Diskotéka na disku - Co je Hard Disk Recording a produkt ISIS

Miluji zkratky. Jsou rychlé, výstižné, mezinárodní. Napíšu WC, a všichni hned
vědí. Některé jsou veselé (POSER Posázavská energetika), jiné smutné (HROB

Hrochovské biotechnologie), některé hrůzné (KSČ) a některé málo známé. Třeba

HDR nebo ISIS. Obě poslední jsou v jazyce anglickém. Ta první mezinárodně

používaná, ta druhá zatím ne, a ač anglická, je původu francouzského. Obě spolu

úzce souvisí. Zajímá-li vás jak, a chcete-li vědět něco více o spojení počítač-

hudba, přečtěte si tento článek. Kdysi jsem napsal útlou knížku ŠKOHRNAB (ŠKOla

HRy NA Banjo). V tomto duchu bych to nazval: MAPOPOHU (Malé povídání o

počítačích a hudbě).



Část první, všeobecná

HDR Hard Disk Recording. Nahrávání na pevný disk. Nahrávání hudby na pevný disk

aby bylo jasno. Nějaký šťoura by mohl namítnout, že veškeré ukládání dat na

počítačové paměťové médium zvané Hard Disk (HD) je nahrávání. A měl by pravdu.

Vzhledem k tomu, že HD pracuje na principu magnetické orientace tedy stejně

jako magnetofonové pásky a kazety vžil se výraz: „Mám to nahrané na HD“.

Pubescenti tomu říkají „hadr“. Jistě víte, že je TO zařízení, které máme

všichni v počítači.

Že se TO točí a že se na TO vejde čím dál tím víc, nebo-li že kapacita HD rok

od roku stoupá. A právě tato skutečnost přivedla hlavy studované na myšlenku

nahrávat na HD nejen programy a data, ale též muziku. Ta, když je zpracovaná

tak, aby si s ní rozuměly i digitální stroje, vyžaduje poměrně hodně místa.

V době, kdy vrcholná disková kapacita osobního počítače byla dvacet megabajtů,

se každé místečko syslovalo a skvěle vymyšlené programy mívaly velikost v řádu

desítek kilobajtů. Dnes začínají disky na třech gigabajtech. Programy se sice

nafoukly o dva řády nahoru, ale pořád zbývá dost místa. A tak se využití

počítače rozšířilo o možnost nahrávat muziku v dříve nevídané kvalitě, kvantitě

a komfortu.



Jak na to?

Už jste jistě četli, jak si recenzenti stěžují na složitost své práce, neb jimi

oslovované čtenářstvo se skládá z laiků i odborníků. A teď jak to napsat, aby

tomu ti první rozuměli a ti druzí se nesmáli? Připojuji se k nářkům s

přesvědčením, že to nejde. Takže kdo víte, co všechno HDR obnáší, jděte na kafe

a vraťte se až na druhou část povídání ta bude testem ISIS, zařízení, s pomocí

kterého se HDR realizuje. V této první bych se pokusil o propagaci digitálního

zpracování hudby pomocí osobních počítačů jako takového.



Trocha historie

Když jsem v roce 1986 nedobrovolně končil kariéru profesionálního muzikanta,

nahrávala se ve studiích hudba na dvacetičtyřstopé magnetofony vysoké dva

metry, vážící metráky a stojící majlant (v dolarech, neřkuli v káčé). Když jsem

o dva roky později nastupoval do výpočetního střediska, stály tam hard disky o

vnějším obsahu dobře metr krychlový, vážící stopadesát kilo, za cenu, soudruhu,

dvěstěpadesát tisíc korun tenkrát ještě československých. Byly vyrobeny v

Bulharsku, měly neformátovanou kapacitu dvacetpět megabajtů a občas

i fungovaly.



Doba jde dál

Dneska pořídíte záznamové zařízení o dvacetičtyřech stopách bratru za sedmdesát

tisícikorun, a ještě vám bude schopno spočítat daňový nedoplatek. Mám na mysli

počítač PC kompatibilní s příslušným vybavením. (Na výrobcích firmy Apple

Computer to jde pochopitelně taky, možná o trochu líp, ale taky o trochu dráž.)

Tím příslušenstvím se rozumí zvuková karta a hudební software. Na zvukovce je

vstupní převodník (AD analog-digitál), který zvukový signál převede na

posloupnost nul a jedniček a program se postará o uložení na disk. Po nahrání

program umožní zpracovat materiál pomocí procesorů na kartě pokud je to potřeba

a přes výstupní převodník (DA) poskytne audiosignál k dalšímu využití.

