IDF podzim 2004

Výstava úspěchů, naděje a vizí společnosti Intel
Větrné San Francisco hostilo od 7. do 9. září další ze série IDF, tedy Intel

Developer Forum jednoho z největších fór odborníků, analytiků a novinářů

specializujících se na informační technologie. Díky pozvání Intelu jsme měli

příležitost se IDF opět zúčastnit a seznámit se s novinkami a především vizemi

Intelu a jeho partnerů o budoucnosti PC.

Právě vize, strategie a nové technologie jsou pro Intel tím nejdůležitějším

jeho obchodní model je totiž postaven nejen na vývoji rychlejších procesorů,

ale stále častěji i nových technologií a způsobů jejich využití. Intel rád

zdůrazňuje, že vývoj nových, výkonnějších čipů je důkazem platnosti Mooreova

zákona (podle něhož se výkon procesorů, respektive počet tranzistorů,

zdvojnásobuje každých 24 měsíců při současném poklesu ceny). Jenže zatímco

Mooreův zákon (či spíše pravidlo) může zajistit plynulý vývoj a výrobu

výkonnějších mikroprocesorů, jen stěží zajistí i jejich využití a potažmo

odbyt. Je to právě otázka hledání nových aplikací a úloh, které se Intel v

posledních letech věnuje stále intenzivněji. Proto aby bylo možné nové

výkonnější procesory prodávat, je nejprve třeba najít způsob, jak vysokého

výkonu využít. Intel už dávno není firmou, která vyvíjí procesory dnes vyvíjí

platformy a nové uživatelské „modely“. Především tato strategie, nikoliv výkon

procesorů v tom či onom benchmarku, jej odlišuje od konkurence. Nechápete-li, o

čem je řeč, postačí snad jediné slovo, které před dvěma lety ještě nikdo

neznal: Centrino.

A právě v tom spočívá hlavní síla IDF, které není jen o nových procesorech a

čipsetech. Naopak, stále více se soustředí na nové možnosti a způsoby jejich

využití. Nemyslíme si, že by všechny vize či ukázky reálného využití nových

počítačových technologií představené na tomto či předchozích IDF byly geniální,

efektivní či stoprocentně perspektivní, rozhodně jsou ale zajímavé.



Digitální domácnost

O digitální domácnosti toho bylo napsáno bezpochyby mnoho, pomineme-li ale

nejrůznější dema a ukázkové instalace na výstavách a konferencích či ukázkovou

digitální domácnost, kterou si Intel hýčká ve svém hlavním stanu v Santa Claře,

musíme se smutným povzdechem konstatovat, že jsme prozatím žádnou reálnou

neviděli. Pravda, někteří z redaktorů mají doma rozveden Ethernet a/nebo WiFi

pokrytí, vedle hi-fi soupravy jim trůní multimediální PC a snídají zásadně s

notebookem na kuchyňské lince, přesto nikdo z nás svou domácnost nepovažuje za

digitální. Patrně se mýlíme.

