Freemail jak ho neznáme

Kdo by neznal Google. Nejnavštěvovanější vyhledávač a jeden z nejznámějších
webových serverů na internetu nedávno přišel se dvěma převratnými novinkami.

Pustil své akcie na burzu a otevřel si vlastní freemailovou službu. Hlavně

druhá novinka byla doslova bleskem z čistého nebe.



Soumrak bezplatných e-mailů

Freemaily, které v současné době existují a které jsou známé, trpí již po delší

dobu obecně jednou chronickou, špatně léčitelnou chorobou. Touto nemocí je

problém, jak z nich dostat peníze. To, co je pro uživatele příjemnou a vítanou

službou, je pro poskytovatele množstvím dat, která každý den protečou jeho

serverem, množstvím strojového času, který tento server spotřebuje, nehledě na

servisní náklady a na peníze, které stojí naprogramování a příprava dalšího

„bezplatného“ mailu. Proto je potřeba, aby se tato služba, byť je poskytována

bez nároku na peníze, nějak zaplatila.

V ne tak dávné minulosti sázely mimo jiné i freemaily místo na peníze na cosi,

čemu se říkalo podíl na trhu. Až do splasknutí velké internetové bubliny v roce

2000 stály před společnostmi poskytujícími freemail i další služby sponzoři a

chtěli do nich investovat své prostředky jen za to, že slyšeli, že daná

společnost má například padesátiprocentní podíl na trhu. Pak přišlo

vystřízlivění.

Ukázalo se totiž, že reklama, na kterou se v rámci WWW serverů hodně sázelo,

není tak účinná a nevydělává tolik, jak tvůrci těchto služeb předpokládali.

Zdaleka nepřinášela dost peněz. Pak nastal konec „dot com bubliny“ a s krachem

velkého množství začínajících internetových firmiček, „start upů“, se musely i

freemaily poohlédnout po nějakém opravdu ziskovém způsobu obživy.

Základ příjmů současných freemailů představuje reklama na jejich stránkách,

kombinovaná s reklamou vsazenou do zpráv. To ale nestačí. Proto můžeme u mnoha

freemailů v poslední době pozorovat velice razantní snahu dostat nějaké peníze

rovněž ze zákazníka – tedy z uživatele, který e-mail „zadarmo“ používá. Na

různých serverech má tato snaha různou podobu. Většinou vše probíhá tak, že

služby, které byly dříve poskytovány zcela bezplatně, se oklešťují. Základní

„zadarmo“ freemail obsahuje nejen mnohem méně úložného prostoru pro došlé i

odeslané zprávy, ale především mnohem méně elementárních funkcí. Po

zákazníkovi – uživateli – je pak vždy nějak vymáháno, aby si za služby, které

jsou jaksi mimo tento základní standard, připlatil.

Placení má u různých služeb různou podobu, ale setkáme se s ni na každém kroku.

Schránky u freemailů Seznamu si například můžeme prodloužit zavoláním na

telefonní číslo se zvýšenou sazbou. U jiných služeb zase musíme zaplatit za

aktivaci POP přístupu, za to, že doručená pošta bude skenována na viry, za

možnost e-maily třídit a v některých případech dokonce za to, že nám schránku

po krátké době naší neaktivity nezruší (Hotmail). Vzhledem k tomu, že tento

trend není otázkou několika dnů, ale spíše dlouhodobého směrování freemailových

služeb, se posledních několik měsíců mělo všeobecně za to, že e-maily v

dohledné době zhynou na úbytě, že se transformují v běžné placené služby s

jistým naprosto minimálním bezplatným základem (jak je to třeba oblíbené u

účetních programů) a že ve své původní nezměněné podobě časem zaniknou.



Dámy a pánové, přichází…

A do tohoto poklidného, dalo by se říci tlejícího stavu přišel Google, když

oznámil cosi na první pohled naprosto neuvěřitelného: záměr začít poskytovat

nový freemail, a to s neuvěřitelnou kapacitou 1 GB uživatelského prostoru.

