Internet guru - Vše, co jste chtěli vědět o Internetu... Nebojte se zeptat!

Máme tu další měsíc, v němž již podruhé přinášíme rubriku Internet guru v novém
kabátě (doufám, že se vám líbí). A o čem budou její jednotlivé příspěvky?

V sekci Jak neuvíznout najdete článek „Jak uživatel k doméně přišel“, který

tvoří odpovědi na nejfrekventovanější otázky související s registrací

doménových jmen (rady, jak postupovat, čeho se vyvarovat, kolik za co platit).

Sekce Vemte na to síť je věnovaná oblasti, která se týká každého z nás

informacím z oblasti práva. V článku „Právník on-line“ proto najdete přehled

možností a pár rad, jak po síti snadno a levně získat právní informace.

V sekci Kdo hledá, věnované vyhledávání informací, se budeme věnovat využití

Internetu jako zdroje pro čerpání rad a zkušeností. V článku „Hledání odpovědí“

se proto přesně v duchu hesla „To už určitě někdo řešil!“ zaměříme na

problematiku vyhledávání v archivech elektronických konferencí.

Co znamená Když se řekne: „kabelový modem“ a „Powered by“, se dozvíte v sekci

věnované internetové terminologii, a nakonec samozřejmě nemůže chybět sekce

Internet FAQ s odpověďmi na vaše dotazy a tradiční desítkou tipů, tentokrát

věnované nakupování on-line.

Příjemné počtení vám přeje Jan Čáp <internet>.





Jak neuvíznout – Jak uživatel k doméně přišel, aneb odpovědi na časté otázky

ohledně registrace doménových jmen

Přestože na stránkách této rubriky bylo o problematice provozu interneových

domén napsáno poměrně hodně (články v sekci On Net v čísle 12/98 a 1/99), stále

přicházejí nové dotazy na toto téma, týkající se především registrace

doménových jmen. Jak to tedy s těmi doménami doopravdy je?



Jaká jména lze registrovat?

Naštěstí téměř jakákoliv. Od listopadu 1997, kdy došlo k zásadní změně politiky

správy národní domény, je možné zaregistrovat jakékoliv dosud nepoužité

doménové jméno. Platí pouze několik víceméně nezbytných omezení: Nejsou

povolena dvouznaková jména, odpovídající kódům států podle ISO, a jména

odpovídající doménám nejvyššího stupně (např. com.cz nebo uk.cz). Veškeré

požadavky na doménová jména musí vyhovovat příslušným internetovým standardům

(dokumenty RFC 1034, 1035, 1122, 1123) a je nahrazujícím či doplňujícím normám.



Kde se domény registrují?

Žádost o registraci domény II. úrovně je třeba předložit správci příslušné

domény nejvyšší úrovně (TLD Top-Level Domain). V ČR, respektive pro národní

doménu cz je to organizace CZ-NIC, která je sdružením právnických osob

největších tuzemských poskytovatelů připojení (kontaktní adresa: CZ-NIC, Pod

Šancemi 444/1, 190 00 Praha 9, www.nic.cz.)

Samotná registrace je administrativní úkon, který však může proběhnout pouze za

určitých podmínek. O jejich splnění a vyřízení příslušné administrativy se

můžete postarat buďto sami, nebo to za vás může vyřídit váš poskytovatel nebo

specializovaná služba, zabývající se výhradně registrací a provozem domén.



Co je třeba k úspěšné registraci?

Především možnost zajistit provoz tzv. jmenných (DNS Domain Name System)

serverů pro doménu požadovaného jména, na kterých budou spravována jména

jednotlivých počítačů či domén další úrovně a na něž bude odkazovat záznam

domény na centrálním DNS serveru pro doménu cz.

Po technické stránce může úlohu DNS serveru pro korektně fungující doménu

zastávat jakýkoliv trvale do Internetu připojený počítač, na němž běží

příslušný program, zajišťující funkce DNS serveru (tedy např. server sítě ve

firmě, kde mají pevnou linku a kamarád tam dělá správce, či server služby

poskytující DNS zdarma).

V praxi je zpravidla provoz DNS nabízen jako placená služba, většinou jako

součást služeb registrace domén a provozu doménových serverů. Pokud si tedy

doménu a provoz příslušných serverů nezajišťujete přímo sami, nemusíte se o DNS

nijak zvlášť starat.

Kromě DNS, které musí být v provozu před vlastním podání žádosti, je zbytek

pouze otázkou vyřízení příslušné administrativy podle pokynů CZ-NIC a zaplacení

zřizovacího plus udržovacího poplatku pro první rok provozu.



Jak zjistit, je-li jméno volné?

Zkusit si je zaregistrovat! Zní to sice poněkud podezřele, ale je to opravdu

tak. Jedinou, zcela jasnou informací o registraci konkrétního jména je totiž

pouze odmítnutí jeho opětovné registrace střediskem CZ-NIC. Proč tomu tak je?

Informace o registrovaných doménách se z celé Evropy shromažďují v centrální

databázi střediska pro koordinaci sítě (NCC Network Coordination Centre)

organizace RIPE (Reseaux IP Europeens), kam přicházejí změny od správců

jednotlivých národních domén. Pokud chcete zjistit informace o konkrétní

doméně, zadáte (přímo nebo přes formulář registrační služby) dotaz právě do

této databáze.

Problém je v tom, že obsah databáze RIPE kopíruje skutečný stav s určitým

zpožděním zatímco nové domény se v RIPE objeví během jednoho až dvou týdnů po

zřízení, v opačném případě rušení domény se záznamy mnohdy změní až ve chvíli,

kdy si uvolněnou doménu zaregistruje někdo jiný znovu. Dotaz do databáze RIPE

je proto třeba chápat jako první orientační prověření, ale nikoliv jej pokládat

za naprosto směrodatnou informaci.

Daleko přesnější, i když také ne na 100 %, je informace získaná přímo ze

serverů DNS. Nejjednodušší metodou, jak se DNS zeptat, je spustit na počítači

připojeném do Internetu příkaz ping jméno_domény.cz pokud má příslušná doména

funkční DNS (podmínka registrace), měl by váš počítač jméno znát a dostat

odpověď od serveru domény. Jediný případ, kdy můžete takto obdržet falešnou

informaci, je neutěšený stav DNS serverů vašeho poskytovatele, což by mělo být

naprostou výjimkou.



Kdo si může zaregistrovat doménu?

V podstatě kdokoliv, respektive jak fyzická, tak právnická osoba způsobilá k

právním úkonům. Jedinou podmínkou pro registraci pod doménu národní cz je

přítomnost žadatele v České republice. Pokud je žadatel fyzickou osobou, musí

mít kontaktní adresu (bydliště) v ČR. Pokud e žadatel právnickou osobou, musí

se jednat o společnost založenou v ČR, nebo o společnost vyvíjející v ČR

obchodní činnost, která má rovněž oficiální kontaktní adresu na území České

republiky.



Kdo je kdo v registračním záznamu?

Při samotné registraci musíte (vy nebo služba provádějící registraci za vás)

uvést kromě názvu a sídla vlastníka domény jako podklady pro evidenci

následující údaje (ověřitelné zpětně přes záznamy v databázi RIPE):

- admin-c: je osoba oprávněná k veškerému nakládání s doménou, včetně jejího

převodu (předpokládá se souhlas vlastníka). Zde by měl figurovat přímo vlastník

domény, resp. u právnických osob jeho zákonný zástupce (jednatel).

