dražší) než lineární filtr. Pokud

nechcete, aby při fotografování s filtrem docházelo k nechtěné vinětaci, tedy k

viditelnému ztmavení rohů okrajů obrazu, používejte raději filtr od stejného

výrobce, jaký vyrobil váš fotoaparát.



11. Blesk: osvětlení scény ve špatných světelných podmínkách

Za špatných světelných podmínek se zpravidla používá blesk, který je zabudovaný

ve vašem fotoaparátu. Blesk může posloužit i při fotografování v protisvětle.

Vestavěné blesky většinou nemají vysoký výkon, zpravidla nedosvítí dále než na

5 metrů. Chcete-li osvítit větší vzdálenosti nebo potřebujete při práci

osvětlit scénu odrazem světla z blesku, musíte použít silnější externí blesk.

V těle přídavného blesku jsou vedle vlastní lampy a obvykle otočné hlavy také

akumulátory a elektronika blesku k řízení osvětlení. Pohyblivou hlavu lze

nastavit například pro nepřímý záblesk (odraz o světlý strop), čímž docílíte

měkčího osvětlení než přímým blesknutím. Regulace výkonu blesku snižuje

nebezpečí zachycení červených očí u fotografovaných osob, stejně tak ovlivňuje

intezitu světla, která by měla být při fotografování na různé vzdálenosti

různá. Některé blesky lze dokonce odpojit od patice fotoaparátu a připojit je

jen pomocí kabelu nebo bezdrátového signálu. Pak lze blesk postavit na jiné

místo, čímž získáte lepší možnosti osvětlení scény.

U fotoaparátů bez možnosti připojení externího blesku můžete použít přídavný

blesk, například Metz 342 Digital (cena je asi 4 000 kč). Tento blesk není

propojen s fotoaparátem, ale spouští se fotobuňkou, která sleduje záblesk

vašeho digitálního fotoaparátu. Nelze však u něj nastavit automatické expoziční

hodnoty, při práci s ním je třeba poněkud experimentovat, než se naučíte mírně

zpožděného záblesku využívat.



Správná nastavení

Nejste si jisti, zda budete používat fotoaparát v automatickém nebo manuálním

režimu? Podívejte se společně s námi na rozdíly mezi těmito volbami a

rozhodněte se, zda se pokusíte pořídit skvělé momentky, nebo se pustíte do

náročnějších kompozic.

Nejjednodušší je samozřejmě automatické fotografování. Při tomto druhu provozu

se fotoaparát stará o všechna nastavení, uživatel jen zaměří objekt svého zájmu

a stiskne spoušť. Opravdu nenáročným uživatelům mohou snímky pořízené v tomto

režimu plně vyhovovat. Lepší snímky ale můžete získat teprve pomocí manuálního

nastavení fotoaparátu. K tomu však potřebujete ovládat nastavení času závěrky,

clony a vyvážení bílé a vědět, jak je použít.



1. Automatika: fotoaparát nastaví skoro vše sám

Automatický snímací režim, který je u mnoha modelů fotoaparátů standardním

nastavením, poskytuje ve většině případů použitelné snímky. Při tomto druhu

provozu pracují všechny funkce fotoaparátu plně automaticky. Automatické

ostření, funkce expozice a systém zpracování obrazu jsou vzájemně sladěny, aby

fotografování bylo co nejjednodušší. V hledáčku nebo na displeji musíte pouze

vytvořit kompozici, pomocí zoomu zvolit vhodnou ohniskovou vzdálenost a

stisknout spoušť a obrázek je uložen.



2. Nastavení automatiky: s kolečkem nebo přes menu

O něco více možností nabízí tzv. programová automatika (nastavení „P“) –

zvolíte ji pomocí nastavovacího kolečka (je také označováno jako volič režimů)

nebo přes menu fotoaparátu. Fotoaparát změří světlo ve fotografované scéně a

vzdálenost ústředního motivu a vypočítá z toho potřebné expoziční hodnoty.

Automatikou zvolený expoziční čas a clonu ukazuje u mnoha modelů fotoaparátů

hledáček nebo displej. Většinou je k tomu zapotřebí namáčknout spoušť do

poloviny.

V obzvláště složitých světelných situacích, v nichž se v záběru nacházejí

výrazně světlé i výrazně tmavé oblasti, plnoautomatické nastavení expozice

nedopadne dobře. V takovém případě se tato skutečnost zobrazí v hledáčku nebo

na displeji po namáčknutí spouště.



