InternetGURU

Vše, co jste chtěli vědět o Internetu… nebojte se zeptat!







(Guru)



Co s e-mailem?



K čemu lze využít elektronickou poštu



S připojením do Internetu získá každý nový uživatel možnost

používat elektronickou poštu – systém pro přenos textových

zpráv, které jsou (včetně přiložených souborů) během několika

minut až hodin bezplatně doručeny do schránky (mailboxu)

adresáta. O výhodách elektronické pošty, tedy především její

pohodlnosti a rychlosti, je skoro zbytečné mluvit – většina lidí

ji, v případě že má možnost, dokonce preferuje před komunikací

pomocí telefonu či faxu.



Na co se však v dnešní přebrouzdané době poněkud pozapomnělo, je

fakt, že pomocí pošty lze komunikovat nejenom s lidmi, ale také

s různými on-line službami, respektive poštovními bránami jiných

standardních služeb než je samotná pošta.



Přes mohutný úbytek uživatelů s pouze „poštovním“ přístupem do

sítě a nástup brouzdání po WWW (World Wide Web) stále funguje a

je hojně využíváno velké množství e-mailem komunikujících služeb.

V dobách jejich největší slávy vzniklo dokonce několik příruček o

využívání služeb Internetu pomocí e-mailu. Asi nejznámější z nich

je volně šířený „Doctor Bob's Guide to Offline Internet Access“

<http://www.doe.ernet.in/~u­nicefd/bobbeg.htm> .



Pošta je pošta



Vedle moderního Webu je e-mail stále jednou ze dvou

nejrozšířenějších internetových služeb a využívají ji prakticky

všichni uživatelé Internetu. Za mnoho tisíciletí komunikace

prostřednictvím psaných vzkazů se používání pošty stalo jedním

z nejpřirozenějších způsobů lidské komunikace. Zejména v moderní

uspěchané době, kdy především telefon nedopřeje člověku chvilku

zaručeného klidu, je rychlá pošta, kterou připravujete a

vyřizujete tehdy, když si na ni vy uděláte čas, k nezaplacení.



Využívání on-line služeb jako je třeba WWW přímo či

prostřednictvím pošty se příliš neliší – odešlete požadavek a

dostanete odpověď. Pouze v tom druhém případě to trvá déle, a

evidentně nemá smysl sedět a čekat na odpověď. To jistě není

dobré v okamžiku, kdy danou informaci potřebujete bezprostředně,

ale v opačném případě to má své výhody: práce off-line je

zpravidla efektivnější (rozhodně nestrávíte spoustu času

„čekáním na odezvu počítače“) a cílenější (fakt, že se na

komunikaci připravujete předem, nutí k lepšímu promyšlení a

zvážení jednotlivých kroků). Pro nás Středoevropany také není

zanedbatelná minimální doba připojení = minimální náklady na

telekomunikační poplatky, a v neposlední řadě i možnost využívat

levného připojení pouze pro e-mail. Prostě je to tak trochu jako

klasické korespondenční šachy, s tím rozdílem, že (díky rychlosti

e-mailu) můžete stihnut daleko víc tahů. Pokud máte zájem

vyzkoušet si takovou „partii“, račte s námi dále:



Poštovní konference



jsou předchůdci služby všeobecně známé jako news. Jejich

základní výhodou je, že příspěvky dostáváte po přihlášení

automaticky do pošty (nemusíte se pídit po news serveru s

aktuálním obsahem, kompletní sadou konferencí a dobrou

přístupností). Jejich hlavní nevýhoda (kvůli které koneckonců

vznikla modernější služba news) je paradoxně tatáž – pokud se

přihlásíte do většího počtu navštěvovanějších a špatně nebo

vůbec moderovaných konferencí, může se váš mailbox stát doslova

popelnicí. Naštěstí mnoho moderních programů pro práci s poštou

obsahuje podporu pro její automatické třídění, takže při troše

snahy nemusíte ručně projít stovky dopisů, abyste nepřehlédli

ten od své milé).



Poštovní konference (tzv. mail-list) na serveru obsluhuje

speciální program (k nejrozšířenějším patří ListProc, List Serv,

Majordomo a Maiser), s nímž komunikujete přes poštovní adresu

jeho rozhraní (např. listproc@bajt.cz , příkazy obsaženy v těle

dopisu, někdy v předmětu). Na ně můžete získat nápovědu, seznam

konferencí (na jednom serveru jich bývá zpravidla několik),

přihlásit a odhlásit se z konkrétní konference atd. Příspěvky

účastníků pak budete dostávat a zároveň vaše příspěvky do

konference odesílat na adresu jmeno_konference@server.domena

(např. cz-net-announce@bajt.cz je adresa konference pro oznamování

novinek v síti na serveru Bajtu).



Pokud víte, že konference o programovacím jazyku Pascal se

jmenuje pascal a běží na serveru list.zcu.cz , pravděpodobně se

můžete přihlásit zasláním zprávy s textem „subscribe pascal“ na

adresu listproc@ list.zcu.cz (listproc je poměrně rozšířená

konvence pro jméno účtu sloužícího ke komunikaci se serverem,

někdy jím může být i název konkrétního obslužného programu –

např. Majordomo).



Za dalšími informacemi na toto téma doporučuji vyrazit především

na SESEK (Seznam E-mailových Služeb a Elektronických Konferencí),

což je dobře zpracovaný přehled poštovních konferencí v Čechách a

dalších služeb přístupných pomocí e-mailu, včetně návodu na

jejich používání. Naleznete jej na adrese

<http://www1.osu.cz/home/xmi­zoch/sesek/> . Další přehledy veřejně

přístupných e-mail konferencí a poštovních služeb najdete ve

sloupku „Přehledy e-mail konferencí“.



A ještě něco: pokud máte zajímavé nové téma, na něž byste rádi

diskutovali, ale nemáte možnost zajistit zřízení nové konference

(i když na serverech nekomerčních organizací vám některý správce

mohl vyjít vstříc), nevadí – můžete si sami zdarma založit a

moderovat vlastní konferenci třeba na populárním serveru eGroups

<http://www.egroups.com/> či na v tuzemsku známějším CoolListu <

http://www.coollist.com/> .



*** eGroups.bmp ***



Stahování souborů z FTP



a také stahování webstránek pomocí pošty jsou hlavní

představitelé skupiny poštovních služeb, jež prostřednictvím

pošty nahrazují (všem kdo jej nemají či nechtějí používat)

přístup k tradičním on-line službám Internetu.



Princip je jednoduchý, na adresu příslušného serveru zašlete

požadavek v podobě sekvence příkazů protokolu FTP (File Transfr

Protocol), ten je provede a výsledek (obsah adresáře či

jednotlivé soubory) zašle zpět jako přílohu odpovědi.



Mezi přední služby/servery patří FTP email

<ftpmail@ftp.sunet.se> , FTPmail <ftpmail@obelix.vslib.cz> ,

Ftpmail Service <ftpmail@vix.com> či BitFTP

<bitftp@pucc.princeton.edu> . Nápovědu pro jejich používání

získáte zasláním dopisu s textem „HELP“ v těle dopisu na

příslušnou adresu.



Stahování webstránek



je velmi podobné práci s FTP archivy, jen s tím rozdílem, že vám

umožňuje stahovat zdroje přístupné prostřednictvím protokolu

HTTP (HyperText Transfer Protocol), tedy i jakýkoliv binární

soubor (obrázek, program či komprimovaný archiv) umístěný na

webserveru.



