Internet a regiony

Internet je koncipován jako mezinárodní informační síť, která spojuje světadíly
vzdálené od sebe tisíce kilometrů a prakticky tak mezi nimi onu prostorovou

hranici boří. Teoreticky by se i při špatných podmínkách mělo dát odeslat

informaci odkudkoliv kamkoliv, využívat zdroje, nacházející se na velmi

vzdálených místech, prostě kdekoliv. To je teorie. Praxe však v poslední době

vypadá trochu jinak. Internet se nám regionalizuje. Rozděluje se do menších

celků, v jejichž rámci je komunikace bezproblémová, ovšem z vnějšku jsou

některé zdroje zcela nedostupné, nebo sice dosažitelné, avšak velmi špatně.

Existují pro to jednak technické, jednak také sociální a politické důvody,

každopádně konečným výsledkem je, že síť po některých stránkách není schopna

plnit svůj účel.



Technika a omezení



Koncepce internetu vskutku v principu umožňuje díky systému unikátních adres,

bran a směrovačů dopravit různě rychle, ale nakonec vždy jakoukoliv informaci z

jakéhokoliv místa na jakékoliv jiné. Existují ovšem omezení, která to zásadním

způsobem limitují, která znemožňují využívat všem uživatelům všechny služby.

Prvním z nich je nedostatečnost vyhledávačů. I když např. nejznámější Google

(http:/www.google.com) je schopen indexovat a dokonce archivovat gigantické

množství stránek systému WWW, nepokrývá a technicky ani nemůže pokrývat vše. Na

úrovni regionů jsou na tom mnohem lépe místní vyhledávače, ty však jsou pro

změnu často vázány na jediný, státní či národní jazyk, a stávají se tak

prakticky nepoužitelnými, nejde-li o angličtinu čili mezinárodní řeč pro

mezinárodního uživatele. Totéž platí i pro velké množství samotného obsahu. I

při nasazení automatického překladu zůstávají informační zdroje, často velmi

cenné a unikátní, použitelné jen ve velmi omezené míře. To se netýká ani tak

zpravodajství, ale především odborných a vědeckých prací, recenzí atd.

Jiným problémem regionalizace jsou výměnné sítě. V poslední době patří mezi

velmi cenné, i když také velmi kontroverzní informační zdroje právě ony.

Decentralizace těchto sítí, především pak největších z nich byla provedena

jednak pro odlehčení technické zátěže na provozovatele, jednak proto, aby se

omezila možnost jejich cílené deaktivace zejména ze strany subjektů chránících

autorská práva. Tato decentralizace bohužel také vede k omezení funkčnosti

sítí, především ve vztahu k vyhledávání obsahu. Tento problém je markantní

zejména u sítě Gnutella, kdy se vyhledávání omezuje často jen na jednu vrstvu

systému klientů a indexových „nadklientů“. Prakticky tak není možné nalézt ani

po delším vyhledávání data, jež jsou na síti fyzicky přítomna, avšak v jiném

vyhledávacím okruhu, než který je aktuálně procházen, respektive ke kterému je

daný klient připojen. Totéž platí v různých obměnách i pro další největší sítě,

Fastrack, e-Donkey. Mezi jednotlivými výměnnými systémy sice existují

přechodové brány a mosty v podobě hybridních klientů, souběžně běžících na

stejných systémech, avšak i ty jsou nedostatečné. Výsledkem toho je značná

segregace obsahu, neexistence reálně univerzálního řešení využití P2P.

Výčet problematických služeb je krátký, a rozhodně ne vyčerpávající. Potíže

související s regionalizací internetu lze nalézt u mnoha dalších funkcí a

aplikací. Výhodou technických nebo jazykových nedostatků je to, že je možné je

překonat. Optimalizací algoritmů a protokolů, zdokonalováním technologie

přenosu, vytvářením elementárních standardů, které jdou napříč různými mutacemi

různých aplikací přizpůsobeny různému prostředí.



Je politika mor lidstva?