To byl hodně principiální popis, ale zhruba takto HDR funguje. Pokud si chcete

jen nahrát vlastní zpěv s kytarou, bude vám stačit nějaké běžné nahrávací

zařízení třeba „kazeťák“ nebo minidisk a mikrofon. Ale když si budete chtít

opravdu kvalitně ozvučit třeba záznam pořízený videokamerou o dovolené na

Usuri, bude se vám daleko lépe pracovat s více stopami záznamu. Na jedné stopě

můžete mít třeba ruchy, na druhé podkladovou muziku, na třetí kontaktní zvuk,

sejmutý kamerovým mikrofonem, a na další nově pořízený komentář. Pak to celé v

potřebném poměru smícháte a nahrajete na zvukovou stopu videopásky. Nebo

hodláte-li založit hudební skupinu, budete „súrně“ potřebovat nějaké ukázky

vaší produkce. Máte-li počítač vybavený HDR, pořídíte si demosnímky sám. V

zásadě to není nic těžkého.



Jak to chodí

Najmě „popmjúzik“ se už drahně let natáčí asi takhle: V pondělí přijde bubeník

a basista, a nahrají svoje party. Bubny se obvykle snímají asi tak do osmi

stop. Pak třeba ve středu dorazí pianista a kytarista, a na další stopy při

současném poslechu už nahraných bicích a basy natočí svoji trochu do popmlýna.

A nakonec přijde zpěvačka a do další stopy nazpívá vlastní představu o

uměleckém přednesu. Je nasnadě, že počet muzikantů, kteří přispějí svou

hřivnou, je omezen pouze počtem stop nahrávacího zařízení, a to ještě jen

tehdy, kdy se režizér rozhodne, že nebude tzv. předmíchávat. Třeba těch osm

bubenických monostop do sterea. Ale to už je fáze druhá zpracování.

Při nahrávání signál prochází přes různá zařízení, která jej nějakým způsobem

upravují nejznámější je reverb, ten přidává dozvuk nebo např. vícepásmové

korekce, takzv. ekvalizéry. Nakonec prochází signál přes nějaký odšumovač.

Třeba přes populární Dolby NR, jehož odrůdy jsou součástí i některých

spotřebních magnetofonů. Když jsou všechny potřebné stopy nahrané, zbývá

smíchat finální nahrávku. Každá stopa má na mixážním pultu svůj potenciometr

(obvykle tahový, zvaný „fader“) a tím se v průběhu míchání do výsledné nahrávky

přidává nebo ubírá, jak je potřeba.



Co z toho

No, a tohle všechno je možné realizovat na dobrém osobním počítači za cenu

ojetého žiguli. A taky se tak dnes ve většině studií děje, i když ceny

studiových zařízení jsou zatím přece jen o něco málo vyšší. Práce na

analogových strojích byla velmi složitá a zdlouhavá. Software, který je určen k

HDR, umožňuje okamžitý přístup do libovolného místa nahrávky a opravu třeba jen

jednoho tónu. Ostatně to je skvělá vlastnost všech diskových záznamů. Kdo často

potřebuje najít určitou skladbu, např. na magnetofonové kazetě, ví o čem je

řeč. Zkrátka HDR je záznamové zařízení hodné třetího tisíciletí, a hlavně

přístupné každému jen trochu spořivému jedinci.

HDR ovšem není jenom muzika ve formě audiosignálu. HDR umožňuje kombinovat

audio stopy s MIDI tracky a potažmo umožňuje ovládat další zařízení schopné

akceptovat MIDI eventy. Už jste jistě slyšeli o syntetizérech. Syntetizéry

nejsou žádná novinka. V počátcích byly analogové a s vývojem mikroelektroniky

postupně přecházely na digitální platformu.

Tehdy se zrodila jakási „norma“, vynucená potřebou vzájemné komunikace mezi

výrobky různých firem. Její zkratka (!) je MIDI Musical Instrument Digital

Interface. Je to jakýsi standard zaručující, že povelu „zahraj notu Dé tři na

trumpetu“ bude rozumět i „synťák“ vyrobený na ostrově Bali. Těm povelům se říká

eventy (nebo též události) a kromě toho, že nabádají syntetizér, aby hrál co

má, dokážou ho vypnout, zapnout, přeladit, rozladit a možná i polechtat kdo ví?

A jsme zpátky v HDR. Jeho součástí má být také nějaký čip schopný vyloudit tóny

libé posluchačovu uchu. Druhů této umné vlastnosti, nazývané syntéza, je více.