Vize digitální domácnosti, jak ji představil Intel, by se totiž dala vyjádřit

heslem: PC či alespoň ethernetový či Wi-Fi set-top box připojený k domácímu

multimediálnímu „serveru“ na každé (volné) vodorovné ploše. Je to jistě

strategie promyšlená, vždyť PC rovná se procesor a čipset, tedy potenciální

zářez do pomyslné tržní pažby, nehledě na to, že set-top boxy (či Media Center

klienti, jak se jim ve věku Windows XP přezdívá) také vyžadují nějaké

integrované obvody. Demonstrace digitální domácnosti v nás tak zanechala

poněkud smíšené pocity. Na jednu stranu je třeba přiznat, že se Intel

soustředil na existující produkty a služby, které si je možné (pochopitelně na

americkém trhu) objednat či koupit. Předvedení digitální domácností tak vlastně

nebylo vizí, ale demonstrací toho, co si při dostatku financí může každý

spořádaný Američan do svého papundeklového domku instalovat. Některé systémy a

služby, jako třeba EPC (Entertainment PC) sestava s PVR funkcemi (Windows Media

Center) vestavěná do skříně HUSH se zcela tichým pasivním chlazením, či

video-on-demand systém MovieLink nás přitom doslova nadchly. Jiné zejména

domácí designové PC sestavy pak přinejmenším potěšily naše oči. Na druhou

stranu počítač nainstalovaný pod deskou kuchyňské linky (s LCD umístěným v

jejím rohu) lze označit snad jen termínem křeč. Něco podobného lze řešit mnohem

elegantněji jednoduchým notebookem či chytrým bezdrátovým displejem. Přesto

musíme uznat, že výkonné PC coby centrum domácí zábavy má své kouzlo, ovšem jen

za předpokladu, že máte k dispozici odpovídající PVR systém Media Center u nás

Microsoft prozatím nenabízí, služby agregace DSL linek je doslova výsměchem

Českého Telecomu potenciálnímu zavedení Video On Demand, a zařízení marně byste

patrně v naší zemi hledali obchod, který nabízí Media Center klienty, tedy

krabičky, jež dokáží zobrazit streamované video přenášené z centrálního PC

pomocí ethernetu či Wi-Fi. Předváděna byla sice i bezdrátová zařízení pro

přehrávání hudby či rádia přes WiFi a/nebo ethernet ta lze ale stěží označit za

horkou novinku. Náš celkový dojem z prezentace digitální domácnosti (která se

zdá být pro Intel jednou z klíčových oblastí) byl tak poněkud rozporuplný. Na

jednu stranu je milé, že zařízení i služby jsou již v současné době reálné, na

stranu druhou je ale standard „digitální domácnosti“ jako celek stále poněkud

nejasně definovaný. Dosavadní aktivity se totiž soustředily na technologie

obsažené ve standardech DLNA 1.0 či NMPR 2.0. Tedy především na zajištění

vzájemné kompatibility a spolupráce různých zařízení a zabezpečení digitálního

obsahu (filmů, hudby), případně zjednodušení UI neřeší ale otázku, jak celý

koncept digitální domácnosti elegantně „zabalit a prodat“ běžnému uživateli.

Celá situace je o to podivnější, uvědomíme-li si, že členy DLNA jsou i Sony,

Philips a Matsushita.



WiMAX

„Myslím, že se svým způsobem nacházíme na samém počátku éry WiMAX. Ve

skutečnosti se domnívám, že WiMAX bude pro DSL a kabelový internet tím, čím

byly mobilní telefony pro klasickou pevnou síť před nedávnou dobou. Tedy

průraznou, pohodlnější a levnější technologií s vysokou penetrací.“ To jsou

poměrně odvážná slova z úst Paula Otelliniho, která pronesl ve svém úvodním

projevu na IDF. Máme-li jim uvěřit, znamená to, že Intel chce svou technologií

konkurovat výrobcům zařízení mobilních sítí třetí generace, což je bezpochyby

nemalé sousto. Je tedy možné, že bychom se v budoucnu dočkali kompletního

nahrazení více-méně proprietárních technologií Nokie či Siemensu univerzálním,

otevřeným standardem na bázi internetového protokolu, který postupně doroste

rozměrů GSM a 3G sítí? Vyloučit to rozhodně nelze. Operátoři jistě uslyší na

vizi otevřeného standardu, který jim umožní snadno vybavit své sítě zařízením

od různých dodavatelů vždy podle aktuální nejvýhodnější nabídky. WiMAX lze

chápat jako jakousi symbiózou Wi-Fi a celulárních sítí díky poměrně velké

modularitě bude zasahovat jak do „volných“ frekvencí, tak do licencovaných

pásem. Přesto ale bude existovat ve formě dvou standardů: 802.16d bude určen

především pro fixní instalace přístupových bodů a bezdrátové „broadband“

pokrytí oblastí v rozsahu několika kilometrů svým způsobem se tak bude jednat o

jakéhosi nástupce Wi-Fi s nesrovnatelně větším dosahem, vyšší úrovní

bezpečnosti, ale spíše o něco nižší propustností (předpokládaná šířka pásma na

jednoho uživatele by měla být 1–3 Mb). Druhý v současné době navrhovaný

standard 802.16e je zaměřen na mobilní využití Intel plánuje jeho integraci do

mobilních telefonů (zejména smartphone a PDA přístrojů) zhruba v roce 2007.