- tech-c: je technik zodpovědný za provoz veškerých počítačů v doméně, může

rozhodovat o technických otázkách provozu, jako je např. přesunutí domény na

jiný server nebo k jinému poskytovateli. Typicky zástupce poskytovatele

připojení nebo služeb webhostingu, případně správce firemní sítě připojené

pevnou linkou.

- zone-c: je osoba zodpovědná za provoz DNS serverů domény, zpravidla stejná

jako tech-c.

- bill-c: je záznam, který v RIPE nenajdete (eviduje jej pouze CZ-NIC), a jedná

se o fakturační kontakt jméno plátce a číslo účtu, na nějž budou fakturovány

zřizovací a udržovací poplatky. Z historických důvodů jsou zde často uvedeni

poskytovatelé, ale vzhledem k tomu, že podle registračních pravidel zodpovídá

za úhradu poplatků vlastník (a to i pokud bill-c za něj z jakýchkoliv důvodů

nezaplatí), je účelné a v zájmu vlastníka, aby zde byl uveden přímo a fakturace

neprobíhala přes zbytečné prostředníky.



Je možné jméno předem rezervovat?

Protože hlavním a téměř jediným pravidlem pro prioritu přidělování nových

doménových jmen je pořadí došlých žádostí (tedy systém „kdo dřív přijde, ten

dřív mele“), neexistuje na domény žádný pořadník při splnění technických a

administrativních náležitostí je doména zaregistrována okamžitě.

Pokud si tedy např. firma hodlá zablokovat doménu odpovídající jejímu

obchodnímu názvu, ale zatím neplánuje další internetové aktivity, musí podat

standardní žádost o registraci. Samotné přidělení domény však ještě neznamená,

že musí fungovat příslušný Web a další služby pro platnou registraci postačuje

fungující DNS (Domain Name Server).

Podat žádost o registraci se dokonce může vyplatit i v případě, že doménu již

opravdu vlastní někdo jiný (mnohdy spekulant, neb zatím se za registrace nic

neplatilo). V nových pravidlech registrace je totiž uvedeno, že „CZ-NIC je

oprávněn, nikoliv povinen, registrovat domény v pořadí podle data doručení“ a

že „je-li žadatel s placením registračních poplatků v prodlení po dobu delší

než 30 dnů, je právo přednosti převedeno na žadatele, který předložil CZ-NICu

smlouvu o registraci na stejné doménové jméno“.



Kolik stojí doména?

Náklady na provoz domény 2. úrovně se skládají ze dvou základních položek:

1) Správní poplatek za zřízení a udržování doménového jména (tedy jeho vedení v

příslušných databázích a centrálních jmenných serverech domény cz). Ten byl při

změně pravidel registrace (1. 11. 1997) předběžně stanoven na 800 Kč

jednorázově za zřízení a 800 Kč ročně za udržování. Dosud (5/99) však z různých

organizačních a technicko-administrativních důvodů k vyúčtovávání těchto

poplatků nedošlo.

2) Nákladů na provoz nezbytných DNS serverů, respektive na vedení příslušných

záznamů na DNS serverech poskytovatele. Poplatky za vedení DNS se u různých

firem značně liší a pohybují se zhruba od 200 do 1 200 Kč ročně, přičemž

obvyklá cena, nevázaná na poskytování dalších služeb, je okolo 500 Kč za rok. U

služeb provozu virtuálních serverů domény tzv. webhostingu, je vedení DNS

zpravidla součástí této služby a zvlášť se účtuje pouze pro domény

zaregistrované kvůli zablokování jména, na nichž nebyl zahájen ostrý provoz.



Mohu doménu prodat nebo koupit?

Pokud jste oficiálním vlastníkem doménového jména (osoba uvedená jako vlastník

při registraci a také, to především, jste vy, respektive váš zástupce osoba

oprávněná s doménou nakládat – tzv. admin-c), můžete požádat CZ-NIC o převod

domény na jiného vlastníka. Jak se s ním dohodnete o případném vyrovnání, je

pak již vaše věc, stejně jako při jakémkoliv jiném obchodu.

Pokud právě uvažujete, zda se dá s doménami spekulovat, pak vězte, že v

případech evidentně spekulativních registrací názvů, shodných s cizím obchodním

jménem či registrovanou obchodní známkou, dávají soudy zapravdu výhradně jejich

legálním vlastníkům.



Mohu o doménu přijít?

„Viděli jste někdy důl? To je díra v zemi můžete ho zasypat nebo zatopit, ale

nemůžete mi ho vzít!“ tvrdí ve známé Cimrmanově hře postava uhlobarona. Na

závěr se tedy podívejme, zda a za jakých okolností se dá o doménové jméno

přijít:

Hlavní, nepřímo již zmíněné důvody pro zrušení domény jsou dva: technická

nezpůsobilost k provozu = dlouhodobě nefunkční DNS servery, a pak neuhrazení

příslušných registračních poplatků CZ-NIC.

O doménu však můžete přijít i prozaičtějším způsobem – může být ,,ukradena,,

buďto neseriozním zprostředkovatelem, nebo zaměstnancem – tedy díky nekalé

činnosti osob uvedených jako admin-c a tech-c v záznamu o doméně (viz výše). V

mnoha případech, kdy se jedná o zřejmý podvod, vám jistě CZ-NIC vyjde vstříc,

ale u složitějších vztahů může dojít na soudy a ty se jak známo vlečou (z

pohledu tempa rozvoje Internetu spíš stojí) a je určitě lepší si doménu, s níž

máte konkrétní plány, ohlídat hned od podání registrace.





Odkazy na související zdroje

- CZ-NIC

Sdružení CZ-NIC správce naší národní domény cz, informace a formuláře pro

podávání žádostí o zřízení, zrušení a změny záznamů o doménových jménech.

http://www.nic.cz/



- CZECHIA

První a největší domácí služba typu webhosting (zřízení a provoz domén na

http://www.czechia.com)



- DOMÉNY.CZ

První a největší tuzemská služba pro registraci domén, nyní nabízející také

webhosting.

http://www.domeny.cz/



- RIPE NCC

Hlavní server organizace RIPE (Reseaux IP Europeens).

http://www.ripe.net/



- RIPE Database Text Search

Pohodlné fulltextové vyhledávání v databázi RIPE jistě ocení ti, kdo se

nechtějí učit WHOIS.

http://www.ripe.net/cgi-bin/ripedbsearch



- Amnesi

Služba vyhledávání v DNS, umožňující i hledání foneticky podobných jmen pro ty,

kdo si nemohou vzpomenout na jejich přesné znění.

http://www.amnesi.com/



- Domainsearch.com

Služba umožňující on-line vyhledávání doménových jmen v celosvětovém DNS.

http://www.domainsearch.com/



- DNS Resources Directory

http://www.dns.net/dnsrd/



- DomainGames

Komerční služba pro vyhledávání domén a monitoring doménových přírůstků a

úbytků.

http://www.domaingames.com/



- DomainWatch

http://www.domainwatch.com/



- ReignYourDomain

Bohatý zdroj veškerých informací souvisejících s internetovými doménami, jejich

registrací, provozem, převodem, výběrem jména, atd.

http://www.reignyourdomain.org/i



- goldrush.com

Zpravodajský server, přinášející novinky a množství praktických informací o

doménách a doménových jménech.

http://www.igoldrush.com/

http://www.igoldrush.com/faq.htm



- The Public DNS Service

Veřejný server, poskytující služby DNS zdarma!

http://soa.granitecanyon.com/





Vemte na to síť – Právník on-line – Jak se Sítí na právní informace a porady

Dříve nebo později se asi každý z nás setká s nutností zabývat se literou

zákona, ať již v souvislosti s podnikáním, sousedskými vztahy, reklamací zboží

či nějakou rodinnou záležitostí. V takové chvíli si zpravidla uvědomíme, že

objem a složitost zákonů, které jsme jako občané tohoto státu povinni

dodržovat, o několik řádů překračuje naše možnosti věnovat se jejich studiu.