K nejznámějším WWWmail serverům patří Agora <www.mail@ciesin.org>

a Webmail <webmail@www.ucc.ie> , od nichž získáte návod k použití

zasláním zprávy se slůvkem HELP v textu.



Množina příkazů těchto serverů zpravidla odpovídá základním

příkazům protokolu s rozšířením o podporu nahrazující procházení

odkazů – zpravidla funkci umožňující stáhnout kromě stránky

požadované i všechny stránky na něž z ní vede odkaz.



Vyhledávání zdrojů



Zatím to skoro vypadalo, že pokud neznáte konkrétní adresu

zdroje, nemáte šanci se k němu přes poštu dostat. Naštěstí

poštovní rozhraní mají i mnohé vyhledávací služby.



K vyhledávání souborů ve světových FTP (File Transfer Protocol)

archivech můžete použít e-mail rozhraní klasické služby Archie

na adrese <archie@archie.funet.fi> (na příkaz HELP v těle zprávy

vám pošle nápovědu). Pokud vystačíte s tuzemskými archivy,

využijte služeb původní tuzemské služby Nosey Parker, která má

také vlastní poštovní rozhraní. Pokud na adresu

<parker@parker.vslib.cz> pošlete dopis s textem HELP, dostanete

zpět podrobný návod k jeho používání.



Pro vyhledávání na WWW můžete použít známý e-mailový meta-hledač

ILIAD (Internet Library Information Access Device) knowbot ,

který se vám ozve na adresách <iliad@msstate.edu> nebo

<iliad@algol.jsc.nasa.gov> . Návod dostanete na žádost

„startiliad“ v předmětu zprávy.



Dotaz zaslaný na ILIAD server zašle na několik největších

vyhledávacích serverů (např.Altavista, Excite, InfoSeek, Lycos,

WebCrawler, …), z výsledků odstraní duplicitní a příliš

irelevantní dokumenty, a již stažené stránky (bez grafiky) vám

zašle během 15 – 20 minut zpět. Vyzkoušet ILIAD můžete i z WWW,

prostřednictvím formuláře na adrese

<http://www.tenet.edu/libra­ry/iliad.html> .



Třetí a poslední vyhledávač, který vám nabídneme, pokrývá další

důležitou oblast – archivy příspěvků z diskusních skupin

USENETu. Tady vám poslouží známý prohledávač Reference.COM,

jehož poštovní rozhraní by mělo komunikovat na adrese

<email-queries@reference.com>, kam zašlete obligátní žádost o

návod – zprávu s textem „HELP“ v těle zprávy.



*** refer.bmp***



Zajímavosti a ostatní



Přestože jsme nevyjmenovali rozhraní pro další tradiční služby,

jako je Gopher, Veronica, Wais a další, (můžete se o nich dočíst

v literatuře – například v úvodu zmíněném „Doctor Bob's

Guide…“), ani nerozebrali jistě zajímavou oblast posílání

e-mailových zpráv na pagery, mobilní telefony a faxy (k té se

určitě ještě vrátíme v některém z příštích čísel), jistě na závěr

nepohrdnete pár zajímavostmi:



Wordsmith je služba umožňující vyhledávat slova v anglickém

výkladovém a synonymickém slovníku a slovníku zkratek. Návod na

její používání získáte zasláním dopisu na adresu

wsmith@wordsmith.org (opět s obligátním textem „HELP“).



The Internet Oracle – služba, která vám dá odpověď na libovolnou

otázku. Prostě na server pošlete dopis s otázkou (samozřejmě

anglicky) a pak už jen čekáte na odpověď, jež měla přijít do tří

dnů. Někdy zase můžete na oplátku dostat otázku od někoho

jiného, na niž můžete, ale nemusíte odpovídat. Pokud se nudíte a

chcete se o své moudro podělit s ostatními, můžete si naopak

vyžádat otázku, na kterou pak odpovědět musíte.



O návod si napište na oracle@cs.indiana.edu („HELP“ v předmětu

zprávy).



Mailový odražeč pracuje na adrese echo@tu-berlin.de a jak název

napovídá, pošle vám váš dopis zpět. Může posloužit jako

kontrola, zda vám funguje e-mail (podobně poslouží i příkaz

BOUNCE poštovního serveru typu MAISER).



***** Vložený článek *****



5 dobrých důvodů, proč preferovat poštu



˙ ušetříte čas – off-line režim práce vás nutí pracovat

efektivněji, data ze schránky stahujete maximální možnou

rychlostí bez ohledu na vytížení meziměstských a mezinárodních

spojů



˙ zprostředkovaně získáte možnost přístupu ke službám, ke

kterým nemáte ze svého připojení momentálně nebo vůbec přístup



˙ přispějete k rovnoměrnějšímu zatížení přenosových tras

(je-li síť přetížena, pošta může počkat)



˙ ušetříte za telefonní poplatky (dotaz připravíte

off-line a odešlete najednou s ostatní poštou, na odpověď čeká

váš mailbox, když jste odpojeni)



˙ můžete i značně ušetřit za samotný přístup do Internetu

a pořídit si pouze přístup pro e-mail v ceně pod 100 Kč/měsíc







…a jak se v ní neutopit



* Abyste se v té záplavě dopisů neutopili (věřte, že není třeba

se jí příliš bát), věnujte pozornost následujícímu:



˙ nebojte se záplavy dopisů, ale průběžně vyzvedávejte

schránku a důsledně se zabývejte automatizací zpracování

došlých zásilek



˙ využívejte možnosti používat pro svoji schránku více

různých jmen (část adresy před @ ) – tzv. alias. Pokud si necháte

různé typy zásilek zasílat na různé adresy, bude se vám pošta

snáz třídit. Mnoho poskytovatelů má přitom tuto službu v ceně

připojení, i s možností uživatelské správy aliasů



˙ používejte poštovní programy vybavené prostředky pro

automatické třídění došlé pošty – například „Inbox Assistant“ (v

lokalizované verzi „Pomocník pro doručenou poštu“) skvělého

programu Outlook Express (je zdarma jako součást Microsoft

Internet Exploreru)



˙ neštřete časem na solidní prostudování návodů pro práci

s poštovními službami, především řídicími programy poštovních

konferencí (dostanete je poštou při přihlášení, nebo zkuste

adresu <http://www1.osu.cz/home/xmi­zoch/sesek/info.htm> )



˙ svoji adresu poskytujte s rozvahou, aby se pokud možno

zbytečně brzo nestala součástí většiny seznamů „spammerů“

(jedinců/firem rozesílajících nevyžádané reklamní zásilky), do

konferencí se přihlašujte radějiu pod alias-jmény, která můžete

v případě nutnosti změnit, a z „neplodných“ konferencí se odhlaste

raději dříve než později



***** Vložený článek *****



Přehledy e-mail konferencí



SESEK (Seznam E-mailových Služeb a Elektronických Konferencí) –

přehled poštovních konferencí v Čechách



http://www1.osu.cz/home/xmizoch/sesek/



Publicly Accessible Mailing Lists – přehled mail-listů veřejně

dostupných v Internetu a sítích UUCP.



http://www.neosoft.com/in­ternet/paml/index.html



http://www.cis.ohio-state.edu/hypertext/faq/u­senet/mail/mailing-lists/top.html



Search The List of Lists – on-line adresář v Internetu veřejně

dostupných e-mail konferencí.



http://catalog.com/vivian/interest-group-search.html



Liszt rozsáhlý adresář více než 70 000 konferencí dostupných

přes listserv, listproc, majordomo.



http://www.liszt.com



NEW-LIST – poštovní konference určená k informování o nových konferencích přístupných e-mailem.



