Filmy z DVD na CD I.

Přehrávání filmů na DVD vám v případě, že vlastníte domácí kino, bezpochyby
připraví fantastický zážitek, a to už jen vzhledem ke kvalitě obrazu a zvuku,

jež poskytuje. Současné technologie nabízejí možnosti, jak vaše draze pořízené

DVD filmy ochránit před poškozením. Přečtěte si, jaké možnosti jsou dnes k

dispozici v oblasti zálohování DVD filmů a kdy se vyplatí jich využít.



Formát DVD se v současné době prosazuje stále více. DVD mechaniky se pomalu,

ale jistě dostávají mezi standardní komponenty počítačů, a jen málokterý

výrobce počítačů vám dnes svůj produkt nabídne bez nich.



Patřičné využití formátu DVD je zejména záležitostí filmového průmyslu. Počet

filmů dostupných na DVD discích se v dnešní době pohybuje okolo několika tisíc,

což oproti roku 2000 představuje nárůst o několik set procent. Není proto divu,

že i mnoho našich čtenářů se bude zcela jistě vážně zajímat o možnosti

zálohování DVD filmů. To bylo ještě loni poměrně komplikované a předpokládalo

použití několika programů.



Dnes se postup vytváření záložních kopií DVD filmů razantně zjednodušil. V

článku s názvem „Zálohování DVD filmů na CD disky“ vám postup zálohování

podrobně popíšeme a sami uvidíte, že za pomoci moderního softwaru se vám

provádění této operace stane hračkou.



V tomto článku naleznete kromě dalších, doufejme zajímavých informací, odpovědi

na otázky typu: Kdy má vůbec vytváření kopií smysl? Jak výkonný počítač

potřebuji? Které metody kopírování jsou pro tento účel vhodné? Na kolik Kč celá

legrace přijde?





1. Využití



Kdy se vyplatí vytvořit záložní kopii?



Záložní kopie DVD filmů na CD discích vám nabízejí větší míru flexibility.

Můžete je např. velmi snadno přehrávat na počítači nebo notebooku vybaveném

pouze CD-ROM mechanikou. Tuto možnost využije hlavně ten, kdo velmi často

cestuje, nebo se často pohybuje mezi svým trvalým a přechodným bydlištěm a chce

filmy sledovat na obou místech, aniž by s sebou musel brát drahý originál.



Software, potřebný pro vytvoření záložních kopií, je k dostání zdarma na

internetu. Abyste jej však nemuseli hledat, připravili jsme vám všechny

potřebné nástroje a utility . Podrobnější informace naleznete v tabulce s

názvem „Vytváření záložních kopií na CD disky: Potřebný software“.





2. Zákony



Vytváření záložních kopií je dovoleno jen pro soukromé použití



Podle zákona si smíte legálně získaný DVD film pro své soukromé použití

zkopírovat na jiné médium ať se jedná o pevný disk či CD disk. A toto právo

platí i pro DVD filmy opatřené ochranou proti kopírování. Problematické a dosud

ne zcela přehledné je použití programů umožňujících prolomení ochrany proti

kopírování (nazývaných také jako Ripper Tool). Tyto programy prolomí ochranu

proti kopírování DVD, která se nazývá CSS (zkratka z anglického Content

Scrambling System). Údajně asi ne zcela korektní je rozšiřování tohoto softwaru

uveřejňováním na WWW stránkách, ale případné použití těchto utilit pro soukromé

účely je prý v souladu se zákonem.





3. Výkon počítače



Rychlý procesor a dostatek místa na pevném disku



Pro vypálení DVD filmu na CD disk musíte z DVD převést gigabajty dat, což jinak

řečeno znamená tato data zkomprimovat. Hlavní zátěž při této náročné operaci

spočívá na mikroprocesoru. Ten by měl být taktován alespoň na frekvenci 500

MHz. Pak celá komprimace videodat probíhá stabilně a bez přerušení jinak totiž

musíte celý proces ve většině případů pustit znovu. Další výhoda je samozřejmě

v rychlosti celého procesu čím větší bude taktovací frekvence mikroprocesoru,

tím rychleji bude komprimace dat probíhat.



Doba, po kterou bude komprimace probíhat, závisí rovněž na délce filmu, způsobu

komprimace a také na druhu použitého softwaru. Podle našich měření trvala celá

procedura u počítače s procesorem na frekvenci 1 GHz podle druhu filmu 5–8

hodin, zatímco počítač s procesorem o taktovací frekvenci 500 MHz potřeboval

asi 16 hodin.



V závislosti na způsobu komprimace budete také potřebovat až 2 GB volného místa

na pevném disku. Dostatek prostoru na pevném disku vám tak zajistí

bezproblémové ukládání zkomprimovaných souborů.





4. Náklady



Záložní kopie již od 25 Kč



Pokud budete převádět svůj DVD film pomocí videokodeku s vysokou rychlostí

komprimace takovým je např. videokodek Divx Pro vejde se vám celý film na jedno

CD. Když uvážíme, že jeden CD disk stojí okolo 25 Kč, vyjde nám za stejnou cenu

pořízení jedné kopie jednoho filmu. Kvůli vysoké rychlosti komprimace sice

dochází ke ztrátě kvality zvuku či obrazu, ta je však poměrně malá. Navíc je

potřebný software k dispozici zdarma.



Jestliže však zvolíte komprimaci ve formátu čitelném pro DVD přehrávač, budete

potřebovat v závislosti na délce filmu dva až tři CD disky. Zato vám tento

způsob komprimace nabídne kvalitu obrazu a zvuku téměř takovou, jako na DVD

disku. Software, který k tomuto účelu potřebujete, je rovněž k dispozici

zdarma. Jedna záložní kopie vás pak vyjde asi na 75 Kč za jeden film.





5. Výstupní data (I)



Konfigurace pro vytvoření kopie ve formátu MPEG 4 Doposud bylo považováno

vytváření kopií DVD filmů za věc obestřenou tajemstvím, které rozumělo pouze

několik technikou posedlých filmových fandů. Pro získání jakéhos takéhos

výsledku bylo třeba použít celou řadu různých utilit, a kromě toho bylo nutné

proniknout do nejmenších detailů jejich konfigurace. Nyní potřebujete nějaký

videokodek, např. Divx Pro, k němu jeden audiokodek, postačí ten, jenž je

dodáván s Windows, a také nějaký, nejlépe freewarový program. jsme pro vás

vybrali utilitu s názvem Dvdx. Samozřejmě není zdaleka jediná, ale je

jednoduchá a univerzální, a tak začneme právě s ní.