Mohlo by využití Internetu pomoci alespoň částečně změnit tento neutěšený stav?

Posuďte sami:



Stát a právo

jedno jest, takže první cesta pro internetovou pomoc logicky vede na servery

státních institucí. První zastávkou je pochopitelně parlament, respektive

Poslanecká sněmovna <http:></http:>
www.psp.cz/> a Senát <http:></http:>
cz>. Na jejich Webech se dozvíte mnoho zajímavého o historii a činnosti našeho

zákonodárného sboru, zejména pokud navštívíte Parlamentní knihovnu

<http:></http:>
knih/> a její nejrozsáhlejší projekt Elektronickou knihovnu Českého parlamentu

<http:></http:>
www.psp.cz/eknih/>, schraňující elektronický archiv úplných textů parlamentních

tisků a zápisů z jednání od roku 1861 do současnosti. Pro úplnost: Ústavu ČR

najdete na serveru poslanecké sněmovny <http:></http:>
laws/constitution.html>

Moc výkonná, reprezentovaná nejvyššími orgány vládou < http://www.vlada.cz/> a

jednotlivými ministerstvy (jejich adresy si jistě snadno najdete na Seznamu,

Atlasu či dalších vyhledávacích službách), již zdaleka tak sdílná není. Každé

ministerstvo sice má svůj oficiální Web a na něm i některé aktuální informace,

nicméně se jich více nedozvíte než dozvíte. Čestnou výjimku tvoří podnikatelům

jistě dobře známá aplikace pro hledání záznamů v Obchodním rejstříku na serveru

ministerstva spravedlnosti <http:></http:>.

Směrem níže v hierarchii státního a samosprávního aparátu úroveň přiměřeně

klesá většina okresních a městských úřadů nevěnuje Internetu příliš velkou

pozornost a pár výjimek, potvrzujících pravidlo, je jak už to bývá dílem

nadšenců.



Podle paragrafu 5, odstavce 6…

Ať již máte dobrou radu od kamaráda či právníka, důležité je vždy to, co stojí

psáno v zákoně. Proto je rozhodně lepší se s jeho textem, upravujícím příslušné

vztahy či povinnosti, seznámit také přímo. Kde jej ale vzít? Sbírku zákonů na

papíře se nám jako laikovi předplácet nevyplatí a mnohé rádoby-odborné příručky

jsou nezřídka zavádějící nebo až příliš široce pojaté (a také asi trochu platí

pravidlo, že dobrý právník nemá kvůli záplavě klientů na psaní příruček čas).

Naštěstí doba pokročila a SBÍRKA ZÁKONŮ ČESKÉ REPUBLIKY vychází i na Internetu

na adrese <http:></http:>, byť obsahuje pouze ročníky 1993–1999 a za

přístup k jejich archivu zaplatíte paušál ve výši 300 za měsíc. Pokud je to pro

vás drahé, můžete využít některého z svépomocně budovaných archivů, například

na <http:></http:> najdete hlavní zákony pro podnikatele,

nebo na <http:> stránku Právní

zdroje, kde jsou ke stažení hlavní české a mezinárodní právní normy a stěžejní

normy mnoha vyspělých, a tudíž obchodně zajímavých států.

Pokud přeci jen dáte přednost službám profesionálů, server České advokátní

komory <http:></http:> vás zatím moc nepotěší. Lépe pořídíte např. ve

Zlatých stránkách, nebo v adresáři právních služeb a institucí Iuridica na

<http:></http:>



Aktuální znění zákona za 3 Kč

Přečíst si text zákona vycházející ve Sbírce je jedna věc, a vyznat se ve

spleti jednotlivých změn a vzájemných souvislostí věc druhá. Už jen takové

aktuální platné znění zákona je docela oříšek, protože ve sbírkovém provedení

se zpravidla skládá z poloviny původního textu a hromady změn a dodatků.

Sestavení aktuálních platných znění zákonů a podpora orientace v jejich

souvztažnostech je proto hlavní přidanou hodnotou právních informačních

systémů. Ty, ač určeny profesionálům, mohou velmi usnadnit orientaci i laikům

jedinou překážkou je zpravidla nemalá cena za pořízení, a zejména pravidelnou

aktualizaci takového systému.

A kupodivu právě zde vám může Internet podat pomocnou ruku: i když se o tom

mnoho neví, lze náš nejrozšířenější a nejrozsáhlejší právní systém ASPI

(Automatizovaný Systém Právních Informací) používat na dálku po Internetu.

Stačí si na stránce <http: cz></http:> stáhnout cca půl mega

prohlížecího programu a manuálu, a pak se již můžete rovnou spojit se serverem

aspi.byll.cz a vyzkoušet si demonstrační verzi přístupu do nejčerstvější verze

databáze. Za ostré použití přitom zaplatíte lidovou cenu 2 Kč za jedno

vyhledání a 3 Kč za prohlížení (stažení) úplného aktuálního znění libovolného

právního předpisu.



Radí vám právník

Ať přečtete zákonů sebevíc, není nad zkušenost, respektive nad kvalifikovanou

právní radu. Pokud ji chcete pořídit levně, nezbývá, než spoléhat na pořady či

rubriky typu „Radí vám právník“ jenže co říkali v rádiu, zapomenete, noviny

zahodíte. Asi by bylo příjemné, najít všechny ty rady v archivu na Internetu a

ještě se moci právníka zeptat e-mailem v kteroukoliv denní či noční dobu bez

objednávání a dlouhého čekání.

Pokud také o něčem podobné sníte, vyzkoušejte třeba Poradny serveru WebOffice

na <http:> nebo Právní poradnu na

<http:></http:>.



Dej si to patentovat

Patříte-li k té tvořivější či podnikavější části národa, zajisté vás budou

zajímat možnosti, jak své výtvory či vynálezy chránit. Autorský zákon (kterému

mimochodem podléhá i vše, co je publikováno na WWW stránkách) najdete na

<http:>.

Pokud máte vlastní technické řešení a jste přesvědčeni o jeho jedinečnosti, asi

by se vyplatilo udělat něco pro jeho ochranu dle zákona ve spolupráci s Úřadem

průmyslového vlastnictví <http:></http:>, kde kromě informací o jeho

fungování najdete např. i přehled stránek zahraničních patentových úřadů a

databázi Ochranné známky, která má vlastní Web na <http:></http:>. A

protože podání patentu je věc administrativně poměrně náročná a o jeho přijetí

či nepřijetí rozhoduje kdejaká formální maličkost, pravděpodobně využijete

služby patentového zástupce. Jejich komora vám poskytne všechny potřebné

informace, včetně databáze svých členů, na adrese <http:></http:>
>.



Chtěl bych být právníkem…

Pokud jste si právě řekli, že je lepší se uplatňováním práva živit, než za ně

platit, pak se vám na Internetu nabízejí pochopitelně právnické fakulty

vysokých škol např. University Karlovy na <http:></http:> či

Moravákům Právnická fakulta Masarykovy university na <http:></http:>.

A pokud to vezmete hákem a budete chtít pracovat tam, kde berou právníci

nejvíc, můžete se zapsat na School of Law Concord University

<http:>, která před časem nabídla kompletní čtyřleté

studium po Internetu za skvělou cenu 17 000 USD (má to ale háček titul vám

uznají jen pro výkon praxe v Kalifornii).