Adresa serveru: NEW-LIST@NDSUVM1.BITNET



-----------------



(OnNet)



Můj první provider



Jak vybírat poskytovatele připojení k Internetu



„Máš ho malýho? Vem na to Lupu a najdeme většího providera!“

tvrdí reklamní proužek serveru Lupa, který se zabývá stavem

českého Internetu. Co ale v případě, že zatím nemám „žádnýho“, a

musím si tudíž vybrat svého prvního poskytovatele připojení?



Vybíráme-li první připojení, tak samořejmě pro jeden počítače a

tím pádem nejspíš přes modem a telefonní linku, takže nečekejte,

že se hned vrhneme na optická vlákna.



Kde se o nich dozvědět?



Samozřejmě na Internetu. Dosud nepřipojeného adepta brouzdání

tato informace sice asi nenadchne, ale přehled poskytovatelů

v podobě databáze podle firem či měst je nejjednodušší a

nejrychlejší cestou k získání maxima informací. Takže pokud máte

jakoukoliv spřízněnou duši (lze samozřejmě s výhodou využít i

komerčních nabídek typu na vyzkoušení 14denní přístup zdarma),

která vás pustí do sítě, vězte, že seznam poskytovatelů

zastoupených v jednotlivých městech naleznete na serveru IDG

<http://www.idg.cz/isp/> , další na

<http://www.profit.cz/mestasp/> nebo

<http://www.lupa.cz/pripojena_mesta/> .



No a když ne na Internetu, tak na regionální počítačové výstavě

či na Invexu, z regionálního a odborného tisku, a také

nezapomeňte na radu kamaráda „od počítačů“, který bude jistě

poměry v regionu znát jako své boty. Hlavně nezapomeňte, že

přístupový bod – tedy uzel sítě, na nějž budete modemem volat,

musí být ve vašem UTO, jinak budete platit meziměstský tarif a

nedoplatíte se. Také si uvědomte, že už druhý rok je v rámci

celého UTO jednotný místní tarif, takže z kterékoliv obce v UTO

zaplatíte za telefon stejně jako za místní hovory!



Primár, sekundár, …



Napřed nebylo nic, pak byly jenom poskytovatelé (CESNET, Eunet –

vzešlí z akademického prostředí), poté se v roce 1995 roztrhl

s poskytovateli pytel a mnozí je dělili na primární (s vlastní

linkou do zahraničí) a sekundární (regionální, připojené

tuzemskou linkou k primárním – ale kdo je delaer, kdo partner a

kdo sekundár?), v posledním roce se zase všechno mění,

mezinárodní koncerny zakládají v Praze své uzly, vznikají firmy

(převážně se zahraniční účastí), specializované na poskytování

spojení dalším poskytovatelům…



Ne! Tudy cesta nevede. Je celkem jedno, kdo vám prodá připojení,

a jestli si říká dealer nebo primár či sekundár.







Důležité je:



1) do jaké / jak kvalitní sítě budete připojeni (a jaké ta

má spojení do zahraniční a peering v tuzemsku)



2) jestli se pokaždé dovoláte (dostatek linek v sérii) a

váš modem se spojí na nejvyšší rychlost i při horší lince

(kvalitní modemy)



3) jestli se v případě technických potíží, zejména výpadku

sítě, máte na koho v místě obrátit



˙ Pokud si můžete vybrat, volte firmu, která má kvalitní

síť, je pružná a má zájem se věnovat problémům zákazníka



˙ Nezkoumejte počet modemů nebo uživatelů na modem (stejně

nevíte, kdo jak často volá), ale požadujte smluvní záruku, že

budou modemy přidávány tak, aby byl vždy alespoň jeden

neobsazený.



˙ Podrobně se vyptejte na technické zázemí – typ modemů,

kapacitu linek, topologii sítě (zda vede linka rovnou do centra,

nebo zda je uzel u vás na „poslední“ štaci za Brnem a Jihlavou),

zahraniční spojení (ne jen celkovou kapacitu, ale i rozdělení

linek – když nejde jeden mohutný spoj, je to o dost horší, než

když vypadne jeden ze tří menších) a také na propojení s jinými

domácími sítěmi (peering), i když dnes už není situace tak

dramatická jako před dvěma nebo třemi lety



˙ chtějte kontakt jak na člověka, který vám pomůže v místě

bydliště, tak telefon na centrální nepřetržitou službu

monitorování provozu, kde vám objasní příčinu výpadku

meziměstských linek a sdělí dokdy bude porucha odstraněna (mnozí

poskytovatelé mají ve smlouvě vracení peněz při určité míře

výpadků, ale vy na jejich míru nemusíte vůbec přijít).



O peníze jde až v první řadě



Pokud jste již vybrali poskytovatele, kde je předpoklad dobrého

fungování i rychlosti sítě, nastává dlouhé spekulování na téma

poměru cena/služba (nestavte cenu na úplně první místo, vždyť

pokud je ten nejlevnější dobrý, on vám sítem kvality sítě

nepropadne).



Udělejte si tabulku!



Stejně jako u bicyklu, který sice dostanete za skvělých x999 Kč,

ale bez světla, blatníků, pumpičky, nářadí a kdoví čeho ještě,

se u různých firem do základní ceny připojení zahrnují různé

služby. Dobrý přehled o cenách získáte, pokud si spočítáte

částku (i s případnými příplatky) za slušné připojení při

určitých minimálních parametrech (uvidíte, jak to může zamíchat

pořadím). Podle mého názoru by takové připojení mělo zahrnovat:



˙ časově neomezený přístup (pokud se platí za čas

připojení, počítejte raději více než méně hodin týdně)



˙ neomezená nebo velká (4–10 MB) schránka pro

elektronickou poštu s možností přesměrování



˙ možnost vytvářet (zpravidla na úkor schránky) osobní WWW

stránky



˙ možnost přistupovat do sítě i v jiných městech, případně

i přes jiné poskytovatele – tzv. roaming



Mějte také napaměti, že předplatné je levnější ne kvůli vašim

krásným očím, ale proto, že platíte předem, tedy jistě a vaše

peníze může dodavatel během roku zúročit (tedy sleva jsou jakési

úroky + prémie za platbu předem), a také že smluvní podmínky se

vyplatí důsledně přečíst (například roční výpovědní lhůta,

začínající následujícím čtvrtletím, není vždy ideální).



O čem vypovídají testy poskytovatelů?



V odborných časopisech nebo na specializovaných serverech se

můžete setkat z grafy výsledku tzv. testů poskytovatelů. Ty

vypovídají především o momentálním stavu a zatížení té které

sítě, a je vždy potřeba brát je se značnou rezervou (zpravidla

jsou realizovány pomocí testování rychlosti přenosu souborů

z jednoho určitého místa a většinou i v relativně krátkém čase).



Vždy se vyplatí si prostudovat metodiku testů a sledovat

výsledky testů opakovaně, neřku-li dlouhodobě. I pak vás mohou,

spíše než na to, kdo je nejlepší, upozornit na firmu držící se

trvale na chvostu pelotonu.



