Herní tip měsíce SC: Pandora Tomorrow

Tajní agenti, vpřed! Sam Fisher se vrací do akce a za ten rok, co uplynul od
vydání prvního Splinter Cellu, se naučil pár zajímavých vychytávek, které mu

usnadní pronikání na nepřátelské území. Je to ale dost na to, abychom otevřeli

peněženky a pořídili si jeho nové dobrodružství?

Hra Splinter Cell je bezesporu tím nejlepším, co se na poli stealth akcí za

poslední roky urodilo. Teď si k nám razí cestu pokračování. Je lepší? Nebo snad

horší? Ani tak, ani tak. Přinejmenším na první pohled se zdá, že je naprosto

stejné jako jeho předchůdce. Dokonalé audiovizuální zpracování s důrazem na hru

světla a stínu, precizní animace všech postav, nápadité lokace, jejichž menší

rozlohu dostatečně kompenzuje nebývalý důraz na detailnost a věrohodnost,

kvalitní umělá inteligence… Zkrátka nic nového pod sluncem. Dokonce i hlavní

hrdina je stejný a má prakticky totožnou výbavu pistoli a samopal (obojí

pochopitelně s tlumičem), několik typů kamer pro pozorování míst za rohem či

zavřenými dveřmi, omračující munici a podobně. Jedno se ale přesto změnilo: hra

je vyváženější, hratelnější a o drobný kousek zábavnější. Pakliže jste původní

Splinter Cell hráli, jistě tušíte, co vás čeká. Opět budete bojovat proti

mezinárodnímu terorismu, přičemž tentokrát bude vaším hlavním protivníkem

padouch Sadono, který světu vyhrožuje rozšířením epidemie neštovic. Podíváte se

do všech koutů světa, například do Francie, Jeruzaléma, Indonésie či na letiště

v Los Angeles. Trošku smutné je, že tvůrci rezignovali na dříve avizovanou

nelineárnost postupu úrovněmi. Sice narazíte na místa, která můžete překonat

dvěma různými způsoby, ale většinou se jedná o variabilitu ve stylu „půjdu po

schodech, nebo vyšplhám po okapu“? Že byste měli k dispozici dvě zcela odlišné

cesty, na to rovnou zapomeňte. Situace se trošku změní až v posledních dvou

misích, ani tam se ovšem nebudete muset bát, že byste zabloudili.

Přesto Pandora Tomorrow jasně patří mezi tituly, k nimž usednete a už se od

nich neodtrhnete. Velký podíl na tom má fakt, že valnou většinou si nesmíte

dovolit spustit sebemenší poplach. Stráže tedy budete nalákávat do temných

koutů, kde je budete likvidovat za pomoci pěstí, budete na ně skákat z výšky či

se jim vyhýbat za pomoci ryze akrobatických prvků. Splinter Cell nikdy nebyl

žádná střílečka a pokračování na tom nic nemění.

Největším přínosem aktuálního druhého dílu je ovšem něco jiného, než nový

příběh či pár drobných změn v hratelnosti. Je jím multiplayer. Ano, konečně

jsme se dočkali. Je sice určen jen pro dva hráče a je poměrně náročný na vaše

herní schopnosti, ale rozhodně stojí za to. Rozdělíte se do dvou týmů, přičemž

jedni představují členy speciální jednotky a herní systém je pro ně obdobný

jako v singleplayerové kampani. Dvojice žoldáků je na tom jinak. Pro ně se dění

na monitoru změní v klasickou FPS, a to včetně škály pohybů. Takže žádné

ručkování po okapech, žádné slaňování po zdech. Zato však mají detektor pohybu

a elektromagnetického záření, takže nejsou tak úplně bezbranní. Tak, pánové, a

teď se do sebe pusťte. Dokáží žoldáci uchránit nádoby s nebezpečnou látkou,

nebo jim je „speciálové“ ukradnou pod nosem? To už záleží jen na vás.