3. Manuální režim: kdy nastavit správný expoziční čas

Lepší digitální fotoaparáty zpravidla nabízejí čtyři expoziční režimy: již

popsanou programovou automatiku, prioritu clony, prioritu času a ruční

expoziční režim. Když přes displej nebo nastavitelným voličem odpojíte plnou

automatiku, máte k dispozici ostatní tři metody řízení expozice, které nabízejí

lepší kontrolu expozičního času a clony. Některý z jmenovaných režimů pak

můžete zvolit podle aktuální situace, zejména tehdy, pokud měl fotoaparát

potíže s automatickým nastavením expozice. Představte si, že chcete vyfotit

například ohňostroj – zde vám automatické nastavení nepomůže a musíte ručně

nastavit čas tak, aby se podařilo světelné efekty zachytit.

Expoziční čas označuje dobu, po níž dopadá světlo skrz čočku objektivu na

snímač fotoaparátu. Rozpětí možného nastavení závisí na modelu fotoaparátu a

dosahuje např. v automatickém režimu 1/1 000 s až 2 s. Při manuálním nastavení

času jsou obvyklé hodnoty 8, 4, 2, 1, 1/2, 1/4, 1/8, 1/15, 1/30, 1/60, 1/125,

1/250, 1/500 a 1/1 000 s, někdy jsou k dispozici i kratší časy.



4. Manuální režim: kdy zvolit preferenci clony

Hodnota clony, tedy velikost otvoru (tzv. vstupní pupily) ve fotoaparátu,

určuje, kolik světla dopadne na snímač. Velká hodnota clony přitom znamená malý

otvor ve cloně a obráceně. Hodnoty clony jsou voleny tak, aby se množství

světla při změně clony o jeden stupeň změnilo o polovinu. Tak se např. plocha

clony zmenší při změně clony ze 4 na 5,6 na polovinu.

Clona nastavená při fotografování působí také na hloubku ostrosti. Tak se

nazývá ostrá oblast, která je před a za objektem, na který fotoaparát ostří.

Čím větší je hodnota clony, tím větší je i hloubka ostrosti.



5. Využití clony: neostré pozadí obrázků

Tento efekt můžete využít pro profesionálnější zpracování obrázku.

Fotografujete-li např. portrét, stará se široce otevřená clona (nízké clonové

číslo) o to, aby byla ostře zobrazena fotografovaná osoba, zatímco pozadí je

záměrně neostré (rozmazané).

Hloubka ostrosti se dá ovlivnit ještě jiným faktorem: nastavením zoomu

objektivu. Čím větší je na fotoaparátu nastavená ohnisková vzdálenost (čím více

objekt pomocí zoomu přiblížíte), tím menší je hloubka ostrosti. To znamená, že

např. při širokoúhlé ohniskové vzdálenosti 28 mm dosáhnete velké hloubky

ostrosti a obráceně, při ohniskové vzdálenosti 105 mm je fotografovaný objekt

zobrazen ostře, avšak objekty nacházející se za ním neostře. Pro zmíněné

portrétní foto je proto optimální kombinace s větší ohniskovou vzdáleností

(motiv přiblížit blízko) a široce otevřenou clonou (nízké clonové číslo).



6. Clona a expoziční čas: tři programy na výběr

Tím, že nastavíte ručně buď expoziční čas, nebo clonu, nebo obojí, můžete

docílit stanoveného efektu.

Priorita času: V tomto režimu zadáte fotoaparátu expoziční čas ručně.

Fotoaparát poté přizpůsobí clonu tak, že dosáhne požadované expoziční hodnoty.

Krátkým expozičním časem se dají pohyby „zmrazit“, dlouhý čas pohyb „rozmázne“.

Priorita času se na voliči režimů většinou označuje písmenem S (anglicky

Shutter) nebo Tv.

Priorita clony: V tomto nastavení se ručně zadá hodnota clony a fotoaparát poté

automaticky zvolí vhodný expoziční čas. S malým otvorem clony (velká hodnota

clony) se dá hloubka ostrosti zvětšit natolik, že popředí i pozadí jsou na

snímku vykresleny ostře. Velký otvor clony (malá hodnota clony) zvolíte tehdy,

chcete-li pozadí ponechat neostré. S velkým otvorem clony navíc zvýšíte i dosah

vestavěného blesku. Režim priority clony se na voliči označuje písmenem A

(anglicky Aperture).

Ruční režim: Vedle obou poloautomatických režimů nabízí většina digitálních

fotoaparátů ještě plně manuální režim nastavení expozice. U této varianty

nastavujete jak clonu, tak expoziční čas ručně. Manuální nastavení expozice

dává zkušeným fotografům úplnou kontrolu nad osvětlením obrazu, pro méně

zkušené uživatele není tento režim vhodný. Špatně zadané hodnoty clony a času

totiž vedou ke špatnému zachycení objektu a místo pěkných snímků se začátečník

setká jen s tmavými nebo přesvětlenými a navíc neostrými snímky.

Tip: Praxe dělá mistra – nebojte se vyzkoušet režimy priority clony a priority

času na několika testovacích snímcích. Na počítači si výsledné obrázky

prohlédněte a porovnejte, v čem jsou rozdílné.