Ať jsou již výsledky testů jakékoliv, pokud nejste z města, kde

sídlí/odkud provádí redakce své testy, je docela dobře možné, že

u vás budou panovat více či méně odlišné poměry. Proto uděláte

nejlépe, když se budete držet staré moudrosti, že „není nad

vlastní zkušenost“, a budete vyžadovat alespoň krátké

(několikadenní) vyzkoušení připojení před uzavřením smlouvy.



Závěrem, aneb co byste měli přinést domů



Je-li rozhodnuto, nezapomeňte si před slavným návratem

k rodinnému krbu zkontrolovat, zda máte všechno, co k připojení

potřebujete.



1) Počítač (ten pravděpodobně máte, ale přesto – mělo by se

jednat alespoň o 486 se slušným diskem a 16 (raději více) MB RAM

nebo výkonnější, nejlépe s Windows 95 či 98 (mají vestavěnou

komfortní podporu sítí včetně Internetu – snáze vše

nakonfigurujete).



2) Modem (pokud nový, alespoň 33,6, raději externí – méně

problémů s instalací a lze snadno přepojit k jinému počítači,

pokud možno v provedení Voice. Zvládne kromě přijímání faxů i

funkci záznamníku hovorů – jen se toho nebát).



3) Samotné parametry pro konfiguraci připojení, a pokud

možno i CD-ROM se základními pogramy pro práci v síti (alespoň

prohlížeč a terminálový program). Pro konfiguraci byste měli

dostat: telefonní číslo, na kterém se budete připojovat,

uživatelské jméno a heslo, adresu schránky elektronické pošty

(to se zavináč@em uprostřed), adresu poštovního serveru (POP3 a

SMTP – mohou ale nemusí být totožné) a případně adresu

primárního a sekundárního DNS serveru (každou jako čtveřici

čísel z intervalu od 0 do 255, oddělených tečkou).



/* vložený článek – */



Zajímavosti



Máte kancelář v areálu školy?



Tedy přesně vysoké školy nebo jiné instituce, kde je umístěn

přístupový bod sítě CESNET? Pak by vás mohla zajímat varianta

připojení vašeho počítače přímo k lokální síti uzlu.



Podle interního ceníku CESNETu se za tuto službu účtuje paušál

za jeden počítač (jednu pevnou IP adresu), který začíná od 1 500

Kč měsíčně a mírně klesá s počtem připojených počítačů.



Protože v oficiální nabídce se této varianty připojení

nedopátráte, ptejte se zástupců (dealerů, správců uzlů) CESNETU,

a nedejte se odbýt – být 24 h denně on-line za 50 Kč (tedy něco

přes hodinu telefonu v silném provozu) rozhodně není k zahození.



Pozor na „falešné“ uzly!



Jistě vám letos neunikla mohutná reklama a agresivní ceny služby

Internet On-Line od SPT Telecomu. Mimo jiné ji provázel raketový

nárůst počtu přípojných míst. Mnohé přípojné body však nejsou

plnohodnotné internetové uzly, ale pouze série telefonních

linek, automaticky přesměrované po telefonním vedení do

sousedního UTO. Telefonní linky nevedou všude zrovna „optikou“ a

na čím větší vzdálenost „modemujete“, tím horší (pomalejší)

spojení může být – „venkovští“ uživatelé Internetu by mohli na

toto téma vyprávět hotové ságy. Takže až si koupíte za skvělou

cenu připojení k IOL třeba v Horní Polomi, nedivte se, že i se

slušným modemem se na nejbližší přístupový bod spojíte třeba

rychlostí 24 a ne 33,6 Kb/s.



Vyjednejte si pevnou!



Na rozdíl od telekomunikací, kde stále vládne (a ještě dlouho

bude) totalita monopolního postavení Telecomu, je mezi

poskytovateli připojení velmi tvrdá konkurence. Při připojení

přes telefon či ISDN sice zaplatíte nejvíce za telefonní

poplatky (tedy Telecomu), avšak u pevných linek vedených po

městě je to právě naopak.



Mnozí poskytovatelé již ve svých nabídkách nabízejí zajímavé

ceny pro asynchronní (modemové) připojení pevnou linkou (tedy do

33,6 Kb/s). Ale i v pevných linkách od 64 Kb/s výše lze očekávat

posun, a hlavně v konkrétním případě si můžete zkusit vyjednat

„nestandardní“ cenu (i o něco levnější pevná linka než u

konkurence je pro uzel lepší než žádná). Nechtějte však

nesmyslnou slevu – provoz uzlu přeci také stojí docela dost, ale

na rozumných individuálních podmínkách se určitě dohodnete.

-------------



(Heureka)



Download from…



Jak na vyhledávání a stahování softwaru



Kolikrát jenom jste si v duchu povzdechli „to by chtělo takovej

šikovnej prográmek, a bylo by…“ – jenže napsat ho nemá kdo,

nebo má kdo, ale nemá kdy. Před lety, když jedno nejmenované

výpočetní středisko přecházelo od sálových počítačů ADT

(programovalo se na nich v Pascalu) na PC + FoxPro, řekl jeden

můj kolega památnou větu: „Ve Foxce se neprogramuje, tam je na

všechno hotová funkce – stačí ji zavolat!“. Dnes by stejně tak

dobře mohl prohlásit: „Už se vůbec neprogramuje, na všechno je

na Internetu nějakej program!“, a byl by pravdě možná blíž než

s tou „Foxkou“.



Jenže co to znamená „na Internetu“…?



Nejdřív najít…



neboli hledání produktů . Pro hledání určitého programu nebo

skupiny programů můžeme přistoupit mnoha rozdílnými způsoby.

Který z nich zvolíme, záleží nejvíce na tom, jak přesnou máme

představu o tom , co chceme najít. Můžeme:



a) navštívit stránku autora či výrobce výrobce programu, to

v případě, že jsme rozhodnuti pro konkrétní program (ať již

z vlastní zkušenosti nebo na něčí radu). Většinu firem naleznete

na WWW pod dnes již prestižní adresou www.firma.com, a skoro

všechny tehdy, pokud budeme hledat v katalogu nebo v indexu

všechny stránky, které mají název firmy v nadpisu (např.

AltaVistou: title:„jmeno firmy“)



b) „zabrowsit“ do některé z kolekcí volně šiřitelného

softwaru (přehled nejznámějších viz vložený článek „Archivy

software“) – čím užší specializace kolekce, tím lepší orientace

a větší aktuálnost. Hlavní výhodou kolekcí je samozřejmě

soustředění aktuálního softwaru z určité oblasti na jednom místě,

u specializovaných kolekcí zpravidla včetně hodnocení kvality a

stručných charakteristik až minirecenzí.



c) projít nejbližší anonymní FTP. Pokud víte přesně, co

hledáte (například poslední prohlížeč od Netscape), pak to

můžete zkusit najít na FTP serveru uzlu sítě, přes který do

Internetu přistupujete – i na nejmenších uzlech udržuje

zpravidla poskytovatel archiv toho nejpotřebnějšího softwaru,

problém je však v hledání, protože ručně procházet FTP server je

něco podobného jako hledat něco na disku kolegy („proboha, jak

von moh' ten adresář pojmenovat?“).



d) Pokud hledáte nějakou vyloženou specialitu, zkuste se

zeptat kolegů, nejlépe prostřednictvím elektronických konferencí

(news). Z českých např. v cz.comp.linux , cz.comp.microsoft ,

cz.comp.windows , cz.net.resources a dalších.



e) Pro hledání konkrétního softwaru, jehož název neznáte,

můžete také s výhodou použít pravidlo „určitě o tom už někdo na

WWW psal“, a hledat prohledávači webstránek charakteristickou

kombinaci slov – například sháníte-li utilitu pro obnovení

souboru na disku naformátovaném pod FAT32, hledat: FAT32 NEAR

(unerase OR undelete) – přeloženo „hledej stránky s výskytem slov

unerase nebo undelete poblíž slova FAT32“.