Jeho parametry (dosah, respektive velikost buněk, přenosové rychlosti) jsou

blízké 802.16d, navíc by měl ale poskytovat plnou mobilitu a přechod mezi

buňkami a podporu přenosu na zařízeních pohybujících se rychlostí až 120 km/h

(tedy nic pro Německé dálnice :-)). 802.16e bude určen podobně jako „déčko“ pro

licencovaná i volná pásma. WiMAX představuje bezesporu velkorysou iniciativu,

pravdou ale zůstává, že mnoho otázek je prozatím otevřených samotné standardy

zatím nebyly definitivně uzavřeny a s výjimkou spojených států prozatím nejsou

ve většině zemí vyjednány podmínky pro rezervaci licencovaných i volných

frekvencí (ty by ideálně měly být celosvětově stejné), ani šířku vysílacích

pásem (ta je u WiMAX naštěstí proměnlivá). I když se Intelu podaří tyto

překážky úspěšně překonat, posunout WiMAX za stádium zkušebního provozu (ve

kterém je tato technologie v některých zemích již nyní) a prosadit jej u

provozovatelů mobilních sítí či internetových providerů, zbývá tu stále

důležitá otázka spolehlivosti a stability komerčních WiMAX sítí, které budou

patrně tvořeny heterogenním vybavením pocházejícím od různých výrobců. I když

se prvních implementací WiMAXu dočkáme již v roce 2006 (v té době by měl být

volitelnou součástí technologie Centrino), jeho masovější rozšíření očekává

Intel až v roce 2008. Uvidíme tedy za čtyři roky prozatím budeme sobě i Intelu

držet palce, neboť WiMAX vypadá velmi slibně.



PlanetLab: internetová supersíť

To, že rostoucí objem dat přenášených po internetu spolu s relativně starými

protokoly TCP/IP kladou obrovské nároky na infrastrukturu sítě sítí, je

problém, o kterém mnozí vědí, kdekdo o něm diskutuje, ale nikdo doposud

nepřišel s reálným návrhem skutečného řešení vylepšení jako je IPv6 jsou v

podstatě jen léčbou nejhorších symptomů přetížené sítě.

V budoucnu bude muset internet zvládat nejen mnohem větší množství připojení a

datových přenosů od rostoucího počtu uživatelů, ale též od nových typů

zařízení, mezi něž budou patřit spotřební elektronika, spotřebiče, senzory

(přesněji sítě statisíců či milionů senzorů) či automobily. Vzhledem k

obrovskému rozsahu a heterogenní povaze internetové sítě je nemyslitelné

nahradit TCP/IP novou technologií, uvedl na jedné z konferencí IDF Pat

Gelsinger z Intelu. Řešení, které nabízí iniciativa PlanetLab, na jejímž návrhu

a implementaci se Intel podílí, spočívá ve vytvoření jakési „supersítě“ nové

vrstvy nad současnými protokoly internetu, podobně, jako byl TCP/IP protokol

vytvořen coby nová vrstva nad technologiemi vyvinutými na přelomu šedesátých a

sedmdesátých let. Intel spolu s dalšími partnery (France Telecom, HP, Google) a

univerzitami již nainstaloval po světě v rámci PlanetLab 440 uzlů na 194

místech ve 22 zemích.

Jako jedno z možných využití „supersítě“ Planet Lab předvedl Intel systém PHI

(Public Health of Internet), jednu z prvních aplikací nové „supersítě“, jež

byla vyvinuta studenty University of California v Berkeley. Intel použil PHI

pro monitorování útoků viru CodeRed na uzly PlanetLab během tří letních měsíců.

Díky sledování a monitorování útoků v globálním měřítku bylo možné

identifikovat deset IP adres, z nichž přišlo přes šedesát procent virových

útoků. Blokováním těchto adres na firemních routerech lze již v současné době

omezit útoky na méně než polovinu, uvedl Pat Gelsinger.

Smyslem PlanetLab není nahrazení současné infrastruktury internetu, cílem je

poskytovat v nadřazené vrstvě služby „planetárního měřítka“ jako PHI. Podobné

technologie pochopitelně vyžadují obrovský výpočetní výkon, tedy trh, který

Intel eminentně zajímá, neboť tam může směřovat servery postavené na platformě

Itanium. Intel spolu s HP, které se podílelo na hardwarové implementaci většiny

uzlů PlanetLab, věří v dobré možnosti komerčního využití supersítě. Právě

otázka komerčního využití a případného vytvoření struktury, která je internetu

nadřazená a schopná jej efektivně monitorovat, znamená ale podle našeho názoru

nejen možnost větší bezpečnosti či efektivity provozu, ale též příležitost ke

zneužití či nepřímé kontrole největšího komunikačního média.



