Digitální šílenství jménem mp3

Slyšeli jste už někdy o formátu MP3? O hudbě šířené v digitálním formátu
prostřednictvím celosvětové sítě Internet? Že ne? Jste vy vůbec z téhle

planety? Tak nějak by se dala charakterizovat současná situace a prognóza

hudebního trendu 21. století. Už můžete nosit své oblíbené písně uložené v

přehrávači na vašem zápěstí, stejně jako se naprostou samozřejmostí již stalo

nakupování kompaktních disků na Webu. Ale tím to ještě nekončí, nýbrž teprve

začíná. Věřte mi! Chcete být při tom?



Co k tomu budete potřebovat

Chcete-li používat hudbu ze Sítě, potřebujete buď počítač s odpovídajícím

softwarem, nebo speciální audiopřehrávač. Multimediální počítač vybavený

zvukovou kartou a reproduktory je už samozřejmým standardem. Vhodný software

není problém zakoupit nebo a tak ve většině případů jistě učiníme je možné jej

zdarma stáhnout od různých tvůrců přímo ze Sítě. A to samozřejmě jako shareware

pro ilustraci se můžete podívat na stránky patřící k nejrozšířenějším

www.winamp.com a www.musicmatch.com.

Nyní bych se již raději zaměřil na velice silně se prosazující skupinu

přehrávačů a to na přístroje přenosné, které budou jistě již v nejbližší době

obrovskou konkurencí walkmanům a přenosným CD přehrávačům. Mezi nejmodernější

přenosné přístroje současnosti určitě patří přehrávač od firmy Creative Labs

Nomad II (cena v USA 329 USD), IJ-101 od Jam Multimedia (299 USD) a NW-MS7

Memory Stick Walkman od společnosti Sony (399 USD). Tato nová generace zaujme

zejména ohromnou rozmanitostí barev, tvarů a velikostí, a většinou nahrazuje

zastaralý paralelní port rychlým USB rozhraním.

Výrobci těchto přístrojů se už snaží zákazníkům nabídnout něco více než jen

přehrávač hudby MP3. Například Nomad II a I-Jam mají zabudovaný také FM rádio-

tuner, Nomad II pak nabízí dokonce hlasový záznamník. Oba produkty jsou schopny

ukládat jakékoliv formáty souborů, takže je možné je alternativně využít např.

i k přenášení dokumentů. Přehrávač Nomad II obsahuje, nejspíše vzhledem k

aktuálnosti problematiky hudebního pirátství, zábranu proti kopírování souborů

MP3 z přístroje do počítače. Tím chce výrobce nejspíš zabránit rozšiřování

hudebních skladeb pomocí svého přehrávače. Nicméně tuto ochranu lze poměrně

snadno obejít přejmenováním koncovky souboru z MP3 na jakoukoli jinou. Ovšem je

pravda, že pokud nahrajeme takovýto soubor do přehrávače, tak ho bez problémů

zkopírujeme do jiného počítače, ale nebudeme si moci tyto „skryté“ skladby v

přehrávači pustit. Tolik tedy k problematice prevence pirátství.

Co se týká produktu Sony zde se objevuje jistá komplikace v tom, že není možné

přenést soubory ve formátu MP3 přímo do přehrávače, ale je nutné překonvertovat

je do speciálního formátu firmy Sony, což samozřejmě zdržuje jeden takový

převod může trvat i několik minut. Dalším nemilým překvapením pro ty, kteří si

přístroj zakoupili, jistě bude nutnost zaregistrovat si výrobní číslo

přehrávače předtím, než ho začnete používat to dává firmě Sony možnost posílat

vám nevyžádané e-maily.



Vše směřuje k MP3

Trend, který nastolil Internet, směřuje čím dál jistěji k formátu MP3. Je to

dáno tím, že oproti klasickým hudebním CD se na jeden disk dá umístit přibližně

11 disků klasických. Co to znamená pro náklady na udržování kvalitní a rozsáhlé

diskotéky, je jistě každému jasné. Stažení klasického hudebního cédéčka je s

moderním softwarem záležitost několika desítek minut. Stažení souboru MP3 tedy

jedné skladby trvá samozřejmě dle kapacity připojení, ale nejspíše nepřekročí

dobu 20 minut při připojení dial-up. Dá se tedy říci, že získání jednoho

hudebního kompaktního disku přes Internet ve formátu MP3 bude trvat podle

kvality připojení od několika minut po maximálně několik málo hodin.

Lze říci, že jediné, co na této jistojistě skvělé věci je tak trochu stínem, je

fakt, že většina takto stahovaných MP3 skladeb bývá tzv. „načerno“ to znamená,

že za toto stažení nikomu neplatíte (vyjma impulsů telefonní společnosti a

vašemu Internet providerovi). Pro uživatele je to velká výhoda a není důvodu,

proč si stěžovat. O to pochopitelnější je velký odpor proti formátu MP3 ze

strany hudebních vydavatelství, která tímto přicházejí o obrovské sumy z

prodeje hudebních kompaktních disků.

Na druhou stranu je nutné říci, že existuje velká spousta serverů (a některé z

nich patří i hudebním vydavatelstvím), ze kterých je možné si žádané skladby či

hudební alba zakoupit legálně ve formátu MP3 tzn. že si za poplatek dané

skladby ve formátu MP3 stáhnete přímo do vašeho počítače. S tím však souvisí

otázka dalšího šíření, kdy se takto získané soubory dostanou do oběhu a mohou

být šířeny dále samozřejmě už bezplatně. Ale to se pochopitelně dostáváme už do

zcela jiné debaty, která by se týkala zejména etiky takového počínání. To samé

je jistě možné i s kompaktními disky či kazetami, nicméně je pravda, že se

soubory ve formátu MP3 je to o poznání snazší. Není přece nic jednoduššího, než

poslat skladbu svému kamarádovi e-mailem.