…a pak stáhnout



Jsme téměř u cíle – našli jsme konkrétní soubor, v němž je

(zpravidla zapakovaný programem PKZIP či unixovým tarem nebo

gzipem – přípony zip, tar, gz) zabalená instalační sada kýženého

programu. K vítězství však vede ještě dlouhá cesta – tím delší,

čím větší a „vzdálenější“ soubor jsme našli (vzdálenější

samozřejmě po „drátech“, nikoliv čistě geograficky, protože jak

znalci dobře vědí, někdy může být po síti z Prahy do Budějovic

dál než do Sidney). Jinými slovy, stahovat celý

několikamegabajtový balík zrovna odtud, kde jsme ho našli,

nebývá většinou to nejlepší. Nastává tedy fáze druhá, hledání

souborů .



Ale proč vlastně? Inu proto, že většina programů se na síti

vyskytuje v několika až několika desítkách kopií na různých

místech, právě proto aby si je zájemci mohli stáhnout. Jednak se

o to stará každý z autorů /výrobců programů, protože se snaží

oslovit co nejvíce uživatelů, a jednak sami provozovatelé

zrcadlí celé archivy programů na svých serverech, neb jejich

zájmem je odlehčit ty nejzatíženější, tedy zahraniční linky.



Pokud jste program našli v nějaké dobře spravované kolekci,

patrně vás buďto nasměrují na výběr pro vás nejbližšího zrcadla

(to u kolekcí, které archivují všechen software na svém

serveru), nebo vám pro stažení souboru nabídnou seznam jeho

kopií na jiných serverech.



Pokud si nevyberete (nejblíž je to do Británie, kam se skoro

nikdy nemůžete „probouchat“, a v USA všichni zrovna přišli do

práce), stále s velkou nadějí na úspěch, můžete obrátit k místním

veřejně (anonymně) přístupným FTP serverů a zkusit v jejich

archivech hledat soubor stejného jména a délky (většinou se

trefíte a je doma za pár minut).



Pro vyhledávání v FTP archivech můžete použít buďto dnes již téměř

historickou službu Archie (ať již přes některé z jejích postupně

mizejících WWW rozhraní, nebo prostřednictvím speciálního

klientského programu – pak potřebujete znát adresy Archie

serverů) či její klon ALLA <http://alla.ms.mff.cuni.cz/> , nebo

moderní specializované vyhledávače souborů, umožňující velice

rychlé a efektivní hledání s mnoha různými parametry, jejichž

typickým představitelem je Fastr FTP search

<http://ftpsearch.ntnu.no/ftpsearch> .



Na domácím poli vám ale asi nejvíce pomůže známý „čmuchal“ Nosey

Parker <http://parker.vslib.cz/parker.html> – původní služba pro

prohledávání českých FTP serverů (v článku „Co s e-mailem?“ se

můžete dočíst o přístupu k ní prostřednictvím pošty).







Archivy softwaru



FILEZ – univerzální archiv volně šiřitelného softwaru



http://www.filez.com/



shareware.com – rozsáhlá univerzální kolekce c|netu, s odkazy na

FTP servery po celém světě



http://www.shareware.com/



http://www.download.com/







JUMBO! – jeden z největších univerzálních archivů sharewaru a

freewaru



http://www.jumbo.com/



WinShareware.com – jedna z největších kolekcí sharewaru pro

Windows



http://www.winshareware.com/



Dave Central Software Archives



http://www.davecentral.com/



TUCOWS – The Ultimate Collection of Winsock Software



http://www.tucows.com/



http://tucows.softex.cz/



Stroud's Consummate Winsock Apps List – další kolekce softwaru pro práci s Internetem



http://www.cwsapps.com/

--------------



(HTML)



Dr. WYSI, Mr. WYG



Klady a zápory používání WYSIWYG HTML editorů



V prvopočátcích „světové pavučiny“ WWW (World Wide Web) někdy

před rokem 1995 byla tvorba jakýchkoliv, natož špičkových

dokumentů v jazyce HTML (HyperText Markup Language) záležitostí

počítačových odborníků, zvyklých na nějakou tu „programátorskou

dřinu“. Od té doby se s obrovským tempem šíření a rozvoje

Internetu stala tvorba webstránek záležitostí téměř stejného

počtu lidí jako svého času nutnost naučit se psát na počítači

korespondenci (vždyť vlastní osobní stránku by, stejně jako

vlastní e-mail adresu, měl mít zanedlouho každý).



Co ale s tím? Vžďyť nelze od laického uživatele počítačů očekávat

(natož vyžadovat), aby nadšeně pronikal do tajů různých verzí

HTML, nehledě na to, že cesta od prázdného okna ASCII editoru

k dokonale ztvárněné stránce je poměrně zdlouhavá. Velké naděje

proto odborná i laická veřejnost vkládala do nástupu tzv.

WYSIWYG (What You See Is What You Get – dostanete přesně to, co

vidíte) editorů, pracujících s HTML dokumenty. Protože ty

přicházejí v době, kdy WYSIWYG pro papírové dokumenty funguje

docela slušně a používání komfortních editorů, schopných v mnohém

nahradit sázecí programy, se vžilo, jsou s jejich nasazením

spojena poměrně velká očekávání. Jsou však vždy oprávněná?



HTML není papír



a to je základní kámen úrazu. Zatímco hlavním posláním

klasického editoru je dokument vytisknout jako arch papíru,

úpravou i provedením k nerozeznání od produktu profesionálního

tiskaře, posláním HTML editoru, respektive jazyka HTML

samotného, je zajistit poměrně věrné zobrazení dokumentu na

obrazovkách počítačů zastupujících mnoho – často technickými

možnostmi naprosto rozdílných – platforem. A to je pochopitelně

mnohem náročnější úkol, než když vyjetím dokumentu na papír

(téměř) vše končí. Pro klasické editory je podobně náročnou

záležitostí věrný export a import dokumentů do formátu jiných

editorů – a všichni víme, jak to zpravidla dopadá – jste rádi,

když zůstane = nemusíte alespoň upravovat holý text s neponičenou

diakritikou.



Zajistit solidní vzhled dokumentů na různých platformách je

samozřejmě především posláním jazyka HTML jako takového, vždyť

koneckonců byl za tím účelem navržen. Úkolem editoru je však

druhá půlka – poradit si s tím zpropadeným HTML ve všech možných

verzích a zobrazit jej při editaci tak, aby to vypadalo (WYG –

What You Get) jako v typickém prohlížeči. To je ale právě

největší kámen úrazu – zatímco papír a inkoust či toner se na

celém světě chovají v podstatě stejně, prohlížeče jsou různé, a

ještě k tomu uživatelé zcela svévolně používají místo nejnovější

verze i tu o jednu či dvě zpátky.