Dualcore: dvěma jádry k vyšším výkonům

Je docela zvláštní poslouchat nejvyšší představitele Intelu (v případě

letošního IDF to byl Paul Otellini), když mluví o tom, že éra megahertzů a

gigahertzů již skončila. Byly to totiž právě marketinkové „paže“ Intelu, které

po mnoho let bojovaly za „megahertzový mýtus“. Ostatně není tomu tak dávno, kdy

se slogany typu „skutečný 2GHz procesor“ objevovaly v reklamách intelovských

partnerů na stránkách českých počítačových magazínů, PC World nevyjímaje.

Několik let důkladné marketingové masáže je ale stěží možné vymazat během týdnů

či měsíců a Intel má před sebou nesnadný úkol vysvětlit uživatelům, že

nejdůležitější není „skutečný 3GHz procesor“, ale reálný výkon, či ještě

přesněji poměr ceny, výkonu a užitných vlastností.

Právě tím směrem totiž vývoj budoucích procesorů a technologií Intelu směřuje,

čehož dokladem byl i obsah projevů, konferencí a seminářů letošního IDF. Jedním

z klíčových termínů se totiž stalo slovíčko „dualcore“, označující procesory se

dvěma jádry (či zdvojeným jádrem). Dualcore jsou v podstatě dva procesory na

jednom kousku křemíku, vzájemně nerozlučně spojené, ale zároveň schopné

fungovat samostatně. Nelze ale tvrdit, že by se jednalo o ekvivalent

dvouprocesorového systému v závislosti na architektuře totiž obě jádra mohou

sdílet společnou sběrnici a paměťový řadič, což může jejich výkon mírně omezit.

Jinými slovy: jestliže u systémů se dvěma procesory lze dosáhnout nárůstu

výkonu (oproti procesoru jednomu) obvykle až o 60–70 procent, procesor se dvěma

jádry pravděpodobně zaznamená o něco menší vzestup reálného výkonu (záleží

pochopitelně na architektuře a použité aplikaci).

Intel předvedl nejen dualcore procesory z rodiny Itanium 2, které budou k

dispozici jako první, ale též poněkud tajnůstkářskou ukázku stolního dualcore

procesoru (postaveného podle všeho na architektuře P4), pracujícího v platformě

i915. Procesory se dvěma jádry určené pro stolní počítače se ale na trhu objeví

až na přelomu roku 2005/2006. O něco dříve se dualcore technologie dočkají

příznivci mobilních počítačů mobilní procesory Yonah se dvěma jádry by měly být

uvedeny v rámci platformy Napa na trh ve druhé polovině roku 2005 a v roce 2006

by měly představovat až sedmdesát procent prodaných mobilních čipů.



Sonoma & Napa: dědicové Centrina

Něco z budoucnosti mobilní platformy jsme již zmínili v souvislosti s dualcore

architekturou. O něco více informací na toto téma z pohledu Intelu prozradil na

IDF Anand Chandrasekher, viceprezident Intelu a manažer mobilních platforem.

