Digitální zrcadlovka Nikon D40x

Pro zkušenější fotografy to není zrovna dobrá zpráva, ale nedá se nic dělat – megapixelová bitva naplno zuří i mezi zrcadlovkami. Jejím nejnovějším produktem (či chcete-li obětí) je i Nikon D40×. Od šestimegového modelu D40, který patří k nejlevnějším zrcadlovkám na trhu, se liší pouze ve dvou ohledech – má rozlišení 10 MPix a v základní sadě s nejjednodušším objektivem stojí o cca 6 000 Kč více.

Rozdíl mezi 6 a 10 megapixely se na papíře jeví jako poměrně výrazný, ve skutečnosti ho ale většina uživatelů v 90 % případů vůbec nepozná. Šestimegový snímek pořízený slušným objektivem lze naprosto pohodlně vytisknout ve formátu A4, dobrý minilab z něj ale bez problémů udělá i mnohem větší formát. Rozdíl v kresbě detailů je zase poznat jen při zkoumání na monitoru ve 100% zobrazení, což je sice oblíbený koníček teoretických „pitvačů“ v internetových diskusích, ale v praxi valný význam nemá. V podstatě jediným případem, kdy je vyšší rozlišení jednoznačnou výhodou, je tisk výřezu z původní fotografie ve velkém formátu. Na otázku, zda tato výhoda stojí za tak velký cenový rozdíl, už si musí každý uživatel odpovědět sám…

Jinak se D40× od svého šestimegového předchůdce nijak neliší. Malé a lehké tělo připomínající spíše kompaktní fotoaparáty je důkazem, že se ani Nikon neubránil postupující miniaturizaci zrcadlovek – kdo touží po tradičním robustním provedení, musí si pořídit dražší typ D80. Díky poměrně výraznému úchopu padne D40× do ruky docela dobře, lidem s většíma rukama se na něj ale nevejde pravý malíček.

Také ovládání vychází spíše z kompaktních fotoaparátů – dávno pryč jsou časy, kdy i nejlevnější Nikony nabízely stavový displej, spoustu samostatných tlačítek a případně i dvě ovládací kolečka. Zmíněnému „kompaktnímu“ provedení se výrobci přizpůsobili dokonce ještě o dost více než konkurence od Canonu nebo Olympusu. Dosavadní majitele kompaktů to asi potěší, zkušeným fotografům ovšem zbudou oči pro pláč – tam, kde šlo dosud nastavit základní fotografické hodnoty stiskem tlačítka a otočením kolečka, je dnes nutné vstoupit do menu.

K nastavení citlivosti nebo vyvážení bílé je tak potřeba hned několik stisků různých tlačítek a směrových šipek, na což majitelé zrcadlovek opravdu nejsou zvyklí a asi si ani zvykat nechtějí. Zmíněné parametry se bohužel nezobrazí ani v hledáčku, pro zjištění údajů tak vždy musíme zapnout menu na displeji.

Když už je řeč o hledáčku, ten na rozdíl od nepřesvědčivého ovládání zaslouží jednoznačnou pochvalu – je stejně velký jako u zmíněného modelu D80 a scéna je v něm vidět skvěle. Zato se systémem automatického ostření se výrobci zrovna nevytáhli. Lze využít jen tři zaostřovací body, což při fotografování z ruky nevadí, ale na stativu často ano. V šeru při ostření pomáhá bílé asistenční přisvícení, které není tak příjemně decentní jako u jiných Nikonů, ale svou práci odvádí spolehlivě. Při měření expozice bere D40× na rozdíl od starších Nikonů ohled spíše na stíny, snímky jsou světlejší a méně často dochází k podexpozici, na druhou stranu je ale nutné dávat pozor na přepaly.

V nejlevnější základní sadě se s D40× prodává objektiv Nikkor 18–55 mm f3,5–5,6 GII ED, což věru není vrchol optické kvality. Automatické ostření s ním trvá relativně dlouho, kresba v rozích ztrácí ostrost a ani chromatická aberace není výjimkou. S lepším sklem (zkoušel jsem Nikkor 18–70 f3,5–4,5) ale kvalita fotografií poměrně dramaticky roste, pochvalu zaslouží hlavně výborné barevné podání a málo šumu i s vypnutou redukcí. Podobně jako u D40 má ovšem i D40× s objektivy jeden podstatný problém – tělo není vybaveno AF motorkem, a u nemotorizovaných skel tedy nefunguje automatické ostření. Bez potíží lze tedy používat jen novější objektivy, majitelé starších AF skel s ostřením z těla mají smůlu.

Nikon D40× není špatný fotoaparát, ale se svým problematickým ovládáním, horší ergonomií, pouhou trojicí ostřících bodů a nekompatibilitou se staršími objektivy patří jednoznačně do kategorie nejlevnějších zrcadlovek – tedy tam, kde se nachází jeho bratříček D40. S cenou cca 22 000 Kč v levné sadě ovšem stojí proti Canonu 400D či Sony Alpha 100, což není příliš rovný souboj. Jenže boj o megapixely se nedá jen tak zastavit… 7 0363/VAC



Nikon D40×



Snímač: 10,2 MPix

ISO: 100; 200; 400; 800; 1600; 3200;

Rozlišení: 3 872 × 2 592, 2 896 × 1 936, 1 936 ×

× 1 296

Komprimovaný formát JPEG,

Nekomprimovaný formát RAW

Expoziční rozsah:

1/4 000s–30s

Zámek expozice a zaostření (AE/AF lock): ano, ano

Expozice: Auto, priorita clony, času, manuál

Kreativní expoziční režimy: 6

Sekvenční snímání: 3 snímky/s

Paměťová karta: SD, SDHC

Klady: kvalitní fotografie (podmínkou je dobrá optika), velký a dobrý hledáček, slušná výdrž baterie

Zápory: nepřesvědčivé ovládání, pro někoho příliš malý, cena neodpovídá výkonu

Cena vč. DPH: 22 490 Kč

www.nikon.cz

Hodnocení: 3