S těmito nástroji může i úplný začátečník bez problémů zhotovit zálohu svých

dévédéček. Detailní postup bude popsán ve stati „Zálohování DVD filmů na CD

disky“.





6. Vypalování na dvě až tři CD



Vhodné pro přehrávání v počítači a DVD přehrávači: Celý film na několika CD

discích



Pro přehrávání záložních kopií vašeho DVD filmu v DVD přehrávači musíte data na

CD uložit v kompatibilním formátu, to znamená v takovém formátu, který DVD

přehrávač přečte. Mezi ty nejčastěji používané patří Video-CD (VCD) a

Super-Video-CD (SVCD). Dnes všechny přehrávače podporují formát VCD, s

kvalitativně lepším formátem SVCD je kompatibilní asi polovina ze všech dnes

dostupných zařízení. Vše, co potřebujete, je freewarový program Dvdx, který

naleznete ve verzi 1.8 (DVDX₁_8.ZIP, 2,03 MB) a dále ve verzi 1.6

(DVDX₁_6.ZIP, 1,10 MB). Starší verzi uveřejňujeme pouze z důvodu

spolehlivosti, neboť během testování se u nové verze v několika případech

objevily potíže s kódováním. Bude-li to také případ vašeho počítače,

doporučujeme použít starší verzi 1.6. Dále budete potřebovat program Win on CD

od verze 3.8 a vyšší, nebo Nero Burning ROM od verze 5.0 demoverzi 5.5.7.2

naleznete (NERO5572.ZIP, 11,3 MB). Podrobný postup, jak vytvořit záložní kopie

tohoto typu, naleznete ve stati „Zálohování DVD filmů na CD disky“.





7. Vypalování na DVD disky



Drahé a přitom nejisté: Záložní kopie vypálené na DVD disk



Daleko jednodušší je, když si film na DVD zkopírujete pomocí DVD vypalovačky na

DVD disk. Jelikož se ale většina filmů na disk o velikosti 4,37 GB nevejde,

musíte použít daleko dražší médium s kapacitou 8,7 GB. Alternativou je možnost

nakopírovat DVD film na 4,37GB médium, ovšem ne jako kopii 1 : 1, nýbrž s

poněkud omezeným rozsahem funkcí, případně nižší bitovou rychlostí. Často ale

stačí pouze vynechat titulky a alternativní zvukové stopy. K výše uvedeným

výdajům musíte dále započítat poměrně vysokou cenu DVD vypalovačky. Mimo to se

ještě dnes ani nedá předvídat, který ze tří standardů DVD vypalovaček (boj se

vede mezi standardy DVD-RAM, DVD-RW, DVD+RW) se v budoucnu prosadí. Když to

tedy vše shrneme, tak se může stát, že za spoustu peněz dnes koupíte zařízení,

které už zakrátko může být pasé.





Filmy z DVD na CD II.



Zálohování DVD filmů na CD disky



David Čepička, Michael Schmelzle



Ještě donedávna se daly záložní kopie filmů na DVD vytvořit zdlouhavým a

komplikovaným způsobem, spočívajícím ve vypalování na CD disky. Nyní můžete

celé filmy zálohovat na CD disky pohodlně a hlavně jednoduše. A co víc i tyto

zálohy se dají přehrávat ve vašem počítači, případně v DVD přehrávači, a to

téměř bez ztráty kvality obrazu a zvuku.





1. Velký objem dat



Proč vlastně musíme při zálohování film uložený na DVD komprimovat?



Představte si následující situaci: Koupili jste si DVD, na němž je váš oblíbený

film, a nyní si chcete od něj vytvořit na CD disk záložní kopii. Po prozkoumání

DVD disku ale zjišťujete, že většina souborů filmu se pohybuje svou velikostí

okolo hranice 1 GB. Je vám tudíž jasné, že na se na jeden CD disk nevejde ani

jeden. Celý film tak zabere na DVD disku mezi 4–8 GB místa. Když tuto velikost

přepočítáme na CD disky o kapacitě 700 MB, jednoduchou matematikou nám vyjde,

že na jeden film budeme potřebovat alespoň 6 kusů CD disků, v nejhorším případě

až 12 kusů. Ale takové pouštění filmu z těchto CD disků by vám moc požitku z

filmu nepřineslo, jelikož byste asi každých 15 minut museli chodit disky

vyměňovat, a to jen kvůli až enormní velikosti filmových souborů. Takže shrnuto

a podtrženo: Z výše uvedených důvodů musíte data na DVD disku zkomprimovat, a

to prostřednictvím softwaru, kterému se říká De-/Encoder.





2. Software



Které programy jsou potřebné pro vypalování filmů



Pro vypálení kopie DVD filmu na CD disk musíte podstoupit níže uvedených pět

kroků. Filmová data, jež jsou chráněná proti kopírování, se musí dekódovat,

dekomprimovat a současně znovu zkomprimovat, uložit na pevný disk a nakonec

vypálit na CD. První čtyři kroky zajistí jeden program freewarová utilita Dvdx

1.8, kterou naleznete ve verzi 1.8 (DVDX₁_8.ZIP, 2,03 MB) a verzi 1.6

(DVDX₁_6.ZIP, 1,10 MB). Pouze v případě, že chcete svoji záložní kopii uložit

ve formátu MPEG 4, je nutné ještě doinstalovat některý z kodeků Divx, např.

Divx Pro 5.0. Tento kodek rovněž naleznete (DIVXPRO5GAINBUNDLE.EXE, 2,86 MB).

Ostatní informace týkající se softwaru uvedeného v tomto článku budou uvedeny v

tabulce s názvem „Vytváření záložních kopií na CD disky: Potřebný software“.



Co se týče posledního kroku, jímž je vlastní vypalování na CD disk, pak u filmů

ve formátu MPEG 4 nepotřebujete žádný speciální software. Avšak pro vytvoření

filmových kopií ve formátu MPEG 1 a MPEG 2 je nutné použít buď program Win on

CD od verze 8.3 a vyšší, nebo program Nero Burning ROM od verze 5.0 a vyšší

demoverzi 5.5.7.2 naleznete na našem CD (NERO5572.ZIP, 11,3 MB). Co se týče

parametrů vašeho počítače, ty byly uvedeny v článku Filmy: Z DVD disků na CD v

bodě č.3.