První snímky tohoto freemailu ukázaly, že vývojáři Googlu přistoupili k

problému již od pohledu netradiční cestou. E-mailová aplikace Googlu má totiž

vlastnosti, se kterými se běžně setkáváme spíše v off-line poštovních

klientech, a to ještě těch sofistikovanějších (Lotus Notes, Evolution). Zprávy

zobrazuje běžně formou konverzace, tedy ne podle „složek“, které jsme si

definovali sami, nýbrž podle jejich vzájemné logické souvislosti. Google je sám

o sobě vynikající vyhledávač a tvůrci e-mailu z tohoto zjevně čerpali. Ke každé

zprávě je totiž schopen najít adekvátní další odkazy na internetu pomocí

vlastního vyhledávacího stroje. A to nejlepší – reklama, kterou známe jako

veliké barevné bannery a texty u ostatních služeb, se v tomto případě omezuje

pouze na velice decentní proužek textových odkazů, vypadající jako samotné,

všem dobře známé výsledky vyhledávání. Všichni se ptali, jak toto může fungovat?



Gigabajt je vábnička

Tak především, co znamená ohromná kapacita Googlova bezplatného e-mailu? Jeden

gigabajt vypadá na první pohled jako prostor, který se jen tak rychle

nevyčerpá. Středně zkušenému uživateli internetu ihned při tom pomyšlení

vyvstanou všechna možná použití, která by pro tak velikou schránku bylo možné

najít. Například by se do ni bez problému vešel film v populárním kodeku DivX.

Minimálně jedno kompletní ISO kompaktního disku. Nebo také ohromné množství

běžných zpráv, dokumentů, dalších dat. Gigabajtový e-mail by šel nádherně

využít pro on-line archivaci nejen e-mailové konverzace, ale prakticky

čehokoliv dalšího.

Tak to ale pochopitelně není. Freemail sice má onu obrovskou kapacitu jednoho

GB, avšak omezení, respektive absence základních služeb pro řízení schránky

poněkud snižují její použitelnost. Ani protokol POP3, který se běžně používá k

výběru e-mailových schránek, není pro přenos dlouhých souborů právě ideální.

Rozkládání binárních dat na znaková způsobuje prodloužení čehokoliv, co

stahujeme z e-mailové schránky a není to text. Nemožnost navázat spojení, které

se nám v polovině zprávy přerušilo, a nutnost takovou zprávu včetně všech

jejich příloh „rozjíždět“ znovu komplikuje stahování i poměrně malých souborů

(okolo jednoho megabajtu) z POP serveru. V takovém případě by se samozřejmě o

stažení ISO souboru představujícího celý kompaktní disk nedalo v žádném případě

hovořit.

A ani nemusí, protože POP přístup není v Googlově e-mailu implementován.

Příčina je prostá – přinutit lidi, aby používali webové rozhraní a zároveň jim

pokud možno zabránit, aby si z gigabajtového prostoru udělali svůj soukromý

archiv pirátského softwaru a filmů. Vždyť rozhraní je tak jednoduché a pohodlně

se používá.

Jako sklad tedy gigabajtový e-mail nevyužijeme, jako schránku určenou pro práci

s Outlookem také ne. Proč tedy tak ohromný prostor? Příčina je jednoduchá,

abychom nemuseli mazat své zprávy. Po pravdě řečeno, my je totiž s Googlem ani

mazat nemůžeme.



Jak vydělat

Každý freemail nabízí možnost mazání starých zpráv. Je to nutné pro zachování

volné kapacity schránky. Jakmile by se totiž zcela zaplnila, začala by schránka

další doručenou poštu odmítat a tak bychom se stali e-mailem nedosažitelnými.

Funkce mazání je u různých serverů vylepšena o různé metody archivace. Od

možnosti nahrát všechnu poštu určenou k vymazání na disketu nebo najednou

lokálně stáhnout do počítače, přes její hromadné přeposlání na jinou e-mailovou

adresu až po možnost, že vám provozovatel freemailů vaše zprávy vypálí na CD a

to pak za mírný poplatek pošle až domů. Googlův freemail funkci úplného

odstranění starých zpráv nemá. Oficiálním zdůvodněním je jeho veliká kapacita.

Proč byste něco mazali, když máte pro archivaci svých starých zpráv více než

jedno celé CD prostoru? Při průměrné velikosti e-mailové zprávy včetně hlavičky

a těch částí, které nevidíte, zhruba 3KB, by se vám jich do Gmailu mělo vejít

skoro 350 000, v takovém případě skutečně není nezbytné škudlit místem.

Toto je oficiální vyjádření. Ve skutečnosti nabízený prostor úzce souvisí se

způsobem, jak hodlá Google na svém freemailu vydělávat peníze. Staré zprávy se

nemažou – pouze archivují. Jak jsme si řekli, v uživatelském rozhraní je

proužek s textovou a nepříliš obtěžující reklamou. Tato reklama má ale ve

srovnání s proužky na klasických freemailech něco navíc, je přesně cílená.