Žádná „ruční“ práce



Úloha editoru není ve výše popsané situaci právě záviděníhodná.

Většinou (a jistě pochopitelně) ji editory řeší metodou „na

jistotu“. Tedy hlavním kritériem je, aby si byla výsledná

stránka byla co nejpodobnější a nečinila většině

nejrozšířenějších prohlížečů problémy.



To se pak zpětně odráží v omezení možností autora stránky, jak

co do používání různých specialit, tak co do způsobu využívání

jednotlivých prvků jazyka HTML. Výsledkem je pro profesionála

zančně nepříjemné chování programu, který autorovi (často velmi

tvrdošijně) „vnucuje vlastní představy“ o stylu HTML kódu.

Většina (zejména freewarových) editorů také generuje poměrně

nepřehledný a silně redundantní HTML, výsledkem čehož je kromě

problematických úprav jinými prostředky i značná (často oproti

optimální i více než dvojnásobná) délka těla dokumentu.



Důsledkem uvedených kompromisů je stav, kdy je velmi

problematické použít na stránkách cokoliv z toho, co by zvládnul

prohlížeč, ale neumí to editor. Dokonce většina editorů to, co

bylo při optimalizaci z kódu „ručně“ vyjmuto či změněno, tam při

nejbližší příležitosti opět vrátí. Takže pamatujte, s WYSIWYG se

s „ruční prací“ nekamarádí!



… ale pomocník to je!



Samozřejmě pokud vám nevadí dlouhý kód (vaše stránky nemají

deseti či statisíce návštěvníků denně) a nechcete Web šperkovat

veškerými vymoženostmi posledních technologií (čili neumíte a

ani nechcet umět HTML a spoustu dalších technických nesmyslů),

pak vás může WYSIWYG editor nejen spasit, ale dokonce i dobře

sloužit a šetřit váš drahocenný čas (vždyť HTML editor můžete

pomocí přidání filtru udělat i z běžného Wordu a o WWW se vám

klidně může starat sekretářka ;-).



Pokud do editoru navíc trochu investujete, tj. opustíte freeware

a koupíte licenci některého profesionálního komerčního editoru,

obdržíte u mnoha z nich jako doplněk i sadu prostředků pro správu

celého firemního Webu a jeho aktualizaci na serveru, což vás

zachrání od spousty dalších technických záležitostí ohledně

přenosu souborů, různých nastavení a fůry dohadování s jeho

správcem.



Kde se WYSIWYG uplatní?



Využití WYSIWYG editorů HTML jako základního a jediného nástroje

lze rozhodně doporučit všude tam, kde ušetří práci a kde zároveň

nejsou jednou z hlavních priorit délka, efektivnost a 100%

využití možností WWW vůbec. Tedy především pro amatérské

(osobní, hobby, ..) stránky a pro poloprofesionální použití

(správce IT vytváří základní WWW prezentaci malé či střední

firmy, atd.).



Místo, kde by naopak neměl být takový editor alfou a omegou

veškerých činností, je Web studio či jiná firma zabývající se

profesionální tvorbou komerčních WWW prezentací a webovských

aplikací, u nichž se předpokládá snaha o docílení maximální

návštěvnosti. Tady totiž hraje roli každá maličkost jak co se

týče objemu přenášených dat (za který se zpravidla platí), tak

co do schopnosti stránek fungovat v naprosté většině prohlížečů

(jde přeci především o návštěvnost). Avšak také tady naleznou

špičkové WYSIWYG editory uplatnění, a to především jako nástroj

pro pohodlné vytváření prvních konceptů a návrhů budoucí

realizace.







WYSIWYG: Pro a Proti



Pro WYSIWYG Proti WYSIWYGu



˙ rozhodně usnadňuje celkový návrh vzhledu stránky a

zvyšuje komfort práce



˙ umožňuje pohodlnou orientaci v HTML kódu (například

plynulým přechodem z ASCII do WYSIWYG a zpět se zachováním pozice)



˙ je „záchranou“ pro neprogramátory, kteří nezvládnou nebo

nemají čas se učit syntaxi HTML ˙ zpravidla autorovi

vnucuje způsob využívání prvků jazyka HTML (a to i do té míry,

že co je z kódu „ručně“ vyjmuto, tam „pilně“ opět vrátí při

nejbližším uložení dokumentu)



˙ většina editorů generuje silně nepřehledný a zbytečně

redundantní HTML kód



˙ je velmi problematické použít na stránkách cokoliv

z toho, co by zvládnul prohlížeč, ale neumí to editor

-----------



(iFAQ )



Internet FAQ



Odpovědi na otázky čtenářů ohledně užívání Internetu







Vážení čtenáři, dnes se poprvé setkáváme nad novou pravidelnou

rubrikou Internet FAQ, v níž se budu snažit odpovídat na veškeré

vaše dotazy, jakkoli se týkající Internetu. Její pravidelnou

součástí budou kromě odpovědí na konkrétní otázky i sloupky

obsahující desítku tipů a rad na konkrétní téma – dnes " 10 tipů

jak urychlit natahování stránek" .



S odpověďmi na vaše konkrétní dotazy začnu od příštího čísla –

jen co se sejdou. Proto neváhejte a pište! Dotazy můžete zasílat

nejlépe přímo elektronickou poštou na adresu Jan Čáp,

internet@guru.cz , nebo poštou/faxem do redakce PC WORLDu (klidně

použijte kupony pro rubriku FAQ, my už si to s kolegou Nevšímalem

přebereme).



Ale teď už ony slíbené triky…



Co udělat aby to svištělo?



10 tipů jak urychlit natahování WWW stránek



Čekání na okamžik, než se natáhne celá stránka a vy uvidíte její

zbytek (nebo dokonce celý obsah), určitě patří k těm nejhorším

chvílím stráveným u počítače připojeného do Internetu. Pro ty

z vás, kteří mi v tom dají za pravdu a chtějí udělat pro zrychlení

svého brouzdání sítí maximum, jsme připravili několik základních

tipů, jak toho dosáhnout.



Možností je hned několik, ale každou lze zařadit do jedné ze

dvou hlavních kategorií – snaha o přenos co nejmenšího nutného

objemu dat, a dosažení vyšší propustnosti kanálu, kterým tečou

data právě do toho vašeho počítače. Takže následuje několik rad

od každé z nich:



Přenášení co nejméně dat



1



Zvětšit cache prohlížeče



Jak možná víte, každý prohlížeč webstránek si text a další

objekty (především soubory s obrázky) z navštívených stránek

ukládá do vyrovnávací paměti (tzv. cache, umístěné v operační

paměti a především na pevném disku), aby je za chvíli (třeba

když se budete přes stejnou stránku vracet) nemusel natahovat ze

sítě znovu. Z pravidelně navštěvovaných serverů tak prakticky

vůbec nemusíte stahovat neměnné prvky jejich vzhledu jako jsou

loga, tlačítka a většina ostatní grafiky.



Pokud se místo vyhrazené pro cache zaplní, začne prohlížeč

postupně „odmazávat“ to, k čemu se nejdéle nepřistupovalo.