3Formát videa



Vyberte si tu správnou variantu



Než se pustíte do práce, měli byste se alespoň stručně seznámit s

nejpoužívanějšími druhy formátů videa, s jejich výhodami a nevýhodami. Na

základě těchto poznatků si potom zvolíte ten správný.



MPEG 1 (VCD): Vyberte si tento formát videa (Video CD) jen tehdy, když budete

chtít vaši záložní kopii přehrávat jak na počítači, tak na DVD přehrávači.

Platí to ovšem pouze v případě, kdy váš přehrávač nepodporuje formát Super

Video CD (SVCD). Ze všeho nejdříve si tedy ujasněte, zdali vaše DVD zařízení

SVCD podporuje, či ne. Nenaleznete-li patřičné informace v manuálu, podívejte

se na internetovou adresu www.vcdhelp.com/dvdplayers.php, kde naleznete

rozsáhlý seznam nejrůznějších DVD přehrávačů a u každého poznámky k jeho

kompatibilitě s nejrůznějšími formáty videa.



Pokud porovnáme tento formát s formátem SVCD, pak je kvalita u formátu VCD

horší, a navíc musíte zapomenout pokud je v DVD filmu k dispozici na podporu

technologie Dolby Surround. Kvůli standardní bitové rychlosti 1 150 Kb/s pro

video a 224 Kb/s pro zvukovou stopu se vám na jeden CD disk o kapacitě 700 MB

vejde pouze asi 81 minut filmu. Na jeden film tedy budete potřebovat alespoň

disky dva a kvůli konstantní bitové rychlosti ani nemůžete místo na discích

nijak optimálně využít. Bitová rychlost se sice dá změnit, pak ovšem riskujete

to, že celá řada DVD přehrávačů vám záložní kopii odmítne přehrát.



MPEG 2 (SVCD): Když chcete záložní kopie vašich DVD disků přehrávat jak ve svém

počítači, tak na DVD přehrávači, který ovšem podporuje formát SVCD, pak byste

se měli rozhodnout právě pro tento formát. Díky proměnné bitové rychlosti videa

a podpoře prostorového zvuku nabízejí kopie typu SVCD takovou kvalitu obrazu i

zvuku, jež má ke skutečnému DVD opravdu velmi blízko. Na jeden film budete

potřebovat zpravidla pouze dva CD disky, jejichž kapacita může být do

posledního bajtu optimálně využita (viz rámeček s nadpisem SVCD: Přesný výpočet

obsazeného místa).



MPEG 4: Tento formát poskytuje nejvyšší kompresi, díky níž se vám může celý

film vejít na jedno CD. Postup a další programy, které dokáží zálohovat DVD do

tohoto formátu, si popíšeme v některém z příštích čísel.





4. Vstupní data



Nastavení pro softwarové dekódování dat na DVD disku



Data videa leží na DVD disku zkomprimovaná ve formátu MPEG 2 (a sice s velmi

vysokou hodnotou bitové rychlosti, obvykle více než 6 000 Kb/s). Z tohoto

důvodu je nutné tok videodat nejprve dekódovat. K tomuto účelu potřebuje

aplikace Dvdx znát technické údaje o DVD disku, například jaké obrazové a

zvukové stopy má k dispozici apod.



Pro zjištění těchto parametrů stačí pouze vložit daný DVD disk do mechaniky a

spustit program Dvdx. Přes menu File a položku Open DVD root nyní vyberte

nejdelší stopu filmu. Po klepnutí na tlačítko Select se automaticky otevře

dialogové okno Input setting. Pro většinu DVD pracujících v televizní normě PAL

jsou nastavení navolená tak, jak ukazuje obrázek, uváděna jako optimální. Pouze

v závislosti na druhu filmu se mění položky, jež jsou v obrázku červeně

orámovány. Podle typu DVD jsou v políčku Audio a položce Track k dispozici

zvukové stopy Dolby Digital AC3 1.0 („AC3 1ch“), 2.0 („AC3 2ch“), 4.0 („AC3

4ch“), 5.0 („AC3 5ch“), 5.1 („AC3 6ch“), DTS Digital Surround („DTS 5ch“) a

(nebo) Dolby Digital Surround („SDDS 6ch“). Na prvním místě by se vždy měla

volit ta nejlepší možnost Dolby, v ideálním případě „SDDS 6ch“, respektive „AC3

6ch“. Pokud budete chtít mít film s titulky, vyberte v políčku Subtitle jazyk,

v němž mají být titulky zobrazovány.



Upozornění: Jestliže zvolíte tvorbu záložní kopie tak, aby obsahovala titulky,

pak se v ní tyto titulky budou zobrazovat trvale a nedají se nijak odstranit.

Lepší proto bude titulky vyřešit později (jak, o tom zas někdy příště).



Jestliže jste se rozhodli pro vytvoření záložní kopie ve formátu MPEG 4, pak se

další podrobnosti dozvíte pod bodem č. 5. Pokud naopak chcete vytvořit záložní

kopii svého DVD filmu ve formátu VCD či SVCD, pokračujte ve čtení bodem č. 6.





5. Výstupní data (1)



Konfigurace pro vytvoření kopie ve formátu MPGE 4



Rozhodli jste se pro vytvoření záložní kopie ve formátu MPEG 4 a rovněž jste

nastavili parametry pro zdrojová data umístěná na DVD disku (viz bod č.4). Nyní

musíte ještě nastavit parametry pro vlastní záložní kopii.



Klepněte na menu Settings, z něj zvolte položku Output settings a v dialogovém

okně, jež se vám otevře, nastavte stejné parametry jako na našem obrázku. V

první řadě nezapomeňte nastavit položku AVI (DivX, YUV,…). Pouze červeně

orámované položky se mohou případ od případu lišit. Podle toho, jaké CD chcete

pro uložení zálohy použít, nastavte maximální přípustnou velikost souboru.

Vyberte tedy v poli Volume don exceed položku Custom size a stiskněte

Settings. Sem zadejte kapacitu média minus 5 MB. Rovněž hodnota uvedená v

položce Max frame se liší film od filmu proto jednoduše klepněte na tlačítko

Whole, čímž tento parametr nastavíte automaticky.