A něco navrch

Ať vám lezou právníci krkem více či méně, můžete se jim rozhodně zasmát v

„galerii (anti)právnických vtipů“ na adrese

<http:></http:> nebo okusit nějakou tu

recesi na P.U.Č.i (Právnický Undergroundový Časopis) studentů právnické fakulty

Západočeské univerzity <http:></http:> či na neformálně

oficiálním občasníku PrFMU „Z DRUHÝ RUKY“ na

<http:></http:>.





Kdo hledá… – Hledání odpovědí – Vyhledávání v news a archivech FAQ

Potřebujete vědět, proč se váš počítač nechová, jak byste předpokládali? Jaký

je ten poslední film s Brucem Willisem? Jak často krmit sousedovy rybičky?

Sháníte tip na dovolenou na kolech? Chcete přestavět koupelnu, a nevíte jak na

to? Co dělat, když se vám rojí včely?

Odpověď na všechny tyhle otázky byla donedávna jednoznačná: Jdi do hospody, tam

se dozvíš všechno, nebo aspoň seženeš někoho, kdo zná někoho jiného, kdo se v

tom vyzná / už to dělal. Jenže problémů je hodně a míst v hospodě poměrně málo

(o momentální návštěvnosti a stavu návštěvníků nemluvě). Kdyby se tak šlo

zeptat všech lidé ne z jedné ulice nebo čtvrti, ale v celé republice, Evropě

nebo na celém světě. Ale ono to jde! Na Internetu je na to dokonce

specializovaná, po e-mailu a WWW nejpoužívanější služba: síťové noviny neboli

Network news, či jen krátce news.

News je celosvětový systém elektronických konferencí, organizovaný do vzájemně

podřízených skupin, podobně jako doménová jména. News původně vznikly v síti

elektronické pošty USENET, jako dokonalejší náhrada poštovních konferencí

jednotlivé příspěvky v nich už nejsou rozesílány do mailboxů účastníků, ale

uchovávány a řazeny na speciálních serverech, k nimž se lze připojit z většiny

moderních poštovních programů.

Hlavní výhodou news (kromě faktu, že do konferencí můžete nezávazně nakukovat,

aniž by byla vaše schránka zasypávána hromadami příspěvků) je, že obsah

jednotlivých diskusí poměrně dlouho uchovávají a jejich archivy jsou proto

téměř nevyčerpatelnou studnicí nejrůznějších zpráv, rad a zkušeností -prostě

otázek a odpovědí na ně. Protože news je, jako ostatně všeho na Internetu,

neskutečně hodně skupiny (konference) se počítají na desetitisíce a počty

příspěvků v nich na deseti či možná stamiliony, přinášíme pár návodů, jak se v

nich neutopit.



Hledání serverů a skupin

Abyste mohli news vůbec používat, potřebujete znát adresu nejbližšího

news-serveru. Větší poskytovatelé připojení zpravidla provozují pro své

zákazníky vlastní news-servery, většinou na adrese odpovídající konvenci

news.doména_poskytovatele.cz. Přístup k nim bývá často pouze pod heslem, aby je

nemohli zatěžovat zákazníci konkurence. Kromě toho můžete použít i některý z

veřejně přístupných serverů, provozovaných zpravidla neziskovými organizacemi

jejich přehled je ve vloženém článku „Vybrané domácí news-servery“. V každém

případě uplatněte při výběru serveru dvě základní kritéria: volte „po drátech“

co možná nejbližší server, a pokud možno takový, který obsahuje všechny či

alespoň většinu skupin, jež hodláte navštěvovat (s jedním možná nevystačíte,

protože žádný server neobsluhuje všechny existující skupiny, ale pouze určitým

způsobem vybraný výsek). Jakmile se připojíte, můžete zkusit hledat konference,

které vás zajímají, podle seznamu staženého ze serveru viz vložený článek

„Jmenné konvence news“.



Portály pro news

Protože news jsou do značné míry svět sám pro sebe, k jehož poznání a využívání

potřebujete více znalostí než k samotnému brouzdání po Webu (vždyť už jen

odhalit slupinu podle zkratkovitého jména není vůbec triviální úkol), vzniklo

záhy několik WWW serverů, které se na podporu práce s news specializovaly.

Mezi nejzavedenější z nich patří server deja.com (dříve DejaNews) na adrese

<http:></http:>
www.deja.com/> či také známý Reference.

COM <http:></http:> oba nabízejí komentovaný katalog skupin,

přehled veřejných news-serverů a spousty dalších informací souvisejících s

diskutováním po Internetu. Podobná služba pro skupiny našich německy hovořících

sousedů se jmenuje Muenz.com <http:></http:>.



Hledání v archivech

Pokud jste již úspěšně vytipovali nějaké ty skupiny, záhy stanete před

problémem jak se v té haldě příspěvků vyznat a jak najít případnou starší

diskusi na téma, které vás pálí, když z vašeho news-serveru možná dávno

vyšuměla. Oba problémy vám v případě, že jednou za čas sháníte konkrétní radu,

vyřeší archivy indexující obsah veškerých příspěvků podobně, jako hledače obsah

WWW stránek.

Tyto služby najdete samozřejmě na již zmíněných news-portálech, ale také u

prohledávačů WWW, jako je Altavista či Hotbot (který přímo využívá technologii

DejaNewes). Bohužel v současné době žádný z domácích hledačů neumožňuje hledání

v newsech. Svého času to sice uměl Atlas, nicméně během několika posledních

rekonstrukcí jeho podoby zmizela i tato čestná výjimka.



Filtrování příspěvků

Pokud chcete sledovat některé širší skupiny pravidelně (a neučíst se přitom k

smrti), nezbude vám nic jiného, než při stahování nových zpráv automaticky

filtrovat proud stahovaný z news-serveru na svůj počítač. Na rozdíl od pošty

máte však větší možnost filtrování již na straně serveru.

Pro podporu inteligentního filtrování příspěvků podle nejrůznějších kritérií

existuje celá řada specializovaného softwaru, např. sy-stém NewsClip™

<http:></http:>
com/newsclip.html> a mnohé další, jejichž přehled naleznete na serveru

Information Filtering Resources <http:></http:>
medlab/filter/>.

Kromě filtrování na vlastním osobním počítači se v poslední době začínají

objevovat i aplikace provozované jako tradiční on-line služby, které pro vás

„předvyberou“ zajímavé příspěvky z dané oblasti například služba MovieLens

<http:></http:> nabízející názory a informace o nových filmech,

která je pilotní aplikací systému GroupLens <http:></http:>
GroupLens/>.



Na okraj

USENET je kromě rad také pravděpodobně nejbohatším zdrojem adres elektronické

pošty. Systém, který je „těží“ z hlaviček příspěvků a automaticky generovaných

podpisů Usenet Addresses Service, najdete na serveru MIT (Massachusetts

Institute of Technology) na adrese <http:></http:>
mit.edu/>.

Veřejně přístupnou službu, umožňující používat Network news přes své WWW

stránky, s názvem Liquid Information, najdete na adrese <http:></http:>
liquidinformation.net/>.

Zajímavý (ale bohužel dosti dlouho neaktualizovaný) prohledávač specializovaný

na indexování návodu, rad, dokumentací HELP.cz provozuje firma Acron

Communication známá především svým novějším projektem MONITOR.





