Internet2 ožívá

Internet se stal komerčním médiem a dnes již asi jen málokdo z jeho uživatelů
ví, že původně Internet představoval akademickou síť, která sloužila k

rychlejšímu vyměňování vědeckých poznatků mezi univerzitami a vědeckými

pracovišti (především v USA). Navrátit se ke kořenům účelu Internetu, tedy

vědeckým a studijním účelům, se rozhodly opět americké univerzity. Ve středu

24. února byl proto spuštěn projekt Internet2, který by měl urychlit spojení

akademických institucí a výzkumných pracovišť. Internet2 není žádnou horkou

novinkou, je pouze vyvrcholením pětileté snahy o propojení 140 amerických

univerzit, jež by umožnilo studentům a profesorům vést konzultace v reálném

čase nebo např. spolupracovat ve virtuálních laboratořích.



Síť Abilene

Projekt bude stát 50 milionů dolarů ročně, a jeho základem je Abilene páteřní

síť z optického vlákna za půl miliardy dolarů, vyvinutá na University

Corporation of Advanced Internet Development ve spolupráci s Qwest

Communications, Nortel Networks, Cisco Systems a Indiana University. Abilene

přenáší data rychlostí 2,4 gigabity za sekundu (což je, jen tak mimochodem, asi

4 000krát rychleji, než umožňují dnešní modemy). Díky této rychlosti umožňuje

Abilene přenášet nastreamované video bez nežádoucích přerušení. Internet2 bude

propojen i s dalšími výzkumnými a vzdělávacími sítěmi, např. Network Service

nebo Clinton Administration\s Next Generation Intenet (vládní výzkumná síť,

která je 100až 1 000krát rychlejší než normální Internet). První firmou, která

by se měla k Internet2 připojit, bude IBM, jež se bude podílet na vývoji

technologií zvyšujících bezpečnost přenosu po rychlých sítích. Internet2 sice

není přístupný pro veřejnost, jeho účinek se však blahodárně projeví odlehčením

veřejných linek.

Síť Abilene dnes obnáší zhruba 20 000 km optického kabelu mezi New Yorkem a

Seattlem. Spojuje přibližně 70 institucí z akademické a vědecké sféry linkami o

rychlosti 2,4 Gb/s. Infrastruktura byla vybudována mj. díky sponzorské účasti

firem z komerční sféry, přičemž k hlavním partnerům projektu patřily Cisco,

Nortel a Qwest.

Při oficiálním spuštění sítě Abilene byly demonstrovány i další možnosti

vysokorychlostní komunikace: kromě ukázky přenosu videa došlo také k transferu

elektronické podoby knihovny (velikost přibližně 1 TB) a předvedení možností

telemedicíny.

Abilene je jednou ze dvou páteřních sítí, které mají vytvořit Internet2. Druhá

část je tvořena sítí vBNS, za níž stojí americká National Science Foundation a

MCI WorldCom. Předpokládá se, že první zkušenosti s fungováním Internetu2 také

pomohou doladit další verzi protokolu IP, IPv6.



Internet2 spuštěn téměř bez zájmu

O budování zahraničních vysokorychlostních sítí se u nás psalo minimálně od

konce roku 1996 (alespoň pokud mohu posoudit podle Computerworldu). Když byl

pak Internet2 (respektive jedna z jeho částí, tzv. Abilene) oficiálně spuštěn,

proběhlo to 24. února téměř bez zájmu.

Myslím, že hlavní příčina je psychologická. Největší pozornost se k řadě věcí

(v rychle se rozvíjejícím IT světě to pak platí obzvlášť) soustřeďuje dlouho

před jejich uvedením v reálný život, neboť pak už se stávají trochu nudnými a

není o čem spekulovat.



Příběh první: Netscape

V případě Netscapu byly úvahy o tom, kdo ho koupí, velmi vděčné od chvíle, kdy

se ekonomické výsledky firmy propadly do výraznějších červených čísel a

Internet Information Server a Apache se prosazovaly na úkor serverových řešení

Netscapu stále zřetelněji. Koupí Nestape Sun? Nebo to bude Oracle? Názory se

různily.