Levná drahá propagace

Reklama na internetu má tím větší hodnotu, čím přesněji ji dokážeme zacílit.

Jedno zobrazení libovolného proužku kdekoliv je takřka bezcenné. Ale pokud

umíme zobrazit proužek s reklamou na nový sporák přímo ženě v domácnosti, o

které víme, že se jí doma sporák rozpadá a už se na internetu dívala po novém,

vyletí cena našeho, byť jediného proužku prudce nahoru. Každý současný freemail

obsahuje dotazník, který musí každý uživatel vyplnit při registraci. Dotazník

se ptá na naše zájmy, zda nakupujeme na internetu, kolik vyděláváme, kde

žijeme. Tato data si freemailový server pamatuje celou dobu, co jej používáme,

a používá je jako základní třídící prvky při distribuci reklamy. Jinak řečeno,

díky tomuto dotazníku se mi jako svobodnému muži do 26 let nebude v rozhraní

freemailů objevovat reklama na dámské hygienické potřeby, ani na prostředek k

léčbě prostaty, protože server ví, že nespadám do kategorie uživatelů, kteří by

takovou reklamu ocenili.

Google však postupuje jinak. Díky nemožnosti e-mail smazat se v našem

přepychovém prostoru o velikosti 1 GB začnou časem hromadit archivované

e-mailové zprávy. K většině z nich se průměrný uživatel nikdy nevrátí, prostě

se spokojí jen s faktem, že tam někde jsou. Výkonné vyhledávací mechanismy

Googlu (prohledávání a hledání relevance zvláště je přece to, co Google umí

nejlépe) se postarají o průběžné indexování mých archivovaných e-mailů a

především pak o sofistikovanou analýzu jejich obsahu, a to včetně běžně se

vyskytujících příloh. Výsledkem toho bude, že Google zjistí co, s kým, o čem a

jak často si píšu, jaké dokumenty s jakými lidmi si vyměňuji, o co přesně se

zajímám. Textové propagační proužky v rozhraní – ano, ty, o kterých jsme řekli,

že jsou docela nenápadné, jsou mi pak jako uživateli směrovány právě na základě

analýzy veškeré mé komunikace. Jinými slovy, Google bude o mé poště vědět vše a

na základě toho mi bude servírovat reklamu. Já získám gigabajt prostoru, který

využiji pro svou poštu a Google k tomu, aby mě poznal a pak na mně vydělal. A

zde je kámen úrazu.



Problémy už na startu

Krátce poté, co Google zveřejnil první údaje o svém gigabajtovém e-mailu a o

principu jeho fungování, zdvihla se proti němu vlna odporu. Není pochyb o tom,

že většinu hlasů rozdmýchávaly společnosti provozující konkurenční freemaily

(zejména v anglosaském prostředí, nás se to tolik netýká). Nicméně některé z

výhrad proti plánovanému postupu Gmailu jsou legitimní. V mnoha zemích je

nezákonné otevřeně někomu číst poštu, byť elektronickou, nebo do ni zasahovat.

To je ale běžné, většina freemailů přece přidává na konec zpráv své reklamní

sdělení. Hlasy skupin na ochranu zákazníků křičely něco o porušování zákonů,

ale hlavně „morálky“ ze strany Googlu, postapokalyptičtí vizionáři a fanoušci

románů G. Orwella si museli mnout ruce, že na jejich slova konečně došlo, neboť

„velký bratr“ Google, vlastně Gmail, vidí vše.

Gmail se dostal do zkušebního provozu, v němž je i v době psaní tohoto článku.

Diskuze o jeho „legalitě“ trvají, avšak několik dalších poskytovatelů freemailů

již oznámilo, že výrazně zvětší prostor pro schránky svých uživatelů. Je to

konkurenční vlna.

Pokud se totiž navýšení v reálné době, ještě dříve než Gmail přejde do plného

provozu, dočkáme, znamená to, že se freemaily o své zákazníky bojí. Reklama

sice nevynáší tolik, kolik bychom od ni očekávali, ale také není zcela

ztrátová. A odliv mnoha uživatelů nepohodlných a maličkých služeb k ohromnému

Gmailu nabízejícímu navíc zajímavé rozhraní, nekonvenční ovládání a archivaci,

by je mohl bolet. Gmail tak má trochu nečekanou možnost rozhýbat svět

bezplatných e-mailových služeb, o kterém byli všichni již přesvědčeni, že jej

čeká pozvolná, ale zato jistá zkáza a nahrazení službami tak či onak placenými.