Vybrané domácí news-servery

- Vysoké školy

news.cvut.cz

news.vscht.cz

news.vslib.cz

news.zcu.cz

decsys.vsb.cz

news.faf.cuni.cz

news.felk.cvut.cz

risc.upol.cz

csnews.vslib.cz (pouze české a slovenské skupiny)

- Poskytovatelé

news.cesnet.cz

news.eunet.cz

news.pvtnet.cz

news.vol.cz





Jmenné konvence – news

Názvy jednotlivých skupin jsou sestavované hierarchicky (zprava doleva, tedy

opačně než domény nejvyšší úroveň na konci) podle následujících pravidel:

- národní skupiny končí na dvojznakový kód země, stejný jako u domén nejvyšší

úrovně (Česká republika cz)

- mezinárodní začínají rovnou jedním ze sedmi hlavních názvů oblasti:

comp – vše související s počítači a „computer science“

news – vše, co se týká samotného systému network news a jeho provozu

rec – rekreace (sport, koníčky a jiné oddechové činnosti)

soc – jakákoliv sociální témata především společenské a politické otázky

talk – diskuse nad různými obecně kontroverzními tématy

misc – různé (cokoliv, co nepatří do výše zmíněných skupin)

- kdekoliv dále v hierarchii se běžně používají následující jména jako:

alt – skupiny zabývající se „alternativním pohledem“ na cokoliv

biz – skupiny zaměřené na podnikání

bit – skupiny transformované z listserverů sítě BITNET





Když se řekne… – „Kabelový modem“ a „Powered by“ aneb button…, Internetové

pojmy, jak je ve slovníku nenajdete

Kabelový modem

- je krabička mezi zásuvkou kabelové televize a osobním počítačem, která

umožňuje používat kabelový rozvod (přesněji jeden jeho segment, propojující

několik obytných bloků) jako lokální síť s přenosovou kapacitu 10 Mb/s.

- není klasický modem (MODEM MODulator/DEModulator), i když vlastně také

MODuluje a DEModuluje. Spíš se jedná o zařízení funkčně podobné koncové

vysokofrekvenční část síťové karty, uzpůsobené pro provoz ve stávajících

rozvodech kabelové televize.

- je od letošního jara k dispozici i v interním provedení, takže odpadá nejen

část kabeláže a nutnost mít v počítači síťovou kartu, ale mnohdy (zejména v

případě, že jej zakoupíte v novém PC) i značná část pořizovací ceny.

- není už tak drahý. Vzhledem k dokončení standardizace a právě začínající

masové výrobě se má letos pohybovat jeho koncová cena téměř na úrovni běžných

56k analogových modemů, konkrétně mezi 100 a 200 USD, tedy přibližně mezi 3 a 6

tisíci korun.

- je vzhledem k pokrytí kabelovými rozvody, přijatelné ceně a slušné rychlosti

horkým kandidátem pro masové připojení počítači vybavených domácností nejen na

Internet, ale i třeba na metropolitní síť vašeho města, po níž byste si mohli

(zdarma!) např. rezervovat knihy v místní knihovně či objednat donášku nákupu

ze supermarketu.



Powered by… aneb button

- je forma propagace produktů (výrobků a služeb) na stránkách WWW, v podobě

malých obrázků funkcí a mnohdy i provedením připomínající výrobní značku. Jedny

z prvních symbolů vznikly na podporu zdarma šířeného WWW serveru Apache a

operačního systému Linux. Asi proto, že na WWW serveru není na první pohled

vidět, jaký software jej obsluhuje, dostaly podobu dnes již tradičního sloganu

„Powered by…“ česky snad „Poháněno nebo Běžící na… (čem)“.

- je propagace založená zpravidla na loajalitě či vzájemné výhodnosti: správce

serveru, který se rozhodl pro určitý software (zejména pokud se jedná o

freeware), jistě rád upozorní na jeho kvality a zároveň se pochlubí

příslušností ke komunitě jeho uživatelů atd. Tento princip lze využít i u mnoha

dalších produktů, jako jsou např. prohlížeče jste-li autorem nějaké WWW stránky

a preferujete určitý prohlížeč, je pro něj stránka jistě optimalizovaná a vy

můžete svoji náklonnost vyjádřit např. ikonkou s nápisem „Nejlepší vzhled s

Netscapem“.

- je tlačítko. Protože tyto ikony mají na stránkách spíše charakter navigačního

prvku než reklamní plochy, vžila se pro ně forma připomínající tlačítko, jehož

stisknutím lze získat podrobnější informace (odkaz zpravidla vede na hlavní

stránku produktu či služby). Nejrozšířenější rozměr těchto tlačítek 88 × 31

bodů patří dnes dokonce mezi základní standardní formáty reklamních bannerů,

doporučované asociacemi pro internetovou reklamu.

- je nezanedbatelná součást internetového folklóru. Velké rozšíření a mnohdy až

nesmyslné používání tlačítek vedlo pochopitelně ke vzniku mnohých parodií na ta

nejznámější. Možná už jste někde zahlédli stránku, která se namísto obligátního

„Best viewed with Ntescape“ chlubí tlačítkem s nápisem „Best viewed with open

eyes,, (nejlépe prohlížet s otevřenýma očima), či místo třeba ,,Powered by

Apache,, nápisem ,,Powered by 220V,,.

Pokud se chcete pokochat jejich provedením a nápaditostí, připravili jsme pro

vás ukázku těch nejznámějších. Nebude-li to stačit, můžete navštívit některý z

archivů, jako třeba The Anti-Button Campaign na adrese

http://www.elnet.com/~dre­albob/rw/antibutton/ nebo Michaels Plug Page na adrese

htttp://www.geocities.com/Si­liconValley/Bay/4156/.





iFAQ – Internet FAQ, Odpovědi na dotazy čtenářů ohledně užívání Internetu

? Občas (přibližně dvakrát do měsíce) se mi stane, že vytočím připojení, modemy

se spojí a vzápětí "to modem na druhé straně položí“. Ve Windows 95 pak dostanu

hlášení, že se nepodařilo přihlášení do vzdálené sítě. Čím to může být

poskytovatel tvrdí, že je u něj vše v pořádku, a já se při několikerém

opakování zpravidla připojím bez jakékoliv změny nastavení systému i modemu?

- Popisované chování svědčí o tom, že na straně serveru jste nebyl

identifikován jako uživatel s oprávněním přistupovat do sítě. To může mít hned

několik důvodů: Prvním a nejčastějším z nich je, že jste při přihlašování

udělal chybu ve jménu nebo heslu. Pokud je jméno i heslo v pořádku (např. máte

nastaveno zapamatování hesla v systému a již jste se s tímto nastavením úspěšně

spojil), může být v komunikaci někde mezi vaším počítačem a serverem

poskytovatele chyba, kvůli níž se tyto údaje přenesou zkomolené. Typickým

případem je špatné nastavení parametrů sériové komunikace (počet bitů, stop

bitů a typ parity), které se musí shodovat s nastavením na straně

poskytovatele. K chybám však může docházet i kvůli fyzickým poruchám na

modemech nebo kabelech na obou stranách (není od věci přesvědčit se, zda máte v

pořádku telefonní šňůru, často jen tak ležící pod stolem). Třetí možností,

která připadá v úvahu a asi nejvíce odpovídá chování, kdy se po několika

marných pokusech připojení podaří, je momentální výpadek na komunikační trase

připojující váš místní uzel k centru sítě poskytovatele. Kvůli jednotné

centrální evidenci přístupů a možnosti spojení se z různých přístupových bodů

má totiž většina poskytovatelů zavedenu centrální evidenci uživatelů a jejich

účtů. Prakticky to znamená, že přestože voláte na místní uzel (kde můžete mít

třeba i svoji poštovní schránku), vaše jméno a heslo se při přihlašování do

sítě ověřuje na centrálním počítači v Praze. Pokud právě v okamžiku, kdy se

dovoláte, dojde k výpadku na trase, nelze ověření provést a systém vás odpojí,

protože není schopen ověřit, zda máte oprávnění k přístupu. V takovém případě

je potom lepší opakovat pokus o připojení až po delší době (deseti až dvaceti

minutách), kdy by měla síť při nahodilém krátkodobém výpadku zase fungovat.