Další proměnlivou položkou je nastavení audiokodeku. Ideální nastavení je Use

Lame. Klepněte proto na tlačítko Audio Lame a v dialogovém okně můžete nastavit

další vlastnosti kodeku.



V dalším kroku je nutné nastavení kodeku videa. Klepněte proto na tlačítko

Video Codec, ze seznamu kodeků vyberte položku Divx Pro 5.0 a klepněte na

tlačítko Configure. Pokud výše zmíněný kodek nemáte v seznamu kodeků uveden, je

nutné jej nainstalovat. Najdete jej , případně na internetové adrese

www.divx.com. Možná budete muset což je dost krkolomné zároveň některé kodeky

odinstalovat, aby se vám ten požadovaný v nabídce vůbec objevil.



Méně zkušeným uživatelům doporučujeme provést konfiguraci kodeku tak, jak máme

nastaveno na našem obrázku. Další návrhy a tipy ke všem možnostem konfigurace

naleznou experimentováníchtiví uživatelé po klepnutí na odkaz Support na

www.divx.com. V červeně orámovaném políčku na obrázku zadáváte bitovou rychlost

videa, kterou si můžete spočítat na základě údajů o délce filmu a kapacitě

nosiče třeba pomocí programu Advanced Divx Bitrate Calculator. Najdete jej

samozřejmě (ADV.ZIP, 345 KB). Další nastavení proveďte podle našeho obrázku,

jak již ostatně bylo řečeno výše. Celou konfiguraci videokodeku potvrdíte tak,

že dvakrát stisknete tlačítko OK. Konečně stiskněte tlačítko Apply, kterým

všechna nastavení pro kódování potvrdíte. V bodě č.7 se dozvíte něco o samotném

procesu převodu DVD filmu na CD.





6. Výstupní data (II)



Konfigurace pro vytvoření kopie ve formátu SVCD



Rozhodli jste se právě pro vytvoření záložní kopie ve formátu VCD či SVCD a

právě jste nastavili parametry pro dekódování dat na DVD disku? Pak

nakonfigurujte program Dvdx pro kódování ve formátu VCD (SVCD). Klepněte na

menu Settings a z něj vyberte položku Output settings. Zcela vlevo nahoře

vyberte vámi požadovaný výstupní formát. Na výběr máte možnost Video CD (MPEG1)

nebo Super Video CD (MPEG2). Ostatní nastavení proveďte tak, aby se shodovala s

těmi na našem obrázku. Pouze ty parametry v červeně ohraničených políčkách se

mohou odlišovat. V případě volby formátu Video CD (MPEG 1) volí program Dvdx

automaticky bitovou rychlost (Video Bitrate) v jednotce Kb/s o hodnotě 1 150,

stejně jako údaj o rozlišení Resolution o velikosti 352 × 288. Parametr Max

Frame se mění v závislosti na filmu. Po klepnutí na tlačítko Whole se nastaví

hodnota automaticky. Program Dvdx pak opět automaticky spočítá a v políčku

Estimated Size zobrazí téměř přesný údaj o velikosti výsledné záložní kopie

podle našich zkušeností se zde uvedená hodnota liší od skutečné okolo 1,5 až 3

procenta. Pro optimální využití kapacity vašeho nosiče můžete v případě

vytváření kopie ve formátu SVCD nastavit velikost souboru pomocí položky Video

Bitrate (Kb/s). Zde lze zadat maximální hodnotu 2 600 Kb/s, a pokud má být

vzniklá kopie dostatečně kvalitní, neměl by zde uvedený údaj klesnout pod 1 700

Kb/s.



Všimněte si jedné zajímavé skutečnosti. Filmový soubor ve formátu VCD nebo

SVCD, jenž má velikost 740–800 MB, se vejde na médium o velikosti 650 MB,

případně 700 MB. Příčina je objasněna v rámečku SVCD: PŘESNÝ VÝPOČET OBSAZENÉHO

MÍSTA. Můžete tedy bez rozmýšlení takto velkou hodnotu zadat do políčka

Settings. Program Dvdx totiž při rozdělování záložní kopie na soubory o zadané

velikosti tuto hodnotu naprosto přesně dodrží což ovšem neplatí například u

vytváření kopie ve formátu MPEG 4 (viz bod č. 5).



Upozornění: Mnohé DVD přehrávače kompatibilní s formátem SVCD si nedokáží s

cédéčky o velikosti 700 MB poradit. V tomto případě vám nemůžeme poskytnout

žádnou radu, zde je nutné to jednoduše vyzkoušet.



Pro majitele počítačů s mikroprocesorem od firmy AMD doporučujeme v položce

Calculation zvolit možnost MMX + 3DNow, zatímco u počítačů s procesorem od

firmy Intel je optimální nastavení MMX. Všechna nastavení uložíte stiskem

tlačítka Apply.



Filmy z DVD na CD III.



7. Konverze



Poslední nastavení před spuštěním programu



Nyní jsme úspěšně absolvovali nastavení programu Dvdx pro dekódování zdrojových

dat DVD filmu, jakož i nastavení pro zpětné zakódování do formátu MPEG 4 (viz

bod č. 5), případně do formátu VCD nebo SVCD (viz bod č. 6). Předtím, než

spustíme vlastní proces konverze, je potřeba programu umožnit neomezený přístup

ke všem systémovým prostředkům. To provedete pomocí menu Settings, kde klepnete

na položku Priority a zvolíte možnost Real Time. Dále je nutné zadat umístění a

název výsledného souboru představujícího záložní kopii DVD filmu. K tomu stačí

vyvolat příkaz Select Output z menu File a stisknout tlačítko Browse.



Nyní klepněte na tlačítko Encode, čímž celý proces konverze odstartujete.

Program Dvdx začíná postupně do operační paměti načítat data DVD filmu, dále je

dekóduje a hned současně kóduje do námi nastaveného formátu. Po několika

minutách uvidíte vpravo nahoře údaje o přibližném trvání celého procesu. V

tomto případě záleží na výkonu procesoru a délce filmu. Obvyklé jsou časy někde

mezi třemi (procesor Athlon XP 1900+) a patnácti hodinami (Pentium III 500).