V současné době není jisté, zda gigabajtový e-mail nebude v některých státech

zakázán. Když se hovoří v souvislosti s jeho používáním o ztrátě soukromí,

přichází představitelé Googlu se zajímavým argumentem. Pošta přece již v

současné době skenována je. A to antivirovým a antispamovým softwarem, stejně

jako dalšími prvky, které nemusíme tak snadno vidět, ale v systémech, kudy

zprávy procházejí, se nachází. To ale nic nemění na faktu, že Gmail to bude mít

velmi těžké. I v ČR je ministerstvem informatiky připravován zákon, který má

znemožnit doplňování komerčních sdělení do zpráv posílaných přes freemaily –

jednalo by se totiž o nemístné zasahování do obsahu soukromé pošty; faktem však

je, že totéž se v současné době docela bez problémů toleruje jako daň za

používání bezplatné služby. Nicméně se lze domnívat, že žádná fatální překážka

unikátnímu gigabajtovému e-mailu v podání Googlu v cestě nestojí a že tento

e-mail bude již brzy sloužit k prospěchu svých uživatelů pokud tedy vědí, do

čeho jdou.



Gmail ve zkratce



Bombastický a nablýskaný freemail

Mohl to být jen další obyčejný freemail. Služba, která poskytuje svým

uživatelům bezplatné služby výměnou za to, že se povinně dívají na reklamu ve

stránkách, z nichž se tato služba ovládá, a také na konci každé ze zpráv, která

freemailem proteče. Takovýchto služeb jsou na internetu desítky. Fungují

většinou již roky a jejich uživatelé jsou s nimi spokojeni. Freemail v podání

Googlu ovšem nemá být jen tak něco, nýbrž malý technologický, ale především

obchodní zázrak. Mimo jiné proto leží mnohým v žaludku.



Freemail od Googlu, čím je zvláštní?

• Nabízí kapacitu 1 GB (respektive 1000 MB) pro uložení zpráv,

• zprávy nemaže, ale archivuje,

• díky pokročilé funkci vyhledávání je schopen automaticky řadit zprávy do

logických celků, vytvářet „virtuální konverzace“,

• pro uživatele se nabízí jednoduchá forma „dolování dat“ ze zpráv,

• e-maily jsou skenovány včetně svých příloh v běžných formátech,

• na základě jejich obsahové analýzy je uživateli nabízena reklama,

• tato reklama má pouze textovou, nijak přehnaně obtěžující formu,

• Gmail nepodporuje protokol POP, pro jeho použití je tedy nutné využít

webového rozhraní.



Co způsobil Gmail?

Všeobecně se soudilo, že nastává soumrak freemailových služeb. Příchod Gmailu

ale ukázal, že tomu tak vždy být nemusí. Servery, které si vynucovaly za

základní dodatečné služby platby uživatelů, budou nyní muset reagovat na

konkurenci. A tak se dá očekávat, že příchod Gmailu zamíchá vodami rybníčku,

který byl již všeobecně považován za zatuchlý a postupně vysychající.



Gmail a právo

Skenování doručených zpráv za účelem přesnějšího zacílení reklamy je sice

velice lukrativní, ale právně sporné. V některých zemích podléhá e-mail

poštovnímu zákonu. Do jeho obsahu tak není možné nahlížet, ale ani zasahovat,

což se však vkládáním propagačních textů v současné době již děje. Také v ČR se

připravuje zákon, který by toto vkládání zakázal. Organizace na ochranu

spotřebitelů proto před Gmailem zasahujícím do soukromí uživatelů varují.

Pravdou ale je, že výběr e-mailové služby je svobodnou volbou každého uživatele

a že každý uživatel předtím, než začne něco používat, dostane alespoň formálně

k odsouhlasení licenční smlouvu, kterou by si měl přečíst (což ovšem většina z

nás stejně nikdy neudělá).



Jaká je situace?

V současné době (konec května 2004) prochází Gmail testovacím provozem s tím,

že datum zahájení ostrého provozu nebylo jednoznačně stanoveno. Vyskytlo se již

několik problémů, hlavně technického rázu, ale ty jsou průběžně řešeny.

Konkurenční freemaily oznamují zvětšení prostoru pro své zákazníky, aby o ně

díky Gmailu nepřišly.



Adresa

http://www.gmail.com (http://gmail.google.com)