Intel Business Video Conferencing

1. 5. 1998

Sdílet

Skutečná videokonference od Intelu O možnosti přenášení interaktivního obrazu na větší vzdálenosti se hovo





Skutečná videokonference od Intelu



O možnosti přenášení interaktivního obrazu na větší vzdálenosti

se hovořilo už dávno, ale plány na tehdejší videotelefony se

bohužel (bohudík?) neuskutečnily. V dnešní době, kdy je k

dispozici přenosová kapacita počítačových sítí, by neměla být

videokonference takový problém. Že to skutečně jde nám

představila firma Intel.



První pohled



Intel Bussines Video Conferencing (IBVC) je kompletní kit, který

umožní počítači zaznamenávat a přenášet obraz a zvuk z připojené

kamery a mikrofonu. Skládá se z půlpalcové CCD kamery s čočkami

F2,5 x f3,3, s rozlišením 510 × 492 bodů. Kamera se sama

nastavuje podle úrovně vnějšího osvětlení, jas, kontras a

ostření lze však ovládat i manuálně. Kamera nepotřebuje žádný

vnější napájecí zdroj, neboť je napájena z videokabelu do

snímací karty. Na výstupu je standardní NTSC signál. Pro zvukový

doprovod jsou součástí dodávky sluchátka s mikrofonem a také

dodatečný mikrofon pro případ, že používáte reproduktory.



Klíč k videokonferenci – digitalizace



Jádrem celého kitu je snímací digitalizační karta. Jejím úkolem

je provádět velmi rychlý převod analogového signálu z kamery do

digitálních dat vhodných pro přenos po datových sítích. Po

digitalizaci nastává ještě komprese, aby se snížila zátěž

přenosových linek. Karta obsahuje videokodeky H.261 a H.263,

které se využívají při digitalizaci videa pro přenosy podle

protokolů H.320 a H.323. Tyto snímací obvody dovolují vytvářet

rozlišení CIF (352 × 288 bodů) při 15 snímcích za sekundu, nebo

čtvrtinové QCIF (176 × 144 bodů) při 30 obrázcích za sekundu.

Zdrojem videosignálu může být buď kompozitní, nebo S-video

kompatibilní vstup ve formátu NTSC či PAL, který je automaticky

rozpoznán. Zajímavou vlastností karty je možnost zachytávání

jednotlivých obrázků z vysílaného či přijímaného signálu do

grafických souborů.



Komprimovací a dekomprimovací obvody pro zvuk – G.711

A-Law/m-Law 56 nebo 64 Kb/s, G.723 5,3 nebo 6,4 Kb/s a G.728 16

Kb/s – zajišťují digitalizaci zvukového signálu, který byl

přijat z náhlavní soupravy nebo z mikrofonu na stole. Karta

podporuje plně duplexní model přenosu, při němž je však vyrušeno

případné echo. Programově je samozřejmé možné ovládat hlasitost.



Programové vybavení



Na přiloženém CD, které je součástí kompletního

videokonferenčního kitu, lze nalézt software, jenž je potřebný

pro využití komunikačních možností IBVC. Základem je Conference

Manager, který zajišťuje spojení a komunikaci mezi jednotlivými

programovými moduly. Lze v něm nakonfigurovat kameru i

sluchátka, stejně jako je možné zavolat některého připojeného

účastníka ke konferenci. Pohledy na účastníky konference jsou

celkem tři. První je určen pro konferování ve virtuální

kanceláři pouze s jedním účastníkem, při druhém je nabízen

pohled do místnosti s dalšími pěti konferujícími a poslední,

nazvaný Auditorium, je určen pro konference většího rozsahu.



Grafické zpracování je poměrně pěkné, zajímavou možností je

virtuální navštívenka, která je nabízena všem účastníkům

konference pro lepší identifikaci konferujících navzájem.



Na některé zvláštní funkce se spouští také Microsoft NetMeeting,

aby bylo možné např. přenášet soubory nebo sdílet aplikace.



Možnosti přenosu



Výstup signálu z IBVC je čistě digitální, a tak lze k jeho

přenosu použít rozličná média. Nejjednodušší je zprovoznit

videokonferenci na lokální počítačové síti (LAN). V Conference

manageru se zvolí funkce vytáčení a namísto ISDN čísla se zvolí

IP adresa volaného počítače. Po spojení začíná konference, v níž

se oba účastníci vidí a slyší.



Druhou možností je přenos přes ISDN linky, součástí balení je

také ISDN karta. Bohužel nebylo v našich silách tento způsob

přenosu vyzkoušet, ale software jej jednoznačně preferuje. To se

projevilo při instalaci, kdy jsme byli donuceni zadat své ISDN

číslo, ačkoliv žádná síť ISDN nebyla připojena a veškerá spojení

se realizovala přes LAN.



Poslední variantou je připojení přes Internet. Spojení probíhá

stejně jako u LAN, navíc je možné využít mnoha konferenčních

serverů.



Hardwarové nároky



Velkým problémem jsou obrovské nároky na výpočetní výkon

počítače. Na systémech s procesorem Pentium, slabším než 120 MHz

či s pamětí menší než 32 MB, je videokonferencing reálně zcela

neprovozovatelný. Doporučenou konfigurací je Pentium II s MMX

rozšířením a alespoň 64 MB paměti. Samozřejmě, dobré připojení k

Internetu nebo rychlá lokální síť, případně ISDN.







Plus/Minus



+ možnost videokonference



+/- kvalita obrazu



- hardwarová náročnost



- cena



K recenzi zapůjčil: AutoCont CZ, a.s., Bubenečská 13, 160 00 Praha 6



Cena (bez DPH): 40 030 Kč