Nejbližším milníkem vývoje mobilních počítačů bude platforma Sonoma, určená

zejména pro „mobilní zábavu v digitální domácnosti“. Hlavní součástí platformy

bude čipset Alviso s integrovanou grafikou Intel Extreme 3 a podporou

samostatných grafických adaptérů s rozhraním PCI Express (pravděpodobně ve

formátu MXM), integrovaným high definition audio a dvoukanálovou pamětí DDR

533. Dalším významným milníkem by měla být platforma Napa určená pro dualcore

procesory Yonah vycházející z architektury Pentia M příslušný čipset nese

označení Calistoga a součástí bude i zcela nový bezdrátový modul Golan. Tato

mobilní platforma již bude podporovat technologie LaGrande (LT bezpečnost) a

Vanderpool (VT virtualizace) je tedy již vyvíjena především pro Windows

Longhorn. Mezi dlouhodobými cíli pro mobilní platformu zdůraznil Chandrasekher

mimo jiné i prodloužení standardní výdrže baterií na deset hodin do roku 2010

tedy zhruba na dvojnásobek současných „běžných“ hodnot platformy Centrino. Toho

by mělo být možné dosáhnout především inovacemi v technologii akumulátorů

jednak u lithium-polymerových baterií, jejichž dalším vývojem a zdokonalovaním

se zabývá společnost Pionics (ta dostala v minulém roce finanční infuzi přímo

od Intelu) a v delším časovém horizontu též díky nové technologii

zinko-lithiových baterií, u kterých se díky nové konstrukci „maticové anody“

podařilo vyřešit problémy s životností. K úsporám energie by mělo v budoucnu

dále dojít i u technologie displejů jednak větším rozšířením LCD panelů se

spotřebou pod 3 W (a v delším horizontu dalším vývojem technologií jako je

OLED) a dále též zavedením nového standardu ACPI 3.0 ten nejen vyřeší podporu

nových standardů jako je SATA, PCI Express, HD Audio či dual-core, ale též bude

schopen regulovat spotřebu pomocí ambientních senzorů, které umožní automatické

nastavení jasu displeje podle množství okolního světla, případně dokáží

detekovat (ne)přítomnost uživatele. Novým konceptem, který spadá do mobilní

platformy, jsou též přenosná PC tedy počítače orientované především na zábavu a

multimedia, které nahrazují domácí stolní PC, jsou skladné a snadno přenosné,

ale nemají formát klasického notebooku či desknote PC.



MXM: notebooky získávají „grafickou kartu“

Je s podivem, že při stále modulárnějším přístupu k designu přenosných počítačů

zůstávala otázka zaměnitelného grafického adaptéru v notebooku tak dlouho

nevyřešena. Přestože výrobci výkonných grafických procesorů již několik let

dodávají speciální mobilní řešení, která jsou často integrována v jediném BGA

pouzdře (navenek tak vlastně celá „grafická karta“ pro přenosné počítače

vyhlíží jako jediný čip), neexistoval doposud standard pro snadnou

zaměnitelnost grafických modulů, který by umožňoval snažší konfiguraci

grafického výkonu podle přání uživatele, případně budoucí upgrade grafického

adaptéru. Je sice pravda, že někteří výrobci notebooků používají již několik

let koncept modulárního grafického adaptéru jedná se ale o proprietární řešení,

která lze zaměnit pouze v rámci určité modelové řady či konkrétního notebooku.

Řešením tohoto problému se zdá být MXM nový standard pro mobilní grafické

adaptéry, který na podzimním IDF představila NVIDIA. MXM je vlastně miniaturní

PCB s rozhraním PCI express x16 rozšířeným o další potřebné piny pro VGA či DVI

výstup notebooku, vzdáleně připomínající mini PCI karty. Moduly MXM budou

existovat ve třech verzích MXM I je určena pro grafické čipy využívající

technologie sdílené hlavní paměti (UMA) a bude se pravděpodobně použí-vat

zejména v tenkých a lehkých noteboocích. MXM II je určen pro plně vybavené (ale

stále lehčí) notebooky moduly tohoto typu budou obsahovat dedikovanou grafickou

paměť se 64 či 128bitovou sběrnicí. Konečně MXM III směřuje na trh DTR

notebooků a mobilních pracovních stanic bude nabízet až 256bitovou sběrnici pro

grafickou paměť, což umožní montovat do mobilních počítačů i ty nejmodernější

grafické procesory. Důležité přitom je, že MXM není proprietárním standardem

NVIDIA, ale formátem, který má šanci se prosadit u všech výrobců notebooků i

grafických čipů. Je tedy možné, že se brzy setkáme s MXM kartami osazenými

mobilními grafickými čipy ATI.

Podmínkou pro použití rozšiřujících karet MXM je pochopitelně mobilní čipset s

podporou PCI Express prvním, který takovou podporu zajistí, bude čipset

„Alviso“ určený pro procesory Pentium M, jehož uvedení je plánováno na přelom

roku 2004/2005 na letošním IDF předváděla NVIDIA předsériové verze notebooků s

tímto čipsetem a MXM modulem s mobilní verzí GeForce 6600, která bez nejmenších

problémů zvládala na přenosném počítači plynule zobrazovat kupříkladu nový DOOM

3 (s vysokou kvalitou zobrazení).