Na pevný disk program ukládá pouze výsledek své činnosti. Podle délky filmu,

zvolené bitové rychlosti a formátu leží na disku záložní kopie buď ve formátu

AVI souboru (v případě zvoleného formátu MPEG 4), nebo ve formě dvou až tří

souborů s názvy například FILMNAME.MPG a FILMNAME₀₂.MPG (to pro případ kopie

ve formátu VCD či SVCD).





8. Vypalování kopie ve formátu MPEG 4



Bohatě vystačíte se standardním softwarem pro vypalování



Jakmile se dokončí konverze DVD filmu do formátu MPEG 4, vyskytuje se záložní

kopie na vašem pevném disku ve formě souboru s příponou AVI. Tu můžete přenést

na CD disk standardním způsobem, jako kdybyste vypalovali jakýkoliv jiný

soubor. Na rozdíl od formátu VCD nebo SVCD se vám na CD disk o délce záznamu 80

minut vejde maximálně 700 MB velký AVI soubor. Pro větší soubory je možné

použít CD disky o délce záznamu 90, případně 99 minut to ovšem za předpokladu,

tato média vaše vypalovačka podporuje. Tuto informaci nejsnáze získáte z

manuálu ke své vypalovačce.





9. Vypalování ve formátu VCD (SVCD) (I)



Postup při použití programu Win on CD



Podařilo se vám převést svůj DVD film do formátu VCD, případně SVCD. Na disku

máte soubory s příponou MPG. Ty se ale dají přenést na CD disk pouze

prostřednictvím dvou aplikací Win on CD od verze 3.8 a vyšší, nebo pomocí

programu Nero Burning ROM od verze 5.0 a vyšší (viz bod č. 10).



Nyní vám popíšeme postup, jež vám vypálí váš film na CD disk pomocí programu

Win on CD verze 3.8 (jedná se o produkt německé firmy, proto dále popisujeme

jednotlivé položky menu v němčině). Klepněte na menu Datei a zde zvolte položku

Neu a poté Neues Projekt. Dále se přesuňte na kartu Video a zde zvolte

odpovídající formát videa Video CD 2.0 pro formát VCD, Super Video CD pro

formát SVCD. Potvrďte volbu stiskem tlačítka OK. Ve spodní polovině okna

vyberte položku, jež začíná výrazem ISO 9660. Pomocí příkazu Eigenschaften z

menu Bearbeiten otevřete menu ISO 9660/Joliet Eigenschaften. Zde na kartě

Allgemein aktivujte možnost Zeige Joliet/UDFDateisystem an a Erzeuge das

Joliet-Dateisystem, aby se dala záložní kopie přehrávat i na počítači. Program

Win on CD nabízí možnost při vypalování přenést na CD kromě záložní kopie i

software potřebný pro přehrávání ve Windows (428 KB) anebo v přehrávači CD-I

(Compact Disc Interactive předchůdce dnešního DVD). Pro aktivaci této volby

označte ve spodní polovině okna na položku 01: Video CD 2.0 Dateisystem,

klepněte vlevo dole na ikonu Eigenschaften a zatrhněte odpovídající možnost.



V horní polovině okna se ve stromu složek přesuňte na místo na pevném disku,

kde máte uložený první filmový soubor, označte jej a přetáhněte do spodní

poloviny okna. Pomocí příkazu CD schreiben z menu Recorder proveďte nastavení

parametrů pro vypalování. Disponuje–li vaše vypalovačka podporou ochranných

mechanismů typu Burn-Proof, Just Link, nebo Seamless Link, aktivujte volbu

Buffer Underrun verhindern. Není-li tomu tak, měli byste pro jistotu nastavit

rychlost vypalování maximálně na čtyřnásobnou. Klepnutím na tlačítko Schreiben

konečně spustíte samotný proces vypalování.





10. Vypalování ve formátu VCD (SVCD) (II)



Postup při použití programu Nero Burning ROM



Převod DVD filmu do formátu VCD, případně SVCD, je hotov. Nyní chcete soubory

filmu vypálit na CD disk pomocí programu Nero Burning ROM. Z menu Soubor zvolte

položku Nový. Objeví se dialogové okno s názvem Nová kompilace. Pomocí

posuvníku vyhledejte v levé části okna ikonu s popiskem Video-CD nebo Super

Video CD. V poli Rozlišení kódování vyberte televizní normu originálního DVD

disku. Nyní klepněte vpravo nahoře na tlačítko Nové. Otevře se vám dialogové

okno s názvem Prohlížeč souborů. Ve stromu složek vyhledejte první soubor filmu

a se stisknutým levým tlačítkem myši jej přetáhněte do levého spodního okna.

Dialogové okno týkající se samotného vypalování nyní vyvoláte přes menu Soubor

a příkaz Vypálit CD. V něm se přesuňte na kartu ISO a tam v poli Délka názvů

souborů a složek zvolte přepínač ISO Level 2 (max. 31 znaků) a v poli Znaková

sada přepínač ISO 9660. Budete-li chtít záložní kopii svého filmu provozovat i

na počítači, zatrhněte ještě položku Joliet. Na kartě Jmenovka si můžete v

jednotlivých políčkách dopsat podrobnější popis k vytvářenému CD disku. Pokud

vaše vypalovačka nepodporuje technologie chránící před podtečením bufferu

(Buffer Underrun), jako jsou např. Burn Proof, Just Link, případně Seamless

Link, měli byste na kartě Vypálit upřesnit rychlost vypalování na maximálně

čtyřnásobnou. Klepnutím na tlačítko Vypálit vpravo nahoře zahájíte proces

vypalování na CD disk.





11. Přehrávání



Přehrávání záložních kopií filmů na vašem počítači



Pro přehrávání záložních kopií filmů ve formátu MPEG 4 je možné pomocí

prostřednictvím příslušného softwaru. Jestliže jste použili, ostatně jak jsme

doporučovali, kodek videa s názvem Divx Pro 5.0, pak byste měli rozhodně použít

přehrávač DivX Player 2.0 Alpha. Naleznete jej jako soubor

DIVXPRO5GAINBUNDLE.EXE (2,86 MB). Výše zmíněný přehrávač je dodáván jako

součást instalačního programu pro kodek Divx 5.0 Pro. Přehrávač Windows Media

Player se pro přehrávání kopií ve formátu Open Divx příliš nehodí, neboť

reprodukce zvuku a obrazu není většinou synchronizovaná. Další možností pro

přehrávání filmů ve formátu MPEG 4, jež stojí za doporučení, je aplikace

Bsplayer. Jedná se o freewarový program, který naleznete (BPLAY084.EXE, 851

KB). Upoutá zejména velmi bohatými možnostmi nastavení, takže se dá říci, že z

hlediska komfortu uživatele zcela určitě splní očekávání do něj vkládaná.