V souvislosti s pirátským kopírováním se snaží hudební vydavatelství určitým

způsobem tuto činnost znemožnit ať již opatřeními legislativními či

technickými. K těm druhým patří rozmanité pokusy o určité kódování, jež by

znemožňovalo neoprávněné kopírování, ale dá se s určitostí říci, že tyto snahy

zatím nenaplnily očekávání a je otázkou, zda je vůbec kdy naplní. Vyřešit

problém pirátského šíření se pokoušejí společnosti produkující software od

nepaměti, a s určitostí můžeme říct, že žádný z dosud používaných způsobů není

stoprocentní.



NAPSTER: Sen nebo noční můra? Nejspíše obojí!

Typicky kontroverzním internetovým projektem je Napster, který bezplatně

poskytuje aplikaci stejného jména. Specifičnost tohoto projektu je v tom, že na

rozdíl od ostatních ať už legálních či nelegálních internetových serverů,

poskytujících ohromné databáze skladeb ve formátu MP3, Napster je založen na

zcela odlišném přístupu. Po stažení volně šiřitelného prográmku se totiž i váš

počítač stane takovým MP3 serverem. Aplikace se po nainstalování dotáže, ke

kterému adresáři poskytnete přístup ostatním uživatelům a se kterými budete de

facto sdílet vaše MP3 soubory. Ostatní právě přihlášení uživatelé Napsteru tak

budou moci vyhledávat ve vašich vlastních souborech, a popřípadě si je stahovat

do vlastních počítačů. Ačkoliv může Napster na první pohled budit dojem velmi

chaotického hledání není tomu tak. Prakticky totiž ve svém klientu pouze zadáte

jméno zpěváka či skupiny, případně název skladby či alba, a Napster vše ostatní

zařídí za vás. Prohledá totiž archivy všech právě přihlášených uživatelů a

vypíše všechny skladby, které nalezne. No a pak už není nic snadnějšího, než na

zvolenou skladbu klepnout a stáhnout ji do svého počítače. A věřte, že pouze ve

velice malém procentu případů program nenalezne nic. Z vlastní zkušenosti mohu

potvrdit, že naznačená situace se mi stala pouze jedenkrát. Běžné množství

dostupných skladeb se blíží průměru 900 000 což znamená přibližně 4 300 000 MB,

tedy 4 300 GB dostupných MP3 souborů a to už je pěkná sbírka, co říkáte?

Až do této chvíle vypadá celá záležitost naprosto ideálně, a není důvodu pro

tvrzení v úvodu o kontroverznosti celého projektu. Ta spočívá právě v tom, že

šíření souborů tímto způsobem je vlastně nelegální činnost, při které každý

porušuje vydavatelská a autorská práva. Někteří proto napadají Napster jako

původce, nicméně při bližším prostudování je spíše zřejmé, že Napster

nezpůsobuje toto nelegální šíření, nýbrž vlastně pouze zprostředkovává spojení.

To, zda si uživatel daný soubor stáhne a poruší tak zákon, nechává už

společnost na jeho zodpovědnosti. Ve stanovách k softwaru si uživatelé dokonce

mohou přečíst, že program je určen výhradně k použití s legálně zakoupenými

MP3, a že uživatelé jsou zodpovědní za případné porušení autorských práv.

Napster se stal populárním zejména mezi vysokoškolskými studenty, kteří ve

většině případů disponují trvalým a velmi rychlým přístupem k Internetu, a

využívají tak jeho možností na maximum. Proto již některé vysoké školy k tomuto

serveru zamezily přístup, ale v reakci na ohromnou negativní odezvu a protestní

akce se nedá předpokládat, že zrovna tento způsob bude tím ideálním v boji

proti hudebnímu pirátství.



Budoucnost patří MP3

Ať už bude šíření hudby v digitálním formátu po Internetu legální či nelegální,

jedno je jisté tento trend prostě nejde zastavit a bude nejen pokračovat, ale

čím dál více zaujímat místo na úkor tradičních forem distribuce. Přestože

výsledky prodejnosti tradičních médií, jako jsou kompaktní disky a kazety, za

poslední rok nenaznačují klesající tendenci, dá se předpokládat, že tomu tak

nebude donekonečna. Zatím je ještě stále jistým omezením právě rychlost přenosu

dat přes Síť, ale mohou uplynout roky dva nebo tři a situace bude naprosto

jiná. Čím déle budou tedy hudební vydavatelství otálet se zavedením nových

metod prodeje, tím více riskují absolutní vytlačení z oboru.

Nesmíme být ovšem naivní a věřit, že zpěváci a hudební skupiny budou tvořit a

my si pak výsledky jejich úsilí prostě zadarmo stáhneme z Internetu. Je

samozřejmé, že v to nemůže doufat ani největší optimista a naivka. Řešením tedy

určitě bude jistý kompromis.

O výhodách hudby šířené digitálně přes Síť už jistě nikdo nepochybuje v její

prospěch hovoří zejména rychlost a cena. Po vyhledání požadované skladby si ji

prostě stáhnete a vzápětí se už můžete nechat v klidu domova unášet ladnými

tóny. Co se týká ceny, je zřejmé, že ušetřené náklady na vlastní produkci

hudebních nosičů a jejich následnou distribuci se musejí promítnou do ceny

hudebního díla.

Na závěr by se dalo hodnotit takto ať už mají hudební vydavatelství s hudbou ve

formátu MP3 potíže jakékoliv, nás spotřebitelů se jejich problémy nejspíše

nedotknou a můžeme se těšit a užívat výhod, které nám nyní poskytuje a v

budoucnu jistě i nadále poskytovat bude.