Jedna z nejpoužívanějších je tzv. „tabulková“ neboli wavetable. V paměti modulu

jsou vzorky tónů jednotlivých nástrojů ve formě tabulky, kterou procesor

použije při generování odpovídajících zvuků. Chcete slyšet na pozounu tón dé

dva? Procesor zaloví v tabulce, najde pozoun, vyloví vzorek, pokud je potřeba

přiladí a zahraje. Dokonce existuje možnost si vytvořit vlastní tabulku.

Nahrajete si vzorek vlastnoručně vyrobené píšťalky, s pomocí příslušného

softvéru dosadíte do tabulky a zbytek už znáte.

Pokud cokoli z toho, o čem byla řeč, potřebujete ke své současné či budoucí

práci nebo jste třeba jen rodilý experimentátor, stačí pořídit si slušný

počítač a k němu…



Část druhá, praktická

Jedním za zástupců příslušné, potřebné až užitečné techniky je zařízeníčko ISIS

Interactive Sound Integration System. Je ve Francii vymyšlené i vyrobené,

kompletně vybavené vším, co je k počítačové práci s hudbou a zvuky potřeba.

Skládá se z několika částí, úhledně a šetrně zabalených do střízlivě barevné

krabice.

K práci s tímto systémem budete potřebovat počítač PC kompatibilní s

nainstalovanými Windows 95/98 v doporučené konfiguraci Pentium 200 MMX a vyšší,

a tomu odpovídající komponenty. Samozřejmostí je mechanika CD-ROM. Dovolím si

malou radu: chcete-li pracovat s nějakou libovolnou multimediální disciplínou

(tj. grafika, video, zvuk), nešetřete na diskové kapacitě a na paměti. Není

nutný disk SCSI. Postačí dostatečně rychlý IDE (Ultra ATA/33), ale měl by být

co největší. Stejně tak RAM. Osobně považuji 128 MB za minimum k vážné práci. A

že bude rozhodně lepší Pentium II 400 (nebo K6–2) než „třiosmšestka“, o tom

potom.



Hardware

ISIS se skládá z PCI karty, přídavného propojovacího modulu, vstupně/výstupního

boxu a příslušných kabelů. Prodejci vám jistě rádi celý systém na požádání

instalují, ale zvládáte-li výměnu pojistek, dokázali byste to taky. Do volného

slotu se zasune karta a propojí placatým kabelem, zvaným „kšanda“, s přídavným

modulem. Ten se jen přišroubuje místo krycí destičky a nevyžaduje žádný slot.

Kulatým kabelem, dlouhým cca 160 cm, se pak propojí s I/O boxem.

To je krabice rozměrů 14 × 4,5 × 21,5 cm, na jejíž přední straně je kromě znaku

výrobce firmy Guillemot celkem šestnáct konektorů. Dva jsou digitální optické

TOS/link vstup/výstup, dva digitální koaxiální Cinch vstup/výstup, čtyři

nesymetrické výstupy 6,3 jack a osm vstupů 6,3 jack. Na zadní straně je pak

kompletní osazení MIDI konektorů, In/Out/Thru. Tato sada přípojných míst

znamená, že můžete nahrávat do osmi stop najednou. Přehrávat do čtyř

monovýstupů nebo dvou stereo. Ovládat více MIDI zařízení včetně zabudovaného

syntetizéru a sampleru, a ještě mít současně připojené další digitální

audiosystémy. Například MiniDisk, CD Recorder, CD Driver anebo DAT. Zkrátka

cokoli, co umí komunikovat digitálním signálem S/PDIF.

Délka kabelu je dostačující a box lze umístit tak, aby vám neustálé ohýbání

těla nepřivodilo ischias. Máte-li však diplom z atletických závodů, je pro vás

hračkou na zadní straně karty obsloužit dalších pět konektorů. Čtyři 3,5mm

stereojacky a jeden vícepinový „Canon“, určený k připojení speciálního MIDI

kabelu. To jen z rozvernosti, protože připojovat MIDI je pohodlnější na I/O

boxu. Jiné je to se zmíněnými „minidžeky“.

Na kartě jsou totiž procesory dva. Jeden Maestro, ten obsluhuje syntetizér,

sampler a MIDI zařízení. Druhý, Dream, má na starosti hlavně audio. Ale zpátky

k „Rear“ zapojení. Stereokonektory jsou Line-in a Line-out, Mic-in a velmi

zajímavý čtvrtý jack, na kterém je výstup Surround-out. Tím vyvedete signál do

druhého zesilovače a s připojeným dalším párem reproduktorů dostanete

prostorový zvuk se všemi efekty k němu patřícími.

K systému se dodává velmi dobře zpracovaná a vytištěná příručka nebo chcete-li

User Manual ovšem jen jestli ovládáte některý ze tří světových jazyků. Ruština

vám bude nanic, ale v angličtině, němčině a francouzštině nemůžete udělat botu.