Pokud to nejde ani pak, je rozhodně nejvyšší čas volat na servisní linku

poskytovatele a žádat o pomoc.



Připojení přes GSM

? Mohu být k Internetu připojen přes mobilní telefon GSM? Pokud ano, co je k

tomu potřeba?

- Připojit se do Internetu přes mobilní telefon samozřejmě lze (však to snad

všichni známe z televizních reklam). Otázkou ale je, zda je to optimální řešení

standardní rychlost přenosu dat přes GSM je totiž omezena na 9,6 Kb/s. Pokud

vám takové omezení nevadí respektive nic jiného vám nezbývá a opravdu

potřebujete plnohodnotné připojení (např. pro posílání souborů pro mnohé účely

totiž postačí pouhé zprostředkování příjmu a odesílání pošty prostřednictvím

zpráv SMS), budete potřebovat následující: notebook s volným slotem pro PC

kartu, případně volným sériovým či IR portem, telefon podporující datové

přenosy, propojovací kabel s příslušným obslužným programem/ovladačem a přístup

do sítě přes poskytovatele, který podporuje připojení přes mobilní síť (např.

Video OnLine, kde je součástí plného komutovaného připojení i možnost přístupu

přes GSM prostřednictvím sítě Paegas). Přístup k poskytovateli přes stejného

operátora GSM není pochopitelně podmínkou, ale zpravidla znamená nejlevnější

tarif, což je vzhledem k jeho výši a malé rychlosti spojení rozhodně znát.



Kde vzali můj e-mail?

? Aniž bych ve formulářích na pravidelně navštěvovaných WWW stránkách cokoli

vyplňoval a odesílal, jsou mi jejich provozovateli neustále posílány reklamní

e-maily. Nevím jak je možné, že někdo cizí může zjistit moji adresu i přesto,

že ji sám neuvádím?!

- Možností, jak může vaše adresa „prosáknout“, aniž byste si toho byl vědom, je

pochopitelně celá řada. Pomineme-li případy, kdy adresu opravdu úmyslně

zveřejníte např. na vizitkách či svých WWW stránkách, nebo kdy jste na její

poskytnutí prostě zapomněl, připadá v úvahu např.:

Vaši adresu jste uvedl v konfiguraci vašeho prohlížeče či poštovního programu a

ten ji pochopitelně uvádí jednak jako adresu odesílatele u všech odcházejících

zásilek (včetně příspěvků do elektronických konferencí, kde se ji dozví všichni

účastníci), a jednak jako heslo pro přístup k anonymním FTP serverům, kde pak

rovněž zůstane uchována v provozních záznamech.

Vaši adresu mohl (pravděpodobně s dobrým úmyslem) vyplnit do nějakého formuláře

někdo z vašich přátel nebo známých např. na zpravodajských serverech jsou módní

formuláře, umožňující zaslat komukoliv upozornění na zajímavý článek.

Pokud používáte schránku na některé z tzv. freemailových služeb, mohlo třeba

kvůli bezpečnostní díře v softwaru jejího poskytovatele k „vytunelování“

databáze uživatelů i s kontaktem na vás.

Registroval jste na sebe doménu druhé úrovně (jméno.cz), a máte tudíž veřejně

přístupný osobní záznam v databázi RIPE.

Prostě možností je celá řada a mnoho na první pohled krkolomných cestiček

funguje praxi překvapivě (z pohledu spammera) efektivně. Vzhledem k tomu, že

bez platné zpáteční adresy postrádá komunikace e-mailem smyslu, je rozhodně

nutné hledat ochranu před nevyžádanou poštou jinde, než v tajení vlastní adresy

(viz následující dopověď).



Co je CHAP protokol?

? Poradíte mi, co je to CHAP protokol, který se mi objevuje ve Windows 98 v

dial-up připojení sítě vedle TCP/IP?

- Protokol, který uvádíte, je členem dvojice nejpoužívanějších autentifikačních

protokolů PAP (Password Authentication Protocol) / CHAP (Challenge-Handshake

Authentication Protocol). Jeho funkce spočívá v tom, že umožňuje automatické

ověření oprávnění přístupu do sítě (jména a hesla oprávněného uživatele) v

rámci navazování spojení pomocí protokolu PPP (Point to Point Protocol).

Z hlediska uživatele Windows znamená použití PAP/CHAP to, že mu bude fungovat

jméno a heslo uvedené v dialogu při otvírání telefonického připojení. V opačném

případě (vypnutá podpora PAP/CHAP) je nutné zapnout okno terminálu při

přihlašování, přihlásit se do sítě ručně a rovněž ručně (nebo předem

připraveným skriptem) spustit protokol PPP.



Jak na nevyžádanou poštu?

? Prosím vás o radu, co mám dělat, abych zastavil přísun spamů do mé schránky,

případně jak mám nastavit můj systém, aby mi takové zásilky nedocházely.

- Zabránit přísunu nevyžádané pošty je poměrně těžká věc a zcela zastavit jej

po technické stránce nelze, a tak jedinou efektivní obranou je naučit se

takovou reklamu rychle rozpoznat a smazat, aniž by vás připravila o čas.

Množství nevyžádané pošty vás sice může připravit i o místo ve schránce, ale

pokud jste ji schopni pravidelně alespoň dvakrát denně vybírat (při méně častém

vybírání se připravujete o mnohé výhody e-mailu), není to až tak vážný problém

mnoho poskytovatelů již dnes nabízí schránky o velikosti 10 i více MB, a

opravdu masový spammer neposílá dlouhé zásilky, ale velmi mnoho krátkých

textových zpráv. Pokud už vám nějaký neomalenec pošle několikamegabajtový

soubor, máte možnost zásilku smazat přímo na poštovním serveru a nestahovat ji

celou na svůj počítač (již jsme o odpověď na toto téma otiskli umí to některé

e-mail programy jako např. MS Outlook, Outlook Express 5.0 nebo Pegasus Mail,

případně můžete zkusit vyhledat a použít buďto univerzální, nebo vaším

poskytovatelem nabízené WWW rozhraní pro přístup k poště).

Pokud je z jednoho zdroje spamů tolik, že se to rozhodnete nějak řešit, můžete

především: Požádat odesílatele (zejména je-li to spíše nešikovný úředník než

profesionální spammer), ať toho nechá. Stěžovat si přímo nebo u svého

poskytovatele na odesílatele, respektive na správce sítě, z níž vám taková

pošta přichází (ke stížnosti přiložte kompletní nevyžádaný dopis z jeho skryté

hlavičky lze vyčíst podrobnější informace). V případě, že nedojdete nápravy,

změnit e-mail adresu nebo nastavit v poštovním programu automatické třídění a

mazání zásilek tak, aby se většina spamů odfiltrovala automaticky.

Podrobnější informace o spammingu a boji proti němu získáte na

<http:></http:>
cz/> nebo <http:>.



Když je ucpaný spoj, možná pomůže proxy

? Existuje způsob, jak při práci v době špičkového zatížení či výpadku

zahraniční linky mého poskytovatele tento výpadek obejít v historii Internetu

se přeci píše, že síť byla původně navržena tak, aby za války odolávala místním

výpadkům?