I pro přehrávání záložních kopií ve formátu MPEG 4 je vyžadován velmi rychlý

mikroprocesor. Bohužel ve většině případů je počítač s procesorem taktovaným na

500 MHz slabý na to, aby byl z CD disku přehráván zvuk a obraz synchronizovaně

a bez zasekávání. V tomto případě je řada na již zmíněném přehrávači Bsplayer a

jeho možnostech konfigurace. Pokud se vám ani v tomto případě nepodaří nalézt

takové nastavení, při němž je přehrávání plynulé, pak nezbývá než záložní kopii

filmu zkopírovat na pevný disk a spouštět ji odtud.



Co se týče přehrávání záložních kopií ve formátu VCD či SVCD, ty pak samozřejmě

můžete přehrávat na svém DVD přehrávači. Abyste je však mohli přehrávat i na

svém počítači, potřebujete filmové soubory nejprve operačnímu systému

zviditelnit. K tomu účelu je nezbytně nutné před zahájením vypalování aktivovat

podporu Joliet (viz body č. 9 a 10). Na vypáleném médiu pak naleznete složku

Mpeg1 (to platí pro formát VCD) nebo složku Mpeg2 (to pro formát SVCD) a v ní

soubor AVSEQ01. Soubor ve formátu VCD můžete přehrát například v přehrávači

Windows Media Player. V případě formátu SVCD musíte zvolit některý z přehrávačů

DVD disků, jakými jsou například Win DVD nebo Power DVD, a to v režimu

přehrávání souborů. Tento software je zpravidla dodáván současně s kupovanou

DVD mechanikou. U aplikace Power DVD se do režimu přehrávání souborů dostanete

stiskem klávesy <o>, a klávesou <l> otevřete seznam pro přehrání souborů. Zde

si vyberete soubor či soubory s příponou MPG ve složce Mpeg1, respektive Mpeg2,

klepnete na tlačítko Add a potvrdíte stiskem tlačítka OK. Nyní můžete

přehrávání filmu spustit klepnutím na tlačítko s ikonou Play.





12. FLASK-MPEG



Převod videa z formátu MPEG 1 a MPEG 2 do MPEG 4



Utilitu Flask-MPEG na tomto místě uvádíme jako příklad prográmku pro převod

formátu MPEG 1 nebo MPEG 2 do formátu MPEG 4. Naleznete ji rovněž jako soubor

FLASKMPEG₀₆₀_PREVIEW.EXE (velikost souboru 1,38 MB) nebo na internetu na

adrese www.flaskmpeg.net. Výše zmíněná konverze umožní soubory zkomprimovat

tak, že se vám vejdou na CD disk, a to bez výraznější ztráty kvality videa. Tak

můžete například jednohodinový film zkomprimovat do té míry, že se vám vejde na

700MB CD médium. Při kompresi ale počítejte s tím, že trvá poměrně dlouho podle

délky filmu až osm hodin. Přitom máte možnost volby kodeku. Mezi nejvýkonnější

se řadí kodek Divx, jenž dokonce už při bitové rychlosti 900 Kb/s poskytuje

dobrou kvalitu obrazu. Kromě toho ještě můžete využít nastavení parametrů jako

rozlišení a bitová rychlost a nakonfigurovat tyto parametry tak, aby se vám

výsledný soubor právě vešel na CD disk. To, jaké hodnoty přesně nastavit, si

můžete zjistit například pomocí aplikace Advanced Bitrate Calculator, o níž již

byla zmínka (ADV.ZIP, 345 KB).



Program Flask-MPEG spustíte poklepáním na soubor FLASKMPEG.EXE. Při prvním

spuštění si můžete zvolit některou ze 23 řečí, kterými je program schopen s

vámi komunikovat. Nechybí mezi nimi ani čeština, ale není vhodné jásat

předčasně, program není přeložen kompletně, takže komunikace nakonec stejně

bude probíhat směsicí češtiny a angličtiny. Jakmile zvolíte pomocí příkazu

Otevřít z menu Soubor odpovídající MPEG soubor, objeví se dialogové okno

Možnosti FlasK MPEG. S jeho pomocí můžete soubor videa prověřit a následovně

zkomprimovat. Vyberte si k tomu účelu výstupní formát souboru (položka Vyber

výstupní formát), například AVI Output, dále nastavte parametry pro video a

zvuk. Stiskem tlačítka FlasK it! spustíte vlastní komprimaci.



Ti, kdo si nechtějí odpustit poněkud komplikovanější zacházení, mohou zkusit

utilitu MPEG2AVI. Komprimace při použití tohoto programu běží podstatně

rychleji.



Filmy z DVD na CD IV.



SVCD: Přesný výpočet obsazeného místa



SVCD má k dispozici o něco větší kapacitu oproti datovým CD diskům. Při

správném výpočtu můžete tuto kapacitu vašich disků optimálně využít.



Nejmenší jednotkou pro ukládání dat je na CD disku jeden sektor. Do tohoto

sektoru se v případě datového CD disku dá teoreticky umístit až 2 352 bajtů

dat. Standard pro datová CD, definovaný v takzvané „Žluté knize“, však dovoluje

do jednoho sektoru umístit pouze 2 048 bajtů dat uživatelských. 280 bajtů je

vyhrazeno pro rozpoznání a opravu chyb, 24 bajtů slouží pro adresu sektoru a

synchronizaci a jako tzv. „fill“ bajty. Naproti tomu specifikace SVCD definuje

pro uživatelská data 2 324 bajtů a 28 bajtů je rezervováno pro korekci dat.