7. Bracketing: různé varianty expozičních hodnot

Lepší digitální fotoaparáty nabízejí funkci bracketingu, která se při všedním

fotografování ukazuje jako nanejvýš praktická. S její pomocí vyfotíte více

obrázků stejného motivu s rozdílnou expozicí. Kromě snímku, který jste pořídili

s vlastním či automatickým nastavením expozice, zachytí fotoaparát ještě dva

nebo čtyři snímky. Ty jsou rovnoměrně rozloženy okolo původní hodnoty expozice,

ovšem s clonou upravenou o polovinu, třetinu nebo celý stupeň. K dispozici pak

budete mít tři nebo pět snímků stejného motivu a můžete snadno vybrat takový,

který nejlépe odpovídá vašim představám (je nejbližší fotografovanému motivu).

Tímto způsobem můžete udělat více snímků téhož motivu s rozdílnou expozicí, bez

ruční korektury expozice.

Funkci bracketingu zapnete zpravidla přes menu fotoaparátu. Zde mimo jiné

určíte, zda fotoaparát po jediném stisku spouště uloží více fotografií s

rozdílným nastavením, nebo zda musíte pro každý obrázek série znovu zmáčknout

spoušť.



8. Nastavení ISO: ruční nastavení citlivosti fotoaparátu

Citlivost ISO byste měli změnit, pokud děláte snímky v šeru nebo chcete použít

kratší expoziční čas. Citlivost snímače – hodnota ISO – určuje, jaké je nutné

množství světla pro správně osvětlený obraz. Analogový film s ISO 400 vyžaduje

asi polovinu světla než film s ISO 200, ten zase polovinu oproti filmu s ISO

100. Hodnotu ISO určuje fotoaparát automaticky, u většiny modelů ji ale můžete

přes menu ručně nastavit. Pro dobře osvětlené scény použijte nižší hodnoty, pro

scény se slabým osvětlením použijte vyšší nastavení ISO.

Čím citlivěji je snímač nastaven, tím větší šum se na snímcích objeví. Šumem

přitom rozumíme malé vady pixelů v obraze, které jsou zvláště v tmavých

obrazových částech viditelné jako pestré vzory.



9. Hodnota ISO: čím nižší hodnota, tím menší vady obrazu

Nastavení ISO 100 je například ideální pro statické snímky za denního světla a

slunečního svitu, dokáže zachytit i jemné detaily fotografovaného motivu.

Stejné nastavení se hodí také pro portréty a přírodní scenérie. ISO 200

využijete v zamračeném dni, umožní vám pořídit snímky kratším expozičním časem

než ISO 100 a kvalita obrazu tím výrazně netrpí. ISO s hodnotou 400 a vyšší je

vhodné pro snímky v noci nebo za soumraku, zároveň se hodí pro snímky ve

vnitřních prostorách, které musíte dělat bez blesku. S ISO 400 a vyšším získáte

dobré snímky i při sportovních podnicích, poskytne vám totiž krátký čas závěrky

a rychlé akce budou zachyceny přesně a nerozmazaně.



10. Manuální vyvážení bílé: přizpůsobte teplotu barev

Rozdílné zdroje světla mají rozdílné části barevného spektra. To se projevuje

na barvě objektů, které osvětlujete. Při pohledu hledáčkem fotoaparátu vypadá

bílý papír osvětlený žárovkou jako žlutočervený a pod zářivkou vykazuje (podle

typu lampy) trochu nepřirozený nazelenalý nebo modravý nádech. Lidské oko

takové rozdíly nepostřehne, protože naše citlivost na barvy se přizpůsobí

rozdílným světelným poměrům. Snímač digitálního fotoaparátu ale není tak

přizpůsobivý a barvy reprodukuje v souladu s fyzikou. Vyvážením bílé se proto

fotoaparát „doladí“ na barevnou charakteristiku světla. V normálním případě

přenechte rozpoznání typu světla nejlépe fotoaparátu a nastavte automatické

vyvážení bílé. Automatika se pokusí napodobit vnímání lidského oka a často

pracuje spolehlivě.

Problémy se objeví v situacích, kdy se světlo mění, např. u večeře při

svíčkách, nebo když v pozadí svítí neony. V tomto případě vypněte automatiku a

nastavte přes menu fotoaparátu ruční vyvážení bílé. Většina výrobců nabízí

předvolby pro přímé sluneční světlo, zářivkové světlo, denní světlo pod mrakem,

stíny nebo světlo žárovky.

Tip pro uživatele, kteří rádi experimentují: Nastavte vyvážení bílé záměrně

špatně. Tímto způsobem se dá docílit zvláštních efektů.



11. Motivové programy: předdefinovaná nastavení pro standardn