- Směrování toku dat v Internetu je opravdu schopné hledat aktuálně

nejvýhodnější nebo nejrychlejší cestu pro jejich momentální přenos. Problém je

v tom, že tato vlastnost nemůže být plně využita v prostředí komerčního

Internetu; kde, kdo s kým a za kolik přenese data, je kromě technologie také

otázka obchodní politiky. V praxi to pak opravdu znamená, že pokud je

momentálně zahlcená zahraniční linka právě toho vašeho poskytovatele, není vám

nic platné, že několik dalších zahraničních spojů jiných firem není zdaleka

vytíženo k vám data nepustí neb jim za to neplatíte.

Teoreticky však existuje jedna možnost, kterou někdy lze i prakticky s úspěchem

využít. Většina sítí domácích poskytovatelů je totiž propojena rámci tzv.

peeringu. Toto propojení umožňuje neomezený přístup z jedné sítě do druhé, ale

pouze v rámci tuzemských spojů (kvůli snadnému přístupu všech uživatelů k

domácím serverům). Pokud byste se tedy mohl připojit k počítači v síti jiného

poskytovatele, který má právě lépe propustný spoj třeba do USA, a spustit na

něm prohlížeč, bylo by vše v pořádku vy na něj můžete v rámci peeringu a z něj

je zahraniční provoz směrován přes linky jiné sítě oklika je na světě. Problém

je v tom, že běžnými prostředky si na cizím počítači prohlížeč tak, abyste něco

viděli, asi nepustíte. Přesto je tu jistá možnost tzv. proxy-cache, neboli

server, který funguje jako vyrovnávací paměť na požadavky na WWW stránky (možná

znáte doporučení vašeho poskytovatele nastavit si v prohlížeči jeho centrální

proxy-cache). Pokud totiž znáte adresu proxy-cache v jiné síti, než do které

jste připojeni, a příslušný server umožňuje přístup odkudkoliv máte vyhráno, a

pokud si jej nastavíte ve svém prohlížeči, můžete klidně surfovat přes úplně

jiné spoje než obvykle.

Je však třeba podotknout že podobné využití proxy-cache rozhodně není cílem

většiny jejich provozovatelů a mnozí poskytovatelé právě z těchto důvodů

striktně omezují přístup ke cache pouze na adresy z vlastní sítě. Přesto se

najdou servery, jejichž správci takové restrikce z různých důvodů zatím

nepoužívají (alespoň mezi lidem internetovým jejich adresy kolují na tucet jich

před časem, a samozřejmě bez záruky, zveřejnil server Lupa v článku „Veřejné

proxy cache u nás“.



Jaký je rozdíl mezi HTTP a FTP?

? Zajímalo by mne, jaký je rozdíl mezi protokoly HTTP a FTP? Vím, že WWW

stránky se přenášejí prvním z nich, kdežto ke stahování souborů se používá

především FTP. Soubory mohu ale stahovat i protokolem http a naopak soubor

stránky přístupný přes ftp si také mohu prohlížet. Jaký je v tom tedy vlastně

rozdíl?

- Protokol/systém FTP (File Transfer Protocol) umožňuje kompletní práci se

soubory na vzdáleném počítači (kopírování, mazání, přejmenovávání, vytváření

adresářů). Pokud máte k počítači plnohodnotný přístup přes FTP (vyžaduje

uživatelský účet jméno a heslo), máte v celém systému nebo jen ve vašem

uživatelském adresáři možnost dělat všechno, co byste mohl dělat přímo ve

správci souborů (programu typu Norton Commander), přičemž kopírování souborů a

adresářů můžete provádět mezi adresáři vašeho lokálního disku a adresáři

vzdáleného počítače.

Přístup k FTP, který je implementovaný ve většině prohlížečů, umožňuje

používání pouze tzv. anonymního FTP, jež vzniklo později kvůli potřebě

zpřístupnit vybrané soubory předem blíže neurčenému okruhu uživatelů. Přihlásit

se k anonymnímu FTP serveru lze pod jménem anonymous a jako heslo je obvykle

užívána vaše e-mail adresa (prohlížeč se anonymně přihlásí automaticky za vás,

aniž to pozorujete). Anonymní přístup bývá omezen nelze cokoli mazat, vytvářet

adresáře a kopírovat na serveru (upload) lze jen do jednoho k tomu vyhrazeného

adresáře (často pojmenovaného incomming).

Protokol HTTP je oproti FTP určen především k jednosměrnému přenosu souborů

(stránek, obrázků, programů) ze serveru ke klientovi, přičemž opačným směrem

jsou přenášeny pouze požadavky (odkazy) na stránky a některé služební

informace. Pro stahování větších souborů (kde se použití obou protokolů z

prohlížeče uživatelsky neliší) doporučuji raději používat anonymní FTP (je-li

na serveru možnost volby) a soubory nestahovat prohlížečem, ale standardním FTP

klientem (např. CuteFTP, nebo klient vestavěný ve známém WinCommanderu). V

případě předčasného ukončení přenosu v důsledku výpadku spojení pak totiž máte

u většiny serverů možnost navázat přenos od místa výpadku a dotáhnout pouze

nepřenesený zbytek.



Jak zajistit, aby WWW server fungoval i na nepřipojeném počítači?

? Jak docílím toho, aby mi pod Windows 98 fungoval PWS (Personal WebServer) v

případě, že mám pouze připojení modemem tedy nemám pevnou IP adresu ani stálé

připojení do sítě?

- Pokud máte na počítači nainstalovanou podporu protokolu TCP/IP (a to i kvůli

telefonickému připojení musíte), bude váš počítač (a tudíž i na něm běžící

servery) automaticky přístupný na IP adrese 127.0.0.1 pod jménem localhost, a

to bez ohledu na to, zda a pod jakou adresou jste momentálně připojen do sítě,

nebo ne. Hlavní adresář vašeho WWW serveru pak má adresu <http:></http:>, a

pokud chcete/potřebujete, můžete si jej \\pojmenovat tak, že v souboru

C:windowshosts uvedete řádku: 127.0.0.1 localhost. Pokud používáte MS Internet

Explorer, pak si v konfiguraci Internetu nastavte „Připojovat se k síti přes

lokální síť“, aby se prohlížeč při každém požadavku na WWW stránky nepokoušel

vytáčet telefonické připojení.

Software pro kontrolu správnosti odkazů Dávám dohromady intranet a potřeboval

bych zjistit, jestli mám všechny odkazy mezi webstránkami v pořádku. Existuje

na to nějaký vhodný software? Kontrolu platnosti odkazů v rámci jednotlivých

stránek i celého Webu umožňují například novější verze profesionálního HTML

editoru MS Front Page, případně si můžete vybrat některou ze sharewarových

utilit třeba na českém zrcadle populárního archivu TUCOWS http://www.tucows

.cz/htmlval95.html.





10 tipů pro nakupování on-line

Při rozhodování o nákupu přes Internet zpravidla řešíme následující dilema:

kvůli mnoha špatným zkušenostem spíše nevěříme v solidnost zásilkových služeb,

ale na Internetu je přitom z principu každý obchod službou zásilkovou. Navíc

nás může (spíše právem) znepokojovat vysoká míra anonymity elektronické

komunikace, a k tomu ještě máme (spíše neprávem vlivem senzacechtivosti

plošných médií) pocit, že Internet je něco jako synonymum pro podsvětí

prostředí, kde vládnou mafie a ne zákony.