Ve chvíli, kdy k akvizici společnosti Netscape skutečně došlo, neshledala již

většina komentátorů událost zdaleka tak zajímavou. Byl to pouhý suchý fakt, o

němž jistě stojí za to informovat, ale to je asi tak všechno.



Proč?

Informační technologie nejsou pouze otázkou praktického nasazení, zájem o ně

souvisí i s něčím jiným. Do jisté míry (třebaže správce sítě, která prostě musí

fungovat, má zřejmě jiný názor) se jedná o jakousi intelektuální (slovní,

matematickou…) hru. V této souvislosti lze samozřejmě spekulovat, nakolik je

tento rozměr vlastní právě počítačům, a nakolik má širší dopad (což je celkem

zřejmé).

Každopádně je faktem, že o věcech se mluví jaksi „napřed“. Ve chvíli, kdy se

skutečně realizují, ztrácejí již část ze své zajímavosti. V případě Internetu

příští generace se už vše podstatné vědělo dopředu, přenosy terabytových

souborů či další aplikace dostupné vědecké a akademické sféře byly celkem

detailně popsány. Teď už budou „jenom“ prakticky používány.



Realita se mnohdy ubírá jinudy

To zajímavé podle mého názoru ovšem začíná tam, kde se vize nesplní. Vezměme si

takový proces, jaký se realizuje u konsorcia W3C. Tomu je nejprve něco někým

navrženo jako standard, v několika fázích se to schvaluje, ale i pokud ke

schválení dojde, nemusí to ještě být implementováno (třeba výrobci webových

prohlížečů) a ve skutečnosti rozšířeno. Typickým příkladem je vektorová grafika

na Webu. Ze všech těch různých návrhů typu VML, PGML a dalších zkratek tak

nějak sešlo (nebo alespoň usnuly). Tato skutečnost se ovšem už tolik

neprezentuje.



Otázka proč podruhé

Vše souvisí zřejmě s předpokládaným zájmem čtenářů (asi jen málokdo čte rád

pořád o tomtéž) i publicistů (asi jen málokdo rád píše pořád o tomtéž, leda

snad výhradně kvůli penězům). Z tohoto důvodu je začátek soudního sporu s

Microsoftem velmi populárním tématem. Jak se proces vleče, odkládá, komplikuje,

znovu projednává a odročuje, zájem klesá. Tudíž se o celé věci píše čím dál

méně, a ve chvíli rozhodujícího závěru (pokud ten závěr opravdu nestojí za to)

se už o něm nedozví skoro nikdo.

Proč média jednoduše nevyčkají a nesoustředí se nejvíce na ono „rozhodující“

období? Proč není informace strukturována způsobem krátká zpráva při zahájení

procesu a dlouhá na jeho konci? Hlavní příčinou je nejspíš konkurence, každý se

pochopitelně snaží přinést určitou informaci jako první.

Nejde mi přitom o vymýšlení nějakých zpravodajských bomb za každou cenu. Chci

jen říci, že těžiště události je mnohdy položeno na časové ose před její

vlastní realizaci. Skoro se vnucují spekulace o tom, že věci v podobě čistých

vizí, idejí a představ se faktickou realizací tak nějak „špiní“ (toto místo se

mi však nezdá být ideálním pro zamýšlení se nad platónskou filozofií).



Závěr

Zbývá upozornit na charakter každé, i dobré vize nezabývá se detaily, spíše jen

principy.

A je tudíž pochopitelné, že zdaleka ne všechny popisované technologie se ve

skutečnosti vůbec zrealizují. Možná se naplní později, nebo trochu jinak, než

bylo vizionáři předpokládáno. Proto se nedivme, že dosud v každé naší zásuvce

není Internet, že náš elektrický sporák je sice důkladně politý kávou, ale ne

právě tou z Javy, a že vektory na Webu v tuto dobu příliš nepotkáváme. Ve

chvíli, kdy se věci přelévají do praxe, je mediálně zajímavá už úplně jiná

technologie. Hra pokračuje, a ono napětí mezi ideou a realitou trvá dál.



9 0279/JL