Když tedy chcete svůj disk co možná nejoptimálněji využít pro záložní kopii ve

formátu SVCD, můžete si velmi snadno a přesně vypočítat jeho skutečnou

kapacitu. S pomocí programu CDR Identifier, jenž naleznete (CDRID163.ZIP, 108

KB), si zjistíte přesnou délku záznamu, který se na daný disk vejde. Tento údaj

pak dosadíte do vztahu:



Délka záznamu v sekundách x 75 × 2324



Vyjde vám kapacita disku v bajtech. Nyní vypočtený údaj podělte číslem 1 048

576. Tak získáte kapacitu disku v MB. Tuto hodnotu zaokrouhlete na celé

megabajty a zadejte ji v programu Dvdx do políčka Volume don exceed, když

zvolíte položku Custom size a stisknete tlačítko Settings.









(Na)hrajte si kodek a (pře)hrajte si film!



David Čepička, JÖrg Thoma



Pokud poklepete na nějaký soubor obsahující video, mělo by v ideálním případě

dojít k otevření odpovídající aplikace a k přehrání videa na vašem monitoru.

Ale co dělat v případě, když přehrávač videa začne stávkovat, protože mu chybí

vhodný kodek? Přečtěte si, jak zařídit, abyste si mohli ve vašem počítači

přehrát jakýkoliv soubor obsahující film.



Proces tvorby standardů pro digitální video je ještě stále ve stadiu

nedosažitelnosti. Dnes existuje vedle už i tak dost početných formátů, jakými

jsou například AVI, MPEG, Quicktime MOV a Realplayer (například RM či RMA),

ještě celá řada jakýchsi „podformátů“, jež se dají vytvořit různými metodami

komprese videa. To se týká zvláště formátů AVI a MPEG. Standardní program pro

přehrávání videa ve Windows aplikace Windows Media Player je pro práci s

formáty s výše uvedenou příponou připraven, stávkovat ale začíná v případech

„podformátů“. Aby byl program Windows Media Player schopen nějaké video

přehrát, musí mít operační systém k dispozici odpovídající kodek.



V tomto článku se vám pokusíme objasnit, čím je způsobeno to, že programy pro

přehrávání odmítají s některými soubory videa pracovat, ale především se

zaměříme na způsob, jakým takové soubory přesto na vašem monitoru přehrát. V

textu se soustředíme na program Windows Media Player, ovšem naše tipy platí bez

omezení i pro ostatní programy pro přehrávání, například i pro aplikaci Winamp,

jež trpí podobnými problémy.





1. Základy



K čemu slouží takový kodek?



Čím objemnější je formát obrazu a čím více detailů obrazová data obsahují, tím

větší jsou nejen požadavky na místo na pevném disku, nýbrž i na výpočetní výkon

počítače. U sestavené videosekvence samozřejmě vyžadujeme její plynulé

přehrávání. K tomu ještě navíc přichází audiosekvence, kterou musí přehrávač

pouštět synchronizovaně s obrázky. Pro zredukování enormních požadavků na

kapacitu pevného disku a výkon počítače byla vymyšlena metoda, jak videodata co

možná nejvíce zkomprimovat při co možná nejmenší ztrátě kvality. Zkomprimované

soubory musí přehrávač během přehrávání dekomprimovat. Oba úkoly komprimaci a

dekomprimaci na sebe bere právě kodek. Už samotný jeho název vznikl sloučením

slov komprese a dekomprese. U starších počítačů s mikroprocesorem taktovaným na

méně než 400 MHz je plynulé přehrávání videí vyřešeno dodatečným hardwarem.

Jedná se o tzv. MPEG 2 dekódovací kartu, která obsahuje speciální čip pro

dekódování, čímž umožní zobrazení a přehrání vysoce kvalitních MPEG videí.



Starší softwarové kodeky, například od firmy Cinepack, které jsou dodávány s

operačním systémem Windows, sice také umožňují slabším počítačům plynulé

přehrávání videa, ovšem vždy je to na úkor kvality obrazu a velikosti

přehrávacího okna.



Nejlépe bude potřebný výkon počítače pro přehrávání videa ukázat na příkladu.

Představme si, že chceme na počítači dosáhnout přehrávání ve kvalitě VHS. Jako

standardní velikost okna pro obrazový výstup zvolíme hodnotu 640 × 480 pixelů,

což představuje 307 200 bajtů na jeden obrázek. Tuto velikost musíme vynásobit

třemi, to pro tři základní barvy. Velikost každého obrázku nyní vzrostla na 921

600 bajtů. Rychlost přehrávání videa by měla činit minimálně 30 obrázků za

sekundu. U nekomprimovaného videa to představuje za jednu sekundu tok asi 27 MB

dat, a to nepočítáme zvuk. Dnešní moderní pevné disky zvládají tok asi 20 MB za

sekundu, což je oproti požadovaným 27 MB/s o dost méně, než by bylo potřeba,

aby se mohla videodata plynule přehrávat.





2. Kodeky



Rozšířené jsou formáty MPEG ASF a AVI



Motion Pictures Expert Group (MPEG) vyvinula stejnojmennou metodu, jak

komprimovat soubory videa ve kvalitě VHS tak, aby se vešly na jedno CD o

kapacitě 650 MB. Další výhodou bylo, že tento formát zajistil přehrávání na CD

mechanikách s jednonásobnou rychlostí, a to dokonce v celoobrazovkovém režimu.

Byl to velmi ambiciózní projekt, když si uvědomíme, jak velmi malá je přenosová

rychlost u takové CD mechaniky v porovnání s přenosovou rychlostí pevného

disku. Tento standard byl pojmenován MPEG 1 a dá se bez problémů přehrávat na

většině počítačů. Příslušný kodek pro přehrávání souborů v tomto formátu je

standardní součástí Windows od verze 98. Výše zmíněný formát je také znám pod

názvem Video CD (VCD). Jeho nástupcem se stal formát MPEG 2, označovaný také

jako Super Video CD (SVCD). Rozšířil se zejména u DVD videí a pro jeho

přehrávání potřebujete mít v počítači nainstalovaný speciální software,

například Power DVD XP 4.0 určený pro Windows 95/98/ME, NT4, 2000 a XP.

Podrobnější informace o tomto programu naleznete na internetové adrese

www.gocyberlink.com. Další z formátů nazvaný MPEG 3 se příliš neprosadil, neboť

v porovnání se svým předchůdcem nabídl jen velmi málo vylepšení. V současné

době nejnovější formát MPEG 4 zaměřil svoji pozornost na využití v internetu, a

z toho vyplývající požadavek co možná největší komprese. Právě nyní společnost

MPEG pracuje na dvou nových standardech, jež by oba měly nabídnout i při velké

kompresi zachování vysoké kvality záznamu.