Většinou je však stejně výsledkem „čistka“, kdy se smaže

najednou několik set souborů. Máte-li nastavenu paměť cache na

několik MB, pak se při intenzivnější práci velmi snadno přeplní

(vždyť 1 MB je pouhých 10 stránek velkých 100 KB) a během práce

můžete pozorovat periodické výkyvy v rychlosti natahování často

navštěvovaných stránek (například katalogů), které jste z malé

cache opakovaně vytěsnili při procházení stránek, na něž

ukazují. Rozumná velikost cache (prohlížeče mívají implicitně

poměrně malou řádově jednotky MB) je v dnešní době levných disků

rozhodně v řádu několika desítek MB.



Další výhodou velké cache je možnost poměrně dlouho pracovat

v off-line režimu (bez fyzického spojení, kdy vám prohlížeč

nabízí pouze stránky z cache a o ostatních tvrdí, že jsou

nedostupné). Například pokud jste se již odpojili a vzpomenete

si, že se chcete ještě vrátit o pár stránek pro nějakou

informaci, může vám cache ušetřit pár zbytečně provolaných

impulsů.



2



Nastavit „rozumnou“ kontrolu změn



S cache souvisí ještě jedno nastavení prohlížeče, a sice jak

často bude kontrolovat, zda nedošlo ke změně originálu stránky,

uložené od minulé návštěvy ve vyrovnávací paměti. Kontrola změny

totiž spočívá ve vyžádání a po kontrole data a času modifikace

následném odmítnutí stažení souboru, a mnohdy (zejména u

krátkých stránek, resp. malých objektů) trvá i přes polovinu

celkového času potřebného k jeho stažení.



Zpravidla jsou na výběr tři možnosti: vždy (při každém

natažení), jednou za relaci (při každém prvním natažení od

spuštění prohlížeče) a nikdy. První volba je v naprosté většině

případů zbytečná (velmi málo serverů je aktualizováno průběžně

několikrát za den či dokonce za hodinu), zlatá střední cesta se

zpravidla hodí pro běžnou práci, a pokud chcete doma co možná

nejvíce ušetřit za telefon, hodí se v mnoha případech i dočasné

úplné vypnutí kontroly.



Pokud si nejste jisti, zda jste dostali aktuální verzi stránky,

můžete použít funkci „Reload“ (znovunatažení), která by měla

znovu stáhnout celý obsah stránky z originálního serveru. Dejte

si však pozor na chování některých prohlížečů! Například

Netscape Communicator neprovádí vždy správně automatický

„reload“ všech objektů na stránce, a můžete tak dostat například

novou verzi stránky se starými obrázky (v nutných případech to

lze vyřešit natažením samotného obrázku a použití funkce

„reload“ přímo na něj).



3



Vypnout natahování obrázků



„Grafika je hrob!“, říkají staromilci a znalci odchovaní

znakovými terminály UNIXu, a mají v mnohém pravdu. Grafika

v podobě (tak půl napůl) inzerátů a různých zkrášlujících prvků

dnes zpravidla tvoří nadpoloviční část objemu přenášených dat,

ale mnohdy nese pouze zlomek informací (někdy dokonce žádné).

Provozovatelé serverů financovaných reklamou (a to je většina

komerčních serverů na Internetu) mne teď jistě nepochválí, ale

v okamžiku, kdy síť „nesype“, je to mnohdy jediná možnost, jak si

ze stránky vůbec něco přečíst.



Pokud „pasete“ hlavně po informacích a je vám čas i Telecom

v patách, máte dvě možnosti, jak se obrázků zbavit: buďto

v prohlížeči vypnete jejich automatické natahování (lze je

později „na povel dotáhnout“), nebo (při troše štěstí a na ne

zcela komerčních stránkách) najdete odkaz na čistě textovou

verzi stránek.



V prvním případě na vás čekají různé nástrahy: především

neuvidíte nápisy, které byly původně jen v podobě obrázku, a k

nimž se autor stránky neobtěžoval připsat legendu. A za druhé:

rozhození celého uspořádání stránky, v případě, že u odkazů na

obrázky není uveden jejich rozměr a prohlížeč neví, jak velkým

rámečkem ten-který nahradit. Přesto jistě v mnoha případech

uspějete a na stránce, která se natáhne o mnoho dříve, se

s trochou námahy vyznáte (mnohdy i lépe, než kdybyste viděli celý

výtvor šíleného designéra).



Druhá možnost by vám měla zaručit, že textová verze stránky bude

nejméně stejně přehledná jako originál (a samozřejmě také o

poznání menší), ale vzhledem k tomu, že „textová“ inzerce u

zadavatelů reklamy příliš „neletí“, patrně se vám na mnoha

serverech financovaných reklamou nepodaří z pochopitelných důvodů

odkaz na textovou verzi vůbec najít.



4



Používat proxy-cache



Takzvaná proxy-cache, jež původně vznikla jako doplněk /

vedlejší produkt realizace prvních proxy serverů umožňujících

sdílení jednoho připojení více počítačům, je z obdobou normální

cache, kterou znáte ze svého prohlížeče, avšak s dvěma

nepřehlédnutelnými rozdíly: je umístěna na centrálním serveru

(zpravidla u poskytovatele připojení nebo na centrálním

internetovém uzlu firmy) a je řádově větší (jednotky GB a více)

a umožňuje kaskádovitě napojovat jednotlivé servery, takže

proxy-server, na nějž jste připojeni, se před dotazem na stránku

některého amerického serveru může zeptat svého „nadřízeného“

v Praze, ten zas v Mnichově atd.



Na rozdíl od cache na vašem disku vám proxy-cache umožní využít

nejen kopie stránek, o které jste žádali v minulosti sami, ale i

stránek, o něž žádali další uživatelé stejného serveru, a díky

kaskádovitému řazení serverů dokonce počet uživatelů, kteří

mohou využít stránku již jednou staženou jedním z nich, narůstá

geometrickou řadou. Zároveň se značně ušetří přenosová kapacita

linky vedoucí z uzlu, na nějž jste připojeni, dál, což má

samozřejmě za následek rychlejší odezvu i v případě, že se

propracujete mimo oblast stránek zrcadlených v cache

proxy-serveru.



Nevýhodou používání proxy-cache je fakt, že její chování (tedy

do jaké míry bude její obsah aktuální) nemůžete přímo ovlivnit,

ani si ji nemůžete sami zřídit. Většina poskytovatelů však

proxy-cache provozuje ve svém vlastním zájmu (šetří kapacitu

linky) a o jejich provoz se (zpravidla dobře) stará správce

místního uzlu.



P.S. Podle toho, zda proxy-cache opravdu zrychlí vaši práci a

pracuje bez přemíry chybových hlášení, můžete celkem dobře

zhodnotit kvalitu služeb konkrétního poskytovatele. Pro

připojení přes proxy-server potřebujete znát jeho jméno/adresu a

číslo portu, na kterém server komunikuje (obojí vám sdělí

poskytovatel připojení nebo správce firemní sítě). Obé pak

nastavíte v dialogu pro konfiguraci přístupu přes proxy ve vašem

prohlížeči.



5



Komprimovat přenášená data



Když mluvíme o snížení objemu dat, nesmíme samozřejmě zapomenout

na možnost komprimace (redukce objemu bez ztráty informací –

mimochodem víte, že většina komprimačních algoritmů používaných

v „zipovacích“ utilitách byla původně vyvinuta za účelem

zrychlení datových přenosů ?). Jak ji tedy využívat?