Jestliže technické problémy regionalizace lze překonávat, a vytvářet tak plně

funkční globální síť, pro politické a ekonomické překážky toto zcela neplatí.

Jsou vytvořeny uměle lidmi, kteří mají z jejich existence užitek mocenský či

finanční, a kromě toho vznikají tam, kde by jejich neexistence vedla ke snížení

tohoto užitku. Tak například služby pro placené stahování multimédií, jako jsou

iTunes, lze používat pouze v USA. Kdekoliv jinde je aplikace funkční pouze ve

velmi silně omezeném režimu, a nelze využívat její hlavní funkci, tj. stahování

hudby z webového obchodu Applu. Důvodem pro toto omezení je jednak obava z

vykrádání obsahu, jednak problematická fakturace stažených souborů klientům,

kteří se nacházejí mimo Spojené státy, a dále také určitá paranoia ze strany

provozovatele. iTunes jsou nejexponovanější z těchto služeb, nicméně podobné

omezení platí i pro mnoho dalších, a to nejen v oblasti multimediální zábavy.

Zcela specifické je regionální filtrování internetu na „závadný“ obsah. Některé

státy, vyznačující se především autoritativními a totalitárními režimy, omezují

svým obyvatelům přístup k síti. V Číně, Iránu či Iráku před odstraněním režimu

Saddáma Husajna byl internet omezen. Uživatelé sice měli přístup k síti jako

takové, nicméně některé služby, a především zpravodajské servery byly

blokovány, protože přinášely či přinášejí dle vládců obsah, který je politicky

špinavý, nekorektní nebo představuje opačnou propagandu, než jaká je oficiální.

Totéž v menším platí také pro vnitřní sítě velkých společností a stejně tak

jako v totalitárních státech, i zde může uživatelům hrozit tvrdý postih za

práci se službami či obsahem, které jsou z pohledu exekutivy nevhodné.



Regionalizace naopak



Kromě výše jmenovaných příčin, jež drobí internet do menších celků, existuje i

několik fenoménů, které se staví proti tomuto a využívají právních kliček k

celosvětovému prosazování obsahu, jenž je ve většině míst považován za závadný.

Nejslavnější a pravděpodobně největší server s cracky a nástroji rušícími

ochranu komerčních aplikací před ilegálním zkopírováním sídlí alespoň formálně

v Arménii, kde proti takovéto činnosti neexistuje žádná právní zábrana, a kam

ruce ochránců autorských práv nedosáhnou. Jiný server, zabývající se hackováním

a „počítačovou bezpečností“, se pro změnu nachází na Slovensku, nicméně jeho

obsah je přístupný po celém světě. Podobně je to i s dalšími servery a celými

systémy. Výměnná síť Earth Station 5 má své působiště v palestinském

uprchlickém táboře, funguje ovšem, tak jako každá jiná podobná síť, zcela

globálně. Útěk, přinejmenším formální do vzdálených končin, umožňuje takovýmto

službám bez ohledu na jejich legitimitu nebo nelegitimitu přežívat a dlouhodobě

fungovat. Regionalizace, která jinak funguje proti globalitě internetu, tak

poněkud paradoxně účinkuje opačným způsobem.



Globální, nebo kontinentální?



Díky všem předchozím jevům se nám oficiálně globální internet rozděluje do

menších celků. Komunikace uvnitř těchto celků je víceméně bezproblémová,

komunikace mezi nimi navzájem přináší komplikace. V některých případech

zaviněné technikou, v jiných lidmi, ale vždy limitující. Kdybychom měli hledat

nějaký trend pro budoucnost, dopracujeme se nejspíše k tomu, že tato

regionalizace bude nevyhnutelně pokračovat. Možná dojde ke změně tvaru regionů,

možná nedostupnost některých služeb někde zmizí, objeví se zase jinde v jiné

formě. Internet je globální, ale není provázaný tak, jak by být mohl. I když to

můžeme změnit, je otázkou, zda to chceme či nikoliv.