Další z rozšířených standardů Advanced Streaming Format (ASF), jehož autorem je

firma Microsoft, je založen na formátu MPEG 4. Odpovídající kodek je součástí

aplikace Windows Media Player, ovšem od verze 8, která je součástí Windows XP.

Můžete ovšem verzi nainstalovanou na svém počítači o tento kodek rozšířit, a to

tak, že si z internetu stáhnete soubor WMPCDCS8.EXE, jenž je k dispozici na

adrese www.microsoft.com/download­s/release.asp?ReleaseID=31921 (734 KB). I

tento soubor naleznete připravený .



Firma Microsoft nabízí s tímto kodekem vysokou kvalitu obrazu při velmi malých

požadavcích na velikost souboru. A to je pro použití na internetu ten základní

předpoklad.



Relativně rozšířený formát AVI (Audio Video Interleaved) pochází původně rovněž

z dílny firmy Microsoft, a byl jedním z jejich prvních. Pracoval nejprve bez

jakékoliv komprese a obsahoval pouze animované sekvence obrazů jako proud

videodat. Velkou inovací tenkrát bylo zabudování audiosekvencí.



Formát AVI však postupem času stále více inklinoval k formě nazývané jako

„Wrapper“. Znamená to asi tolik, že za univerzální příponou souboru se mezitím

ukryla celá řada nejrůznějších formátů videa. Přehrávání takových souborů je

bohužel možné pouze za předpokladu, že v systému máte nainstalovaný patřičný

kodek, kterým byl soubor původně zakódován.



Aby se program Windows Media Player mohl nějakým způsobem dozvědět, který kodek

je pro daný soubor videa ten pravý, začala firma Microsoft spolupracovat s

celou řadou výrobců kodeků na vývoji patřičných identifikačních kódů. Ty byly

nazvány jako kódy Four-CC. Takový kód je nyní zapisován při kódování do

zdrojového textu každého souboru videa.





3. Kód FOUR-CC



Identifikace pro kodeky videa



Každý výrobce kodeku může svůj produkt zaregistrovat u firmy Microsoft, která

mu přidělí čtyřmístný identifikační znak (Four-CC znamená Four Character Code).

Tento kód se při komprimaci videosouboru zapíše do zdrojového textu souboru.

Program Windows Media Player při otevření takového souboru nejprve přečte právě

tento kód, a na základě této informace zkusí nahrát odpovídající kodek. Pokud

tento není k dispozici, zkouší jej Windows Media Player najít na internetové

stránce firmy Microsoft bohužel velmi často bez-úspěšně. Pak se zobrazí chybové

hlášení typu „Video není k dispozici“ nebo Vids:<xxxx>: Program pro

dekomprimaci nebyl nalezen". Zkratka Vids má význam Video Decompression Stream,

parametr <xxxx> označuje kodek videa, nebo přesněji čtyřmístný Four-CC kód.



Obyčejným uživatelům pomůže takové chybové hlášení ke zjištění informací o

druhu chybějícího kodeku, ovšem tato informace je jim užitečná jen ve velmi

málo případech. Proto jsme pro vás připravili seznam takových kódů ve formě

tabulky programu MS Excel v souboru MULTCODE.XLS. První sloupec obsahuje

Four-CC kód odpovídajícího kodeku, druhý sloupec výrobce a třetí jeho

internetovou adresu, pokud ovšem je k dispozici.





4. Určení správného kodeku



Jak naleznete kodeky pomocí utilit či skriptů



Často zjistíte, že program Windows Media Player si s Four-CC kódem neporadí,

neboť jej jeho autor u firmy Microsoft nezaregistroval, případně tento kód

samotný program špatně interpretuje. V prvním případě se objeví prosté hlášení

typu „Formát není podporován“. V druhém případě se stane to, že se přehrávání

sice spustí, ale buď bez obrazu, nebo bez zvuku.



Ve výše uvedeném případě je potřeba si trochu zahrát na detektiva. Jako skvělý

pomocník vám zcela jistě poslouží freewarová utilita s názvem AVI Four-CC Code

Changer, jež je určena pro Windows 95/98/ME, NT4, 2000 a XP. Verzi 1.0 vám

nabízíme , případně si ji lze stáhnout z internetu na adrese www.inmatrix.com

(AVIC100.ZIP, 138 KB). Tento prográmek dokáže načíst Four-CC kód, obsažený

uvnitř souboru videa. Když výsledek jeho činnosti porovnáte s údaji v souboru

MULTCODE.XLS, což je, jak již bylo výše popsáno, tabulka s přehledem kódů

vytvořená v programu MS Excel, snadno zjistíte výrobce kodeku, jímž byl soubor

videa kódován.



Upozornění: Tato utilita umí kromě načtení Four-CC kódů také tyto kódy změnit.

Tím by se však soubory videa mohly snadno stát nepoužitelnými.



Ostatně existuje poměrně jednoduchý způsob, jak zjistit, které kodeky máte na

vašem počítači nainstalovány. Klepněte na nabídku Start/Nastavení/Ovládací

panely a zde poklepejte na ikonu Multimédia (pro Windows 95/98, NT4), případně

na ikonu Zvuky a multimédia (Windows ME). Zde se přesuňte na kartu Zařízení a

poklepejte na položku Kodeky pro kompresi videa. Pokud používáte operační

systém Windows 2000 či XP, naleznete potřebné informace pod ikonou Zvuky a

multimédia. Poklepáním na tuto ikonu se objeví dialogové okno Zvuky a

multimédia vlastnosti. Zde se přesuňte na kartu Hardware a v poli Zařízení

poklepejte na položku Videokodeky. Nyní klepněte myší na kartu Vlastnosti a

uvidíte seznam nainstalovaných videokodeků. Úplně stejný seznam, ale s daleko

podrobnějšími informacemi získáte, když použijete naši utilitu CODEC.VBS. Tento

skript naleznete . Při poklepání na něj se vytvoří soubor s názvem

C:CODEC.TXT, v němž budou obsaženy všechny kodeky nainstalované ve vašem

systému.









</xxxx></xxxx></l></o>