Jednak vlastním racionálním chováním – máte-li možnost volby,

posílejte/stahujte vždy maximálně zkomprimované balíky dat

(originál 200 KB dokumentu DOC vytvořený MS Wordem není zrovna

nejvhodnější přílohou k elektronické poště), a jednak se snažte

využívat všech možností, kdy můžete využít automatickou

komprimaci přenášených dat. U počítače připojeného pomocí

modemu projděte nastavení jak modemu, tak komunikačních

protokolů a zapněte vše co „zavání“ komprimací (v případě

problémů ověřte u poskytovatele, zda je na jeho straně příslušná

možnost podporována). Pokud jste připojeni pevnou linkou,

zajímejte se u správce / dodavatele, zda jsou na trase mezi vámi

a nadřízeným uzlem využity možnosti on-line komprimace všech

přenášených dat. Zpravidla (v prostředí UNIXu) bývá možnost

komprese součástí prostředků pro šifrování obsahu přenosu.

V ideálním případě můžete pomocí komprimace dosáhnout až

dvojnásobné efektivní rychlosti stahování.



Zvyšování propustnosti



6



Používat nejbližší zrcadlo serveru



Kromě všeobecně známého faktu, že na Internetu lze najít

všechno, platí téměř stejně i poučka, že téměř od čehokoli lze

najít shodnou kopii na několika různých místech (serverech)

v síti. Platí to jak o celých serverech, které jejich

provozovatelé ve snaze jejich obsah co nejvíce zpřístupnit

„rozkopírovávají“ na tzv. zrcadla na různých místech světa,

respektive v různých sítích, tak o jednotlivých souborech či

archivech např. sharewaru, které lze najít na mnoha různých FTP

serverech.



Pokud je tedy z vašeho připojení přístup k určitému serveru

pomalý, snažte se najít jeho zrcadlo (anglicky „mirror“)

umístěné v síti, do níž máte rychlejší přístup (nejlépe přímo

v síti vašeho poskytovatele). Stejně tak v případě, že sháníte

konkrétní program, nestahujte ho za každou cenu z jeho domovského

serveru nebo kolekce sharewaru na druhém konci světa, ale napřed

zkuste najít odkazy na zrcadlo archivu v Čechách či Evropě,

respektive kopii archivního souboru stejného jména, délky,

případně data na některém domácím FTP serveru (např. pomocí

vyhledávače Nosey Parker (Čmuchal) na adrese

<http://parker.vslib.cz/parker.html> ).



7



Využívat stahování na pozadí



Uvědomte si, že při běžné práci je vaše koncové připojení

většinou nevytížené. Jednak v čase – když kliknete na odkaz,

chcete odezvu ihned, pak čtete text na stránce a vaše linka

mezitím zahálí – jednak přenos ze vzdáleného serveru může v době

většího zatížení sítě snadno klesnout hluboko i pod kapacitu

„modemového“ připojení 33,6 Kb/s.



Typický internetový „závislák“ to řeší jednoduše: spustí několik

prohlížečů najednou, ustavičně mezi nimi přepíná a prochází

několik serverů zároveň, případně ještě v pár oknech stahuje

poslední sahrewarové novinky. Člověka však pánbůh nestvořil jako

víceúlohový operační systém a většině nás ostatních příliš

roztěkaný způsob práce příliš nevyhovuje. Existují však dvě

kategorie programů, které vám mohou být nápomocny: jednak

utility pro tzv. off-line brouzdání (například známý program

Teleport Pro), jež se postarají o maximální vytížení linky a v co

nejkratším čase stáhnou obsah (celý nebo část) vašeho oblíbeného

serveru na lokální disk, a vy se v něm po odpojení ze sítě můžete

brouzdat dle libosti, jednak tzv. „inteligentní agenti“, tedy

programy, které se při práci snaží odhadnout, kudy se bude vaše

„cesta“ sítí ubírat a v době, kdy prohlížíte jednu stránku,

stahují „do zásoby“ několik následujících, které předem umístí

do cache prohlížeče a vy je pak dostanete okamžitě.



Oba přístupy mají své nevýhody: první zpravidla zbytečně stahuje

příliš mnoho stránek, které stejně nebudete chtít číst a

zbytečně zatěžuje server, druhý je sice podstatně cílenější, ale

ne vždy vám musí vyhovovat strategie implementovaná

programátorem (program prostě většinou neodhadne, kam se

vydáte). V druhém případě však již existují první vlaštovky

systémů, jež se dlouhodobě automaticky adaptují na styl práce

konkrétního uživatele a dávají čím dál lepší výsledky.



Konkrétní programy snadno naleznete v příslušné sekci katalogu

internetových utilit TUCOWS (The Ultimate Collection Of Windows

Software) na adrese <http://www.tucows.com/> nebo jeho českého

zrcadla <http://tucows/softex.cz> .



8



Upgradovat modem



Pokud je vaším osudem (stejně jako většiny krajanů) připojení

k Internetu přes klasickou telefonní linku, je (i vzhledem

k telefonním poplatkům) už při několika hodinách připojení týdně

upgrade modemu slušně rentabilní investicí, a je to asi první

nezbytná úvaha na téma fyzického zvýšení propustnosti připojení.



Běžným standardem je modem pracující na (pro analogové linky

maximální) rychlosti 33,6 Kb/s, na který se vyplatí upgradovat

z jakéhokoliv modemu pomalejšího než V.34 (28,8 Kb/s). Pokud to

váš poskytovatel nabízí (musí mít digitální připojení svých

linek na digitální telefonní ústřednu a vy musíte mít linku z té

samé ústředny), zvažte upgrade modemu na typ podporující

technologii 56k (pokud možno standard V.90). Prakticky se s nimi

sice dosahuje (ve směru k vám) průměrný přenos mezi 44 a 46

Kb/s, ale i to je velmi slušný nárůst zejména efektivního

přenosu, který může oproti modemu 33,6 stoupnout až o padesát

procent. Většina poskytovatelů přitom účtuje jednotnou cenu za

modemové připojení, bez ohledu na to, zda zákazník využívá vyšší

rychlost či nikoliv.



9



Zdvojit připojení



Pokud vám nestačí upgrade modemu a upgrade připojení na pevnou

linku je příliš nákladným, můžete zkusit „obětovat“ druhou

telefonní linku (a samozřejmě dvojí telefonní poplatek) a

připojovat se dvěma modemy najednou. Teoreticky tak můžete

dosáhnout 112 Kb/s, prakticky okolo 90 Kb/s s modemy 56k, nebo

cca 64 Kb/s s modemy 33,6. Standrd vícelinkového protokolu PPP

(Point-to-Point Protocol) i speciální software jsou dostupné

(původně vyvinuto především pro možnost využití obou kanálů

standardní ISDN přípojky a platí tedy i pro ně).



V některých lokalitách je zdvojení linky poměrně výhodné i u

pevných linek. Např. náklady na pronájem pevného analogového

telefonního okruhu realizovaného dvěma páry, jsou asi o třetinu

nižší než na digitální linku 64 Kb/s, a zdvojením modemů 33,6

lze na kvalitnější trase dosáhnout stejné přenosové kapacity.



10



Upgradovat připojení



Poslední, ale nejlákavější a zároveň zpravidla nejnákladnější

možností zvýšení propustnosti, je upgrade na rychlejší typ

připojení. Pokud pomineme klasické synchronní pevné linky,

jejichž ceny jak u ISP, tak u Telecomu jsou stále značné,

přichází v ČR úvahu připojení rozvodem kabelové tele