Jak do důsledku využít výhod elektronického nákupu, a přitom nepřijít k

finanční či jiné újmě? Zkusíme vám poradit:



1 Porovnávejte ceny

Přestože nakupovat přes Internet většinou také znamená nakupovat se slevou, i

pro internetové obchody platí: Co mají zde za padesát, mohou mít za rohem za

pětatřicet. Honba za výhodnějším nákupem, kterou dobře známe z reálného světa

kamenných obchodů, se na Internetu díky počítačům stává neskonale pohodlnější:

stačí si vybrat produkt a pak si pomocí speciálního programu či on-line služby

(např. www.clickthebutton.com pro knihy) nechat vyhledat, kde ho mají

nejlevnější.



2 Porovnávejte nejen ceny

Ceny zboží tvoří jen část celkové ceny objednávky. V každém případě musíte

počítat i s cenou balného a cenou dopravy, případně jinými souvisejícími

službami (poplatkem za dobírku převzatou spediční firmou apod.). Vzhledem k

poměrně vyhrocené cenové válce mezi elektronickými obchody se některé z nich

snaží doslova hojit na skrytých výdajích, počítajíce s tím, že pro těch pár

korun či dolarů navíc nezahodíte pracně sestavenou objednávku.

Seriózní obchod by vám měl dát jasně na vědomí, co za balné, poštovné atd.

zaplatíte, a rovněž by vám měl nabídnout různé způsoby/režimy dopravy v různých

cenových relacích.



3 Hledejte nejbližší obchod

Na Internetu je sice všude stejně daleko a je vcelku jedno, zda si zboží

objednáte u obchodníka ve vašem kraji či od někoho z Austrálie hlavně abyste

rychle a pohodlně sehnali právě to, co potřebujete, nebo co dokonce již léta

marně sháníte.

Skutečné zboží však nejde „natlačit“ do drátů a poslat ho do vaší schránky jako

e-mail. Na rozdíl od elektronické objednávky, která dojde na druhý konce světa

téměř okamžitě a zadarmo, bude zboží k vám putovat jako balík za vaše peníze

úměrně dlouho a draho skutečné vzdálenosti. Proto pokud nakupujete v některém

světoznámém (zpravidla americkém) on-line obchodě, měla by vaše první snaha

vést k nalezení jeho evropské nebo dokonce české (hudba budoucnosti) pobočky

nebo geograficky blízkého konkurenčního obchodu s podobným sortimentem.



4 Používejte šifrovanou komunikaci

Pokud se z fáze „procházení mezi regály“ dostanete k vlastní objednávce zboží,

je na čase a ve vašem osobním zájmu, abyste se serverem obchodníka začali

komunikovat pomocí šifrovaného přenosu dat. Na Webu se mu říká SSL (Secure

Socket Layer), najdete ho pod odkazem typu „Secure order form“ (bezpečný

objednávkový formulář) a příslušnou stránku poznáte podle toho, že je http:// v

její adrese nahrazeno za https://.

Zpravidla se traduje, že SSL je potřeba především pro zabezpečení přenosu údajů

o vaší platební kartě, ale co je vlastně komu do toho, kde bydlíte a jak drahý

parfém si můžete dovolit objednat manželce k svátku. Dbejte proto na to, aby v

šifrované podobě proběhlo odeslání celé objednávky, a ne pouze platebních údajů.



5 Pořiďte si lepší šifrování

Míra bezpečnosti šifrované komunikace je dána použitým šifrovacím algoritmem a

délkou klíče, který tento algoritmus používá. Standardní 40bitové šifrování,

jež podporují všechny moderní prohlížeče, je považováno za nutný základ, za

solidně bezpečnou se ale považuje délka klíče 128 bitů. Její oficiální vývoz

mimo USA však stále není kvůli restrikcím americké administrativy možný, takže

Netscape Navigator či MS Internet Explorer s podporou 128 bitů si přímo od

výrobce nestáhnete. Pokud vám ale vaše bezpečí stojí za trochu námahy či

on-line nakupujete poměrně hodně, můžete se, nejlépe po konzultaci s oborníkem

na počítačovou bezpečnost, pokusit použít některé v Evropě vyvinuté šifrovací

moduly či upravené prohlížeče, na něž se vývozní omezení pochopitelně

nevztahují.



6 Nenakupujte u anonymů

Je nesporným faktem, že komunikace s počítačem při on-line nákupu nemůže nikdy

ela konkurovat osobnímu kontaktu s osobou ochotného prodavače, který je navíc

na slovo vzatým specialistou ve svém oboru. Ale nejsou všude ochotní a

kvalifikovaní prodavači, a už vůbec proto není nutné zavrhovat e-komerci, stačí

se jen zamyslet nad novou formou nákupu.

Jak tedy poznáte solidní elektronický obchod? Kromě samotného provedení jeho

stránek a za nimi se ukrývajících aplikací, především podle toho, že se nesnaží

onu pověstnou internetovou anonymitu využívat, ale naopak je na každém kroku

vidět snaha o její odstranění.

Konkrétně: na stránkách bez problémů najdete podrobné informace o provozovateli

(včetně IČ a DIČ obojí lze po Internetu ověřit) a jeho případných dalších

aktivitách, včetně kontaktu jak e-mailem, tak telefonem a faxem (lze rovněž

ověřit v on–line verzi telefonního seznamu). Také veškeré e-mailové kontakty,

které obdržíte v souvislosti s konkrétní zakázkou či jinou přímou komunikací,

by měly směřovat (a dopisy být podepsány) za konkrétními lidmi, zodpovědnými za

vyřízení vaší záležitosti.



7 Zatím raději platit, než nechat inkasovat

Pokud dnes platíte (ať v klasickém kamenném či internetovém) obchodě platební

kartou, dáváte obchodníkovi možnost, aby si z vašeho účtu sám vyzvedl příslušný

obnos. Zda vás vezme na hůl, pak záleží především na jeho poctivosti. (Ruku na

srdce, dali byste mu se stejným klidem a za stejným účelem svoji po výplatě

naditou „prkenici“?)

Z technického hlediska je sice dobře zabezpečená transakce platební kartou

možná (např. systém SET, stále ve fázi pilotního projektu u Komerční banky),

ale v praxi zatím žádný obchod takový systém rutinně nepoužívá.

Je proto stále nejbezpečnější (zejména pokud někde nakupujete poprvé) ponechat

si naprostou kontrolu nad nakládáním s vlastními penězi a platit převodním

příkazem, hotově při převzetí nebo možná v blízké budoucnosti pomocí virtuální

elektronické peněženky, jejíž obsah budete jednou za měsíc „dobíjet“ třeba

klasickou složenkou.



8 Pořiďte si Internet-banking

a nemusí to být nutně banka Expandia (http://www.ebanka.cz). Kromě ní lze dnes

po Internetu využívat i služeb jejích konkurentů a dokonce i klasických bank

(IPB). Za současných podmínek je totiž možnost okamžitého zaplacení objednaného

zboží elektronickým převodním příkazem asi nejkomfortnější a zároveň

nejbezpečnější formou placení v elektronickém obchodě.



9 Nevěřte, že za všechno může pošta

Provozovat internetový obchod je o dost náročnější, než se na první pohled zdá.

Čím je snazší jeho rozjezd, tím náročnější je další provoz, a to především na

logistiku. Je totiž poměrně značné „umění“ mít na skladě nebo během několika

dnů pro zákazníka zajistit všechny inzerované položky, to všechno při rabatu

značně sníženém povinnou internetovou slevou.

Mnohé a mnohdy i přední české internetové obchody se v relativně častých

případech, kdy u nich něco zaskřípe, mají tendenci schovávat za výmluvy na

nekvalitní služby České pošty, případně bank. Četné zkušenosti však svědčí

spíše o opaku. Sledujte proto pozorně veškeré informace o dodacích lhůtách a

vždy chtějte mít k</http:></http:></http:>­</http:></http:></internet>