Stačí pozorně číst návod. Takže předpokládejme, že máte vše zapojeno, počítač

zakrytován, monitor rozzářen a hasicí přistroj v pohotovosti. Zapněte computer

a setrvejte v očekávání.



Software

ISIS je pochopitelně plug&play, a tento kupodivu funguje bezchybně. Windows

rozeznají nové zařízení a na vás je jen dodat CD mechanice správný instalační

disk. V dodávce je celkem pět (!) CD-ROMů. Po nainstalování se vám na

programové „liště“ objeví ikonka a po jejím rozbalení roletové menu. Z něj

můžete spouštět konfiguraci, manažery zvukových bank a instrumentů,

multimediální přehrávač zvaný „Media Station“, „GamerFX“ a staré dobré okenní

„Audio Properties“ a „Volume Control“. Tahovými potenciometry (fadery) máte

možnost ovládat úroveň vstupu, výstupu a odposlechu, a to jak mono, tak stereo.

Nechybí tlačítka Solo a Mute, přepínač Analog/Digital a nechybí ani ovládání

synchronizace. S ISIS můžete nahrávat audio 32-, 44,1a 48KHz samplováním s

dvacetibitovou hloubkou. Console je velmi intuitivní, a i kdyby vás postihla

mozková vichřice, je vše detailně popsáno v manuálu. Dále je v dodávce Cool

Edit Pro, což je nejenom skvělý audioprocesor, zvládající všechny myslitelné

procesy počínaje Delay, Reverb, Time Stretch, Pitch Shift, NR a konče EQ, ale i

vícestopý virtuální rekordér.

Manažerem instrumentů připravíte jednotlivé nasamplované nástroje a manažerem

bank si sestavíte a nahrajete do paměti libovolné kombinace. Na kartě je volná

pozice pro paměť SIMM a Maestro dokáže adresovat až třicetdva megabajty. To

spolu se čtyřmi megabajty ROM dává velmi slušnou kapacitu wavetablového

sampleru. Pokud byste chtěli kombinovat „živou“ a nasamplovanou muziku, je k

ISIS dodáván jeden z nejlepších MIDI/Audio sekvencerů na trhu: Audio Logic Pro

SE německé firmy Emagic. Už jen jednoduchý popis tohoto softwaru by vydal na

obsáhlý článek, a tak jen pro informaci dokáže kombinovat audio i MIDI sekvence

omezené jen výkonem počítače. A výčet programů tím ještě nekončí. Pokud máte

zálibu ve skládání hudby ve stylu home nebo techno, na dalším cédéčku dostanete

Audio sekvencer ACID DJ od naprosto špičkové firmy v oboru, Sonic Foundry.

Výše zmíněné programové vybavení je samozřejmě plně funkční, nijak výkonově

omezené. Na zbývajích dvou discích si ještě budete moci osahat a prozkoušet

demoverze nejnovějších edicí renomovaných softwarových domů Twelve Tone System

(Cakewalk) a Steiberg.



Doslov

Co říci závěrem. Možnosti digitálních zařízení se neustále rozrůstají. Stále

více vlastností, dříve vůbec nemožných anebo finančně nedostupných, si můžeme

implementovat do svých osobních počítačů. ISIS je jeden z velmi propracovaných

systémů, a i když z vás Mozarta neudělá, dobře vám poslouží a pomůže.



9 0384/DĚD





Technická specifikace

ESS Maestro 2E-M PCI accelerator

Dream DSP 9707

AC97 Codec

Burr-Brown PCM3001 ADC/DAC

Burr-Brown PCM1718 DAC

Wavetable syntetizér:

1 GM Bank (128 zvuků) + 12 speciální variace (97 zvuků)

1 MT32 Bank (128 zvuků)

1 Drum Kit GM (61 zvuků) + 7 speciálních kitů (82 zvuků)

1 SFX Kit (46 zvuků) + 1 CM64/32 Kit (67 zvuků)

64 hlasů, Multi-Timbral na 16 kanálech (max. 32)

8 typů reverbu, 8 chorusu

paměť do 32MB (60ns SIMM moduly)

Vstupy/výstupy

4× 20-bit Stereo ADC 32,44.1,48 kHz

2× 20-bit Stereo DAC 32,44.1,48 kHz

8×In, 4×Out Unbalanced 1/4" Jack

4× S/PDIF RCA And Optical I/O

S/PDIF Master Clock In Slave Mode

Full Duplex

3× MIDI DIN Connectors (In/Out/Thru)

MIDI Port Game DB15, DB44 Connector